3. neděle čtyřicetidenní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - zrušit hledání
Téma: Ex 3,1-15
Datum: 24. 3. 2019
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - zrušit hledání
Téma: Ex 3,1-15
(najít další); 1 K 10,1-6.10-12
; L 13,1-9
Datum: 24. 3. 2019
Kdybychom se zaměřili jen
na setkání Mojžíše s Hospodinem, ošidili bychom se. [1]
Mojžíš znamená „Vytahující“, ne jen vytažený ze smrti (z vody). Zachráněný se stal Zachráncem. [2]
Jen něco málo ze života Mojžíše naznačím. Židé jeho život promýšlí a je na tom vidět, co vše se od Mojžíše naučili.
Mojžíš měl moudrou a odvážnou maminku (být takovou maminkou a tátou svým dětem je bohatstvím). Židé říkají, princezna poznala, že dítě v košíku je hebrejské, protože neplakalo nahlas, jen mu tekly slzy. [3]
Mojžíš jako adoptovaný princ se svou inteligencí (i sociální)a největším vzděláním mohl udělat velikou kariéru.
Vážíme si, že se nestyděl za svůj lid. Zastal se ubíjeného Hebreje … Z faraonova prince se stal psanec. V zemi Midjanců jako disident 40 let pásl kozy a ovce.
Mohl být zklamán Hebreji - udal ho ten, kterého se zastal proti egyptskému dozorci? (Je těžké donáší-li bratr nepřítel, srv. J 5,15
„Mojžíši, vaše náboženství je nebezpečné, hasíte oheň, který vás nepálí, naše děti do vašeho náboženství nebudeš tahat“, rozhodla rázná Mojžíšova manželka (její jméno Sipora, znamená Ptačice, asi Mojžíšovi „zpívala“) a nedovolila svého syna obřezat.
Mojžíš si vážil života i rodiny, ale nebylo by škoda, kdyby se taková osobnost starala jen o svou rodinu?
Dvakrát 40 let zrál Mojžíš, aby byl schopen se setkat s Hospodinem a přijmout poslání záchrany.
Nás velice zajímá, jak z někoho vyrostl tak statečný a obětavý člověk.
Vždy se zastával druhých (i midjanských děvčat, i drzých a nevděčných izraelitů, srv. Ex 32,7-14
Jeho zkoumání, proč keř neshoří, nebylo z nudy. Zůstal otevřeným člověkem k novému, k tomu, co nikdy před tím nezažil.
Celý jeho předešlý život jej formoval. Neměl nikoho rovného, s kým by mohl mluvit o tom, co prožíval, poradit se, s kým by mohl hledat. Ve své samotě na stepi (poušti) se nakonec setkal s Hospodinem.
V té vnitřní samotě se bránil se, když jej Hospodin jmenoval svým velvyslancem v Egyptě, ale byl tak silný, že poslechl.
(Když byl napadený „Neznámým“, nebránil se, zachránila je jeho žena Sipora.) [4]
„Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil.“- Konečně se Mojžíš se setkal s Někým, který je soucitný, který chce vysvobodit zotročené!
„Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův“. – Někomu to mnoho neřekne, ale tomu, který přijal tyto praotce za své, kdo se hlásí do jejich rodiny a přijal jejich životní zkušenosti s Bohem za své, to mnoho znamená.
40 let pak šel Mojžíš před boží tváří a s jeho pomocí sloužil Izraelskému lidu. Ta služba druhým je pro Mojžíše charakteristická.
„Země, na které stojíš, je svatá“. – Ten kdo zná zkušenost Jákoba, ten ví, že všude kde je, je s ním Bůh. Všude můžeme ucítit „vůni“ Hospodina. (Židé nerozlišují posvátný a neposvátný prostor jako pohané.
Je-li někde místo neřesti, pak bylo znesvěceno námi.)
„Hospodine, jaké je tvé jméno? My Hebrejové snadno scházíme z tvé cesty a pak tě potřebujeme zavolat jménem, abys nám přišel na pomoc?“
„Dříve, než mě zavoláš, jsem s tebou. Vždy jsem tu byl pro tebe, jsem tu stále pro tebe a vždy při tobě budu.“
Nikdy mě nezaujaly filosofické a teologické výklady slov: „Jsem, který jsem“. Chytlo mě to za srdce, až když jsem si tam dosadil poezii Bible:
„Vždy jsem ti byl milujícím TátouMámou, stále jsem pro tebe TátouMámou a vždy pro tebe budu TátouMámou. (Kdyby na někoho maminka zapomněla, já ne tebe nikdy nezapomenu - Iz 49,15
Za ta slova: „Jsem, který jsem“, je třeba si pokaždé dosadit některé z krásných Božích jmen. Např.: „Vždy jsem pro tebe měl otevřenou Náruč, vždy je moje náruč pro tebe otevření a vždy ti budu Náručí“.
Kdo má zkušenost s náručí milujícího člověka, má otevřenou cestu do boží Náruče.
Znovu Mojžíš slyšel slova: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův“.
„Uslyšíme-li“ srdcem tato slova, můžeme Bohu také důvěřovat. (Důvěřovat můžeme tomu, kdo nás má rád a kdo je moudřejší, vidí dál. Máme-li dobré zkušenosti s rodiči, můžeme jim důvěřovat. Vážíme-li si Abraháma, Izáka, Jákoba, Josefa a Mojžíše - a známe-li jejich zkušenosti s Bohem - můžeme se také - na o jejich zkušenost s Bohem spolehnout, přijmout je za své.) [5]
Biblické vyprávění o Mojžíšovi není jen nějakým dobrodružným příběhem, při kterém se nám tají dech.
Mojžíš je milovaný učitel židů, vyučený od samého Hospodina.
Přeji vám, abyste se nechali nalákat k opětovnému čtení o Mojžíšovi.
Může se stát i naším milovaným učitelem, vyučeným od samého Hospodina. Lze se od něj mnoho naučit.
(Nástupce Mojžíše se jmenoval stejně jako Nazaretský. To je víc než symbolické.) [6]
Ježíš nám je dalším velikým (největším) a milovaným Učitelem.
O úryvku evangelia jsme mluvili v minulých letech. Judejci se dívali na Galilejce s pohrdáním. Ježíšovi dávali najevo, že je Galilejec (= hříšník): „Teď právě Bůh vás Galilejce potrestal Pilátovým masakrem!!“
„Jestli se neobrátíte (jestli nepřijmete vzkaz od Boha, který vám vyřizuji), zahynete podobně jako ti Gelilejci, nebo Jeruzalémští“. (Nepřitakali Ježíšovi, nedali na jeho slova: „Až uvidíte vojáky obkličující Jeruzalém, utečte do hor“. Dál se nechali vést farizei a svými rabíny (ti jim radili: „Utečte se za hradby svatého Jeruzalém, přijde Mesiáš a zachrání“) a desetitisíce jich zahynulo. Nedali ani na jiná Ježíšova slova. Neobrátili se k Hospodinu.
Ježíš je vinařem, který pečuje i o neplodný fíkovník - o nás. S jeho pomocí můžeme nést jeho ovoce.
Připomínám svůj návrh na příští neděli … [7]
[1] Běžný Čech papouškuje: „Jan Ámos Komenský je učitelem národů“, ale zkuste se jej zeptat, co z jeho života převzal. Když byl Václav Havel presidentem, řada lidí se k němu hlásila, zbabělci mu dodneška vytýkají to, co neudělali sami, ale obojí od něj ani nic nečetli.
Velikonoce jsou svátky božího slitování a daru svobody. Připomínáme si, jak se Hebreové dostali do otroctví a jejich cestu ke svobodě, abychom nic nezanedbali a udrželi si svou svobodu synů božích.
[2] Velikonoce vrcholí - z naší strany - obnovou křtu. Při křtu jsme byli Bohem vytaženi ze smrti (z vody). Vydali jsme se cestou záchrany a zachraňování druhých: „Budete vylovovat ty, kteří se topí (srv. L 5,10
Od Mojžíše se můžeme mnoho naučit.
[3] Přinášejí si židovské děti na svět strach z ohrožení? Do r. 1925 jsme my pokřtění zlikvidovali 8 milionů židů (a židé neměli vojáky, nevedli proti nám války). Kdo nevíme, že jsme nebezpeční druhým, jsme nebezpeční dvojnásobně.
[4] To je příběh o významu obřízky, podrobně jsme si to říkali, abychom porozuměli křtu.
[5] Vybavilo se mi místo z Písma, které mám velice rád - Mojžíš řekl Hospodinu: "Hleď, ty mi říkáš: Vyveď tento lid. Ale nesdělil jsi mi, koho chceš se mnou poslat, ačkoli jsi řekl: »Já tě znám jménem, našel jsi u mne milost.«
Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost; pohleď, vždyť tento pronárod je tvůj lid."
Odvětil: "Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí."
Mojžíš mu řekl: "Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj! Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země."
Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Učiním i tuto věc, o které mluvíš, protože jsi u mne našel milost a já tě znám jménem." (Ex 33,12-17
[6] Jozue a Ježíš je stejné jméno, to my jsme si je upravili.
[7] O 4. neděli čtyřicetidenní budeme v evangeliu číst podobenství o otci marnotratného syna a jeho bratra. Když podobenství slyšeli Ježíšovi první posluchači, hned se jim vybavila řada biblických příběhů o božím milosrdenství (Hospodin nenechal popravit Kaina za bratrovraždu, ale dopřál mu čas na obrácení, nepotrestal Josefovy bratry za jejich zločin, král David dostal milost, atd.) Izraelité s těmi vyprávěními souzněli, měli s božím milosrdenstvím osobní zkušenosti. Ježíšovo vyprávění o Milosrdném otci bylo novým - závratným potvrzením slitovnosti Boha k nám hříšným. My se šidíme - pokud ta vyprávění neznáme. Příběh o synech Jákoba - o Josefovi a bratřích - je perlou náboženské a světové literatury. Škoda, že se nečte při nedělních bohoslužbách. Rád bych z něj četl o 4. neděli čtyřicetidenní. Prosím vás, přečtěme ten celý příběh, abychom zažili celou jeho krásu.
Mojžíš znamená „Vytahující“, ne jen vytažený ze smrti (z vody). Zachráněný se stal Zachráncem. [2]
Jen něco málo ze života Mojžíše naznačím. Židé jeho život promýšlí a je na tom vidět, co vše se od Mojžíše naučili.
Mojžíš měl moudrou a odvážnou maminku (být takovou maminkou a tátou svým dětem je bohatstvím). Židé říkají, princezna poznala, že dítě v košíku je hebrejské, protože neplakalo nahlas, jen mu tekly slzy. [3]
Mojžíš jako adoptovaný princ se svou inteligencí (i sociální)a největším vzděláním mohl udělat velikou kariéru.
Vážíme si, že se nestyděl za svůj lid. Zastal se ubíjeného Hebreje … Z faraonova prince se stal psanec. V zemi Midjanců jako disident 40 let pásl kozy a ovce.
Mohl být zklamán Hebreji - udal ho ten, kterého se zastal proti egyptskému dozorci? (Je těžké donáší-li bratr nepřítel, srv. J 5,15
)
„Mojžíši, vaše náboženství je nebezpečné, hasíte oheň, který vás nepálí, naše děti do vašeho náboženství nebudeš tahat“, rozhodla rázná Mojžíšova manželka (její jméno Sipora, znamená Ptačice, asi Mojžíšovi „zpívala“) a nedovolila svého syna obřezat.
Mojžíš si vážil života i rodiny, ale nebylo by škoda, kdyby se taková osobnost starala jen o svou rodinu?
Dvakrát 40 let zrál Mojžíš, aby byl schopen se setkat s Hospodinem a přijmout poslání záchrany.
Nás velice zajímá, jak z někoho vyrostl tak statečný a obětavý člověk.
Vždy se zastával druhých (i midjanských děvčat, i drzých a nevděčných izraelitů, srv. Ex 32,7-14
(najít předchozí, další)).
Jeho zkoumání, proč keř neshoří, nebylo z nudy. Zůstal otevřeným člověkem k novému, k tomu, co nikdy před tím nezažil.
Celý jeho předešlý život jej formoval. Neměl nikoho rovného, s kým by mohl mluvit o tom, co prožíval, poradit se, s kým by mohl hledat. Ve své samotě na stepi (poušti) se nakonec setkal s Hospodinem.
V té vnitřní samotě se bránil se, když jej Hospodin jmenoval svým velvyslancem v Egyptě, ale byl tak silný, že poslechl.
(Když byl napadený „Neznámým“, nebránil se, zachránila je jeho žena Sipora.) [4]
„Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil.“- Konečně se Mojžíš se setkal s Někým, který je soucitný, který chce vysvobodit zotročené!
„Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův“. – Někomu to mnoho neřekne, ale tomu, který přijal tyto praotce za své, kdo se hlásí do jejich rodiny a přijal jejich životní zkušenosti s Bohem za své, to mnoho znamená.
40 let pak šel Mojžíš před boží tváří a s jeho pomocí sloužil Izraelskému lidu. Ta služba druhým je pro Mojžíše charakteristická.
„Země, na které stojíš, je svatá“. – Ten kdo zná zkušenost Jákoba, ten ví, že všude kde je, je s ním Bůh. Všude můžeme ucítit „vůni“ Hospodina. (Židé nerozlišují posvátný a neposvátný prostor jako pohané.
Je-li někde místo neřesti, pak bylo znesvěceno námi.)
„Hospodine, jaké je tvé jméno? My Hebrejové snadno scházíme z tvé cesty a pak tě potřebujeme zavolat jménem, abys nám přišel na pomoc?“
„Dříve, než mě zavoláš, jsem s tebou. Vždy jsem tu byl pro tebe, jsem tu stále pro tebe a vždy při tobě budu.“
Nikdy mě nezaujaly filosofické a teologické výklady slov: „Jsem, který jsem“. Chytlo mě to za srdce, až když jsem si tam dosadil poezii Bible:
„Vždy jsem ti byl milujícím TátouMámou, stále jsem pro tebe TátouMámou a vždy pro tebe budu TátouMámou. (Kdyby na někoho maminka zapomněla, já ne tebe nikdy nezapomenu - Iz 49,15
)
Za ta slova: „Jsem, který jsem“, je třeba si pokaždé dosadit některé z krásných Božích jmen. Např.: „Vždy jsem pro tebe měl otevřenou Náruč, vždy je moje náruč pro tebe otevření a vždy ti budu Náručí“.
Kdo má zkušenost s náručí milujícího člověka, má otevřenou cestu do boží Náruče.
Znovu Mojžíš slyšel slova: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův“.
„Uslyšíme-li“ srdcem tato slova, můžeme Bohu také důvěřovat. (Důvěřovat můžeme tomu, kdo nás má rád a kdo je moudřejší, vidí dál. Máme-li dobré zkušenosti s rodiči, můžeme jim důvěřovat. Vážíme-li si Abraháma, Izáka, Jákoba, Josefa a Mojžíše - a známe-li jejich zkušenosti s Bohem - můžeme se také - na o jejich zkušenost s Bohem spolehnout, přijmout je za své.) [5]
Biblické vyprávění o Mojžíšovi není jen nějakým dobrodružným příběhem, při kterém se nám tají dech.
Mojžíš je milovaný učitel židů, vyučený od samého Hospodina.
Přeji vám, abyste se nechali nalákat k opětovnému čtení o Mojžíšovi.
Může se stát i naším milovaným učitelem, vyučeným od samého Hospodina. Lze se od něj mnoho naučit.
(Nástupce Mojžíše se jmenoval stejně jako Nazaretský. To je víc než symbolické.) [6]
Ježíš nám je dalším velikým (největším) a milovaným Učitelem.
O úryvku evangelia jsme mluvili v minulých letech. Judejci se dívali na Galilejce s pohrdáním. Ježíšovi dávali najevo, že je Galilejec (= hříšník): „Teď právě Bůh vás Galilejce potrestal Pilátovým masakrem!!“
„Jestli se neobrátíte (jestli nepřijmete vzkaz od Boha, který vám vyřizuji), zahynete podobně jako ti Gelilejci, nebo Jeruzalémští“. (Nepřitakali Ježíšovi, nedali na jeho slova: „Až uvidíte vojáky obkličující Jeruzalém, utečte do hor“. Dál se nechali vést farizei a svými rabíny (ti jim radili: „Utečte se za hradby svatého Jeruzalém, přijde Mesiáš a zachrání“) a desetitisíce jich zahynulo. Nedali ani na jiná Ježíšova slova. Neobrátili se k Hospodinu.
Ježíš je vinařem, který pečuje i o neplodný fíkovník - o nás. S jeho pomocí můžeme nést jeho ovoce.
Připomínám svůj návrh na příští neděli … [7]
[1] Běžný Čech papouškuje: „Jan Ámos Komenský je učitelem národů“, ale zkuste se jej zeptat, co z jeho života převzal. Když byl Václav Havel presidentem, řada lidí se k němu hlásila, zbabělci mu dodneška vytýkají to, co neudělali sami, ale obojí od něj ani nic nečetli.
Velikonoce jsou svátky božího slitování a daru svobody. Připomínáme si, jak se Hebreové dostali do otroctví a jejich cestu ke svobodě, abychom nic nezanedbali a udrželi si svou svobodu synů božích.
[2] Velikonoce vrcholí - z naší strany - obnovou křtu. Při křtu jsme byli Bohem vytaženi ze smrti (z vody). Vydali jsme se cestou záchrany a zachraňování druhých: „Budete vylovovat ty, kteří se topí (srv. L 5,10
). Je dobré si tento - Mojžíšův i náš - program oživit.
Od Mojžíše se můžeme mnoho naučit.
[3] Přinášejí si židovské děti na svět strach z ohrožení? Do r. 1925 jsme my pokřtění zlikvidovali 8 milionů židů (a židé neměli vojáky, nevedli proti nám války). Kdo nevíme, že jsme nebezpeční druhým, jsme nebezpeční dvojnásobně.
[4] To je příběh o významu obřízky, podrobně jsme si to říkali, abychom porozuměli křtu.
[5] Vybavilo se mi místo z Písma, které mám velice rád - Mojžíš řekl Hospodinu: "Hleď, ty mi říkáš: Vyveď tento lid. Ale nesdělil jsi mi, koho chceš se mnou poslat, ačkoli jsi řekl: »Já tě znám jménem, našel jsi u mne milost.«
Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost; pohleď, vždyť tento pronárod je tvůj lid."
Odvětil: "Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí."
Mojžíš mu řekl: "Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj! Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země."
Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Učiním i tuto věc, o které mluvíš, protože jsi u mne našel milost a já tě znám jménem." (Ex 33,12-17
(najít předchozí))
[6] Jozue a Ježíš je stejné jméno, to my jsme si je upravili.
[7] O 4. neděli čtyřicetidenní budeme v evangeliu číst podobenství o otci marnotratného syna a jeho bratra. Když podobenství slyšeli Ježíšovi první posluchači, hned se jim vybavila řada biblických příběhů o božím milosrdenství (Hospodin nenechal popravit Kaina za bratrovraždu, ale dopřál mu čas na obrácení, nepotrestal Josefovy bratry za jejich zločin, král David dostal milost, atd.) Izraelité s těmi vyprávěními souzněli, měli s božím milosrdenstvím osobní zkušenosti. Ježíšovo vyprávění o Milosrdném otci bylo novým - závratným potvrzením slitovnosti Boha k nám hříšným. My se šidíme - pokud ta vyprávění neznáme. Příběh o synech Jákoba - o Josefovi a bratřích - je perlou náboženské a světové literatury. Škoda, že se nečte při nedělních bohoslužbách. Rád bych z něj četl o 4. neděli čtyřicetidenní. Prosím vás, přečtěme ten celý příběh, abychom zažili celou jeho krásu.