32. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kral 18 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Kr 17,10-16; Žid 9,24-28; Mk 12,38-44
Datum: 11. 11. 2018
Dnešní neděli si připomínáme konec strašné 1. světové války. Myslíme na naše předky, padlé a poničené touto katastrofou. [1]
Zdalipak si někdo všimne chyb a selhání našich předků (vládců a představených), které tu hrůzu zapříčinily? Biblické texty nám k tomu mohou říci své.

K prvnímu čtení.
Snad nemusím připomínat nenávist krále a jeho Ježibaby k Eliášovi. Všichni měli tak velký strach, že se nikdo ze souvěrců neodvážil pronásledovaného proroka skrýt ve svém domě (srv. 1 Kr 18,7n).
Hospodin nikomu nic „nepřikazuje“, ani vdově. „Získal jsem ji, aby ti pomohla“.
„Pod svícnem je tma“ - Sidonsko byla země, odkud Jezábel pocházela.

Řekli bychom muslimovi: „Jako že je živ Aláh, tvůj Bůh …“? [2]

Vdova ze Sarepty přiznala Hospodinu jeho důstojnost a moc.
Co tomu vyznání předcházelo, si můžeme snadno představit.
Možná až v nouzi dospěla k hlubšímu hledání. [3]

Možná vdova viděla povrchnost svého náboženství oproti tomu, co hlásá Mojžíš. Rozpoznala proroka a jeho odvahu. [4]
Vdova pak byla, přes všechna rizika, ochotná Eliáše odvážně skrývat.

K evangeliu raději připomenu, že Ježíš se blíží „k Jeruzalému“ - o to jsou jeho slova závažnější!
Jeho kritika znalců Písma a farizeů je otřesná.
(František označuje za klerikály ty, kteří zneužívají svého postavení a duchovní autority k vlastnímu prospěchu a k upevnění své moci.)
Kdyby Ježíš dnes řekl něco o nás a o našich církevních poměrech, kdož ví, kolika z nás by jeho řeč pohoršila a kdo bychom s ní souhlasili? Máme hroší kůži. (Františkovou kritikou klerikálů jsou mnohé potrefené husy pobouřeny.)

Před týdnem jsme slyšeli provokující otázku znalce Písma Ježíši.(Víme i o druhém pokušiteli. Oba chtěli Ježíše nachytat Ježíše jako nevzdělaného. Jednoho Ježíš pochválil, druhý patřil mezi pyšné, přesvědčené „vlastníky pravdy“.)
Jde o závažnější nebezpečí klerikálů všech dob, než by nás na první pohled napadlo. Jde o mnohem víc než jen o nějaké soukromé myšlenkové názory různých lidí (Ježíš se nikdy nezabýval žabomyšími spory).

Přeložme si Ježíšova slova: „Varujte se učitelů a farizeů!“ do dnešních poměrů a současného slovníku - srv. Mt 23. kap. Zatvrzelost a hřích farizeů jsou strašné (srv. Mt 11,20-24).

Ježíš varuje i nás před velkým nebezpečím, ohrožující nás - zbožné. Samozřejmě, že musím začínat od sebe!
(Nebezpečí bezbožníků je očividné, o tom nám Ježíš téměř nemusí říkat.)
Typ „farizeů“ (omlouvám se této historické skupině zbožných lidí, do které patřily veliké a ušlechtilé osobnosti Izraele) všech dob působí větší zlo než bychom si mysleli.

Klerikálové nejsou nebezpeční jen svými názory; dostali se na vedoucí posty v církvi, ale jsou slepí (Ježíš nás upozorňuje, co se stane, „vede-li slepý slepého“).
Klerikálové často drží s mocnými a neumí včas rozpoznat smrtelné nebezpečí a neumějí se poučit z vlastních chyb. Izraelští klerikálové nejen zločinně zavraždili Mesiáše, ale přivedli národ do nesmyslné války s Římany. Lidé byli zmasakrování. Náboženští vůdci je nepřivedli k Hospodinu. Jan Baptista i Ježíš byli v té hrůze zapomenuti.
Evropští klerikálové 20. století mlčeli k 1. světové válce a neobrátili se k Bohu ani po ní.
Po 2. světové válce nepřivedli křesťany ke zkoumání příčin té strašné potopy zla.
2. vatikánský koncil přišel s velikým zpožděním. K obrácení církve - pro vládu klerikálů - nedošlo.
Nepřiznali jsme si ani podíl viny na antisemitismu …

Kdo trochu čte a přemýšlí, vidí, jak se diktátoři dostávají k moci - Hitler brojil proti komunistům, Stalin proti Hitlerovi a kapitalistům. Dnešní politici straší islámem.
Čerta nelze vyhnat ďáblem.
Prezident (M. Z.) nás záměrně šokuje vulgaritami a šikovně tím odvádí naši pozornost od svých účelových a mocenských tahů.
V církvi bychom od svých vůdců čekali evangelijní nadhled a vůli k „obracení se“ (metanoia). Ale církevní politici - klerikálové - nás straší islámem, homosexuály a gendrem. Odvádějí tím pozornost od zkaženého systému autoritářské církve, který např. umožnil přinejmenším krytí sexuálních afér některých duchovních. (Oběti a ti, kteří se zneužívaných zastávali, byli umlčováni.) [5]

To vše uvádím proto, abychom si patřičně všimli, že Ježíšova kritika klerikálů je velice závažná a brali ji vážně.

V evangeliích jsou oproti klerikálům postaveny chudé vdovy (jedny z nejméně zajištěných lidí tehdejší společnosti, ta z prvního čtení je dokonce pohanka), nepatrní lidé a hříšníci, kteří se obrátili.

Když jsem v mládí slyšel o chudé vdově z evangelia, ptal jsem se, jak to s ní dopadlo. [6]
Líbilo by se mi, kdyby Pán Ježíš vdově dal pytel zlaťáků nebo sehnal někoho, kdo by se o ni postaral. Nebo by založil domov důchodců.
Byly dva penízky vdovy úplně posledním majetkem vdovy? Nebo darovala peníze, které měla na živobytí toho dne („Třeba je někdo potřebnější, do zítřka bez jídla přečkám“). Obojí je projevem milosrdného srdce a velkorysosti.

Ježíš ukazuje, že náboženští pokrytci mívají povětšinou tvrdé srdce. Podle ovoce tak můžeme poznávat, kdo se drží Boha a kdo zloducha. [7]
Samozřejmě, že si máme především sebe kontrolovat, jaké ovoce neseme a nakolik rozumíme Ježíši.
Židovství i křesťanství nás vede k praktickému soucitu a k praktické pomoci - bez ní by bylo jalové.
Od Boha dostáváme tolik, že máme z čeho dostávat.

Je povzbuzující slyšet o dalších lidech, které Ježíš pochválil ...
[1] Kdo máme ve svých rodech padlého nebo invalidu? Vyprávějme o něm dětem.

[2] Někteří lidé bláhově tvrdí, že muslimové mají jiného Boha než my.
Pozor, lidé stejného „náboženství“ si nemusí porozumět, Ježíšova matka měla jinou představu o Bohu než velekněz Kaifáš.
Líbí se nám, konvertuje-li někdo k nám, do naší církve, ale máme sklon odsuzovat ty, kteří od nás konvertují jinam. Právo na svobodu svědomí naše církev přijala až ve 20. století.

[3] Někteří v nouzi hledají Boha, jiní se „s Bohem své představy“ rozvedou.
Ti druzí nevědí, že Bůh je jiný než naše představa o něm. Tak to bylo i na frontách válek nebo v koncentračních táborech. Jedni přemýšleli „proč Bůh mlčí a nezasáhne“, druzí nehledali, Boha ztotožnili se svou (krutou) představou a odmítli ho. Nebyli připraveni na životní otřesy a jejich víra se zhroutila jako domeček z karet.
Třetí skupina ze strachu a pohodlnosti nechce o Bohu přemýšlet a ustrne. Zůstává ve své představě o Bohu policajtovi - je ovšem neplodná - nemůže druhým hlásat Ježíšovu zprávu o milosrdném Bohu, nikoho k Ježíši nepřivede.

[4] Prorok není věštec ani prognostik. Prorok ví, že si nesmí vymýšlet, musí pečlivě naslouchat Bohu a je povinen se legitimovat těm, ke kterým je poslán. (Srv. Dt 18,18-22)

[5] Naříkáme nad úpadkem doby: „V naší společnosti už slovo nemá váhu, už si navzájem nevěříme.“ Ani my v církvi si nevěříme, přes Ježíšův zákaz přísahat jsme církví k přísaze nuceni. Podezříváme druhé. Přišel pán, v životě jsem ho neviděl. Má být kmotrem a kněz po něm chce potvrzení, že byl pokřtěn. O čem papír vypovídá? (Hitler byl i biřmován, Stalin v bohosloveckém semináři. Už od semináře nás podezřívali ...) Rodiče jsou odpovědní za výběr kmotra, zda jim pomůže objevovat dítěti lásku Boha. Proč nás církev zavaluje zbytečným byrokratismem?
Při vycházení ze školní jídelny jsem uviděl kluka s rozbitým kolenem. Dovedl jsem ho sborovny, aby mu učitelky koleno ošetřily. Nabídl jsem se, že kluka odvezu domů, ale okamžitě jsem si uvědomil, že to už - po aférách s pedofilií kněží - není možné. Nad druhými a nad světem se pohoršujeme ...

[6] Někteří kazatelé doporučují potřebným víru v dobrotu Boha. Občas slýchávám tvrzení, že někteří lidé roky nic nejedli, žili jen ze „svatého přijímání“. Někteří šamani prý „znají lidi, kteří žijí jen z kosmické energie“. Škoda, že tato parta včas nevyučuje těmto metodám ty, kteří umírají hlady. Měli by to ale nejprve vyzkoušet s vlastním žaludkem a peníze na svou obživu by mohli věnovat lidem žijícím v bídě.

[7] Pozor, všiml jsem si, že i zloduchové se mají za dobrodince a občasnou pomocí potřebnému dokazují, jací jsou lidumilové. A i na dobrém stromě najdeme nějaké jablko shnilé.