25. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jak 3,13-18 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 2,12a.17-20; Jak 3,16-4,3; Mk 9,30-37
Datum: 23. 9. 2018
Bůh nás učí slavit. Slavnosti nám připomínají a dávají zakoušet, jaké postavení máme před Bohem: každý jsme Bohem milovaný a spolu patříme do jeho lidu - snoubenky Ženicha.

Trápí nás různá bída, vážné neshody, neporozumění, rozchody mezi nejbližšími a nepřátelství a válčení … Schází nám moudrost boží nebo ne? Do jaké míry? 

Z bohoslužby můžeme odejít chytřejší, bohatší, povzbuzení a odhodlanější do následujících dnů.

Kdo jsou v prvním čtení bezbožníci a kdo spravedliví?
Bezbožníky jsou mocní, zneužívají cokoliv, demokracii, náboženství … Hitler, naši komunisté a další bezbožníci byli demokraticky zvoleni a pak demokracii zakroutili krkem. V náboženském světě lidé typu Velkého inkvizitora z Dostojevského „Bratrů Karamazových“, Kaifáš, ale i řadoví Izraelité pomlouvající Ježíše. Sebe samé mají za strážce svaté víry a církevních pořádků. Nikdy by si nepřipustili nejmenší pochybnost o sobě, mají „čisté svědomí“. Ty, kteří mluví o Bohu jinak než oni, prohlašují za vředy na těle církve a usilují o jejich odstranění. Ironicky prohlašují: „Ukáže se, zda se těch ,spravedlivých´ Bůh zastane“.  
Sebe stavějí na místo Boha a bezohledně odsuzují druhé. Nepoměřují se slovem Božím, jsou majiteli pravdy.

Nestačí nám znát Jakubova slova (druhé čtení), ale moudrost od Boha si osvojovat.

K evangeliu.
K porozumění je nutné číst všechny evangelisty a znalost souvislostí - širší i bezprostředně související. [1]

Cestou z hory se Ježíš věnoval jen učedníkům a znovu mluvil o trvající náboženské nesnášenlivosti Izraelitů, která vyústí do vraždy Mesiáše. Nic nepřijali (ani vzkříšení Mesiáše). 
Proč Ježíšovým slovům nerozuměli? Neuměl snad Ježíš učit?
(Některé nové informace zásadně odmítáme. Nechceme si je nechat vysvětlit. Znáte to sami?)
Proč se báli zeptat?
Ježíš občas učedníky - když nepřemýšleli - káral. [2]
(Také káráte druhé, nejen děti, že nepřemýšlejí? Do jaké míry jsme my sami ochotni přijímat nové  informace, když nám jsou nepříjemné? Co nechceme slyšet od svých blízkých? Co když mají pravdu?)

Když se pak Ježíš v Kafarnau těch tří ptal, o čem se cestou s hory bavili, bylo jim trapně - mlčeli, neboť se dohadovali, kdo z nich ve vládě Mesiáše udělá větší kariéru.
Dokonce těsně před ukřižováním Ježíše Jan a Jakub za své pozice ve vládě Mesiáše nechali „lobovat“ svou matku (Lk 22,14). Až do vraždy Ježíše nic nepochopili! (Komu z nás se to nestává podobně?!)

Ježíšovo smýšlení a jeho život jsou jiné než naše. Jeho království je jiné, než uspořádání lidské a náboženské, nestojí na úsilí mít pravdu, moc a postavení za každou cenu. Stojí na službě a obětavosti. „Kdo chce být prvním, ať je otrokem(!) všech“ (otrok nedostával mzdu, mamince také neplatíme). Boží království stojí na obětavé službě.
Ježíši nikdy nešlo o vlastní slávu (nepředváděl ji ani na hoře „proměnění“), šel cestou obětavé služby, vždy se zastával slabých a „maličkých“. Dítě je obrazem nejslabších a nejbezbrannějších.

I nám Ježíš říká: „Kdo brání nejmenší, zastává se mě. Včas braňte ohrožované! Kdo přijme (kdo se ujme, postará, pomůže, bude hájit a chránit) jednoho z neparných, maličkých (dítě bylo tenkráte).

Ukáže se, jak se u Ježíš vyučíme, nakolik mu budeme k ruce při jeho bránění slabých.
Pokládáme se sice za Ježíšovy učedníky, ale přijali jsme od něj jen to, co se nám hodí. Jsme ochotní žít pro své lidi jen do určité míry a za určitých podmínek.

Nepřipouštíme si, že jsme nebezpeční. Mluvíme o našem vykoupení Ježíšovou obětí na kříži.
Ježíš umřel za všechny, ale jen někteří přijali jeho cestu.

Ale „vykoupení“ - zachránění jsou jen ti, přiznávají, že jsou nebezpeční druhým a prosí Ježíše o pomoc!  

My naopak s Petrem často tvrdíme, že za Ježíše a jeho věc dáme hlavu na špalek (srv. Mt 26,30-35.56.69-75)
Např. na svatbě se snoubenci zapřísahají, že budou žít jeden pro druhého a učiní jej šťastným (a my, svatebčané je v jejich euforii ujišťujeme, že jejich láska vydrží až do smrti). Neřekneme jim, aby nepodceňovali náročnost manželského soužití, a nevyprávíme jim o našich manželských krizích - jako apoštolové o svých selháních ve vztahu a přátelství s Ježíšem.

Kdo si včas připustí, že by mohl být hrobařem svého manželství? Kdo si nechá od Ježíše poradit, kdo jej přijme za Architekta, Učitele a Lékaře svého manželství? Kdo na něj dá a přijme jeho vedení a pomoc, aby jeho selhání mohla být uzdravována. Kdo Ježíši důvěřuje, že i jeho umírající manželství může být „třetího dne“ vzkříšeno z mrtvých?

Znovu připomenu: jako si anonymní alkoholici konečně přiznávají: „Jsem alkoholik“ (dříve to popírali), tak i ten, který si bytostně přiznává, že je hříšníkem, může být Ježíšem zachráněn.
Vysvobozen od své sebejistoty může být jen ten, který ví, že je nebezpečný:
- sobě (mohu si zničit své zdraví, připravit se o zdravé myšlení a charakter, mohu se minout s Bohem)
- druhým: v manželství, svým dětem, farníkům, ministrantům, rodičům, občanům, církvi …
(už dítě se dožaduje křečka nebo pejska a pak se o něj nestará).
- i Ježíši, když pracuji proti jeho dílu, když se povyšuji a nezastávám se s ním pronásledovaných
a odstrkovaných.

Apoštolové až nad mrtvolou Ježíše přiznali, že byli nebezpeční sobě, Ježíši a druhým.
Až Ježíšova nezištná smrt jim otevřela oči, jak velké je Ježíšovo přátelství a jeho obětavost.

Na svém příběhu, na své hlouposti a na svých selháních nás apoštolové učí, abychom se nechali Ježíšem pozorně a důvěrou vést dříve než oni (jsou jako rodiče, kteří nabízí pomoc dětem, aby neopakovali jejich chyb, ale přerostli je).
[1] Ježíš zkostnatělému Izraeli nabídl náboženskou reformou. Při prvním kázání v Nazaretě (Lk 4,14-30) se ptal: „Přijmete Mesiáše?“ - „Samozřejmě!“ – „Ale vaši tátové proroky pronásledovali …“ Až na smrt (Ježíšovu) se urazili.
Ježíš si vybral učedníky, z vyučování byli nadšení. Ale když mluvil o smrtelné náboženské nenávisti zbožných lidí, ani myšlenkou nechtěli připustit, že by Izrael Mesiáše zavraždil.   
Když se apoštolové (po návratu z misijní cesty) pohoršovali: „Ježíši, ti zatvrzelci si nenechali vysvětlit, že nejsi prorokem, navráceným na zem“. Ale ani apoštolové si nechtěli od Ježíše vysvětlit, že Mesiáš bude zavražděn. Ježíš jim věnoval další vyučovací hodinu při setkání s Mojžíšem a Eliášem (dvě největší osobnosti Ježíši rozuměli, měli s náboženskou nenávistí lidí trpké zkušenosti). Apoštolové z nezájmu usnuli. Nic nepochopili (Mk 8,17-9,13). (Proč při fotbale neusínáme jako v kostele?)

[2] Naopak Ježíš nejvíce ze všech lidí pochválil setníka za jeho dobré přemýšlení!