4. neděle čtyřicetidenní (C)
Potěšilo
mě několik přátel, kteří si několikráte přečetli Mojžíšův
příběh a hodně o něm spolu mluvili; nejen o statečnosti Mojžíšovy
maminky, která se odvážila pustit synáčka po vodě … [1]
Dovolil jsem si zaměnit 1. čtení za vyprávění o synech Jákobových a poprosil jsem vás, abyste si jej celý přečetli (úryvku porozumí ten, kdo zná celek). Zkrácený text nabízím :
Jákobovi synové přišli nakoupit obilí, protože v kenaanské zemi byl hlad. Josef byl říšským správcem a prodával obilí všemu lidu země.
Josef své bratry poznal, ale sám se jim nedal poznat a mluvil s nimi tvrdě. Otázal se jich: „Odkud jste přišli?“ Odvětili: „Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu.“
Ale Josef je obvinil z vyzvědačství a nechal bratry vsadit do vězení. Třetího dne jim řekl: „Toto udělejte a zůstanete naživu. Bojím se Boha. Jestliže jste poctiví, zůstane jeden z vás spoután ve vězení; ostatní půjdete a donesete obilí, aby vaše rodiny nehladověly. Svého nejmladšího bratra (o kterém, jste mluvili) přiveďte ke mně; tak se prokáže pravdivost vašich výpovědí a nezemřete." Bratři si navzájem řekli: „Jistě jsme se provinili kdysi proti svému bratru Josefovi; viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme ho. Proto jsme přišli do tísně teď my.“ Rúben řekl: „Cožpak jsem vám tenkrát neříkal, abyste se na tom hochovi neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev k odpovědnosti.“ Nevěděli, že jim Josef rozumí, neboť s nimi mluvil skrze tlumočníka.
Josef se od nich odvrátil a plakal. Pak se k nim obrátil a mluvil s nimi.
Potom z nich vybral Šimeóna a před jejich očima ho spoutal.
Když bratři podruhé přišli do Egypta, přivedli s sebou nejmladšího bratra Benjamína.
Josef přikázal správci svého domu: „Naplň žoky těch mužů potravou, kolik jen budou moci unést, a stříbro každého z nich vlož navrch do jeho žoku. Můj kalich, ten stříbrný, vlož navrch do žoku nejmladšího spolu se stříbrem za nakoupené obilí.“ Když Josefovi bratři vyšli z města a nebyli ještě daleko, řekl Josef správci svého domu: „Pronásleduj ty muže. Až je dostihneš, řekni jim: ,Proč jste se za dobro odvděčili zlem? Zle jste se zachovali, že jste to udělali!´“
Správce je dostihl a řekl jim ta slova. Odvětili mu: „Proč mluví můj pán taková slova? Tvoji otroci jsou daleci toho, aby udělali něco takového!“
Když byli přivedeni před Josefa, padli před ním k zemi. Josef se na ně rozkřikl: „Co jste to spáchali za čin! Což nevíte, že muž jako já všechno uhodne?“ Juda odvětil: „Co můžeme svému pánu říci? Jak to omluvíme? Čím se ospravedlníme? Sám Bůh stíhá tvé otroky za jejich provinění. Teď jsme tvými otroky my i ten, u něhož se kalich našel.“ Josef řekl: „Takového jednání jsem dalek; mým otrokem se stane jen ten, u něhož se našel kalich, a vy odejděte v pokoji k svému otci.“
Juda k němu přistoupil a řekl: „Dovol, můj pane, aby tvůj otrok směl promluvit ke svému pánu. Kdybych se vrátil k našemu otci, a Benjamín, na němž lpí celou svou duší, s námi nebude, umře žalem. Aby ho náš otec pustil s námi do Egypta, zaručil jsem se mu takto: ,Nepřivedu-li Benjamína k tobě, prohřeším se proti tobě na celý život.´ Proto dovol, abych jako otrok zůstal u tebe v otroctví namísto tohoto chlapce, a chlapec ať smí se svými bratry odejít. Jak bych mohl k svému otci přijít, kdyby chlapec nebyl se mnou? Což bych se mohl dívat na utrpení, které by mého otce postihlo?“ Josef se už nemohl ovládnout a na všechny, kdo stáli kolem, křikl: „Jděte všichni pryč!“ Hlasitě se rozplakal. Tu řekl bratrům: „Já jsem Josef. Můj otec vskutku ještě žije?“ Bratři mu však nebyli schopní odpovědět; tak se ho zhrozili.
Josef je vyzval: „Přistupte ke mně.“ Když přistoupili, řekl jim: „Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Ale už se netrapte a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života.“ (Srv.
Židé čtou Tóru (Pět knih Mojžíšových) po oddílech na každý den celý rok. K tomu si přidávají úryvky z Proroků a jednotlivé mudroslovné knihy na příslušné svátky. Z příběhů praotců se učí také vyčíst jak žít v rodině, aby jim spolu bylo dobře. Každé slovo je pro ně důležité, vše domýšlejí. Všímají si každé postavy, co je na kom pěkného i jakou chybu kdo udělal. Promýšlejí jednání jednotlivých osobností, vidí, že nikdo není černý nebo bílý a i z nápravy chyb praotců se učí.
Texty o Josefovi a bratřích čtou židé každoročně postupně čtyři týdny. Nepřehlížejí, že Jákob syna své milované Ráchel rozmazloval (dal mu krásnější šaty) na úkor ostatních synů … Nedomyslel, že tím podněcuje žárlivost bratří vůči Josefovi?
Židé se snaží o nestrannost i vůči Josefovi, kterého nazývají Spravedlivým, neboť vědí, že se nikdo spravedlivým nenarodí, ale že můžeme a máme ke spravedlnosti (na způsob spravedlnosti boží) růst, blížit se k ní. I Josef si spravedlnost krok za krokem osvojoval. Židé nepřehlížejí, že se Josef nad bratry povyšoval - chlubil se svými sny.[2] Byl necitlivý k rodičům, když jim vyprávěl svůj druhý sen.
Kladou si otázku: „Proč Jákob nepoučil Josefa, jak zacházet se sny od Boha?
Židé jsou nejen na Josefa mnohem přísnější než třeba já - aby se z jeho příběhu co nejvíce poučili pro svá jednání.
Ptají se např., zda Josef vyčítal otci, že jej poslal za bratřími, kteří jej nenáviděli. Vytýkají mu, že se v Egyptě asimiloval a oženil se s Egypťankou, že nepátral, zda otec žije (špionáž existovala už tenkráte a karavany putovaly i přes zemi Izrael). Ptají se, proč nechal otce v trápení, že jeho milovaný syn žije? Atd.
Ale oceňují, že Josef - zhýčkané dítě, nezpanštěl a obstál v pokušení moci.
Když se do něj - otroka - zamilovala krasavice, jejíž manžel byl často na služebních cestách, odolal a nezpronevěřil se Putifarovi.
Ani později už jako premiér, ministr financí a ekonom v jedné osobě, nezpychl. [3]
Myslel na dobro faraóna, Egypt i hladové z jiných národů. To je příkladné.
Jako otrok si uvědomil, co je v životě podstatné. Nemstil se jako mnozí mocní.
Jeho tvrdé jednání s bratry i jeho štědrost k nim nás nejprve mate, ale později poznáváme, že to vše bratrům umožnilo poznání svých chyb a cestu k obrácení a nápravu.
Josef není zván spravedlivým pro nic a za nic. Obstál v prohrách i výhrách.
Nenarodil se jako spravedlivý, u otce spravedlnost neviděl, a přesto si spravedlnost osvojil.
Je možné, že se soudu o bratřích i otci zřekl.
Nestyděl se za svou rodinu (srv.
Už víme, že boží spravedlnost je jiná než naše představa o spravedlnosti. Hospodinova spravedlnost se jmenuje milosrdenství. Josef odpustil bratřím i otci. Je spravedlivý k bratřím, otci i Hospodinu.
Byl prvním, kdo trpěl od svých bratří, od Izraelitů. Nelitoval se.
Izraelité na něm vidí, že i v údělu otroka, vyhnance a vězně se nesnížil k nějaké podlosti, zachoval si důstojnost Izraelity. To se od Josefa můžeme učit i my. [4]
Stal se prvním vládcem.
A prvním zachráncem Izraelitů.
Žádný jiný biblický příběh nám neukazuje podrobněji, kudy vede cesta k odpuštění našich provinění.
Ten, kdo nezná „starozákonní“ příběhy o Božím milosrdenství a o jeho odpouštění (těm, kteří si svou vinu přiznali, litovali ji, prosili o odpuštění a snažili se o nápravu), ten z Ježíšových výroků, 77x odpustíš, může lehce nabýt dojmu, že máme vždy druhým odpouštět jen tak, bezpodmínečně.
(Ale i Ježíš to říká přesně u
Těm, kteří znají příběh Josefův, úplně jinak zní slova otce o marnotratném synu z Ježíšova vyprávění o milosrdném otci: „Radujme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ Stejně mluví Jákob o Josefovi. V podobenství Ježíšově ta slova otec říká dvakrát (srv.
Kdo naslouchá biblickým textům, tomu se dostává velikého a krásného poznání („Kdo má, bude mu dáno a přidáno“).
Vy, kteří čtete poznámky delší čas, si možná vzpomenete, co jsme si k příběhu o Jákobových synech už říkali. [5]
Díky boží přízni může být každé naše selhání příležitostí k dalšímu růstu. Víme-li, že Bůh s námi počítá navždy a máme-li zkušenost s Božím milosrdenstvím v Bibli i s osobní zkušeností ve svém životě, můžeme dojít k poznání a důvěře, že si Bůh poradí se vším - i s našimi selháními, pokud si od něj necháme poradit a necháme se jím v životě vést.
Omlouvám se, že nic neříkám k evangeliu, v minulých letech jsme je procházeli dost podrobně. (Za týden se ještě vrátím ke staršímu bratru.)
[1] Nicholas Winton také velice obdivoval statečnost rodičů, kteří mu své děti svěřili do vlaku, když je za války v Praze zachraňoval. Je dobré si biblické příběhy propojovat se zkušenostmi svými a zkušenostmi lidí, o kterých jsme slyšeli.
[2] Se svými důvěrnými zážitky s Bohem nemáme zahanbovat druhé. Naše zbožnost má být cudná, to pak nejzřetelněji vidíme na Ježíšovi (Říkáme si např., k čemu mělo sloužit Ježíšovo setkání s Mojžíšem a Eliášem na Hoře Proměnění. Rozhodně Ježíš nechtěl apoštolům předvádět svou „slávu“ - vždyť to odmítl při pokoušení ďáblem.)
[3] Farao řekl Josefovi před celým svým dvorem: „Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé rozkazy. Budu tě převyšovat jen trůnem. Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské země." A farao sňal z ruky svůj prsten, dal jej na ruku Josefovu, oblékl ho do šatů z jemné látky a na šíji mu zavěsil zlatý řetěz. (Srv.
(Všimněme si, co říká v Ježíšově podobenství otec marnotratnému synu a jak a čím jej po návratu obdarovává.)
[4] Ti, kteří nečtou Písmo, nevědí, že nám Bůh - skrze Mojžíše - nabídl čtyři základní pokyny na cestě do boží podoby: „Budeš milovat Boha, sebe sama, svého bližního a cizince (byli jste cizinci a otroky v cizí zemi)“. Josef už před Mojžíšem k těmto hodnotám došel.
[5] Všimli jsme si, že bratři po prodání Josefa „lámali chléb“, srv.
Také jsme si říkali, že se Jákob bál, aby se po jeho smrti Josef bratrům nemstil a aby bratří nepodlehli strachu z Josefovy pomsty a neudělali něco nepředloženého. Židé si k tomu vypráví: „Bratři se sešli u Otcova úmrtního lože a začali říkat modlitbu: „Slyš, Izraeli“ … - Táto, poslouchej (Izrael je nové jméno Jákoba), Hospodin je pro nás jedinečný a my svým synům stále vyprávíme o jeho milosrdenství …“ .
Už dříve jsem říkal, jak mně léta vrtalo hlavou, proč se dalším patriarchou (po Abrahámovi, Izákovi a Jakobovi) stal Juda a ne Josef. Izrael (i my, kteří patříme do Nového Izraele) je stejně jako my lidem hříšným, proto potřebujeme mít v čele někoho, kdo se obrátil (z Jákobových synů to byl Juda). Josef by pro nás byl příliš dobrý. Juda (stejně jako Petr) svědčí o milosrdenství, které mu Bůh prokázal.
Dovolil jsem si zaměnit 1. čtení za vyprávění o synech Jákobových a poprosil jsem vás, abyste si jej celý přečetli (úryvku porozumí ten, kdo zná celek). Zkrácený text nabízím :
Jákobovi synové přišli nakoupit obilí, protože v kenaanské zemi byl hlad. Josef byl říšským správcem a prodával obilí všemu lidu země.
Josef své bratry poznal, ale sám se jim nedal poznat a mluvil s nimi tvrdě. Otázal se jich: „Odkud jste přišli?“ Odvětili: „Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu.“
Ale Josef je obvinil z vyzvědačství a nechal bratry vsadit do vězení. Třetího dne jim řekl: „Toto udělejte a zůstanete naživu. Bojím se Boha. Jestliže jste poctiví, zůstane jeden z vás spoután ve vězení; ostatní půjdete a donesete obilí, aby vaše rodiny nehladověly. Svého nejmladšího bratra (o kterém, jste mluvili) přiveďte ke mně; tak se prokáže pravdivost vašich výpovědí a nezemřete." Bratři si navzájem řekli: „Jistě jsme se provinili kdysi proti svému bratru Josefovi; viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme ho. Proto jsme přišli do tísně teď my.“ Rúben řekl: „Cožpak jsem vám tenkrát neříkal, abyste se na tom hochovi neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev k odpovědnosti.“ Nevěděli, že jim Josef rozumí, neboť s nimi mluvil skrze tlumočníka.
Josef se od nich odvrátil a plakal. Pak se k nim obrátil a mluvil s nimi.
Potom z nich vybral Šimeóna a před jejich očima ho spoutal.
Když bratři podruhé přišli do Egypta, přivedli s sebou nejmladšího bratra Benjamína.
Josef přikázal správci svého domu: „Naplň žoky těch mužů potravou, kolik jen budou moci unést, a stříbro každého z nich vlož navrch do jeho žoku. Můj kalich, ten stříbrný, vlož navrch do žoku nejmladšího spolu se stříbrem za nakoupené obilí.“ Když Josefovi bratři vyšli z města a nebyli ještě daleko, řekl Josef správci svého domu: „Pronásleduj ty muže. Až je dostihneš, řekni jim: ,Proč jste se za dobro odvděčili zlem? Zle jste se zachovali, že jste to udělali!´“
Správce je dostihl a řekl jim ta slova. Odvětili mu: „Proč mluví můj pán taková slova? Tvoji otroci jsou daleci toho, aby udělali něco takového!“
Když byli přivedeni před Josefa, padli před ním k zemi. Josef se na ně rozkřikl: „Co jste to spáchali za čin! Což nevíte, že muž jako já všechno uhodne?“ Juda odvětil: „Co můžeme svému pánu říci? Jak to omluvíme? Čím se ospravedlníme? Sám Bůh stíhá tvé otroky za jejich provinění. Teď jsme tvými otroky my i ten, u něhož se kalich našel.“ Josef řekl: „Takového jednání jsem dalek; mým otrokem se stane jen ten, u něhož se našel kalich, a vy odejděte v pokoji k svému otci.“
Juda k němu přistoupil a řekl: „Dovol, můj pane, aby tvůj otrok směl promluvit ke svému pánu. Kdybych se vrátil k našemu otci, a Benjamín, na němž lpí celou svou duší, s námi nebude, umře žalem. Aby ho náš otec pustil s námi do Egypta, zaručil jsem se mu takto: ,Nepřivedu-li Benjamína k tobě, prohřeším se proti tobě na celý život.´ Proto dovol, abych jako otrok zůstal u tebe v otroctví namísto tohoto chlapce, a chlapec ať smí se svými bratry odejít. Jak bych mohl k svému otci přijít, kdyby chlapec nebyl se mnou? Což bych se mohl dívat na utrpení, které by mého otce postihlo?“ Josef se už nemohl ovládnout a na všechny, kdo stáli kolem, křikl: „Jděte všichni pryč!“ Hlasitě se rozplakal. Tu řekl bratrům: „Já jsem Josef. Můj otec vskutku ještě žije?“ Bratři mu však nebyli schopní odpovědět; tak se ho zhrozili.
Josef je vyzval: „Přistupte ke mně.“ Když přistoupili, řekl jim: „Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Ale už se netrapte a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života.“ (Srv.
,
,
,
)
Židé čtou Tóru (Pět knih Mojžíšových) po oddílech na každý den celý rok. K tomu si přidávají úryvky z Proroků a jednotlivé mudroslovné knihy na příslušné svátky. Z příběhů praotců se učí také vyčíst jak žít v rodině, aby jim spolu bylo dobře. Každé slovo je pro ně důležité, vše domýšlejí. Všímají si každé postavy, co je na kom pěkného i jakou chybu kdo udělal. Promýšlejí jednání jednotlivých osobností, vidí, že nikdo není černý nebo bílý a i z nápravy chyb praotců se učí.
Texty o Josefovi a bratřích čtou židé každoročně postupně čtyři týdny. Nepřehlížejí, že Jákob syna své milované Ráchel rozmazloval (dal mu krásnější šaty) na úkor ostatních synů … Nedomyslel, že tím podněcuje žárlivost bratří vůči Josefovi?
Židé se snaží o nestrannost i vůči Josefovi, kterého nazývají Spravedlivým, neboť vědí, že se nikdo spravedlivým nenarodí, ale že můžeme a máme ke spravedlnosti (na způsob spravedlnosti boží) růst, blížit se k ní. I Josef si spravedlnost krok za krokem osvojoval. Židé nepřehlížejí, že se Josef nad bratry povyšoval - chlubil se svými sny.[2] Byl necitlivý k rodičům, když jim vyprávěl svůj druhý sen.
Kladou si otázku: „Proč Jákob nepoučil Josefa, jak zacházet se sny od Boha?
Židé jsou nejen na Josefa mnohem přísnější než třeba já - aby se z jeho příběhu co nejvíce poučili pro svá jednání.
Ptají se např., zda Josef vyčítal otci, že jej poslal za bratřími, kteří jej nenáviděli. Vytýkají mu, že se v Egyptě asimiloval a oženil se s Egypťankou, že nepátral, zda otec žije (špionáž existovala už tenkráte a karavany putovaly i přes zemi Izrael). Ptají se, proč nechal otce v trápení, že jeho milovaný syn žije? Atd.
Ale oceňují, že Josef - zhýčkané dítě, nezpanštěl a obstál v pokušení moci.
Když se do něj - otroka - zamilovala krasavice, jejíž manžel byl často na služebních cestách, odolal a nezpronevěřil se Putifarovi.
Ani později už jako premiér, ministr financí a ekonom v jedné osobě, nezpychl. [3]
Myslel na dobro faraóna, Egypt i hladové z jiných národů. To je příkladné.
Jako otrok si uvědomil, co je v životě podstatné. Nemstil se jako mnozí mocní.
Jeho tvrdé jednání s bratry i jeho štědrost k nim nás nejprve mate, ale později poznáváme, že to vše bratrům umožnilo poznání svých chyb a cestu k obrácení a nápravu.
Josef není zván spravedlivým pro nic a za nic. Obstál v prohrách i výhrách.
Nenarodil se jako spravedlivý, u otce spravedlnost neviděl, a přesto si spravedlnost osvojil.
Je možné, že se soudu o bratřích i otci zřekl.
Nestyděl se za svou rodinu (srv.
).
Už víme, že boží spravedlnost je jiná než naše představa o spravedlnosti. Hospodinova spravedlnost se jmenuje milosrdenství. Josef odpustil bratřím i otci. Je spravedlivý k bratřím, otci i Hospodinu.
Byl prvním, kdo trpěl od svých bratří, od Izraelitů. Nelitoval se.
Izraelité na něm vidí, že i v údělu otroka, vyhnance a vězně se nesnížil k nějaké podlosti, zachoval si důstojnost Izraelity. To se od Josefa můžeme učit i my. [4]
Stal se prvním vládcem.
A prvním zachráncem Izraelitů.
Žádný jiný biblický příběh nám neukazuje podrobněji, kudy vede cesta k odpuštění našich provinění.
Ten, kdo nezná „starozákonní“ příběhy o Božím milosrdenství a o jeho odpouštění (těm, kteří si svou vinu přiznali, litovali ji, prosili o odpuštění a snažili se o nápravu), ten z Ježíšových výroků, 77x odpustíš, může lehce nabýt dojmu, že máme vždy druhým odpouštět jen tak, bezpodmínečně.
(Ale i Ježíš to říká přesně u
)
Těm, kteří znají příběh Josefův, úplně jinak zní slova otce o marnotratném synu z Ježíšova vyprávění o milosrdném otci: „Radujme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ Stejně mluví Jákob o Josefovi. V podobenství Ježíšově ta slova otec říká dvakrát (srv.
).
Kdo naslouchá biblickým textům, tomu se dostává velikého a krásného poznání („Kdo má, bude mu dáno a přidáno“).
Vy, kteří čtete poznámky delší čas, si možná vzpomenete, co jsme si k příběhu o Jákobových synech už říkali. [5]
Díky boží přízni může být každé naše selhání příležitostí k dalšímu růstu. Víme-li, že Bůh s námi počítá navždy a máme-li zkušenost s Božím milosrdenstvím v Bibli i s osobní zkušeností ve svém životě, můžeme dojít k poznání a důvěře, že si Bůh poradí se vším - i s našimi selháními, pokud si od něj necháme poradit a necháme se jím v životě vést.
Omlouvám se, že nic neříkám k evangeliu, v minulých letech jsme je procházeli dost podrobně. (Za týden se ještě vrátím ke staršímu bratru.)
[1] Nicholas Winton také velice obdivoval statečnost rodičů, kteří mu své děti svěřili do vlaku, když je za války v Praze zachraňoval. Je dobré si biblické příběhy propojovat se zkušenostmi svými a zkušenostmi lidí, o kterých jsme slyšeli.
[2] Se svými důvěrnými zážitky s Bohem nemáme zahanbovat druhé. Naše zbožnost má být cudná, to pak nejzřetelněji vidíme na Ježíšovi (Říkáme si např., k čemu mělo sloužit Ježíšovo setkání s Mojžíšem a Eliášem na Hoře Proměnění. Rozhodně Ježíš nechtěl apoštolům předvádět svou „slávu“ - vždyť to odmítl při pokoušení ďáblem.)
[3] Farao řekl Josefovi před celým svým dvorem: „Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé rozkazy. Budu tě převyšovat jen trůnem. Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské země." A farao sňal z ruky svůj prsten, dal jej na ruku Josefovu, oblékl ho do šatů z jemné látky a na šíji mu zavěsil zlatý řetěz. (Srv.
).
(Všimněme si, co říká v Ježíšově podobenství otec marnotratnému synu a jak a čím jej po návratu obdarovává.)
[4] Ti, kteří nečtou Písmo, nevědí, že nám Bůh - skrze Mojžíše - nabídl čtyři základní pokyny na cestě do boží podoby: „Budeš milovat Boha, sebe sama, svého bližního a cizince (byli jste cizinci a otroky v cizí zemi)“. Josef už před Mojžíšem k těmto hodnotám došel.
[5] Všimli jsme si, že bratři po prodání Josefa „lámali chléb“, srv.
. Věděli, že i za pokus o vraždu byl
trest smrti. Stejně jako za prodání Izraelity do otroctví. Bratří se
silným rituálem (už předhebrejským) „lámání chleba“ spřísahali ve
zlém, aby nikdo z nich neprozradil, že Josefa prodali do otroctví.
Také jsme si říkali, že se Jákob bál, aby se po jeho smrti Josef bratrům nemstil a aby bratří nepodlehli strachu z Josefovy pomsty a neudělali něco nepředloženého. Židé si k tomu vypráví: „Bratři se sešli u Otcova úmrtního lože a začali říkat modlitbu: „Slyš, Izraeli“ … - Táto, poslouchej (Izrael je nové jméno Jákoba), Hospodin je pro nás jedinečný a my svým synům stále vyprávíme o jeho milosrdenství …“ .
Už dříve jsem říkal, jak mně léta vrtalo hlavou, proč se dalším patriarchou (po Abrahámovi, Izákovi a Jakobovi) stal Juda a ne Josef. Izrael (i my, kteří patříme do Nového Izraele) je stejně jako my lidem hříšným, proto potřebujeme mít v čele někoho, kdo se obrátil (z Jákobových synů to byl Juda). Josef by pro nás byl příliš dobrý. Juda (stejně jako Petr) svědčí o milosrdenství, které mu Bůh prokázal.