3. neděle v mezidobí

Dnešní čtení patří k velmi důležitým. První nám ukazuje cestu k nápravě, evangelium - jak se horliví zbožní pravé církve minuli s Mesiášem a druhé čtení nám připomíná, jak boží Duch obdarovává připravené.

K prvnímu četní. (Informace o tehdejší situaci najdeme přinejmenším v Písmu, v úvodu ke knize Ezdráš.) 
Severní izraelské kmeny odvlečené Asyřany do zajetí, splynuly s místními pohany.
Ale Judovci si v babylónském zajetí uchovali vztah k Hospodinu. [1]
Když se přestali litovat a svádět vinu za své neštěstí na druhé a na Hospodina (my Češi se rádi pokládáme za oběti, vymlouváme se na zradu spojenců v „Mnichově“, na Sudetské Němce, Moskvu, …), mohl jim Hospodin nabídnout svou pomoc. Bez národnostního a náboženského osvobozeneckého boje se mohli vrátit domů. Za dříve uloupené poklady v Jeruzalémě dokonce dostali „restituce“.
Začali obnovovat Jeruzalém, ale také četli Tóru a hledali chyby, kterých se dopustili. Jednotlivci i celý boží lid přiznávali selhání, která přivedla národ k zotročení, a děkovali Hospodinu za záchranu.
Ten proces mohl trvat několik dní.
Představme si, že bychom udělali podrobnou reflexi např. v roce 1990 - také by to trvalo nějaký čas.

Několikrát jsem říkal a teď to povím - možná naposledy - že jsme tento způsob napravování hříchů v církvi nepřijali. To je trestuhodné!

Škoda, že my, katolíci, jsme po třech katastrofách 20. století něco tak důležitého neučinili (protože jsme dávno nad „Starým zákonem“ mávli rukou).
Tato klíčová událost za Ezdráše měla vejít do praxe církve. Dokud ji nepřijmeme, dokud nebudeme schopni se poučit z chyb svých a předků - dotud nám hrozí jejich opakování.
Ve školách se o ni neučí. Možná ani v náboženství. Ale svým dětem a vnukům o této možnosti nápravy vypravovat můžeme a máme. Bez ní se naše společnost, Evropa a svět neudrží. Zástupci evropské biskupské konference by toto biblické řešení mohli pro EU navrhnout. 

Naše dědky (z kterých císař v 1. světové válce udělal zabijáky jiných tátů od rodin), naučili Desatero a dali jim zpovědní zrcadlo, ale nenaučili je, kdy je nutné „přikázání“ dodržovat a kdy je nutné jich neuposlechnout. (Zamlčeli jsme lidem toto učení Písma; až Norimberský proces prohlásil, že nemáme poslechnout rozkaz, který je proti našemu svědomí. Předtím byli ti, kteří se vzepřeli, oběšeni jako zrádci.)  
Zkratkou povím: Na obou stranách byly žehnány zbraně, slouženy mše, vojáci vyfasovali rum a pak se zavelelo útoku a palbě na druhé křesťany.
Kdož ví, kolik naši předkové zabili jiných otců rodin?
Na obou stranách padly milióny, zůstaly milióny invalidů, vdov a sirotků.

Způsob „Ezdrášovy nápravy“ po skončení války papež nevyhlásil. Ani další římský velekněz po 2. světové válce tak neučinil.

V živé paměti máme konec komunistického režimu. Místo „Ezdrášovy nápravy“ jsme začaly pořádat poutě. Pan biskup všude vyprávěl, jak trpěl (vojáci z 1. a 2.války, tak nemluvili).
Je dobře, že pamětníci vyprávěli, jakých zvěrstev se člověk dopustil na člověku. Ale o léku na uzdravení (léku z biblické lékárny) mlčíme.
Kážeme lidem, aby se zpovídali (místo dodržování celého „léčebného procesu“ – vedoucího ke smíření), ale přiznávání vin církve a náprava se mnoho nekoná (přesto, že nám František dává příklad); několik omluv to nespraví. 
Jak můžeme slavit Beránkovu svatební hostinu, když se nesmíříme s druhými?
(Místo toho povýšeně vylučujeme od Stolu Páně nekatolické křesťany.)   

Ještě máme možnost nápravy, ale ujíždí nám jeden vlak za druhým.

2. čtení. Apoštol Pavel použil pro obec Ježíšových učedníků antický obraz těla - coby model společnosti.
I těmito slovy si můžeme porovnat svou úctu a respekt k druhým křesťanům ve své církvi a vůči křesťanům jiných církví.
Dávno jsme opustili Ježíšův model bratrství. „Je jen jeden Otec - Bůh. Je jen jeden Učitel a Pán. Vy všichni jste sestry a bratři. „Starší“ mají sloužit. Episkopové (biskupové) mají dohlížet, aby nikomu nic nechybovalo. Nikdo nemá panovat nad druhým.“
Klérus se povýšil nad laiky. Všechny dary Ducha božího si svévolně vymiňuje pro sebe. Vyučujícím dopřává nanejvýš jen poradní hlas. Proroci a jejich dědici jsou často pronásledováni.

V evangeliu jsme slyšeli o začátku Ježíšova učení.
Začátek je velice důležitý.
Jak to, že Ježíšova návštěva Nazareta a jeho první kázání nedopadly dobře? Všichni se přece nadšeně na Mesiáše těšili.
Manželství Izraele Ježíšovy doby s Mesiášem se nepovedlo. Kdyby se nevěsta s Ženichem rozešla jen ve zlém - už po jeho prvním kázání se na ženichovi dopustila nedokonané vraždy - za týden to opět uslyšíme.

Proč? Ježíš si dovolil říci: „Abyste přijali Mesiáše, potřebujete být spravenější a pokornější než vaši předkové. Ptejte se, zda vaši tátové kamenovali proroky a pronásledovali ty, které k nim poslal Bůh. Ptejte se, zda v sobě nenosíte virus náboženské povýšenosti a pocitu, že jsi vlastníkem pravdy.“

Nehledáme poučení z příběhů našich předků. Podobáme se některým mladým lidem, kteří si myslí, že pěkné manželství přijde samo a že k němu stačí jen dobré předsevzetí.

V nazaretské synagoze nejprve hleděli na Ježíše s obdivem.
My jsme také před chvíli zpívali s dobrým pocitem chvalozpěv: „Sláva na výsostech Bohu“. Za chvíli budeme upřímně vyznávat: „Věřím v Boha“.
Ale na kolik % na Ježíše dáme? Nakolik jsme přijali jeho způsob myšlení, mluvení a jednání?

Ve čtvrtek jsem byl v Praze, dvacetiletý syn naší známé si vzal život. byl homosexuál. Odešel ze Slovenska do Prahy, rodáci jej nesnesli. V Praze si připadal cizí, navíc trpěl maniodepresivní poruchou.
Jsme z toho zdrcení. Víte, že homosexuálové se bojí přiznat ke své orientaci v našich rodinách a farnostech? Mají strach z vyloučení. Někteří si raději vezmou život.
Na jednom našem teologickém kolokviu jsem slyšel fanatického lékaře, který tvrdil, že homosexualita je léčitelnou nemocí.
Když slyším tvrzení, že někdo z rozmaru přijme opačnou sexuální identitu, mám zlost. Znáte někoho, kdo by se z rozmaru přidal k menšině? Vím o dvou lidech, kteří přijali rómskou národnost, ale rozhodně to nebylo z rozmaru. Ani Ježíš se nestal člověkem z rozmaru.     
Přihlásili bychom se my ze solidarity za Róma nebo homosexuála?

Máte rozvedené dítě? Odvrhli jste vnoučata z prvního manželství? Jeho první manželku nebo prvního manžela? 
To neznamená, že schvalujeme rozpad jejich manželství.
Nedávno byla na naší bohoslužbě paní z Prahy - měla dva syny, dnes z nich jsou dvě dcery. Zkusila mnoho trápení. Své děti neuškrtila ani nevyhnala.

Jak rychle jsme ochotní kamenovat ty, kteří jsou jiní, jak rychle soudíme a povyšujeme se nad druhé …

Ježíš nevypálil Nazaret „ohněm z nebes“.
Kdesi řekl, že přišel Izrael zachránit.
Někteří byli pro. A připravili k tomu v sobě podmínky … 

---

[1] Judejci mohli „podnikat“ (více než židé mezi křesťany v době do Josefa II.), někteří se vzmohli, někteří dokonce působili ve „státní správě“. Jeruzalémská svatyně (nesprávně „chrám“) byla rozbořena - pružně reagovali „na znamení času“, budovali  synagogy (místa k naslouchání slovu Božímu, jeho studiu a modlitbě) a opisovali si Tóru a další spisy.