4. neděle adventní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mich 5,1-4a - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mich 5,1-4a
Datum: 23. 12. 2018
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mich 5,1-4a - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mich 5,1-4a
; Žd 10,5-10
; Lk 1,39-45
Datum: 23. 12. 2018
K minulé neděli. [1]
K druhému čtení. Kristus říká, když přichází na svět: „Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.“ (Žid 10,5-7
„Otče, chtěl jsi, abych byl člověkem, rád budu člověkem podle tvých představ.“ [2]
Proč si Bůh vybral nazaretskou dívku za matku Mesiáše? [3]
Protože nepřestávala mít o poznávání Boha zájem.
Někteří studenti mají o další poznávání zájem, jiní ne.
„Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli,“ (J 16,12
Na co asi Maria cestou k Zachariášovi a Alžbětě myslela? [5]
Setkání Marie a Alžběty nám nabízí přípravu na slavení Vánoc.
Slavení je velkým uměním ...
Ty ženy si porozuměly i ve zkušenosti s Bohem a padly si do náruče …!
O čem Marie s Alžbětou tři měsíce mluvily?
(Marie neřekla: „Napeču ti vánoční cukroví.“ S někým lze mluvit jen o počasí …)
Alžběta měla mnohem více životních zkušeností než Marie, kolik otázek jí asi Marie položila?
Z biblických textů o Alžbětě a Marii a z jejich modliteb tušíme jejich duchovní bohatství.
Nepřehlédněme, čeho se Marii dostalo díky tomu, že přemýšlela o slovech anděla (posla, který jí zvěstoval, že bude matkou Mesiáše) a pak si šla ověřit jeho pravost. [6]
Marii se u Alžběty dostalo dalšího obdarování: „Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?“
Tu informaci neměla Alžběta ze sebe. Opět si všimněme: „Každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má (Mt 25,29
Zachariáš za dobu své „pracovní neschopnosti“ došel až k dobrořečení: „Pochválen buď Hospodin, …“
Advent těch tří byl po všech stránkách velice duchovně plodný.
My jsme se také v Adventě na Vánoce připravovali. [7]
Porozumět si s druhými i s Bohem je pracné. (Co není pracné?)
Obojí od nás vyžaduje práci na své osobnosti a hledání hlubšího smyslu.
Čím více informací a dovedností jsme si osvojili, tím více porozumění mezi lidmi a s Bohem můžeme zakusit. Porozumění samozřejmě předpokládá dobrou vůli na straně nás lidí.
Scházíme se s blízkými u stolu, blízkým i vzdáleným přejeme: „Pokojné Vánoce“.
Jaké budou mít Vánoce rodiny horníků, kteří zahynuli, rodiny, kterým někdo umřel nebo padl ve válce? Nebo rodiny, které se rozpadají, protože v nich chybí ochota k porozumění?
Stále na naší straně zůstává mnoho trápení z neporozumění Bohu. [8]
Jsou Vánoce jen pro bohaté a šťastné?
Nebudeme-li vytěsňovat myšlení na ty zarmoucené lidi, můžeme naopak dojít k podstatě Vánoc.
Koho nezasáhlo známě vánoční příměří na frontě 1. světové války? [9]
Blahopřejeme si vzájemně k Vánocům, ale pro porozumění s druhými můžeme udělat víc.
Porozumění s druhým je pro mě asi největší radostí. Naopak se velice trápíme ztrátou porozumění a neochotou si vyříkat to, co proti sobě máme. Vánoce k tomu mohou vydatně přispět, nejen krásou vánoční poezie.
Po Bohu nechceme málo. Může on chtít něco po nás?
Řekl jsem, že Marie jako výtečný učedník Mesiáše nikdy nepřestala mít o poznávání Boha zájem.
Připomněl jsem, že nám Ježíš chce ještě mnohé povědět, jen záleží na nás, jestli o to stojíme a zda jeho slova sneseme.
Jestli trochu porozumíme sestupování Boha k nám, pak nám nemusí být příliš zatěžko vydat se na cestu k druhým. Sneseme a použijeme Ježíšův recept k porozumění s druhými?:
„Přinášíš-li tedy svůj dar (neříká oběť) na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. (Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.) (Mt 5,23-26
Tak k nám přichází Ježíšův Pokoj a tak můžeme být tvůrci Ježíšova Pokoje.
Člověk je obrazem božím, smíme a máme svým jednáním zobrazovat boží jednání, boží milosrdenství.
Je snadnější klanět se Bohu, než ctít v druhém a v sobě důstojnost dcery nebo syna božího a podle toho s ním jednat.
Pokud nejsme šiřiteli Ježíšova Pokoje, není snadné to o Vánocích dohánět. První krok ale můžeme udělat kdykoliv.
Jak bychom chtěli, aby si svět porozuměl, kdybychom my každý den nepracovali na porozumění s lidmi okolo nás?
Marie se za Alžbětou vydala na cestu asi 150 km dlouhou. Jak daleká je moje cesta k těm, s kterými si nerozumíme?
Vydáme se k nim?
[1] Zapomněl jsem připomenout Janova slova: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak se vyhnout obrácení“. (Lk 3,7-9
Matouš upřesňuje, že šlo o farizeje a saduceje (Mt 3,7
[2] Je rozdíl mezi knězem pohanským, izraelským a křesťanským. Používáme-li v našich překladech Bible stejné slovo pro oběť pohanskou a izraelskou, vyučování božímu neporozumíme. Sám bych nebyl schopen překladu, ale některé chyby poznám. Škoda, přeškoda, že ti, kteří jsou odpovědní za porozumění božímu slovu, o to dostatečně nepečují.
[3] Opakování: Marie obstála lépe v poznávání Boha než Zachariáš.
V minulých letech jsme si dost podrobně porovnávali, jak reagoval Gedeón, král Achaz, Zachariáš a jak Maria.
Adam a Eva, satan, král Saul, Annáš, Kaifáš a další nesmírně Bohem obdarovaní, si začali myslet, že už Boha dost znají.
Od dětství se učíme poznávat. Také poznávat Boha. Nejen Satan i Saul, Annáš a Kaifáš, farizeové a saduceové o Boha zájem ztratili, ve své zbožnosti ustrnuli po svém (nestali se ateisty).
(Chyby nás upozorňují, že určité věci a dovednosti ještě neovládáme tak, jak bychom si přáli nebo jak by bylo záhodno. Hřích nám signalizuje, že Boha dostatečně neznáme, že mu nedůvěřujeme a dáme přednost něčemu nebo někomu jinému.)
[4] O Marii říkáme, že byla uchráněna zátěže předků. Byla na úrovni „Adama a Evy“ i satana. Ti měli také dokonalé „dětství“.
Marie svým životem svědčí, že se Bůh s námi nepřepočítal a nemá na nás přehnané nároky. Jsme schopni Bohu porozumět a spolupracovat s ním.
Marie je výborná učednice Mojžíše, ví, že nemáme být naivní a máme se učit přemýšlet.
Hloupost je trestuhodná, nechat se podvést falešnými proroky přináší trápení, často zkázu. Hloupost je ovocem lenosti a zbabělosti (Proč bych se namáhal přemýšlet? Nebudu se ptát, abych nevypadal hloupě. Abych neměl jistotu, která by mě zavazovala, raději budu „věřit“.)
Kolikrát jsme se nechali napálit „hodnověrnými“ příběhy podvodníků.
[5] Opakovala si slova anděla? (I Rusové mají v pozdravení andělském: „Raduj se, Maria.“ Proč se necháme šidit naším: „Zdrávas Maria“?) Jakou řeč si Maria k Alžbětě připravovala? Můžeme se ptát staré paní, která se celé manželství trápila bezdětností, zda je těhotná?
[6] Opakování. Maria se ptala: „Jak by můj syn mohl navěky kralovat na Davidově trůně? Neznám žádného, muže, který by mohl takového syna dát.“
Hospodin daroval Izraelitům možnost (a nutnost) k prověření pravosti a hodnověrnosti svých poslů:
„Hospodin, tvůj Bůh (řekl Mojžíš), ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel.
Hospodin mi řekl: „Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu povím. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře.“ V srdci si asi říkáš: „Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?“ Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.“ (Dt 18,15-22
[7] První neděli adventní jsme v rodině postupně jeden druhému říkali, jakým bohatstvím pro nás je.
Za týden na to, jsme se ptali druhých na jednu věc, kterou nám poradí, abychom vůči nim změnili.
O třetí neděli jsme se doma vzájemně poprosili o odpuštění a v kostele jsme při bohoslužbě smíření hodinu promýšleli, co k vzájemnému naslouchání potřebujeme.
Dnešní neděli uděláme rodinnou poradu, jak budeme slavit. (Chybně očekáváme, že nám o Vánocích budou druzí automaticky prokazovat to, co nám na očích uvidí. Nejvíce rozvodů je po Vánocích a po dovolené – právě z nenaplněných naivních očekávání.)
[8] Naše kamarádka, skvělá manželka a maminka šesti dětí, trpí nebezpečnou nemocí. Měsíce a měsíce naříkám před Hospodinem. Už se jí ani neodvažuji volat. Dnes jsem jí řekl: „Maruško, přu se kvůli tobě s Hospodinem.“
– „Já jsem tu při vzdala,“ slyšel jsem odpověď.
Koho z vás nepotkává totéž s „nevyslyšenými“ modlitbami?
[9] Desetitisíce britských a německých vojáků vyšly z nepřátelských zákopů beze zbraní. Ještě včera se vojáci podle rozkazů vraždili, dnes společně zpívali koledy, pili, hráli fotbal. „Těch jedinečných Vánoc bych se nezřekl pro nic na světě,“ psal domů britský voják Bruce Bairnsfather. „Včerejší zkušenost bych nevyměnil ani za tu nejúžasnější štědrovečerní večeři v Londýně.“
Vojáci na obou stranách pak byli posláni do jiných zákopů. Zabíjet neznámé nepřátele je snadnější.
K druhému čtení. Kristus říká, když přichází na svět: „Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.“ (Žid 10,5-7
)
„Otče, chtěl jsi, abych byl člověkem, rád budu člověkem podle tvých představ.“ [2]
Proč si Bůh vybral nazaretskou dívku za matku Mesiáše? [3]
Protože nepřestávala mít o poznávání Boha zájem.
Někteří studenti mají o další poznávání zájem, jiní ne.
„Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli,“ (J 16,12
). Dobrý učedník Ježíšův vyhlíží další informace, snese je, i
když jsou nové a překvapující a nechává se jimi formovat. [4]
Na co asi Maria cestou k Zachariášovi a Alžbětě myslela? [5]
Setkání Marie a Alžběty nám nabízí přípravu na slavení Vánoc.
Slavení je velkým uměním ...
Ty ženy si porozuměly i ve zkušenosti s Bohem a padly si do náruče …!
O čem Marie s Alžbětou tři měsíce mluvily?
(Marie neřekla: „Napeču ti vánoční cukroví.“ S někým lze mluvit jen o počasí …)
Alžběta měla mnohem více životních zkušeností než Marie, kolik otázek jí asi Marie položila?
Z biblických textů o Alžbětě a Marii a z jejich modliteb tušíme jejich duchovní bohatství.
Nepřehlédněme, čeho se Marii dostalo díky tomu, že přemýšlela o slovech anděla (posla, který jí zvěstoval, že bude matkou Mesiáše) a pak si šla ověřit jeho pravost. [6]
Marii se u Alžběty dostalo dalšího obdarování: „Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?“
Tu informaci neměla Alžběta ze sebe. Opět si všimněme: „Každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má (Mt 25,29
; srv. také Mt 6,33
a Mk 4,24
).
Zachariáš za dobu své „pracovní neschopnosti“ došel až k dobrořečení: „Pochválen buď Hospodin, …“
Advent těch tří byl po všech stránkách velice duchovně plodný.
My jsme se také v Adventě na Vánoce připravovali. [7]
Porozumět si s druhými i s Bohem je pracné. (Co není pracné?)
Obojí od nás vyžaduje práci na své osobnosti a hledání hlubšího smyslu.
Čím více informací a dovedností jsme si osvojili, tím více porozumění mezi lidmi a s Bohem můžeme zakusit. Porozumění samozřejmě předpokládá dobrou vůli na straně nás lidí.
Scházíme se s blízkými u stolu, blízkým i vzdáleným přejeme: „Pokojné Vánoce“.
Jaké budou mít Vánoce rodiny horníků, kteří zahynuli, rodiny, kterým někdo umřel nebo padl ve válce? Nebo rodiny, které se rozpadají, protože v nich chybí ochota k porozumění?
Stále na naší straně zůstává mnoho trápení z neporozumění Bohu. [8]
Jsou Vánoce jen pro bohaté a šťastné?
Nebudeme-li vytěsňovat myšlení na ty zarmoucené lidi, můžeme naopak dojít k podstatě Vánoc.
Koho nezasáhlo známě vánoční příměří na frontě 1. světové války? [9]
Blahopřejeme si vzájemně k Vánocům, ale pro porozumění s druhými můžeme udělat víc.
Porozumění s druhým je pro mě asi největší radostí. Naopak se velice trápíme ztrátou porozumění a neochotou si vyříkat to, co proti sobě máme. Vánoce k tomu mohou vydatně přispět, nejen krásou vánoční poezie.
Po Bohu nechceme málo. Může on chtít něco po nás?
Řekl jsem, že Marie jako výtečný učedník Mesiáše nikdy nepřestala mít o poznávání Boha zájem.
Připomněl jsem, že nám Ježíš chce ještě mnohé povědět, jen záleží na nás, jestli o to stojíme a zda jeho slova sneseme.
Jestli trochu porozumíme sestupování Boha k nám, pak nám nemusí být příliš zatěžko vydat se na cestu k druhým. Sneseme a použijeme Ježíšův recept k porozumění s druhými?:
„Přinášíš-li tedy svůj dar (neříká oběť) na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. (Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.) (Mt 5,23-26
)
Tak k nám přichází Ježíšův Pokoj a tak můžeme být tvůrci Ježíšova Pokoje.
Člověk je obrazem božím, smíme a máme svým jednáním zobrazovat boží jednání, boží milosrdenství.
Je snadnější klanět se Bohu, než ctít v druhém a v sobě důstojnost dcery nebo syna božího a podle toho s ním jednat.
Pokud nejsme šiřiteli Ježíšova Pokoje, není snadné to o Vánocích dohánět. První krok ale můžeme udělat kdykoliv.
Jak bychom chtěli, aby si svět porozuměl, kdybychom my každý den nepracovali na porozumění s lidmi okolo nás?
Marie se za Alžbětou vydala na cestu asi 150 km dlouhou. Jak daleká je moje cesta k těm, s kterými si nerozumíme?
Vydáme se k nim?
[1] Zapomněl jsem připomenout Janova slova: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak se vyhnout obrácení“. (Lk 3,7-9
)
Matouš upřesňuje, že šlo o farizeje a saduceje (Mt 3,7
) Ježíš mluví stejně (Mt 12,34
; Mt 23,33
) – čím potvrzuje,
že Jan ve své kritice nepřestřelil. Vždyť tito „zbožní“
ukřižovali nevinného a trápili mnoho lidí. Potřebujeme vědět, do jaké
skupiny patříme, jiné svody ohrožují vojáky, jiné kolaboranty a jiné
zbožné. (Srv. J 19,11
. Pilát byl voják.)
[2] Je rozdíl mezi knězem pohanským, izraelským a křesťanským. Používáme-li v našich překladech Bible stejné slovo pro oběť pohanskou a izraelskou, vyučování božímu neporozumíme. Sám bych nebyl schopen překladu, ale některé chyby poznám. Škoda, přeškoda, že ti, kteří jsou odpovědní za porozumění božímu slovu, o to dostatečně nepečují.
[3] Opakování: Marie obstála lépe v poznávání Boha než Zachariáš.
V minulých letech jsme si dost podrobně porovnávali, jak reagoval Gedeón, král Achaz, Zachariáš a jak Maria.
Adam a Eva, satan, král Saul, Annáš, Kaifáš a další nesmírně Bohem obdarovaní, si začali myslet, že už Boha dost znají.
Od dětství se učíme poznávat. Také poznávat Boha. Nejen Satan i Saul, Annáš a Kaifáš, farizeové a saduceové o Boha zájem ztratili, ve své zbožnosti ustrnuli po svém (nestali se ateisty).
(Chyby nás upozorňují, že určité věci a dovednosti ještě neovládáme tak, jak bychom si přáli nebo jak by bylo záhodno. Hřích nám signalizuje, že Boha dostatečně neznáme, že mu nedůvěřujeme a dáme přednost něčemu nebo někomu jinému.)
[4] O Marii říkáme, že byla uchráněna zátěže předků. Byla na úrovni „Adama a Evy“ i satana. Ti měli také dokonalé „dětství“.
Marie svým životem svědčí, že se Bůh s námi nepřepočítal a nemá na nás přehnané nároky. Jsme schopni Bohu porozumět a spolupracovat s ním.
Marie je výborná učednice Mojžíše, ví, že nemáme být naivní a máme se učit přemýšlet.
Hloupost je trestuhodná, nechat se podvést falešnými proroky přináší trápení, často zkázu. Hloupost je ovocem lenosti a zbabělosti (Proč bych se namáhal přemýšlet? Nebudu se ptát, abych nevypadal hloupě. Abych neměl jistotu, která by mě zavazovala, raději budu „věřit“.)
Kolikrát jsme se nechali napálit „hodnověrnými“ příběhy podvodníků.
[5] Opakovala si slova anděla? (I Rusové mají v pozdravení andělském: „Raduj se, Maria.“ Proč se necháme šidit naším: „Zdrávas Maria“?) Jakou řeč si Maria k Alžbětě připravovala? Můžeme se ptát staré paní, která se celé manželství trápila bezdětností, zda je těhotná?
[6] Opakování. Maria se ptala: „Jak by můj syn mohl navěky kralovat na Davidově trůně? Neznám žádného, muže, který by mohl takového syna dát.“
Hospodin daroval Izraelitům možnost (a nutnost) k prověření pravosti a hodnověrnosti svých poslů:
„Hospodin, tvůj Bůh (řekl Mojžíš), ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel.
Hospodin mi řekl: „Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu povím. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře.“ V srdci si asi říkáš: „Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?“ Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.“ (Dt 18,15-22
).
[7] První neděli adventní jsme v rodině postupně jeden druhému říkali, jakým bohatstvím pro nás je.
Za týden na to, jsme se ptali druhých na jednu věc, kterou nám poradí, abychom vůči nim změnili.
O třetí neděli jsme se doma vzájemně poprosili o odpuštění a v kostele jsme při bohoslužbě smíření hodinu promýšleli, co k vzájemnému naslouchání potřebujeme.
Dnešní neděli uděláme rodinnou poradu, jak budeme slavit. (Chybně očekáváme, že nám o Vánocích budou druzí automaticky prokazovat to, co nám na očích uvidí. Nejvíce rozvodů je po Vánocích a po dovolené – právě z nenaplněných naivních očekávání.)
[8] Naše kamarádka, skvělá manželka a maminka šesti dětí, trpí nebezpečnou nemocí. Měsíce a měsíce naříkám před Hospodinem. Už se jí ani neodvažuji volat. Dnes jsem jí řekl: „Maruško, přu se kvůli tobě s Hospodinem.“
– „Já jsem tu při vzdala,“ slyšel jsem odpověď.
Koho z vás nepotkává totéž s „nevyslyšenými“ modlitbami?
[9] Desetitisíce britských a německých vojáků vyšly z nepřátelských zákopů beze zbraní. Ještě včera se vojáci podle rozkazů vraždili, dnes společně zpívali koledy, pili, hráli fotbal. „Těch jedinečných Vánoc bych se nezřekl pro nic na světě,“ psal domů britský voják Bruce Bairnsfather. „Včerejší zkušenost bych nevyměnil ani za tu nejúžasnější štědrovečerní večeři v Londýně.“
Vojáci na obou stranách pak byli posláni do jiných zákopů. Zabíjet neznámé nepřátele je snadnější.