4. neděle čtyřicetidenní

Potěšilo mě několik přátel, kteří si několikráte přečetli Mojžíšův příběh a hodně o něm spolu mluvili; nejen o statečnosti Mojžíšovy maminky, která se odvážila pustit synáčka po vodě … [1]

Dovolil jsem si zaměnit 1. čtení za vyprávění o synech Jákobových a poprosil jsem vás, abyste si jej celý přečetli (úryvku porozumí ten, kdo zná celek). Zkrácený text nabízím : 

Jákobovi synové přišli nakoupit obilí, protože v kenaanské zemi byl hlad. Josef byl říšským správcem a prodával obilí všemu lidu země. 
Josef své bratry poznal, ale sám se jim nedal poznat a mluvil s nimi tvrdě. Otázal se jich: „Odkud jste přišli?“ Odvětili: „Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu.“
Ale Josef je obvinil z vyzvědačství a nechal bratry vsadit do vězení. Třetího dne jim řekl: „Toto udělejte a zůstanete naživu. Bojím se Boha. Jestliže jste poctiví, zůstane jeden z vás spoután ve vězení; ostatní půjdete a donesete obilí, aby vaše rodiny nehladověly. Svého nejmladšího bratra (o kterém, jste mluvili) přiveďte ke mně; tak se prokáže pravdivost vašich výpovědí a nezemřete." Bratři si navzájem  řekli: „Jistě jsme se provinili kdysi proti svému bratru Josefovi; viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme ho. Proto jsme přišli do tísně teď my.“ Rúben řekl: „Cožpak jsem vám tenkrát neříkal, abyste se na tom hochovi neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev k odpovědnosti.“ Nevěděli, že jim Josef rozumí, neboť s nimi mluvil skrze tlumočníka. 
Josef se od nich odvrátil a plakal. Pak se k nim obrátil a mluvil s nimi.
Potom z nich vybral Šimeóna a před jejich očima ho spoutal.
Když bratři podruhé přišli do Egypta, přivedli s sebou nejmladšího bratra Benjamína.
Josef přikázal správci svého domu: „Naplň žoky těch mužů potravou, kolik jen budou moci unést, a stříbro každého z nich vlož navrch do jeho žoku. Můj kalich, ten stříbrný, vlož navrch do žoku nejmladšího spolu se stříbrem za nakoupené obilí.“ Když Josefovi bratři vyšli z města a nebyli ještě daleko, řekl Josef správci svého domu: „Pronásleduj ty muže. Až je dostihneš, řekni jim: ,Proč jste se za dobro odvděčili zlem? Zle jste se zachovali, že jste to udělali!´“
Správce je dostihl a řekl jim ta slova. Odvětili mu: „Proč mluví můj pán taková slova? Tvoji otroci jsou daleci toho, aby udělali něco takového!“
Když byli přivedeni před Josefa, padli před ním k zemi. Josef se na ně rozkřikl: „Co jste to spáchali za čin! Což nevíte, že muž jako já všechno uhodne?“ Juda odvětil: „Co můžeme svému pánu říci? Jak to omluvíme? Čím se ospravedlníme? Sám Bůh stíhá tvé otroky za jejich provinění. Teď jsme tvými otroky my i ten, u něhož se kalich našel.“ Josef řekl: „Takového jednání jsem dalek; mým otrokem se stane jen ten, u něhož se našel kalich, a vy odejděte v pokoji k svému otci.“
Juda k němu přistoupil a řekl: „Dovol, můj pane, aby tvůj otrok směl promluvit ke svému pánu. Kdybych se vrátil k našemu otci, a Benjamín, na němž lpí celou svou duší, s námi nebude, umře žalem. Aby ho náš otec pustil s námi do Egypta, zaručil jsem se mu takto: ,Nepřivedu-li Benjamína k tobě, prohřeším se proti tobě na celý život.´ Proto dovol, abych jako otrok zůstal u tebe v otroctví namísto tohoto chlapce, a chlapec ať smí se svými bratry odejít. Jak bych mohl k svému otci přijít, kdyby chlapec nebyl se mnou? Což bych se mohl dívat na utrpení, které by mého otce postihlo?“ Josef se už nemohl ovládnout a na všechny, kdo stáli kolem, křikl: „Jděte všichni pryč!“ Hlasitě se rozplakal. Tu řekl bratrům: „Já jsem Josef. Můj otec vskutku ještě žije?“ Bratři mu však nebyli schopní odpovědět; tak se ho zhrozili.
Josef je vyzval: „Přistupte ke mně.“ Když přistoupili, řekl jim: „Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Ale už se netrapte a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života.“ (Srv. Gn 42, Gn 43, Gn 44, Gn 45)  

Židé čtou Tóru (Pět knih Mojžíšových) po oddílech na každý den celý rok. K tomu si přidávají úryvky z Proroků a jednotlivé mudroslovné knihy na příslušné svátky. Z příběhů praotců se učí také vyčíst jak žít v rodině, aby jim spolu bylo dobře. Každé slovo je pro ně důležité, vše domýšlejí. Všímají si každé postavy, co je na kom pěkného i jakou chybu kdo udělal. Promýšlejí jednání jednotlivých osobností, vidí, že nikdo není černý nebo bílý a i z nápravy chyb praotců se učí.   
Texty o Josefovi a bratřích čtou židé každoročně postupně čtyři týdny. Nepřehlížejí, že Jákob syna své milované Ráchel rozmazloval (dal mu krásnější šaty) na úkor ostatních synů … Nedomyslel, že tím podněcuje žárlivost bratří vůči Josefovi?
Židé se snaží o nestrannost i vůči Josefovi, kterého nazývají Spravedlivým, neboť vědí, že se nikdo spravedlivým nenarodí, ale že můžeme a máme ke spravedlnosti (na způsob spravedlnosti boží) růst, blížit se k ní. I Josef si spravedlnost krok za krokem osvojoval. Židé nepřehlížejí, že se Josef nad bratry povyšoval - chlubil se svými sny.[2]  Byl necitlivý k rodičům, když jim vyprávěl svůj druhý sen.
Kladou si otázku: „Proč Jákob nepoučil Josefa, jak zacházet se sny od Boha? 

Židé jsou nejen na Josefa mnohem přísnější než třeba já - aby se z jeho příběhu co nejvíce poučili pro svá jednání.
Ptají se např., zda Josef vyčítal otci, že jej poslal za bratřími, kteří jej nenáviděli. Vytýkají mu, že se v Egyptě asimiloval a oženil se s Egypťankou, že nepátral, zda otec žije (špionáž existovala už tenkráte a karavany putovaly i přes zemi Izrael). Ptají se, proč nechal otce v trápení, že jeho milovaný syn žije? Atd.
Ale oceňují, že Josef - zhýčkané dítě, nezpanštěl a obstál v pokušení moci.
Když se do něj - otroka - zamilovala krasavice, jejíž manžel byl často na služebních cestách, odolal a nezpronevěřil se Putifarovi.
Ani později už jako premiér, ministr financí a ekonom v jedné osobě, nezpychl. [3]
Myslel na dobro faraóna, Egypt i hladové z jiných národů. To je příkladné.
Jako otrok si uvědomil, co je v životě podstatné. Nemstil se jako mnozí mocní.
Jeho tvrdé jednání s bratry i jeho štědrost k nim nás nejprve mate, ale později poznáváme, že to vše bratrům umožnilo poznání svých chyb a cestu k obrácení a nápravu.
Josef není zván spravedlivým pro nic a za nic. Obstál v prohrách i výhrách.
Nenarodil se jako spravedlivý, u otce spravedlnost neviděl, a přesto si spravedlnost osvojil.
Je možné, že se soudu o bratřích i otci zřekl.
Nestyděl se za svou rodinu (srv. Gn 46,34).

Už víme, že boží spravedlnost je jiná než naše představa o spravedlnosti. Hospodinova spravedlnost se jmenuje milosrdenství. Josef odpustil bratřím i otci. Je spravedlivý k bratřím, otci i Hospodinu. 

Byl prvním, kdo trpěl od svých bratří, od Izraelitů. Nelitoval se.
Izraelité na něm vidí, že i v údělu otroka, vyhnance a vězně se nesnížil k nějaké podlosti, zachoval si důstojnost Izraelity. To se od Josefa můžeme učit i my. [4]
Stal se prvním vládcem.
A prvním zachráncem Izraelitů.  

Žádný jiný biblický příběh nám neukazuje podrobněji, kudy vede cesta k odpuštění našich provinění.
Ten, kdo nezná „starozákonní“ příběhy o Božím milosrdenství a o jeho odpouštění (těm, kteří si svou vinu přiznali, litovali ji, prosili o odpuštění a snažili se o nápravu), ten z Ježíšových výroků, 77x odpustíš, může lehce nabýt dojmu, že máme vždy druhým odpouštět jen tak, bezpodmínečně.
(Ale i Ježíš to říká přesně u Lk 17,3-4)

Těm, kteří znají příběh Josefův, úplně jinak zní slova otce o marnotratném synu z Ježíšova vyprávění o milosrdném otci: „Radujme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ Stejně mluví Jákob o Josefovi.  V podobenství Ježíšově ta slova otec říká dvakrát (srv. Lk 15,24.32 ).

Kdo naslouchá biblickým textům, tomu se dostává velikého a krásného poznání („Kdo má, bude mu dáno a přidáno“).
Vy, kteří čtete poznámky delší čas, si možná vzpomenete, co jsme si k příběhu o Jákobových synech už říkali. [5]

Díky boží přízni může být každé naše selhání příležitostí k dalšímu růstu. Víme-li, že Bůh s námi počítá navždy a máme-li zkušenost s Božím milosrdenstvím v Bibli i s osobní zkušeností ve svém životě, můžeme dojít k poznání a důvěře, že si Bůh poradí se vším - i s našimi selháními, pokud si od něj necháme poradit a necháme se jím v životě vést. 

Omlouvám se, že nic neříkám k evangeliu, v minulých letech jsme je procházeli dost podrobně. (Za týden se ještě vrátím ke staršímu bratru.)

---

[1] Nicholas Winton také velice obdivoval statečnost rodičů, kteří mu své děti svěřili do vlaku, když je za války v Praze zachraňoval. Je dobré si biblické příběhy propojovat se zkušenostmi svými a zkušenostmi lidí, o kterých jsme slyšeli.

[2] Se svými důvěrnými zážitky s Bohem nemáme zahanbovat druhé. Naše zbožnost má být cudná, to pak nejzřetelněji vidíme na Ježíšovi (Říkáme si např., k čemu mělo sloužit Ježíšovo setkání s Mojžíšem a Eliášem na Hoře Proměnění. Rozhodně Ježíš nechtěl apoštolům předvádět svou „slávu“ - vždyť to odmítl při pokoušení ďáblem.)

[3] Farao řekl Josefovi před celým svým dvorem: „Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé rozkazy. Budu tě převyšovat jen trůnem. Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské země." A farao sňal z ruky svůj prsten, dal jej na ruku Josefovu, oblékl ho do šatů z jemné látky a na šíji mu zavěsil zlatý řetěz. (Srv. Gn 41,38-40). 
(Všimněme si, co říká v Ježíšově podobenství otec marnotratnému synu a jak a čím jej po návratu obdarovává.)

[4] Ti, kteří nečtou Písmo, nevědí, že nám Bůh - skrze Mojžíše - nabídl čtyři základní pokyny na cestě do boží podoby: „Budeš milovat Boha, sebe sama, svého bližního a cizince (byli jste cizinci a otroky v cizí zemi)“. Josef už před Mojžíšem k těmto hodnotám došel.

[5] Všimli jsme si, že bratři po prodání Josefa „lámali chléb“, srv. Gn 37,25. Věděli, že i za pokus o vraždu byl trest smrti. Stejně jako za prodání Izraelity do otroctví. Bratří se silným rituálem (už předhebrejským) „lámání chleba“ spřísahali ve zlém, aby nikdo z nich neprozradil, že Josefa prodali do otroctví. 
Také jsme si říkali, že se Jákob bál, aby se po jeho smrti Josef bratrům nemstil a aby bratří nepodlehli strachu z Josefovy pomsty a neudělali něco nepředloženého. Židé si k tomu vypráví: „Bratři se sešli u Otcova úmrtního lože a začali říkat modlitbu: „Slyš, Izraeli“ … - Táto, poslouchej (Izrael je nové jméno Jákoba), Hospodin je pro nás jedinečný a my svým synům stále vyprávíme o jeho milosrdenství …“ .
Už dříve jsem říkal, jak mně léta vrtalo hlavou, proč se dalším patriarchou (po Abrahámovi, Izákovi a Jakobovi) stal Juda a ne Josef.  Izrael (i my, kteří patříme do Nového Izraele) je stejně jako my lidem hříšným, proto potřebujeme mít v čele někoho, kdo se obrátil (z Jákobových synů to byl Juda). Josef by pro nás byl příliš dobrý. Juda (stejně jako Petr) svědčí o milosrdenství, které mu Bůh prokázal.