Slavnost Nanebevstoupení Pána

Nanebevstoupení Ježíše patří ke vzkříšení (k události velikonoční). [1] 
Co vyplývá z nanebevstoupení pro nás? Je jen článkem „víry“? [2]
Oprava textu vytištěného v lekcionáři: „Jan ponořoval do vody, vy budete ponořeni do Ducha svatého …“

Někteří teologové si myslí, že boží království nastane až v nebi.
Ale Ježíš - na otázku apoštolů: „Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?“ - neřekl: „S tím nepočítejte, to nastane až v nebi“.
I podle dalších míst z Písma nastane „v poslední době“ boží království na zemi na dost dlouhý čas (pokud budou lidé ochotní uspořádat své vztahy podle Ježíšových pravidel).  Dovršeno bude až v nebi.

Hlavou lidu božího je Kristus (nikoliv římský biskup). Lid boží nemá dvě hlavy.

Nanebevstoupení není útěkem. Ježíš není v nedostupné dálce, je v našem konečném domově.

Léta jsem stál před Ježíšovými slovy, jako před zavřenými dveřmi: „V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“. 
Od Stvořitele jsme dostali krásnou zemi a on nás vede a učí, jak si vytvořit pěkný domov. Ale konečný - dokonalý domov - nás ještě čeká, můžeme jít do lepšího.
Co to ale znamená, že Ježíš nám jde připravit místo?
Stěhujeme-li se do nového domu nebo bytu, může jít někdo napřed, aby tam ještě něco připravil, ale u Boha není už co připravovat. Co ta slova tedy znamenají?
Domov je místem, kde jsme vyhlíženi, očekáváni, vítáni, přijímáni …
Ježíš jako člověk (jeden z nás) nás očekává u Otce. Objevíme-li a zažijeme-li Ježíše coby nejbližšího a nejdůvěrnějšího přítele, pak se máme na koho těšit. Ježíš jako člověk je pro nás představitelnější než Otec. Ježíš nás očekává s našimi drahými v nebeském domově. [3]  

Toto je nádherná vyhlídka, ale nepředbíhejme, před nebeskou bránou ještě nestojíme. Pozemský život a soužití tady na zemi je trenažérem pro soužití s nebešťany.

Znovu: „Ježíši, obnovíš nám království?“
Naše přímluvy při bohoslužbách také často zadávají Bohu práci:
„Bože, dej chléb hladovějícím.
Dej politikům moudrost.
Dej světu mír. …“ [4]

Ptávám se dětí, kde je Bůh a kde je nebe. Stále jich většina ukazuje nahoru.
Pečlivost naší řeči o Bohu je velice důležitá. Je projevem úcty k Bohu. Prosím vás, stále říkejte dětem: „Tam, kde zakoušíme porozumění s druhými, ochutnáváme nebe“. Připomínejte jim to i v situaci, když nám je spolu dobře. Ukazujte, jim, že vděčnost z porozumění je modlitbou dobrořečení.     

Začala příprava na svatodušní svátky.
Také se připravujete? 
Jak?
Budeme úkolovat Ducha božího, nebo sebe?
Jak rozume slovům: „Přijď ó Duchu přesvatý“?
Duch je stále v pohotovosti. Duch je dávno připraven ...

O Duchu Ježíš řekl: „Požádám Otce a on vám dá jiného Průvodce, aby byl s vámi navěky“. (J 14,16)
„Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“. (J 14,26)
„Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si
u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova.“ (J 14,23-24)  
„Milujete-li mne, budete zachovávat má slova (přikázání). (J 14,15)  
„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Zachováte-li má slova, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám slova svého Otce a zůstávám v jeho lásce. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (J 15,7.10.15)   

Poslední Ježíšova řeč z Markova evangelia je základním programem pro Ježíšovy učedníky.
Kdo je má za závazné, ptá se sebe, Ježíše i církevních vůdců, jak s nimi nakládáme a naložíme. 

---

[1] Porovnejte si obě „časové“ zprávy.
Ale při uvažování o zmrtvýchvstání se nenechme zmást pozemským rozměrem času.

[2] Zmrtvýchvstání a vzkříšení je vítězstvím nad smrtí, nenávistí a hříchem.
Nanebevstoupení je rehabilitací Ježíše, kterého izraelský lid boží z „moci úřední a náboženské“ strašným způsobem zavrhl. (Podobně křesťanský lid boží mnohokráte z „moci úřední a náboženské“ zlikvidoval kacíře.) Kdo chce do nebe, potřebuje obrácení: ti, co pronásledovali kacíře, i ti, kteří je nespravedlivě za kacíře vydávali. Od církevních představených jsem se naučil kacíře odsuzovat - až po létech jsem prohlédl.

[3] Naše drahé Ježíš probudil ze spánku smrti a velkoryse jim nabídl možnost dorůstat do krásy nebešťanů (aby se jim v nebi líbilo a nebeský způsob života je těšil).
Krásu nebe vytváří porozumění a spolupráce nejen s Bohem, ale i s ostatními nebešťany.
Toto umění je v naší moci (srv. Jan 1,12), ale je třeba si je osvojit (Bůh to za nás dělat nebude).
Nejdeme tedy do „prázdna“, jako do prázdného domu nebo bytu, ale do dokonalého domova, ve kterém nás Ježíš očekává a těší, že nám krásu nebe ukáže a nabídne nám ji.

[4] Lidé v naší farnosti jsou vzděláni, na každou nedělní bohoslužbu přímluvy připravují.
Např.:  „ - Chceme dobře hospodařit se svým bohatstvím a pomáhat potřebným, prosíme tě,
k tomu Bože, o pomoc.
- Chceme se podílet na spravedlivém uspořádání společnosti a mocným říkat pravdu,
prosíme tě, k tomu, Bože, o pomoc.“
Bůh za nás nebude dělat to, co svěřil do naší péče. Neprovozuje mamahotel.