5. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 15,5-6 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 9,26-31
Datum: 29. 4. 2018
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 15,5-6 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 9,26-31
; 1 J 3,18-24
; J 15,1-8
Datum: 29. 4. 2018
V týdnu jsme promýšleli podobenství o
dobrém pastýři. (Podobenství nejsou alegorií, jinotajem.)
Kdo by si nepřečetli celý text, mohou o něm platit slova: „Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči.“ Kterýsi rok jsme o tom mluvili. [1]
Za obráceného Šavla se musela zaručit velká osobnost, aby se ho Ježíšovi učedníci přestali bát.
V té době žili Ježíšovi učedníci v pokoji. Proč ne jindy? [2]
Druhé čtení souzní s úryvkem evangelia.
Podobenství o révě patří do Ježíšovy poslední vyučovací lekce.
Něco jiného je o vinné révě doma uvažovat, číst o ní v počítači a něco jiného je révu pozorovat.
Kdo k ní nezajde, není Ježíšovým učedníkem. Zanedbává praktické samostudium. [3]
Do pátého poschodí je nutné vystoupat čtyřmi poschodími. Podobně je to s porozuměním Ježíšově poslední vyučovací hodině, Je obsáhlá, všimněme si alespoň něčeho.
Co znamená „zůstat ve mně“? I řada učedníků zůstávala v nějaké míře trčet v názorech rabínů, místo aby se ve všem drželi boží moudrosti, kterou jim Ježíš objevoval.
Izraelité zůstali částečně trčet v pohanství a z Mojžíše a Proroků si vybírali jen něco podle vlastního vkusu. Nepřijali plné vyučování slova Božího. „Nezůstali v Hospodinu.“
O rabínech Ježíš prohlásil (velice pečlivě svá slova váží) : „Všichni jsou zloději a lupiči.“
Starý Simeon si všiml slov Malachiáše o Mesiášově soudu nad syny Leviho. (Srv. Ml 3:1-4) O tom se v náboženství neučilo. Nahlédl, že je rabíni „oloupili“, a sám tuto informaci přijal - a pak byl obdarován, mohl vidět malinkého Mesiáše.
Nevzdělatelnost lidí má různé příčiny. Některým chybí intelekt …
Někteří o boží moudrost nestojí (nejen někteří prezidenti, ale i mnoho funkcionářů církve a synagogy).
Bůh chce, aby mu všichni porozuměli. O Izrael zvláštním způsobem pečoval a vzdělával ho. Svého Syna poslal, aby Izrael převedl ze základní školy „Mojžíšovy“ k vyššímu poznání.
Mnoho zbožných izraelitů ale Nazaretského sebejistě odmítlo: „Co nám budeš ty, učitýlku, vykládat, my jsme učedníci Mojžíšovi“. (Srv. J 9,28n
O těchto nepoučitelných zbožných Ježíš prohlásil: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ (Lk 16,31
Kupodivu ani učedníci nebyli ve všem pružní, Izraelité byli obřezáni, Ježíšovi učedníci měli být křtěni. Vzpomínáte, jak někteří namítali Pavlovi, že pohanští učedníci mají být nejprve obřezáni?
Petrovi v Joppe třikráte Ježíš ve zjevení říká: „Petře, zvířata, která starý Izrael pokládá za nečistá, můžeš jíst“. Petr odporuje: „Ani za nic!“ (Srv. Sk 10
Ježíšovi současníci si bedlivě hlídali, aby se kulticky neznečistili, ale Ježíš je božím slovem čistil od tradice lidské … (Mt 15,1-11
Nedávno jsme se ptali na podmínky k uzdravení. (Vzpomínáte, že jsem neřekl odpověď?)
Zkusme promýšlet Ježíšova slova: „Kdo zůstává ve mně a já v něm, nese mnoho ovoce. Zůstanou-li má slova ve vás, můžete prosit, o co chcete, a dostanete to.“
Jenže my si ponecháváme svou zbožnost - podle svých názorů. (Proto se na podmínky k uzdravení nechceme ptát a raději mluvíme o záslužnosti a nezbytnosti utrpení.) [5]
„Bože, ani na hodinu jsi nesfoukl plamen osvětimských krematorií“. To je vážné obvinění! (V hrůze si klademe ruku na ústa.) Ale měli bychom se ptát, k čemu nás Bůh zve a co po nás chce. Je toho mnoho?
Bůh s potěšením obdarovává.
Čteme-li, jak Elizeus vytáhl utopenou sekeru z vody, nebo „uzdravil“ jedovatou polévku, trochu se za takové zázraky stydíme, připadají nám pohádkové a nedůležité (i když sekera tenkrát měla velkou hodnotu a s jídlem se nešeredí). Neobjevujeme v nich svědectví o přejícnosti Boha. Když pak prosíme třeba za uzdravení hodných lidí a Bůh nepomáhá, nehledáme chybu u sebe.
Proti Ježíšovu reptat nechceme, ale přemýšlet se nám nechce.
Ježíš na svatbě v Káni Galilejské, když došlo víno, neudělal přednášku a nerozlučitelnosti manželské nebo o „alkoholu metle lidstva“, ale daroval jim 600 litrů nejlepšího vína. (Vymysleli jsem na to řadu pěkných vtipů, ale poctivě přemýšlet o podmínkách k obdarování Bohem, se nám nechce.)
Ověřovat si úroveň své „víry“ („proste a dostane se vám“) se nám nechce. Utíkáme od věci a řekneme: „Je třeba se víc modlit, víc věřit a postit se“.
Vinná réva se svými úpony pevně drží své opory.
Pozorujeme malé děti. Po narození nemilují maminku, jsou na ní závislé. Teprve později „poznávají“ co znamená, že je maminky má rada a i v nich pak roste láska k mamince. (Porovnejme si to opět na vztahu Boha k nám. Také on nás má rád první, věnuje nám svou péči. Někdo si toho všímá, a roste v něm vděčnost.) Když se časem děti naučí používat ruce, pevně se drží maminky (podobně jako réva se drží opory svými úponky. Za nějaký další čas objímají-li své rodiče z lásky. (Kolikrát jsme si říkali, že naše modlitba můře být setkáním v Náruči boží? Jak si pěstujeme?)
Jak si s Bohem rozumíme?
Někteří říkají, že není třeba mnoho o Bohu přemýšlet: „Stačí citový zážitek“ (žijeme v honbě za zážitky).
S kým se vám dobře pracuje? Stačí, aby se jen usmíval, nebo potřebujeme, aby u práce přemýšlel?
Viděli jste, jak pracuje instrumentářka při operaci?
Jaké znalosti a jakou předvídavost ke spolupráci s operatérem potřebuje?
Nestačí být hodná nebo „chodící do kostela“.
„Už tě nemiluji“ prohlásila manželovi manželka.
Co to znamená mít rád druhého?
Bůh nás o svatbě nestrká do chomoutu, nechce, aby manželství bylo křížovou cestou. Naopak nám přeje co nejvíce porozumění a radosti (ale „bez práce nejsou koláče“).
Kdo komu nabízí otevřenou milující náruč jako první (děcko mamince a my Bohu)?
Proč přistupujeme k Ježíšově Hostině?
Abychom Bohu přinášeli Ježíšovu oběť nebo se nechali obejmout?
Samozřejmě, že nestačí se v manželství jen mazlit nebo muckat, ale ty projevy blízkosti jsou nutné.
My z jídla (na rozdíl od zvířat) vytváříme potěšení mnoha smyslů a společným jidlem slavíme přátelství s druhými. Žijeme nejen z potravy ale i za zážitku obětavosti jednoho s druhým, Kdo by jen jedl a odmítal pracovat, je zvrhlý.
Podobně je to ve vztahu s Bohem.
Ježíš na nás v ničem nešetří.
Jak mnoho nás těší nás jeho přátelství?
Do jaké míry mu jsem pohotově k ruce?
[1] Učili nás modlitbám, ale ne setkávat se s Bohem. Místo Písma nám dali Katechismus. Zpovídali jsme se podle Desatera a ne podle Ježíše (nejen podle blahoslavenství). Kdo si nedoplnil vzdělání u Ježíše, ošidil sebe a okrádá vlastní děti.
[2] Kontrolní otázka: Co bylo příčinou pronásledování?
Jak rozumíme větě: „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království“? (Sk 14,22
Jak do slov o pronásledování zapadají Ježíšova slova: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi i dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.“ (J 17,11-12
Ježíš své učedníky pronásledování uchránil. Otec toho schopen není? Je Ježíšova modlitba slabá?
Co říkáte o utrpení svým dětem?
Na církevním sněmu v r. 2003 jsem v jednom ze svých příspěvků říkal, že jsme nepřijali biblický návod k obrácení podle izraelských navrátilců z babylonského otroctví. Nehledali jsme v církvi příčiny 1. a 2. světové války ani komunistické diktatury. Naši biskupové na to nereagovali. Pan kardinál Duka před pár dny v katedrále u ostatků kardinála Berana horlil proti ohrožení naší společnosti. Ale nehledal příčiny u nás - křesťanů. Nejednou kritizoval Prof. T. Halíka, ale neptá se, kolik lidí za rok přivede ke křtu Halík a kolik on svými velkolepými náboženskými slavnostmi.
[3] Réva je pnoucí rostlinou. K čemu ji slouží opora?
Pozná, v kterém směru opora je?
Jak ji svými úpony obtáčí? (Má nějaké čidla?)
Zkusili jste někdy úpon přetrhnout?
Jak je to s životadárnou mízou?
Z jaké příčiny některé ratolesti usychají? Může za to kmen nebo je chyba na ratolesti?
Na začátku našeho vztahu je příchylnost Boha k nám (J 6,44
Kdo zná nazpaměť: „Nikdo tě z mé náruče nevytrhne“? (Iz 43,1-3.4a.5a.11.13
Kolik ze slova božího přijímáme?
Kdo nebo co zabraňuje přijímání božího slova v nás?
(Už Jan Baptista připomínal Izaiášovu vyzvu: „Připravte Bohu cestu, aby se k vám dostal. Odstraňte barikády v sobě, otevřete mu dveře“.)
Jakou velkou úrodu každý rok přinášíme?
[4] Ježíš: „Vezměte a pijte“, my: „Laikům pití z kalicha nepatří“.
Ženáči nemohou být svěceni na kněze. Apoštolové a presbyteři byli ženatí.
„Nepřísahejte. Kdo chce být prvním, ať je služebníkem všech.“
„Neučiníš si obraz Boha“. Atd.
[5] Někteří lidé tvrdí: „Musíš věřit, že Ti Bůh pomůže a uzdraví tě“. Mám vyzkoušené, že to nestačí. Ani syrský Náman nevěřil, že mu pomůže namočení do Jordánu. Přesto byl uzdraven.
Věřit znamená přitakat Ježíšovi a přijmout jeho názory a jednání za své.
Kdo by si nepřečetli celý text, mohou o něm platit slova: „Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči.“ Kterýsi rok jsme o tom mluvili. [1]
Za obráceného Šavla se musela zaručit velká osobnost, aby se ho Ježíšovi učedníci přestali bát.
V té době žili Ježíšovi učedníci v pokoji. Proč ne jindy? [2]
Druhé čtení souzní s úryvkem evangelia.
Podobenství o révě patří do Ježíšovy poslední vyučovací lekce.
Něco jiného je o vinné révě doma uvažovat, číst o ní v počítači a něco jiného je révu pozorovat.
Kdo k ní nezajde, není Ježíšovým učedníkem. Zanedbává praktické samostudium. [3]
Do pátého poschodí je nutné vystoupat čtyřmi poschodími. Podobně je to s porozuměním Ježíšově poslední vyučovací hodině, Je obsáhlá, všimněme si alespoň něčeho.
Co znamená „zůstat ve mně“? I řada učedníků zůstávala v nějaké míře trčet v názorech rabínů, místo aby se ve všem drželi boží moudrosti, kterou jim Ježíš objevoval.
Izraelité zůstali částečně trčet v pohanství a z Mojžíše a Proroků si vybírali jen něco podle vlastního vkusu. Nepřijali plné vyučování slova Božího. „Nezůstali v Hospodinu.“
O rabínech Ježíš prohlásil (velice pečlivě svá slova váží) : „Všichni jsou zloději a lupiči.“
Starý Simeon si všiml slov Malachiáše o Mesiášově soudu nad syny Leviho. (Srv. Ml 3:1-4) O tom se v náboženství neučilo. Nahlédl, že je rabíni „oloupili“, a sám tuto informaci přijal - a pak byl obdarován, mohl vidět malinkého Mesiáše.
Nevzdělatelnost lidí má různé příčiny. Některým chybí intelekt …
Někteří o boží moudrost nestojí (nejen někteří prezidenti, ale i mnoho funkcionářů církve a synagogy).
Bůh chce, aby mu všichni porozuměli. O Izrael zvláštním způsobem pečoval a vzdělával ho. Svého Syna poslal, aby Izrael převedl ze základní školy „Mojžíšovy“ k vyššímu poznání.
Mnoho zbožných izraelitů ale Nazaretského sebejistě odmítlo: „Co nám budeš ty, učitýlku, vykládat, my jsme učedníci Mojžíšovi“. (Srv. J 9,28n
)
O těchto nepoučitelných zbožných Ježíš prohlásil: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ (Lk 16,31
)
Kupodivu ani učedníci nebyli ve všem pružní, Izraelité byli obřezáni, Ježíšovi učedníci měli být křtěni. Vzpomínáte, jak někteří namítali Pavlovi, že pohanští učedníci mají být nejprve obřezáni?
Petrovi v Joppe třikráte Ježíš ve zjevení říká: „Petře, zvířata, která starý Izrael pokládá za nečistá, můžeš jíst“. Petr odporuje: „Ani za nic!“ (Srv. Sk 10
. a Sk 11
. kap.) [4]
Ježíšovi současníci si bedlivě hlídali, aby se kulticky neznečistili, ale Ježíš je božím slovem čistil od tradice lidské … (Mt 15,1-11
)
Nedávno jsme se ptali na podmínky k uzdravení. (Vzpomínáte, že jsem neřekl odpověď?)
Zkusme promýšlet Ježíšova slova: „Kdo zůstává ve mně a já v něm, nese mnoho ovoce. Zůstanou-li má slova ve vás, můžete prosit, o co chcete, a dostanete to.“
Jenže my si ponecháváme svou zbožnost - podle svých názorů. (Proto se na podmínky k uzdravení nechceme ptát a raději mluvíme o záslužnosti a nezbytnosti utrpení.) [5]
„Bože, ani na hodinu jsi nesfoukl plamen osvětimských krematorií“. To je vážné obvinění! (V hrůze si klademe ruku na ústa.) Ale měli bychom se ptát, k čemu nás Bůh zve a co po nás chce. Je toho mnoho?
Bůh s potěšením obdarovává.
Čteme-li, jak Elizeus vytáhl utopenou sekeru z vody, nebo „uzdravil“ jedovatou polévku, trochu se za takové zázraky stydíme, připadají nám pohádkové a nedůležité (i když sekera tenkrát měla velkou hodnotu a s jídlem se nešeredí). Neobjevujeme v nich svědectví o přejícnosti Boha. Když pak prosíme třeba za uzdravení hodných lidí a Bůh nepomáhá, nehledáme chybu u sebe.
Proti Ježíšovu reptat nechceme, ale přemýšlet se nám nechce.
Ježíš na svatbě v Káni Galilejské, když došlo víno, neudělal přednášku a nerozlučitelnosti manželské nebo o „alkoholu metle lidstva“, ale daroval jim 600 litrů nejlepšího vína. (Vymysleli jsem na to řadu pěkných vtipů, ale poctivě přemýšlet o podmínkách k obdarování Bohem, se nám nechce.)
Ověřovat si úroveň své „víry“ („proste a dostane se vám“) se nám nechce. Utíkáme od věci a řekneme: „Je třeba se víc modlit, víc věřit a postit se“.
Vinná réva se svými úpony pevně drží své opory.
Pozorujeme malé děti. Po narození nemilují maminku, jsou na ní závislé. Teprve později „poznávají“ co znamená, že je maminky má rada a i v nich pak roste láska k mamince. (Porovnejme si to opět na vztahu Boha k nám. Také on nás má rád první, věnuje nám svou péči. Někdo si toho všímá, a roste v něm vděčnost.) Když se časem děti naučí používat ruce, pevně se drží maminky (podobně jako réva se drží opory svými úponky. Za nějaký další čas objímají-li své rodiče z lásky. (Kolikrát jsme si říkali, že naše modlitba můře být setkáním v Náruči boží? Jak si pěstujeme?)
Jak si s Bohem rozumíme?
Někteří říkají, že není třeba mnoho o Bohu přemýšlet: „Stačí citový zážitek“ (žijeme v honbě za zážitky).
S kým se vám dobře pracuje? Stačí, aby se jen usmíval, nebo potřebujeme, aby u práce přemýšlel?
Viděli jste, jak pracuje instrumentářka při operaci?
Jaké znalosti a jakou předvídavost ke spolupráci s operatérem potřebuje?
Nestačí být hodná nebo „chodící do kostela“.
„Už tě nemiluji“ prohlásila manželovi manželka.
Co to znamená mít rád druhého?
Bůh nás o svatbě nestrká do chomoutu, nechce, aby manželství bylo křížovou cestou. Naopak nám přeje co nejvíce porozumění a radosti (ale „bez práce nejsou koláče“).
Kdo komu nabízí otevřenou milující náruč jako první (děcko mamince a my Bohu)?
Proč přistupujeme k Ježíšově Hostině?
Abychom Bohu přinášeli Ježíšovu oběť nebo se nechali obejmout?
Samozřejmě, že nestačí se v manželství jen mazlit nebo muckat, ale ty projevy blízkosti jsou nutné.
My z jídla (na rozdíl od zvířat) vytváříme potěšení mnoha smyslů a společným jidlem slavíme přátelství s druhými. Žijeme nejen z potravy ale i za zážitku obětavosti jednoho s druhým, Kdo by jen jedl a odmítal pracovat, je zvrhlý.
Podobně je to ve vztahu s Bohem.
Ježíš na nás v ničem nešetří.
Jak mnoho nás těší nás jeho přátelství?
Do jaké míry mu jsem pohotově k ruce?
[1] Učili nás modlitbám, ale ne setkávat se s Bohem. Místo Písma nám dali Katechismus. Zpovídali jsme se podle Desatera a ne podle Ježíše (nejen podle blahoslavenství). Kdo si nedoplnil vzdělání u Ježíše, ošidil sebe a okrádá vlastní děti.
[2] Kontrolní otázka: Co bylo příčinou pronásledování?
Jak rozumíme větě: „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království“? (Sk 14,22
) (Slovu „musíme“ je
třeba vždy věnovat pozornost, nic nemusíme.)
Jak do slov o pronásledování zapadají Ježíšova slova: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi i dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.“ (J 17,11-12
)
Ježíš své učedníky pronásledování uchránil. Otec toho schopen není? Je Ježíšova modlitba slabá?
Co říkáte o utrpení svým dětem?
Na církevním sněmu v r. 2003 jsem v jednom ze svých příspěvků říkal, že jsme nepřijali biblický návod k obrácení podle izraelských navrátilců z babylonského otroctví. Nehledali jsme v církvi příčiny 1. a 2. světové války ani komunistické diktatury. Naši biskupové na to nereagovali. Pan kardinál Duka před pár dny v katedrále u ostatků kardinála Berana horlil proti ohrožení naší společnosti. Ale nehledal příčiny u nás - křesťanů. Nejednou kritizoval Prof. T. Halíka, ale neptá se, kolik lidí za rok přivede ke křtu Halík a kolik on svými velkolepými náboženskými slavnostmi.
[3] Réva je pnoucí rostlinou. K čemu ji slouží opora?
Pozná, v kterém směru opora je?
Jak ji svými úpony obtáčí? (Má nějaké čidla?)
Zkusili jste někdy úpon přetrhnout?
Jak je to s životadárnou mízou?
Z jaké příčiny některé ratolesti usychají? Může za to kmen nebo je chyba na ratolesti?
Na začátku našeho vztahu je příchylnost Boha k nám (J 6,44
). (Komu se nedostalo příchylnosti rodičů, je
ošizen, okraden.)
Kdo zná nazpaměť: „Nikdo tě z mé náruče nevytrhne“? (Iz 43,1-3.4a.5a.11.13
)
Kolik ze slova božího přijímáme?
Kdo nebo co zabraňuje přijímání božího slova v nás?
(Už Jan Baptista připomínal Izaiášovu vyzvu: „Připravte Bohu cestu, aby se k vám dostal. Odstraňte barikády v sobě, otevřete mu dveře“.)
Jakou velkou úrodu každý rok přinášíme?
[4] Ježíš: „Vezměte a pijte“, my: „Laikům pití z kalicha nepatří“.
Ženáči nemohou být svěceni na kněze. Apoštolové a presbyteři byli ženatí.
„Nepřísahejte. Kdo chce být prvním, ať je služebníkem všech.“
„Neučiníš si obraz Boha“. Atd.
[5] Někteří lidé tvrdí: „Musíš věřit, že Ti Bůh pomůže a uzdraví tě“. Mám vyzkoušené, že to nestačí. Ani syrský Náman nevěřil, že mu pomůže namočení do Jordánu. Přesto byl uzdraven.
Věřit znamená přitakat Ježíšovi a přijmout jeho názory a jednání za své.