Slavnost Zmrtvýchvstání Pána
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sk 10,34a.37-43 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 10,34a.37-43
Datum: 1. 4. 2018
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sk 10,34a.37-43 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 10,34a.37-43
; Kol 3,1-4
; J 20,1-9
Datum: 1. 4. 2018
Ve vigilii jsme naslouchali perlám náboženské a
světové literatury (v biblických hodinách jsme se na ně
připravovali a to jim pak jinak rozumíme a vychutnáváme).
„Ježíše je třeba zlikvidovat, ale potichu. Ne o svátcích, má mezi lidmi mnoho příznivců.“
Pak se dostalo veleknězi vnuknutí - předhodit Nazaretského římskému místodržícímu jako politického vzbouřence. To bylo geniální: „My si uchováme čisté ruce“.
Kaifáš i Nejvyšší církevní soudní dvůr porušili několik závažných pravidel …
(V kolika hodinách byl Ježíš odklizen?)
Všem bylo „jasné“, že Nazaretský Mesiášem není …
Apoštolům se zhroutila všechna očekávání ...
Navíc si vyčítali svou zbabělost.
Nikdo z apoštolů nepřišel třetího dne ráno k Ježíšovu hrobu!
Všimněme si rozdílu mezi učedníky a církevními pohlaváry a farizei (nikdy nepochybujícími o pravosti své „víry“). Učedníci přiznali svou vinu, ti druzí nikoliv.
Tu ochotu přiznat si svou chybu je pro naše duchovní zdraví důležité zkoumat … [1]
Za sebe se nemáme z Ježíšových Velikonoc čím chlubit (pokud si někdo myslí, že by se zachoval lépe než apoštolové, je to jeho věc).
Ano, můžeme a máme si navzájem blahopřát k tak velkému, věrnému a krásnému Příteli, který po smrti vyhledal své přátele, přesto, že oni se - jako přátelé - nezachovali nejlépe.
Ježíšovi učedníci se ze svých chyb mnoho naučili - napříště už obstáli …
Máme před sebou 50 dní velikonoční doby, můžeme se v ní něco naučit, ale nic nám nespadne samo z nebe do klína.
(Čteme knihy důležité pro naše životní poučení, ale Písmo je pro životní poučení nejdůležitější. - Je nebo není? Ale do toho nelze nikoho nutit.)
„Kolikrát jsem vám říkal, že budu ukřižován, vstanu z mrtvých, kolikrát jsem vám říkal …“
Připomínám, jak se Ježíšovi rodiče - po dost drastické zkušenosti s hledáním svého syna - poučili, když od něj slyšeli: „Vždyť jsem vám říkal …“ (srv. Lk 2,49
Mnohokráte jsem si pozdě říkal: „Copak jsem to neslyšel?“ slyšel, ale nedbal.
Zkusme se rozpomenout na některé takové situace z vlastního života. [3]
Poznámka: Všimněme si, jak některým lidem vadí kritika chyb církve. Je rozdíl, jestli někdo na církev útočí z nepřátelství (a vlastní chyby přehlíží) nebo zda poukazuje na chyby církve proto, že ji má rád.
Apoštolové měli „synagogu“ - tehdejší církev - rádi. Jejich kritika církevních představených vycházela z lásky k božímu lidu. O Ježíšovi ani nemluvě. (To my jsme pak zobrazili „Synagogu“ záporně, ale na „Církev“ nedáme dopustit.)
Chceme se učit z chyb vlastních i druhých. A na cestě ze „zpovědnice“ se pak znovu zadívejme na vzkříšeného Ježíše, jak jednal s apoštoly a ostatními učedníky.
Petr a Jan u hrobu zjistili: „Tohle není vyloupený hrob, postel je ustlaná a „pyžamo“ pečlivě složené“.
(Ale ještě jim trvalo, než Ježíši vzkříšenému přitakali.)
Byli pak překvapeni, že jim Ježíš nic nevyčítal, jeho laskavé jednání se nezměnilo.
Pokukovali po něm, zda se nezlobí. Opravdu se nezlobí?
(Nám někdy nějakou dobu trvá, než druhému úplně odpustíme.)
Znovu si bude všímat, jak Ježíš po vzkříšení o své přátele pečoval. Těšil Magdalenu, s „emauzkými“ učedníky pak i s apoštoly slavil své „díkůvzdání“. Pomohl jim při rybaření, s pozorností sobě vlastní jim připravil snídani, dál je vyučoval …
Zdalipak se naše zkušenost o letošních Velikonocích s „tímto“ Ježíšem projeví při slavení „Večeře Páně“?
Mnohokráte si připomínáme, jak velké přátelství nám při své Hostině Ježíš znovu a znovu projevuje …
Přátelství nás ovlivňuje. Např. synové důstojníka Josefa Mašína byli otcovým odporem k nacistům a jeho statečností životně ovlivněni. [4]
Dosaďte si k tomu vlastní zkušenost z vaší rodiny nebo příbuzenstva.
Obětavost a statečnost našich světců a křestních patronů nás ovlivňuje, natož zkušenost s Ježíšem. Jestliže s ním žijeme, spolupracujeme, učíme se od něj, stolujeme s ním doma i při jeho Hostině - pak nás to životně a bytostně ovlivňuje.
Znovu připomínám Ježíšův záměr a cíl s námi: Chce nás dovést do své a Otcovy náruče. Sjednotit nás s Otcem (srv. J 6,56
Buď je nevěsta nadšená, nebo (nevdává-li se z lásky) studená a odtažitá.
Samozřejmě, že je uměním objevit Ježíšovu „Novou a věčnou smlouvu“ jako smlouvu manželskou.
Manželství Hospodina s námi není na začátku, máme, z naší stany, za sebou všelijaké a dost velké krize, selhání a nevěry, ale jedním z krásných jmen našeho Manžela, je „Věrný“.
Někdo to umí ocenit a nechává se tím životně ovlivňovat.
[1] Jako učedníci se ale chceme něco naučit.
Je rozdíl např. mezi fanoušky a sportovci. Ti první jen jásají (tak jedná dav, dav rychle jásá nebo v jiné situaci řve např.: „Zabij ho, ukřižuj ho!“)
Sportovci, i ti, kteří získají zlatou medaili, se chtějí naučit něco dalšího - jsou typem „učedníků“.
To platí o všech „mistrech“ oborů, od kuchařů až po vědce a vynálezce.
Žid Karl Mannheim v r. 1934 řekl o Hitlerovi: „Máme ho rádi, samozřejmě ne, pro jeho politiku, která nám připadá velmi špatná. Ale vzhledem k tomu, že je to vážně smýšlející, upřímný člověk, který neusiluje o něco pro sebe, ale celým svým srdcem se snaží vybudovat novou vládu. Je nesmírně upřímný, z jednoho kusu, a my obdivujeme jeho poctivost a oddanost.“ (Později se Mannheimovi podařilo z Německa emigrovat.)
Ale např. George Orwell si vždy pěstoval kritické myšlení. Napsal (zemřel v r. 1948): „Aby se i dobré myšlenky neproměnily v ničivou sílu, musejí být lidé přísní zejména k vlastnímu názorovému proudu“.
„Zradu neodpouštím“, prohlásil Putin před deseti roky. Smrtelná otrava bývalého ruského agenta a jeho dcery v Anglii to opět potvrzuje. Za posledních 15 let podobě zemřelo 14 lidí, vesměs bývalých ruských agentů, kteří odešli do Anglie. Historik E. Lucas Angličanům pravil: „Nevěřili jste zkušenostem V. Havla a Poláků se sovětskými komunisty, nevěřili jste zkušenostem Ukrajinců s Putinem.“
Deník „Komsomolská pravda“ po zvolení M. Z. prezidentem, prohlásil: „Náš člověk v Praze ještě pět let“. Naši páni se při prezidentské inauguraci modlili za M. Z. a žehnali mu. Škoda, že také neřekli: „Každý budeme skládat účty Bohu ze svých slov a činů“.
[2] Mnoho lidí pouze papouškuje: „Kterého jsi v chrámě nalezla“, ale o nějaké poučení zájem nemají.
[3] Víme, že polovina manželství se rozpadne, ale kdo si znovu a znovu říká: „Udělám vše pro pěkné manželství“. S dětmi si při pozdravení pokoje říkáme: „Podáme si ruku na to, že se budeme snažit
jednat s druhým tak, jako Ježíš jedná s námi. Budeme se o to snažit do příští neděle. A příští neděli si to zase slíbíme na další týden.“
[4] Těm, kteří Mašínovy syny jen kritizují, říkám: „Svatý David se dopustil několikanásobné vraždy a svatý Petr zapřel Krista. Za koho jsi postavil v životě ty? Koho jsi ty zachránil?“
„Ježíše je třeba zlikvidovat, ale potichu. Ne o svátcích, má mezi lidmi mnoho příznivců.“
Pak se dostalo veleknězi vnuknutí - předhodit Nazaretského římskému místodržícímu jako politického vzbouřence. To bylo geniální: „My si uchováme čisté ruce“.
Kaifáš i Nejvyšší církevní soudní dvůr porušili několik závažných pravidel …
(V kolika hodinách byl Ježíš odklizen?)
Všem bylo „jasné“, že Nazaretský Mesiášem není …
Apoštolům se zhroutila všechna očekávání ...
Navíc si vyčítali svou zbabělost.
Nikdo z apoštolů nepřišel třetího dne ráno k Ježíšovu hrobu!
Všimněme si rozdílu mezi učedníky a církevními pohlaváry a farizei (nikdy nepochybujícími o pravosti své „víry“). Učedníci přiznali svou vinu, ti druzí nikoliv.
Tu ochotu přiznat si svou chybu je pro naše duchovní zdraví důležité zkoumat … [1]
Za sebe se nemáme z Ježíšových Velikonoc čím chlubit (pokud si někdo myslí, že by se zachoval lépe než apoštolové, je to jeho věc).
Ano, můžeme a máme si navzájem blahopřát k tak velkému, věrnému a krásnému Příteli, který po smrti vyhledal své přátele, přesto, že oni se - jako přátelé - nezachovali nejlépe.
Ježíšovi učedníci se ze svých chyb mnoho naučili - napříště už obstáli …
Máme před sebou 50 dní velikonoční doby, můžeme se v ní něco naučit, ale nic nám nespadne samo z nebe do klína.
(Čteme knihy důležité pro naše životní poučení, ale Písmo je pro životní poučení nejdůležitější. - Je nebo není? Ale do toho nelze nikoho nutit.)
„Kolikrát jsem vám říkal, že budu ukřižován, vstanu z mrtvých, kolikrát jsem vám říkal …“
Připomínám, jak se Ježíšovi rodiče - po dost drastické zkušenosti s hledáním svého syna - poučili, když od něj slyšeli: „Vždyť jsem vám říkal …“ (srv. Lk 2,49
) [2]
Mnohokráte jsem si pozdě říkal: „Copak jsem to neslyšel?“ slyšel, ale nedbal.
Zkusme se rozpomenout na některé takové situace z vlastního života. [3]
Poznámka: Všimněme si, jak některým lidem vadí kritika chyb církve. Je rozdíl, jestli někdo na církev útočí z nepřátelství (a vlastní chyby přehlíží) nebo zda poukazuje na chyby církve proto, že ji má rád.
Apoštolové měli „synagogu“ - tehdejší církev - rádi. Jejich kritika církevních představených vycházela z lásky k božímu lidu. O Ježíšovi ani nemluvě. (To my jsme pak zobrazili „Synagogu“ záporně, ale na „Církev“ nedáme dopustit.)
Chceme se učit z chyb vlastních i druhých. A na cestě ze „zpovědnice“ se pak znovu zadívejme na vzkříšeného Ježíše, jak jednal s apoštoly a ostatními učedníky.
Petr a Jan u hrobu zjistili: „Tohle není vyloupený hrob, postel je ustlaná a „pyžamo“ pečlivě složené“.
(Ale ještě jim trvalo, než Ježíši vzkříšenému přitakali.)
Byli pak překvapeni, že jim Ježíš nic nevyčítal, jeho laskavé jednání se nezměnilo.
Pokukovali po něm, zda se nezlobí. Opravdu se nezlobí?
(Nám někdy nějakou dobu trvá, než druhému úplně odpustíme.)
Znovu si bude všímat, jak Ježíš po vzkříšení o své přátele pečoval. Těšil Magdalenu, s „emauzkými“ učedníky pak i s apoštoly slavil své „díkůvzdání“. Pomohl jim při rybaření, s pozorností sobě vlastní jim připravil snídani, dál je vyučoval …
Zdalipak se naše zkušenost o letošních Velikonocích s „tímto“ Ježíšem projeví při slavení „Večeře Páně“?
Mnohokráte si připomínáme, jak velké přátelství nám při své Hostině Ježíš znovu a znovu projevuje …
Přátelství nás ovlivňuje. Např. synové důstojníka Josefa Mašína byli otcovým odporem k nacistům a jeho statečností životně ovlivněni. [4]
Dosaďte si k tomu vlastní zkušenost z vaší rodiny nebo příbuzenstva.
Obětavost a statečnost našich světců a křestních patronů nás ovlivňuje, natož zkušenost s Ježíšem. Jestliže s ním žijeme, spolupracujeme, učíme se od něj, stolujeme s ním doma i při jeho Hostině - pak nás to životně a bytostně ovlivňuje.
Znovu připomínám Ježíšův záměr a cíl s námi: Chce nás dovést do své a Otcovy náruče. Sjednotit nás s Otcem (srv. J 6,56
) a bratřími (srv. 1 K 10,16-17
) .
Buď je nevěsta nadšená, nebo (nevdává-li se z lásky) studená a odtažitá.
Samozřejmě, že je uměním objevit Ježíšovu „Novou a věčnou smlouvu“ jako smlouvu manželskou.
Manželství Hospodina s námi není na začátku, máme, z naší stany, za sebou všelijaké a dost velké krize, selhání a nevěry, ale jedním z krásných jmen našeho Manžela, je „Věrný“.
Někdo to umí ocenit a nechává se tím životně ovlivňovat.
[1] Jako učedníci se ale chceme něco naučit.
Je rozdíl např. mezi fanoušky a sportovci. Ti první jen jásají (tak jedná dav, dav rychle jásá nebo v jiné situaci řve např.: „Zabij ho, ukřižuj ho!“)
Sportovci, i ti, kteří získají zlatou medaili, se chtějí naučit něco dalšího - jsou typem „učedníků“.
To platí o všech „mistrech“ oborů, od kuchařů až po vědce a vynálezce.
Žid Karl Mannheim v r. 1934 řekl o Hitlerovi: „Máme ho rádi, samozřejmě ne, pro jeho politiku, která nám připadá velmi špatná. Ale vzhledem k tomu, že je to vážně smýšlející, upřímný člověk, který neusiluje o něco pro sebe, ale celým svým srdcem se snaží vybudovat novou vládu. Je nesmírně upřímný, z jednoho kusu, a my obdivujeme jeho poctivost a oddanost.“ (Později se Mannheimovi podařilo z Německa emigrovat.)
Ale např. George Orwell si vždy pěstoval kritické myšlení. Napsal (zemřel v r. 1948): „Aby se i dobré myšlenky neproměnily v ničivou sílu, musejí být lidé přísní zejména k vlastnímu názorovému proudu“.
„Zradu neodpouštím“, prohlásil Putin před deseti roky. Smrtelná otrava bývalého ruského agenta a jeho dcery v Anglii to opět potvrzuje. Za posledních 15 let podobě zemřelo 14 lidí, vesměs bývalých ruských agentů, kteří odešli do Anglie. Historik E. Lucas Angličanům pravil: „Nevěřili jste zkušenostem V. Havla a Poláků se sovětskými komunisty, nevěřili jste zkušenostem Ukrajinců s Putinem.“
Deník „Komsomolská pravda“ po zvolení M. Z. prezidentem, prohlásil: „Náš člověk v Praze ještě pět let“. Naši páni se při prezidentské inauguraci modlili za M. Z. a žehnali mu. Škoda, že také neřekli: „Každý budeme skládat účty Bohu ze svých slov a činů“.
[2] Mnoho lidí pouze papouškuje: „Kterého jsi v chrámě nalezla“, ale o nějaké poučení zájem nemají.
[3] Víme, že polovina manželství se rozpadne, ale kdo si znovu a znovu říká: „Udělám vše pro pěkné manželství“. S dětmi si při pozdravení pokoje říkáme: „Podáme si ruku na to, že se budeme snažit
jednat s druhým tak, jako Ježíš jedná s námi. Budeme se o to snažit do příští neděle. A příští neděli si to zase slíbíme na další týden.“
[4] Těm, kteří Mašínovy syny jen kritizují, říkám: „Svatý David se dopustil několikanásobné vraždy a svatý Petr zapřel Krista. Za koho jsi postavil v životě ty? Koho jsi ty zachránil?“