27. neděle v mezidobí

Uslyšíme zdánlivě známé texty, ale jsme jim velice dlužni. Uvidíme, nakolik rozumíme jejich smyslu.
V žádné literatuře, ani náboženské, jsem nenašel tak vznešené texty o člověku, ženách a manželství jako v Bibli.
My, chlapi, dodneška upíráme ženě důstojnost, kterou jí dává Bůh. 
I v našem překladu Písma o ženě ještě mluvíme jako o pomocnici manžela (copak je služkou, traktorem, myčkou …) [1]

K evangeliu.
Známe velký počet střetů náboženských pokrytců s Ježíšem. Lidé tohoto druhu, lidé tvrdého srdce, používají litery Písma a tradice k získání moci nad druhými a k jejich trápení. (František je označuje za klerikály.) 
Tito přišli za Ježíšem ve zlém úmyslu – nachytat jej na náboženských neznalostech. Cenili si svého „náboženského vzdělání“ (uměli citovat verše z Písma, ale boží moudrost nehledali, jejímu smyslu neporozuměli) a tak se hádali kdy a z jakých důvodu manžel může svou manželku propustit. [2]

I my víme, že s lidmi tohoto druhu nelze řešit spory. [3]
Ježíš na hru pokrytců nepřistoupil.
Vedl rozhovor k jiné, hlubší rovině. Od lpění na liteře vedl posluchače ke smyslu životních pravidel. K samotnému úmyslu „Zákonodárce“. 
(Proto Ježíšovy odpovědi v těchto sporech nejsou právními nebo dogmatickými tvrzeními, ani novými pravidly. Např. „Dávejte císaři co je jeho.“) [4]

Chystám se za hlavu, když vidím, jak opakujeme chybu Ježíšových protivníků, necháváme se zatáhnout do vzájemných jedovatých sporů. Ale nebudu předbíhat.

I řada izraelských chlapů trpěla náboženskou surovostí. I nad vlastní ženy se povyšovali (jakoby neměli maminku). Všechnu vinu za nezdařená manželství tvrdě a nespravedlivě vždy svalovali na manželky.

„Co říká Mojžíš?“ ptá se Ježíš. [5]
Co slyšíme? „Mojžíš nám říká, že manželku propustit smíme!“
Co měli říci?
Jak to, že s úctou k božímu slovu a vděčností za své postavení – Bohem darované – neřekli:
„Díky Bohu víme, že naše ženy i my jsme z božího, královského rodu. Vážíme si boží nabídky, že se svými ženami smíme růst do podoby boží a Bůh nám k tomu nabízí svou moudrost a svou pomoc.“ [6]

Ježíš chlapům připomíná, co jim Hospodin radí k začátku společného života: „Aby se ti v manželství dařilo, aby vám spolu bylo dobře, je třeba, aby se nejen žena vyvázala z nezdravých závislostí na svých rodičích, ale aby totéž učinil i manžel. [7]
Jak to, že nebudujete vzájemný vztah podle příkladu Hospodina, který vás zve do manželství s vámi? Jedná s vámi jako něžný Otec a milosrdná Matka. Od něj – ženicha a Manžela – se máte učit péči o své manželky.“ 

„Proč už dopředu mluvíte o možnostech rozloučení vašeho manželství? Zakazuj si na něco takového i myslet!
Všechnu svou sílu věnuj na práci vašeho vzájemného porozumění, Bůh ti pomůže.
Snaž se, abys svou manželku měl rád víc než její rodiče, aby si nestýskala, že přišla do horšího. Udělej vše pro to, aby vám bylo spolu dobře. Nepřeceňuj sebe a nepodceňuj náročnost svého úkolu, pro který ses svobodně rozhodl.“

„Pečuj o zdravý manželský vztah, nezapomeň, že může slábnout, onemocnět i umřít. 
Mnoho nemocí je léčitelných, pokud nemoc včas přiznáš, vyhledáš dobrého lékaře a budeš s ním spolupracovat na uzdravování svého manželství.“  

Ježíš k tomu dodává: „Kdo nebudoval své manželství podle příkladu přátelství Boha s Izraelem („Manžela pečujícího o svou Manželku“) a pak propouští svou manželku/manžela, dopouští se veliké nevěry – cizoložství!“  (Každý hřích je v Písmu přirovnáván k cizoložství, k nevěře.) 

„Pamatuj si, že přátelství unese i zradu – když ten, kdo zradil, usiluje o nápravu. (V Bibli ti nabízím řadu příběhů, aby sis i ty mohl osvojit milosrdné jednání.) Víš-li, že ti bylo mnoho odpuštěno, pak máš z čeho odpouštět těm, kteří tě o odpuštění prosí (zadarmo jste dostali, zdarma dávejte).
Nevíš-li, že jsi hříšník a že ti bylo mnoho odpuštěno, jsi slepý a hluchý – v tom případě pros Boha o uzdravení, abys prohlédl a uslyšel.“

Vrátím se k obrazu Hospodina a Ježíše jako Ženicha a Manžela. Zakoušíme jejich péčí o nás – Nevěstu a Manželku. Kdo objevuje krásu a sladkost božího přátelství je Bohem a Ježíšem nejen inspirován, sám se dobrovolně zavazuje k usilování o podobnou úctu a službu své manželce, svému manželovi. [8]

Přestaneme se „zákonicky“ nesmiřitelně přít ve svých sporech o „nerozlučitelnosti“ manželství.
Neopakujme chybu Ježíšových odpůrců. Nebuďme nadřazenými, tyranskými a povýšenými člověčími samci, ohánějícími se – tentokráte Ježíšovým slovem o „nerozlučitelnosti manželství“ – jako klackem. [9]
Odvážně a pokorně pracujme pro své manželství a rodičovství (pro své děti uděláme nejvíc tím, že budeme dobrými manžely).

„Ano, když vaše manželství umře, tak nás Bůh (ne Mojžíš) nenutí žít s mrtvolou našeho manželství, ale to svěř odborníkům.“[10]

Právem se vyznáváme nejen ze svých špatných činů, ale i ze svých zanedbání a dluhů. Zanedbávání vztahu v manželství má kruté následky. Hřích má sociální následky a nepřívětivý vztah v manželství postihuje i naše děti. [11]
Našimi nejbližšími a nejpotřebnějšími jsou naši partneři a děti. Nešiďme je, ani sebe.
Přijmeme-li Ježíše za svého Přítele, Učitele (Architekta svého manželství), Supervizora a Lékaře, dáme-li na něj víc než na sebe, podaří se nám v manželství vybudovat přátelství na celou věčnost.

Až budeme při bohoslužbě prosit: „Ježíši, řekni mi, prosím, své slovo a má duše bude uzdravena (poraď mně, co mohu ve svém manželství zlepšit), nebude těžké si všimnout, co nám Ježíš říká.
Doma se zeptejme svých nejbližších, je-li jim s námi dobře. Poprosme je, aby nám řekli, co si od nás přejí – ať řeknou jen jednu věc – a slibme jim, že si na to budeme dávat pozor.

(Víc jsem nestihl. Původně jsem se chtěl věnovat druhému čtení.)

---

[1] Mnohoženství bylo kdysi užitečným modelem manželství. Muži přicházeli o život častěji než ženy (ve válkách a soubojích, při lovu, kácení stromů, na stavbách, na mořích …), žen bylo více a žádnou úřední sociální podporu od společnosti neměly.
Být druhou nebo poslední manželkou v oblibě manžela nebylo nejpříjemnější.
„Žena má větší důstojnost než muž,“ napsala ve slohu o emancipaci žákyně 5. třídy, „neboť byla stvořena z lepšího materiálu.“

[2] „Jen z těžkých přečinů, když už je vztah mrtvý (s mrtvolou se žít nedá),“ říkala jedna strana. „Ne, ne,“ přeli se chlapi z protikladné skupiny a uváděli své důvody: „Když žena připálí jídlo.“ „Když jí je cítit z pusy.“ „Když se muži líbí jiná žena.“

[3] Pyšní pravdu nehledají. Myslí si, že ji vlastní.  Z diskusí odcházejí ještě více přesvědčení, že mají pravdu.
Některé spory vyhrát nelze. Do takových se Ježíš nepouštěl. Ale ani v nastražených léčkách Ježíš neuvízl (vzpomeňme spor o peníz daně, o kamenování cizoložnic, o sobotě, postu, atd.)

[4] Jiné Ježíšovy výroky jsou dokonce slovní nadsázkou: „Usekni si ruku, nohu, vyloupni si oko, rozdej všechen majetek …“

[5] Kde my trčíme, jak slovo boží překládáme? Opět používáme příkazy jako v otroctví. Co jsme se z božího vyučování naučili? Rodina není otroctvím nebo vojnou. Pro nás má slovo skutečné autority velkou váhu a slovo Boží největší váhu.

[6] Manželství je jiným vztahem než rodičovství.  Rodiče mají sloužit malým dětem, manželství je vztahem dospělých. Manželství je schopen jen člověk svobodný (ne na něčem nebo někom závislý). Dospělost spočívá v odpovědnosti za své jednání, za svou řeč i myšlení. Nedospělec není schopen trvalého vztahu. Kdo neví, že může být hrobařem svého manželství a vytrvale se nesnaží sloužit druhému a neprosí poctivě Boha o pomoc, ať do manželství nevstupuje.

[7] Proč naši překladatelé používají zavádějící a nesrozumitelné slovo „opustit (otce i matku)“? Jak to, že ti, co mají na starost srozumitelnost božího slova, o to nedbají? 

[8] Kdo povětšinou více slouží druhému, chlapi svým ženám, nebo manželky manželovi (a dětem)?
Proč se říkalo: „To je moje paní,“ ale už ne: „To je můj pán.“?

[9] Na tvrdých a zákonických „bijcích“ si všimněte, zda jsou laskavými a sloužícími manžely nebo pastýři.

[10] Bůh nechce ponižovanou, natož týranou manželku (manžela) zakout do otrockých okovů jako dávné galejníky. (Proč na svatbách trpíme hloupé a ponižující scénky s chomoutem nebo železnou koulí na noze?)
Neřeš své nemocné manželství s kamarády nebo příbuznými, včas vyhledej odborníka.  

[11] Co nejvíce můžeme udělat pro svoje děti? Snažit se o co nejlepší vztah v manželství. To je víc než speciální a výběrové školy; a nikdo se nemůžeme vymlouvat, že na to nemáme dost peněz.