3. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kor 7,23 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Jon 3,1-5.10
Datum: 21. 1. 2018
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kor 7,23 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Jon 3,1-5.10
; 1 Kor 7,29-31
; Mk 1,14-20
Datum: 21. 1. 2018
Příběh Jonáše a Ninivských je důležitý. Je nádherným a
vtipným mudroslovným vyprávěním. [1]
Není historickým záznamem - Ninive, hlavní město Asyrie, se takto neobrátilo. Ninive je zde obrazem všech hříšníků, kteří se obrátili k Bohu, změnili svůj život a usilovali o nápravu. I zločinci mají příležitost k nápravě. (Němci se po 2. světové válce obrátili.)
K druhému čtení. Apoštol Pavel si také nějaký čas myslel, že druhý příchod Krista nastane už během jeho života. To si můžeme odečíst, jeho slova nám přesto mají v ledasčem co říci. Pozemský život je přípravou na život s nebešťany. Máme se těšit ze všech božích darů a moudře je užívat. Ano, pamatujeme Ježíšova slova: „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“. (Mt 6,21
Mohli bychom mít pocit, že úryvek evangelia už známe …
Markovo evangelium je stručné. Kdo by neznal evangelia, měl by za to, že to bylo první setkání učedníků s Ježíšem.
Pokročilejší si dosadí, čím si Ježíš učedníky získal. [2]
Učedníci ovšem od Ježíše nedostávají jen něco pro sebe, u Ježíše nejde jen o „spásu vlastní duše“. Máme zachraňovat, vytahoval lidi ze zla.
Máme se tedy ptát, kolik jsme pro to udělali, kolik lidí jsme k Ježíši přivedli.
Bylo po lovu, pomocné práce mohli učedníci svěřit pomocníkům.[3] Sami šli za Ježíšem na biblickou hodinu.
Boží království nebylo pro izraelity neznámým náboženským pojmem. Herodova vláda a římská okupace s Pilátem v Jeruzalémě je pobuřovala. [4]Nechat se vést Hospodinem, bez náboženského a politického útisku, bylo touhou zbožných.
Zvěst: „Přiblížilo se boží království“, z úst autority, bylo velice dobrou zprávou. Znamenalo, Bůh se vás ujímá, jde vám naproti.
Věřte evangeliu (dobré zprávě) ovšem znamená: „Přitakejte svým životem Ježíšovu učení“.
Pozor, nemysleme si, že věříme evangeliu. Ježíš by nám mohl říci, když to tvrdíš, proč jsi nepřijal „horské učení“ za svůj životní program? Proč se nemůžeš vymanit ze svých hříchů a dluhů (nefinančních dluhů)?
Věnujme se opět Ježíšově výzvě: „Obraťte se“. Často o jeho obsahu mluvíme.
K „metanoia“ patří:
- obrácení se o 180 stupňů k Bohu, přijetí jeho nároků [5]
- změnu myšlení a jednání podle Ježíše
- nápravu života.
O nápravě chci mluvit více.
Církev přijala programové heslo o stálé reformaci. Potřebujeme znovu a znovu opravovat a upravovat svou formu. [6]
Ježíš přišel nábožensky svévolný Izrael napravit. Rabínská nauka šla svou cestou, čím dál víc se vzdalovala Duchu božímu.
My jsme se vzdálili Ježíšovi víc, než si myslíme. Kdo trochu porozuměl biblické výuce, ví, že nesvoboda Izraele je známkou, že izraelité neposlouchají Hospodina. Izaiáš, Baruch i Daniel o tom konkrétně mluví. Víme, jak se Izrael vrátivší se z otroctví babylonského, obrátil a usiloval o nápravu.
Vícekráte jsem - nejen zde - naříkal, že, my, evropští křesťané, jsme nic takové neučinili. V minulém století jsme prošli několika katastrofami (do některých jsme se namočili přinejmenším svou zbabělostí a mlčením).
Navykli jsme si denně zpytovat své svědomí. Prosíme své blízké, aby nás upozorňovali na naše chyby, zavedli jsme si rodinné konference (na kterých se ptáme druhé na radu, co bychom mohli zlepšit). V kolektivech zaměstnanců a firem si vyříkáváme, co je dobré a co je nedobré ve vzájemných vztazích. Jen v naší církvi nic takového neexistuje. Proč? V hierarchickém uspořádání to není možné.
Na několika příkladech se pokusím ukázat naše velké chyby a potřebnost nápravy podle Ježíše.
K poukázání na první chybu a dluhu použiji druhé čtení apod.
Pavel mluví o manželství (v celé 1 Kor 7
Pavel je pochopitelně člověkem své doby, původem farizej, nežijící v manželství. Jeho texty mají velkou váhu, ale ne váhu slov Ježíšových. [7]
„Ti, kdo mají ženy, ať jsou jako by ji neměli.“ – „Není to příkaz, ale ústupek“, říká Pavel (1 Kor 7,6
Později tato Pavlova slova - braná stoprocentně vážně - spolu s pohanským novoplatonismem hlásajícím nepřátelství k tělesnosti, napáchala mnoho škod. Dodneška z toho nejme venku.
Zapomnělo se, že sexualita je velikým darem od Boha.
Jídlo a sexualita byly pro většinu lidí základním potěšením.
Z potravin umíme uvařit dobrá jídla. (Dříve měli prostí lidé jen několik slavností do roka, při
kterých se více najedli.) Ze společného jídla umíme vytvořit slavnost, která je zážitkem vzájemné blízkosti a společenství s Bohem.
Tak to má být i se sexualitou. Jenže v církvi jsme dlouho hlásali, že s sexualita je nečistá a zatížili ji velkým množstvím hříšnosti. Ideálem bylo zřeknutí se sexuality, člověk bez sexuálního zájmu se mohl lacině pokládat za světce. To vše napáchalo velké zatížení ve vztahu k tělu a sexualitě. V manželství to přineslo obrovské škody.
K náročnému soužití a budování manželství nám Bůh dává sexualitu jako potěšení a jako most, na kterém se manželé setkají po vzájemných ublíženích a rozepřích - aby spolu opět zažili něco pěkného. (K tomu se dá říci mnoho důležitého.)
Dřívější lidé neměli mnoho možnosti ke krásným zážitkům jako my, nemohli si dovolit jídlo v restauraci, nebyly knihy ani dovolené. (Je pár lidí žilo v přepychu.)
Sexualita byla v církvi pomlouvána. Nepěstovali jsme sexualitu v manželství jako kulturu těla a duch, jak něco krásného, povznášejícího a duchovního. Jak by mohl někdo zakoušet manželské obětí jako krásný Boží dar a navíc jako setkání s Bohem?
Často došlo na jedné straně partnerů z nenasycenosti této základní potřeby a na straně druhé k odporu, nezájmu a nechutenství (frigiditě). A mezi tím hory hříchů!
Co jsme to napáchali? Kdo za to může a kdo za to nese odpovědnost?
Když doma manželka (nebo manžel) nevaří, jí se doma konzervy nebo jeden chodí do hospody.
„Manžel se mnou nevečeří, vezme si pivo do dílny a poslouchá při práci muziku.“ [8]
„K večeři!“ volá maminka (nebo táta). „Já nemám hlad“, ozývá se puberťák za svého pokoje. „Nemusíš jíst, ale scházíme se u stolu“, říká maminka (nebo tatínek). Třeba z toho děcko vyroste. Ale o vidí-li to u rodiče, je to pro rodinu neštěstí.
Nedbáme-li na kulturu odívání a nepěstujeme vzájemnou přitažlivost, chodíme v teplákách.
Když byl chlap (nebo žena) jen opovržlivě pokládán za sexuálního živočicha, začal některý chodit za prostitutkami. Dnes vyhledává pornografii. Obojí má své následky … Odcizení manželů to jen prohlubuje. Prostitutky jsou herečky, o lásce vůbec není řeč. Konzumenti se nechávají podvádět ...
Nemívali odvahu se partnerovi přiznat …, možná by se chytl/a za nos. Ale někteří by rychle toho druhého odsoudili/y.
Proč se mě sexualita s manželkou víc líbí než jen samotnému?, ptal se mě kamarád. – „Ve dvou vždy lépe chutná.“
Kdybyste věděli kolik trápení jsem od manželů vyslechl? Je to nejen smutné; i církev na tom má nemalý kus viny ...
S nechutenství v jídle a přejídáním chodíme k lékaři. S nechutenstvím sexuálním přijdou jen výjimky. [9]
Většinou si nepřipouštějí, že něco základního v manželství zanedbávají a šidí druhého.
Nikoho nesoudím, jen mě mrzí, že - někdy nevědomky - partnera v manželství trápí.
Sexuální potřeba a hlad jsou podobné a důležité jako potřeba jídla a jeho nedostatku.
Přátelé, už jsem toho napsal hodně. Za týden uvedu další závažné příklady toho, jak hlubokou nápravu směrem ke Kristu potřebujeme.
Každý z nás, i každá církev, se potřebujeme podstatně a zásadně vrátit ke Kristu. Příště to dotvrdím.
Ježíš po nás touží víc, než tušíme. Touží po kráse porozumění s námi a po souznění v životě.
[1] Můžeme říci pohádkovým vyprávěním. I např. kniha „Malý princ“ je také velikou životní moudrostí.
[2] Učedníci byli už od prvního setkání překvapení jedinečnou pozorností ke každému z nich, byli uchváceni jeho vhledem do Písma a výkladem. Pak čím dál víc zakoušeli, že mluví jako ten, který má moc. Radovali se ze znamení, kterými potvrzoval, že přichází od Boha. Vážili si možnosti, že smějí být Ježíšovými učedníky. Ježíš je dovedl na úroveň, kterou by s nikým, natož sami, nemohli dosáhnout.
[3] Bylo by bláhové si myslet, že učedníci natrvalo opustili své rodiny - kdo by živil jejich rodiny. Rybařina je náročná, ženy ji nemohou vykonávat.
[4] Nezapomeňme, že volba lidského krále byla selháním Izraelitů. „Člověku dali přednost přede mnou“, řekl Hospodin. My bychom řekli, že trucovité prosazení krále bylo tvrdou žádostí: „Jako na zemi, tak v nebi“.
[5] Lituji každého, kdo si myslí, že obrácení nepotřebuje.
„Pravím vám, že v nebi bude větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátil, než nad devadesáti devíti „spravedlivými“, kteří si myslí, že obrácení nepotřebují.“ (Lk 15,7
[6] Většina z nás občas uklízí, mění šatník, dokonce své návyky (např. za mého života jsme změnili hygienické návyky, stravování, péči o zdraví atd.), zbavujeme se starých a nepotřebných věcí, přijímáme nové poznatky …
Církevní koncily přinášeli a přinesou různé reformy. Např. Tridentský a 2. Vatikánský koncil zavedl liturgickou reformu. (I proti reformám Tridentu byl v církvi odpor trvající přes 200 let.) Někteří naši současníci propagují také staré formy, např. estetický zážitek latinské tridentské mše.
[7] Na významu Ježíšových slov není nic dobového, nic nemusíme měnit.
Ale např. - oproti Pavlovu v. 1 Kor 7,20-24
[8] „Jste na manžela příjemná? Jste dobrá kuchařka?“ ptal bych se nejprve.
[9] Pokud by někdo přišel, bylo by nejlepší, aby napodruhé přišli oba. Kde je dobrá vůle, tam se dá něco dělat.
Není historickým záznamem - Ninive, hlavní město Asyrie, se takto neobrátilo. Ninive je zde obrazem všech hříšníků, kteří se obrátili k Bohu, změnili svůj život a usilovali o nápravu. I zločinci mají příležitost k nápravě. (Němci se po 2. světové válce obrátili.)
K druhému čtení. Apoštol Pavel si také nějaký čas myslel, že druhý příchod Krista nastane už během jeho života. To si můžeme odečíst, jeho slova nám přesto mají v ledasčem co říci. Pozemský život je přípravou na život s nebešťany. Máme se těšit ze všech božích darů a moudře je užívat. Ano, pamatujeme Ježíšova slova: „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“. (Mt 6,21
)
Mohli bychom mít pocit, že úryvek evangelia už známe …
Markovo evangelium je stručné. Kdo by neznal evangelia, měl by za to, že to bylo první setkání učedníků s Ježíšem.
Pokročilejší si dosadí, čím si Ježíš učedníky získal. [2]
Učedníci ovšem od Ježíše nedostávají jen něco pro sebe, u Ježíše nejde jen o „spásu vlastní duše“. Máme zachraňovat, vytahoval lidi ze zla.
Máme se tedy ptát, kolik jsme pro to udělali, kolik lidí jsme k Ježíši přivedli.
Bylo po lovu, pomocné práce mohli učedníci svěřit pomocníkům.[3] Sami šli za Ježíšem na biblickou hodinu.
Boží království nebylo pro izraelity neznámým náboženským pojmem. Herodova vláda a římská okupace s Pilátem v Jeruzalémě je pobuřovala. [4]Nechat se vést Hospodinem, bez náboženského a politického útisku, bylo touhou zbožných.
Zvěst: „Přiblížilo se boží království“, z úst autority, bylo velice dobrou zprávou. Znamenalo, Bůh se vás ujímá, jde vám naproti.
Věřte evangeliu (dobré zprávě) ovšem znamená: „Přitakejte svým životem Ježíšovu učení“.
Pozor, nemysleme si, že věříme evangeliu. Ježíš by nám mohl říci, když to tvrdíš, proč jsi nepřijal „horské učení“ za svůj životní program? Proč se nemůžeš vymanit ze svých hříchů a dluhů (nefinančních dluhů)?
Věnujme se opět Ježíšově výzvě: „Obraťte se“. Často o jeho obsahu mluvíme.
K „metanoia“ patří:
- obrácení se o 180 stupňů k Bohu, přijetí jeho nároků [5]
- změnu myšlení a jednání podle Ježíše
- nápravu života.
O nápravě chci mluvit více.
Církev přijala programové heslo o stálé reformaci. Potřebujeme znovu a znovu opravovat a upravovat svou formu. [6]
Ježíš přišel nábožensky svévolný Izrael napravit. Rabínská nauka šla svou cestou, čím dál víc se vzdalovala Duchu božímu.
My jsme se vzdálili Ježíšovi víc, než si myslíme. Kdo trochu porozuměl biblické výuce, ví, že nesvoboda Izraele je známkou, že izraelité neposlouchají Hospodina. Izaiáš, Baruch i Daniel o tom konkrétně mluví. Víme, jak se Izrael vrátivší se z otroctví babylonského, obrátil a usiloval o nápravu.
Vícekráte jsem - nejen zde - naříkal, že, my, evropští křesťané, jsme nic takové neučinili. V minulém století jsme prošli několika katastrofami (do některých jsme se namočili přinejmenším svou zbabělostí a mlčením).
Navykli jsme si denně zpytovat své svědomí. Prosíme své blízké, aby nás upozorňovali na naše chyby, zavedli jsme si rodinné konference (na kterých se ptáme druhé na radu, co bychom mohli zlepšit). V kolektivech zaměstnanců a firem si vyříkáváme, co je dobré a co je nedobré ve vzájemných vztazích. Jen v naší církvi nic takového neexistuje. Proč? V hierarchickém uspořádání to není možné.
Na několika příkladech se pokusím ukázat naše velké chyby a potřebnost nápravy podle Ježíše.
K poukázání na první chybu a dluhu použiji druhé čtení apod.
Pavel mluví o manželství (v celé 1 Kor 7
(najít další). kap.).
Pavel je pochopitelně člověkem své doby, původem farizej, nežijící v manželství. Jeho texty mají velkou váhu, ale ne váhu slov Ježíšových. [7]
„Ti, kdo mají ženy, ať jsou jako by ji neměli.“ – „Není to příkaz, ale ústupek“, říká Pavel (1 Kor 7,6
).
Později tato Pavlova slova - braná stoprocentně vážně - spolu s pohanským novoplatonismem hlásajícím nepřátelství k tělesnosti, napáchala mnoho škod. Dodneška z toho nejme venku.
Zapomnělo se, že sexualita je velikým darem od Boha.
Jídlo a sexualita byly pro většinu lidí základním potěšením.
Z potravin umíme uvařit dobrá jídla. (Dříve měli prostí lidé jen několik slavností do roka, při
kterých se více najedli.) Ze společného jídla umíme vytvořit slavnost, která je zážitkem vzájemné blízkosti a společenství s Bohem.
Tak to má být i se sexualitou. Jenže v církvi jsme dlouho hlásali, že s sexualita je nečistá a zatížili ji velkým množstvím hříšnosti. Ideálem bylo zřeknutí se sexuality, člověk bez sexuálního zájmu se mohl lacině pokládat za světce. To vše napáchalo velké zatížení ve vztahu k tělu a sexualitě. V manželství to přineslo obrovské škody.
K náročnému soužití a budování manželství nám Bůh dává sexualitu jako potěšení a jako most, na kterém se manželé setkají po vzájemných ublíženích a rozepřích - aby spolu opět zažili něco pěkného. (K tomu se dá říci mnoho důležitého.)
Dřívější lidé neměli mnoho možnosti ke krásným zážitkům jako my, nemohli si dovolit jídlo v restauraci, nebyly knihy ani dovolené. (Je pár lidí žilo v přepychu.)
Sexualita byla v církvi pomlouvána. Nepěstovali jsme sexualitu v manželství jako kulturu těla a duch, jak něco krásného, povznášejícího a duchovního. Jak by mohl někdo zakoušet manželské obětí jako krásný Boží dar a navíc jako setkání s Bohem?
Často došlo na jedné straně partnerů z nenasycenosti této základní potřeby a na straně druhé k odporu, nezájmu a nechutenství (frigiditě). A mezi tím hory hříchů!
Co jsme to napáchali? Kdo za to může a kdo za to nese odpovědnost?
Když doma manželka (nebo manžel) nevaří, jí se doma konzervy nebo jeden chodí do hospody.
„Manžel se mnou nevečeří, vezme si pivo do dílny a poslouchá při práci muziku.“ [8]
„K večeři!“ volá maminka (nebo táta). „Já nemám hlad“, ozývá se puberťák za svého pokoje. „Nemusíš jíst, ale scházíme se u stolu“, říká maminka (nebo tatínek). Třeba z toho děcko vyroste. Ale o vidí-li to u rodiče, je to pro rodinu neštěstí.
Nedbáme-li na kulturu odívání a nepěstujeme vzájemnou přitažlivost, chodíme v teplákách.
Když byl chlap (nebo žena) jen opovržlivě pokládán za sexuálního živočicha, začal některý chodit za prostitutkami. Dnes vyhledává pornografii. Obojí má své následky … Odcizení manželů to jen prohlubuje. Prostitutky jsou herečky, o lásce vůbec není řeč. Konzumenti se nechávají podvádět ...
Nemívali odvahu se partnerovi přiznat …, možná by se chytl/a za nos. Ale někteří by rychle toho druhého odsoudili/y.
Proč se mě sexualita s manželkou víc líbí než jen samotnému?, ptal se mě kamarád. – „Ve dvou vždy lépe chutná.“
Kdybyste věděli kolik trápení jsem od manželů vyslechl? Je to nejen smutné; i církev na tom má nemalý kus viny ...
S nechutenství v jídle a přejídáním chodíme k lékaři. S nechutenstvím sexuálním přijdou jen výjimky. [9]
Většinou si nepřipouštějí, že něco základního v manželství zanedbávají a šidí druhého.
Nikoho nesoudím, jen mě mrzí, že - někdy nevědomky - partnera v manželství trápí.
Sexuální potřeba a hlad jsou podobné a důležité jako potřeba jídla a jeho nedostatku.
Přátelé, už jsem toho napsal hodně. Za týden uvedu další závažné příklady toho, jak hlubokou nápravu směrem ke Kristu potřebujeme.
Každý z nás, i každá církev, se potřebujeme podstatně a zásadně vrátit ke Kristu. Příště to dotvrdím.
Ježíš po nás touží víc, než tušíme. Touží po kráse porozumění s námi a po souznění v životě.
[1] Můžeme říci pohádkovým vyprávěním. I např. kniha „Malý princ“ je také velikou životní moudrostí.
[2] Učedníci byli už od prvního setkání překvapení jedinečnou pozorností ke každému z nich, byli uchváceni jeho vhledem do Písma a výkladem. Pak čím dál víc zakoušeli, že mluví jako ten, který má moc. Radovali se ze znamení, kterými potvrzoval, že přichází od Boha. Vážili si možnosti, že smějí být Ježíšovými učedníky. Ježíš je dovedl na úroveň, kterou by s nikým, natož sami, nemohli dosáhnout.
[3] Bylo by bláhové si myslet, že učedníci natrvalo opustili své rodiny - kdo by živil jejich rodiny. Rybařina je náročná, ženy ji nemohou vykonávat.
[4] Nezapomeňme, že volba lidského krále byla selháním Izraelitů. „Člověku dali přednost přede mnou“, řekl Hospodin. My bychom řekli, že trucovité prosazení krále bylo tvrdou žádostí: „Jako na zemi, tak v nebi“.
[5] Lituji každého, kdo si myslí, že obrácení nepotřebuje.
„Pravím vám, že v nebi bude větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátil, než nad devadesáti devíti „spravedlivými“, kteří si myslí, že obrácení nepotřebují.“ (Lk 15,7
)
[6] Většina z nás občas uklízí, mění šatník, dokonce své návyky (např. za mého života jsme změnili hygienické návyky, stravování, péči o zdraví atd.), zbavujeme se starých a nepotřebných věcí, přijímáme nové poznatky …
Církevní koncily přinášeli a přinesou různé reformy. Např. Tridentský a 2. Vatikánský koncil zavedl liturgickou reformu. (I proti reformám Tridentu byl v církvi odpor trvající přes 200 let.) Někteří naši současníci propagují také staré formy, např. estetický zážitek latinské tridentské mše.
[7] Na významu Ježíšových slov není nic dobového, nic nemusíme měnit.
Ale např. - oproti Pavlovu v. 1 Kor 7,20-24
(najít předchozí) - máme za to, že otroci mají právo se bouřit proti
otrokářům, kteří jim odpírají důstojnost a svobodu,
kterou mají od Boha.
[8] „Jste na manžela příjemná? Jste dobrá kuchařka?“ ptal bych se nejprve.
[9] Pokud by někdo přišel, bylo by nejlepší, aby napodruhé přišli oba. Kde je dobrá vůle, tam se dá něco dělat.