33. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Pr 31,10-31 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Př 31,10-31
Datum: 19. 11. 2017
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Pr 31,10-31 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Př 31,10-31
; 1 Sol 5,1-6
; Mt 25,14-30
Datum: 19. 11. 2017
Před dvěma týdny jsme mluvili o „očistci“. Jeden
z vás, kamarád, mě žádal, abych to ještě osvětlil. [1]
K čemu jste během týdne došli v promýšlení co je „olejem“ z podobenství o hloupých družičkách?
(Zapomněl jsem připomenout, že družičky se drze domáhaly vpuštění na svatbu. Kdyby prosily, ženich by je zřejmě přijal.)
V letošním liturgickém roce jsme prošli 50ti vyučovacími lekcemi – co vše jsme objevili.
Zbývají nám poslední dvě vyučovací lekce.
V dnešní si máme promyslet své hospodaření s hřivnami.
Bůh nás má rád „jen tak“, bez naší zásluhy.
Židovská moudrost říká: „Moudrý je ten, kdo ví, že jeho cena nespočívá v jeho výkonu, ale v pozornosti, kterou nám Bůh projevuje.“
A přesto také platí, že Bůh oceňuje vše dobré z našeho života jako nikdo jiný. Nejsme jenom příjemci, jenom obdarovaní, ale také se učíme dávat. Objevujeme radost ze své „práce“, ze svého díla a podílu na dotváření světa a své osobnosti.
Je užitečné si přečíst podobenství o jedné hřivně Lukáše, doplňují se.
Hřivna obnášela hodnotu snad 30.000 pracovních dnů. Přepočítejme si to na svůj plat. [2]
O této závratné sumě ale podobenství mluví jako o „málu“ – vzhledem k darům na věčnosti.
Má Bůh právo od nás vyžadovat dobré hospodaření s tím, čím nás do života vybavil a čím nás obdarovává?
(Mají rodiče právo očekávat, že si jejich děti osvojí lásku, kterou od rodičů zažili?)
Ježíš v podobenství u Matouše ukazuje, že Bůh nám dává dary podle toho, s kolika dary umíme pracovat. (Závidět druhému jeho dary je nepřístojné. [3]
Využíváme-li svá obdarování, můžeme poprosit o další dary).
Dříve býval často starostou nejlepší hospodář nebo podnikatel. V Lukášově podobenství o hřivnách je úspěšným pracantům svěřena správa měst …
Podobenství samozřejmě míří k popisu budování božího království.
Všímáme si boží štědrosti. Na nás je, jak s božím obdarováním zacházíme.[4]
Pro život dětí božích je jednou ze základních hodnot „charakter“. V Písmu je opisován jinak, nejčastěji jako spravedlnost. Samozřejmě, že při následování Ježíše je spravedlnost předpokládána. [5]
Dostalo se nám cti – dotvářet s Tvůrcem tuto zemi. [6]
Z božího vyučování jsme se dozvěděli, že pozemský život nám je přípravou na království nebeské.
V podobenství o nepoctivém správci Ježíš říká: „Učiňte si přítele z pomíjivého majetku, aby až pomine, vás přijali do příbytků věčných.“ (Lk 16,9
Objevíme něco dalšího z podobenství o hřivnách?
Znovu vyslovme, jaké hřivny jsme od Boha velkoryse dostali. Napišme si je.
Kdo o nich neví, je nespravedlivý k Bohu, je vlastní vinou zakrslý, zmrzačený. [8]
Naše generace byla ještě vedena k tomu, „abychom si o sobě mnoho nemysleli“.
Bůh (i skrze Ježíše) nás učí, co znamená: „jako v nebi, tak i na zemi“ (Srv. Mt 6,10
Za týden slavíme Slavnost Krista Krále. Bůh nám ukazuje, že jsme z jeho – královského rodu.
Jako máme pracovní porady v zaměstnání nebo před přípravou nějaké pracnější akce nebo oslavy, tak podobně se v rodině připravujeme na slavení velkých svátků nebo význačných rodinných událostí.
Při duchovních „setkání chlapů“ pracujeme ve skupinkách okolo osmi chlapech. Muži spolu stráví několik dnů nasloucháním, otevírají se navzájem, hledáním další duchovní cesty, něco spolu prožijí. Někdy ve skupince postupně každému chlapovi říkáme, čím nás obohatil, co na něm vidíme pěkného … (Nevím o nikom z 1200 chlapů, kdo by si takový zážitek nepochvaloval. Učíme se, co židokřesťanská kultura obnáší.)
Navrhuji uspořádat příští neděli rodinné setkání podobným způsobem: nejprve manžel řekne manželce jakým bohatstvím je pro něj a pro rodinu, čím vším slouží členům rodiny a poděkuje jí. [10]
Pak pokračují děti.
Potom stejným způsobem manželka ocení svého manžela a děti tátu. Poděkujme mu za konkrétní péči …
Pak postupně každému dítěti řekněme, jakým bohatstvím pro nás je a čím přispívá rodině.
Tím vším si znovu uvědomíme, co to znamená být obrazem božím pro druhé. Boží království se vytváří službou druhým.
Nakonec rodinného setkání můžeme třeba připojit slova každodenní ranní modlitby židů. [11]
Celý týden se pak můžeme hřát bohatstvím, které ve svých nejbližších máme.
S tímto pokladem můžeme vstoupit do Adventu.
(Na první adventní neděli si uděláme rodinnou poradu s prosbou, aby nám druzí poradili jednu věc, kterou v rodinném soužití máme změnit.)
Druhým úkolem (z podobenství o hřivnách) je přemýšlení, v jaké míře s hřivnami pracujeme.
Vše dobré co konáme, co dobrého jsme si osvojili, má význam pro království boží a je přípravou na soužití s Bohem a nebešťany. Poctivost a pečlivost v práci má další hodnotu. Kdo si tyto hodnoty osvojil, má předpoklad, že bude stejně poctivě a pečlivě hospodařit se slovem božím.
Někdo raději vyhledává všelijaká proroctví a zjevení, jakoby neznal ani text z druhého čtení:
1 Sol 5,1-6
Ježíšova matka každou sobotu od svého manžela slyšela chválu dobré manželky. Apoštolové také každý týden děkovali za své manželky. Škoda, že jsme tímto krásným bohatstvím neobdarovávali své ženy. Ale můžeme si to zavést. Auto, mobil nebo počítač jsme také nepoužívali odvždy.
Jak hospodaříme např. s Modlitbou Páně? Někdo se nedostal dál než jen k pouhému opakování slov z evangelia, neobjevil, že je to především návod k promýšlení důležitých témat pro život Ježíšova učedníka.
Někteří nevědí, že v prvních staletích při slavení Večeře Páně předsedající volně dobrořečili – pochopitelně podle určitého schématu. V dějinách křesťanství tak vzniklo velké množství eucharistických modliteb. Dnes někteří katolíci prosazují tridentskou latinskou mši. [12]
Špatný služebník byl drzý a tvrdil o svém pánu něco, co není pravda. Takový je nepoužitelný pro nebeské království, nemá charakter.
[1] Říkal jsem, že „očistec“ není místem trestu. V pozemském životě často nestiháme dorůst na úroveň nebešťanů, ale Bůh nám milosrdně poskytuje možnost dorůstat do krásy nebešťanů. (Nemluvím za nikoho z vás, to já mezi dlužníky patřím, proto možnost svého dorůstání velice oceňuji. Co bych si bez milosrdenství božího počal?)
(Krásu nebe vytvářejí dokonalé vztahy. Nebe je porozuměním se všemi a spoluprací se všemi.) Srv. Mt 11,11
Bůh nás mávnutím kouzelného proutku nezmění k dokonalosti, nedělá za nás to, co je v našich silách. „Očistec“ není za trest, je darem. To dorůstání je důstojné a je v možnostech člověka.
(Naše ustrnutí v barokních představách o očistci je trestuhodné.)
Zopakuji k tomu následující příběh, který k tomu, jako „podobenství“, rád vyprávím.
Ve francouzském zákopu 2. světové války byla jednou tak příšerná dělostřelecká a minometná palba, že se všichni loučili s životem. Po konci té hrůzy si dva vojáci, Jean a Paul, padli do náruče a řekli si: „My jsme toho spolu tolik prožili …; jestli přežijeme válku, buďme přáteli navždy.“ Po válce se vrátili do svých domovů.
Dům Jeana byl ale v troskách, ve kterých zahynula jeho žena a děti. Jean ztratil smysl života a stal se z něj bezdomovec.
Dům Paula byl také bombardováním zničen, ale jeho rodina se zachránila, včas utekla do hor k rodičům. Paul v jiném městě získal slušné zaměstnání, časem se zmohl na nový dům, dobře se mu dařilo, zastával i významné místo ve správě města.
Jean se po létech náhodou dostal do města, aniž tušil, že v něm žije Paul. Zazvonil u brány jednoho pěkného domu se zahradou. Z domu vyšel krásně oblečený pán. „Dobrý den“, pozdravil jej Jean. „Nejsi ty Paul?“ Ale Paul zpustlého, zarostlého bezdomovce v potrhaných šatech nepoznal. „S kým mám tu čest?“, ptal se.
„Já jsem Jean – z války – pamatuješ?“ „Jeane, příteli, rád tě vidím!“, řekl Paul a srdečně kamaráda objal – přesto, že Jean „nevoněl“ a vypadal nevábně. „Pojď dál, zrovna slavíme, pozval jsem přátele a starostu města. Zvu tě ke stolu, právě jsme si dali aperitiv a budeme obědvat. Představím tě svým přátelům, pojď dál.“
„To nemůžu“, bránil se Jean. – „Proč bys nemohl, zvu tě!“ – „Nemohu, podívej se, jak vypadám, nemohu s vámi ke stolu.“ – „Jeane, pojďˇ, jsme přece přátelé. Co všechno jsme my dva spolu prožili …“, naléhal Paul.
„No, leda, kdybys byl tak laskav a já se mohl u tebe vykoupat, a oholit a kdybys byl tak hodný a dal mi čistou košili a nějaké slušné šaty …“ „Samozřejmě“, odpověděl Paul a už vedl kamaráda do koupelny, dal mu nové šaty a pak jej uvedl ke stolu mezi své přátele.
Jean byl srdečně přijat … Ale on sám prosil o pomoc, aby se mohl dobře cítit v dobré společnosti.
Žádný trest se nekonal.
Bůh nerad trestá.
[2] Před týdnem jsem připomínal Jákobovo setkání s Hospodinem. Desátek ze všeho, co obdrží.
Lásku a péči našich rodičů nelze vyčíslit penězi, ale cvičně jsem ji připodobnil k biliónu Kč. Děti nejprve dostávají lásku rodičů. Je na dětech, aby opětovali rodičům svou láskou a péči nejen v jejich starobě. „Desetina“ lásky, není to zanedbatelnou hodnotou.
Mimochodem, kněz takovou naději nemá. Má i velice malý plat (církevnímu tajemníkovi – prodloužené ruce Tajné státní bezpečnosti, který byl placen za to, že kněze trápí, jsem řekl, vy byste svou práci za náš plat nedělal). Nestěžuji si, byla to, a je, naše volba. Říkám to proto, že věřícím lidem je jedno jak kněží žijí, nejen jaký mají plat, a když některý z nich odejde, mnoho jich to takovému člověku neodpustí. (Škoda, že oni se pro služebné kněžství nerozhodli. Oni by samozřejmě byli lepšími kněžími, než jsme my.)
Jsem zvědav, kolik věřících si přečte a promyslí „Rozhovor o situaci kněží v Čechách“ („Salve“ 1/17)
[3] Obdivujeme dary druhých, jiní obdivují dary, které jsme dostali my.
[4] Nespočetně mnoho lidí v minulosti, ale i v součastném světě, nemá dobré podmínky k využití svého nadání. Tím více si můžeme a máme vážit bohatství naší společnosti a možností, které zatím máme my i naši potomci. I za toto bohatství neseme před Bohem odpovědnost.
[5] Je naší chybou – chybou společnosti – že si nevolíme politiky především podle úrovně charakteru. Církev nedává společnosti dobrý příklad – představení nebývají vybíráni podle pevného charakteru a podle hlásání evangelia, ale podle poslušnosti vyšším představeným. Charakter si vybudovalo a zachovalo mnoho lidí i ve velice obtížných podmínkách. Ježíš své učedníky na velkou životní zátěž připravuje a vybavuje je. Můžeme a máme se na ně připravit.
[6] Jako dobří rodiče pečují o děti a snaží se jim připravit slušný život a obživu, tak nám Bůh daroval zemi jako pohostinné a „zkultivované“ místo (ne jako poušť, ne jako džungli nebo prales – srv. Gn 2,7-24
[7] Připomínám: Máme se spřátelit se svou prací a s pracovními prostředky. Dobrým hospodařením s tím, co je pomíjivé, se připravujeme na hospodaření s tím, co pozemský život přesahuje.
„Kdo je věrný v malém, bývá věrný i ve velkém. Tomu, kdo neumí dobře spravovat pomíjející majetek, nemohou být svěřeny hodnoty nebeského království.“ (Srv. Lk 16,10-12
[8] Podobně je pokřivený nebo nespravedlivý ten, kdo neví, co dostává od rodičů, od životního partnera a od dětí.
Také rodič, který neocení péči dospělých dětí o sebe, který neoceňuje nebo neuznává jejich dobré nápady, neumí je přijímat, se velice šidí a je nevděčný.
[9] I Ježíš nás učí tím nepříjemnějším způsobem: „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás.“ (Srv. J 15,9-17
[10] „Chválou ženy statečné“ židovský manžel každou sobotu děkuje Bohu za svou manželku. Kolikrát to do zlaté svatby manželka slyší?
Jedno čínské přísloví říká: „Když kočku nikdo nehladí, vysychá jí mícha“. Převedl jsem si to na nás, když druhého nehladíme …
Psychologové nám říkají: „Manžel by měl 30x denně různými způsoby projevit pozornost své manželce, aby slyšela, že ji má muž rád, že se mu líbí, …A manželka má stejně chválit manžela. Čech namítne, „30 x? – To je moc“. Žid odpoví: „Třicetkrát není obtížné“. Je zvyklý si víc jak stokrát denně všímat, jak je bohatý obdarováním Hospodina.
[11] „Otče náš, Milosrdný, který prokazuješ milosrdenství, smiluj se nad námi a vlož do našich srdcí porozumění a umění naslouchat, učit se a vyučovat, střežit a konat a s láskou (to znamená dobrovolně) naplnit všechna slova učení Tvé Tóry.“
[12] Podobají se komunistům – za nich u nás byly jen dva tvrdé sýry: červený a žlutý – podle barvy obalu. (Před válkou jsme byli lepší sýraři než Francouzi …)
Představte si, že by Babiš měl velkopekárnu, která by pekla chléb pro celou republiku (chléb z velkopekáren je nedobrý) a zanikly by malé pekárny pekoucí vynikající chléb.
K čemu jste během týdne došli v promýšlení co je „olejem“ z podobenství o hloupých družičkách?
(Zapomněl jsem připomenout, že družičky se drze domáhaly vpuštění na svatbu. Kdyby prosily, ženich by je zřejmě přijal.)
V letošním liturgickém roce jsme prošli 50ti vyučovacími lekcemi – co vše jsme objevili.
Zbývají nám poslední dvě vyučovací lekce.
V dnešní si máme promyslet své hospodaření s hřivnami.
Bůh nás má rád „jen tak“, bez naší zásluhy.
Židovská moudrost říká: „Moudrý je ten, kdo ví, že jeho cena nespočívá v jeho výkonu, ale v pozornosti, kterou nám Bůh projevuje.“
A přesto také platí, že Bůh oceňuje vše dobré z našeho života jako nikdo jiný. Nejsme jenom příjemci, jenom obdarovaní, ale také se učíme dávat. Objevujeme radost ze své „práce“, ze svého díla a podílu na dotváření světa a své osobnosti.
Je užitečné si přečíst podobenství o jedné hřivně Lukáše, doplňují se.
Hřivna obnášela hodnotu snad 30.000 pracovních dnů. Přepočítejme si to na svůj plat. [2]
O této závratné sumě ale podobenství mluví jako o „málu“ – vzhledem k darům na věčnosti.
Má Bůh právo od nás vyžadovat dobré hospodaření s tím, čím nás do života vybavil a čím nás obdarovává?
(Mají rodiče právo očekávat, že si jejich děti osvojí lásku, kterou od rodičů zažili?)
Ježíš v podobenství u Matouše ukazuje, že Bůh nám dává dary podle toho, s kolika dary umíme pracovat. (Závidět druhému jeho dary je nepřístojné. [3]
Využíváme-li svá obdarování, můžeme poprosit o další dary).
Dříve býval často starostou nejlepší hospodář nebo podnikatel. V Lukášově podobenství o hřivnách je úspěšným pracantům svěřena správa měst …
Podobenství samozřejmě míří k popisu budování božího království.
Všímáme si boží štědrosti. Na nás je, jak s božím obdarováním zacházíme.[4]
Pro život dětí božích je jednou ze základních hodnot „charakter“. V Písmu je opisován jinak, nejčastěji jako spravedlnost. Samozřejmě, že při následování Ježíše je spravedlnost předpokládána. [5]
Dostalo se nám cti – dotvářet s Tvůrcem tuto zemi. [6]
Z božího vyučování jsme se dozvěděli, že pozemský život nám je přípravou na království nebeské.
V podobenství o nepoctivém správci Ježíš říká: „Učiňte si přítele z pomíjivého majetku, aby až pomine, vás přijali do příbytků věčných.“ (Lk 16,9
) [7]
Objevíme něco dalšího z podobenství o hřivnách?
Znovu vyslovme, jaké hřivny jsme od Boha velkoryse dostali. Napišme si je.
Kdo o nich neví, je nespravedlivý k Bohu, je vlastní vinou zakrslý, zmrzačený. [8]
Naše generace byla ještě vedena k tomu, „abychom si o sobě mnoho nemysleli“.
Bůh (i skrze Ježíše) nás učí, co znamená: „jako v nebi, tak i na zemi“ (Srv. Mt 6,10
). [9]
Za týden slavíme Slavnost Krista Krále. Bůh nám ukazuje, že jsme z jeho – královského rodu.
Jako máme pracovní porady v zaměstnání nebo před přípravou nějaké pracnější akce nebo oslavy, tak podobně se v rodině připravujeme na slavení velkých svátků nebo význačných rodinných událostí.
Při duchovních „setkání chlapů“ pracujeme ve skupinkách okolo osmi chlapech. Muži spolu stráví několik dnů nasloucháním, otevírají se navzájem, hledáním další duchovní cesty, něco spolu prožijí. Někdy ve skupince postupně každému chlapovi říkáme, čím nás obohatil, co na něm vidíme pěkného … (Nevím o nikom z 1200 chlapů, kdo by si takový zážitek nepochvaloval. Učíme se, co židokřesťanská kultura obnáší.)
Navrhuji uspořádat příští neděli rodinné setkání podobným způsobem: nejprve manžel řekne manželce jakým bohatstvím je pro něj a pro rodinu, čím vším slouží členům rodiny a poděkuje jí. [10]
Pak pokračují děti.
Potom stejným způsobem manželka ocení svého manžela a děti tátu. Poděkujme mu za konkrétní péči …
Pak postupně každému dítěti řekněme, jakým bohatstvím pro nás je a čím přispívá rodině.
Tím vším si znovu uvědomíme, co to znamená být obrazem božím pro druhé. Boží království se vytváří službou druhým.
Nakonec rodinného setkání můžeme třeba připojit slova každodenní ranní modlitby židů. [11]
Celý týden se pak můžeme hřát bohatstvím, které ve svých nejbližších máme.
S tímto pokladem můžeme vstoupit do Adventu.
(Na první adventní neděli si uděláme rodinnou poradu s prosbou, aby nám druzí poradili jednu věc, kterou v rodinném soužití máme změnit.)
Druhým úkolem (z podobenství o hřivnách) je přemýšlení, v jaké míře s hřivnami pracujeme.
Vše dobré co konáme, co dobrého jsme si osvojili, má význam pro království boží a je přípravou na soužití s Bohem a nebešťany. Poctivost a pečlivost v práci má další hodnotu. Kdo si tyto hodnoty osvojil, má předpoklad, že bude stejně poctivě a pečlivě hospodařit se slovem božím.
Někdo raději vyhledává všelijaká proroctví a zjevení, jakoby neznal ani text z druhého čtení:
1 Sol 5,1-6
.
Ježíšova matka každou sobotu od svého manžela slyšela chválu dobré manželky. Apoštolové také každý týden děkovali za své manželky. Škoda, že jsme tímto krásným bohatstvím neobdarovávali své ženy. Ale můžeme si to zavést. Auto, mobil nebo počítač jsme také nepoužívali odvždy.
Jak hospodaříme např. s Modlitbou Páně? Někdo se nedostal dál než jen k pouhému opakování slov z evangelia, neobjevil, že je to především návod k promýšlení důležitých témat pro život Ježíšova učedníka.
Někteří nevědí, že v prvních staletích při slavení Večeře Páně předsedající volně dobrořečili – pochopitelně podle určitého schématu. V dějinách křesťanství tak vzniklo velké množství eucharistických modliteb. Dnes někteří katolíci prosazují tridentskou latinskou mši. [12]
Špatný služebník byl drzý a tvrdil o svém pánu něco, co není pravda. Takový je nepoužitelný pro nebeské království, nemá charakter.
[1] Říkal jsem, že „očistec“ není místem trestu. V pozemském životě často nestiháme dorůst na úroveň nebešťanů, ale Bůh nám milosrdně poskytuje možnost dorůstat do krásy nebešťanů. (Nemluvím za nikoho z vás, to já mezi dlužníky patřím, proto možnost svého dorůstání velice oceňuji. Co bych si bez milosrdenství božího počal?)
(Krásu nebe vytvářejí dokonalé vztahy. Nebe je porozuměním se všemi a spoluprací se všemi.) Srv. Mt 11,11
. Jan Baptista
nebyl Ježíšovým učedníkem. Ježíš mu slíbil, že mu to vynahradí. Jan
je nevětší z pozemšťanů. Těšil se na Ježíšovo doučování
v království nebeském.
Bůh nás mávnutím kouzelného proutku nezmění k dokonalosti, nedělá za nás to, co je v našich silách. „Očistec“ není za trest, je darem. To dorůstání je důstojné a je v možnostech člověka.
(Naše ustrnutí v barokních představách o očistci je trestuhodné.)
Zopakuji k tomu následující příběh, který k tomu, jako „podobenství“, rád vyprávím.
Ve francouzském zákopu 2. světové války byla jednou tak příšerná dělostřelecká a minometná palba, že se všichni loučili s životem. Po konci té hrůzy si dva vojáci, Jean a Paul, padli do náruče a řekli si: „My jsme toho spolu tolik prožili …; jestli přežijeme válku, buďme přáteli navždy.“ Po válce se vrátili do svých domovů.
Dům Jeana byl ale v troskách, ve kterých zahynula jeho žena a děti. Jean ztratil smysl života a stal se z něj bezdomovec.
Dům Paula byl také bombardováním zničen, ale jeho rodina se zachránila, včas utekla do hor k rodičům. Paul v jiném městě získal slušné zaměstnání, časem se zmohl na nový dům, dobře se mu dařilo, zastával i významné místo ve správě města.
Jean se po létech náhodou dostal do města, aniž tušil, že v něm žije Paul. Zazvonil u brány jednoho pěkného domu se zahradou. Z domu vyšel krásně oblečený pán. „Dobrý den“, pozdravil jej Jean. „Nejsi ty Paul?“ Ale Paul zpustlého, zarostlého bezdomovce v potrhaných šatech nepoznal. „S kým mám tu čest?“, ptal se.
„Já jsem Jean – z války – pamatuješ?“ „Jeane, příteli, rád tě vidím!“, řekl Paul a srdečně kamaráda objal – přesto, že Jean „nevoněl“ a vypadal nevábně. „Pojď dál, zrovna slavíme, pozval jsem přátele a starostu města. Zvu tě ke stolu, právě jsme si dali aperitiv a budeme obědvat. Představím tě svým přátelům, pojď dál.“
„To nemůžu“, bránil se Jean. – „Proč bys nemohl, zvu tě!“ – „Nemohu, podívej se, jak vypadám, nemohu s vámi ke stolu.“ – „Jeane, pojďˇ, jsme přece přátelé. Co všechno jsme my dva spolu prožili …“, naléhal Paul.
„No, leda, kdybys byl tak laskav a já se mohl u tebe vykoupat, a oholit a kdybys byl tak hodný a dal mi čistou košili a nějaké slušné šaty …“ „Samozřejmě“, odpověděl Paul a už vedl kamaráda do koupelny, dal mu nové šaty a pak jej uvedl ke stolu mezi své přátele.
Jean byl srdečně přijat … Ale on sám prosil o pomoc, aby se mohl dobře cítit v dobré společnosti.
Žádný trest se nekonal.
Bůh nerad trestá.
[2] Před týdnem jsem připomínal Jákobovo setkání s Hospodinem. Desátek ze všeho, co obdrží.
Lásku a péči našich rodičů nelze vyčíslit penězi, ale cvičně jsem ji připodobnil k biliónu Kč. Děti nejprve dostávají lásku rodičů. Je na dětech, aby opětovali rodičům svou láskou a péči nejen v jejich starobě. „Desetina“ lásky, není to zanedbatelnou hodnotou.
Mimochodem, kněz takovou naději nemá. Má i velice malý plat (církevnímu tajemníkovi – prodloužené ruce Tajné státní bezpečnosti, který byl placen za to, že kněze trápí, jsem řekl, vy byste svou práci za náš plat nedělal). Nestěžuji si, byla to, a je, naše volba. Říkám to proto, že věřícím lidem je jedno jak kněží žijí, nejen jaký mají plat, a když některý z nich odejde, mnoho jich to takovému člověku neodpustí. (Škoda, že oni se pro služebné kněžství nerozhodli. Oni by samozřejmě byli lepšími kněžími, než jsme my.)
Jsem zvědav, kolik věřících si přečte a promyslí „Rozhovor o situaci kněží v Čechách“ („Salve“ 1/17)
[3] Obdivujeme dary druhých, jiní obdivují dary, které jsme dostali my.
[4] Nespočetně mnoho lidí v minulosti, ale i v součastném světě, nemá dobré podmínky k využití svého nadání. Tím více si můžeme a máme vážit bohatství naší společnosti a možností, které zatím máme my i naši potomci. I za toto bohatství neseme před Bohem odpovědnost.
[5] Je naší chybou – chybou společnosti – že si nevolíme politiky především podle úrovně charakteru. Církev nedává společnosti dobrý příklad – představení nebývají vybíráni podle pevného charakteru a podle hlásání evangelia, ale podle poslušnosti vyšším představeným. Charakter si vybudovalo a zachovalo mnoho lidí i ve velice obtížných podmínkách. Ježíš své učedníky na velkou životní zátěž připravuje a vybavuje je. Můžeme a máme se na ně připravit.
[6] Jako dobří rodiče pečují o děti a snaží se jim připravit slušný život a obživu, tak nám Bůh daroval zemi jako pohostinné a „zkultivované“ místo (ne jako poušť, ne jako džungli nebo prales – srv. Gn 2,7-24
).
S tímto bohatstvím máme dobře hospodařit, a máme je
střežit.
[7] Připomínám: Máme se spřátelit se svou prací a s pracovními prostředky. Dobrým hospodařením s tím, co je pomíjivé, se připravujeme na hospodaření s tím, co pozemský život přesahuje.
„Kdo je věrný v malém, bývá věrný i ve velkém. Tomu, kdo neumí dobře spravovat pomíjející majetek, nemohou být svěřeny hodnoty nebeského království.“ (Srv. Lk 16,10-12
)
[8] Podobně je pokřivený nebo nespravedlivý ten, kdo neví, co dostává od rodičů, od životního partnera a od dětí.
Také rodič, který neocení péči dospělých dětí o sebe, který neoceňuje nebo neuznává jejich dobré nápady, neumí je přijímat, se velice šidí a je nevděčný.
[9] I Ježíš nás učí tím nepříjemnějším způsobem: „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás.“ (Srv. J 15,9-17
. Jen si místo „to vám přikazuji“ dosaďte: „má
slova vám kladu na srdce“.)
[10] „Chválou ženy statečné“ židovský manžel každou sobotu děkuje Bohu za svou manželku. Kolikrát to do zlaté svatby manželka slyší?
Jedno čínské přísloví říká: „Když kočku nikdo nehladí, vysychá jí mícha“. Převedl jsem si to na nás, když druhého nehladíme …
Psychologové nám říkají: „Manžel by měl 30x denně různými způsoby projevit pozornost své manželce, aby slyšela, že ji má muž rád, že se mu líbí, …A manželka má stejně chválit manžela. Čech namítne, „30 x? – To je moc“. Žid odpoví: „Třicetkrát není obtížné“. Je zvyklý si víc jak stokrát denně všímat, jak je bohatý obdarováním Hospodina.
[11] „Otče náš, Milosrdný, který prokazuješ milosrdenství, smiluj se nad námi a vlož do našich srdcí porozumění a umění naslouchat, učit se a vyučovat, střežit a konat a s láskou (to znamená dobrovolně) naplnit všechna slova učení Tvé Tóry.“
[12] Podobají se komunistům – za nich u nás byly jen dva tvrdé sýry: červený a žlutý – podle barvy obalu. (Před válkou jsme byli lepší sýraři než Francouzi …)
Představte si, že by Babiš měl velkopekárnu, která by pekla chléb pro celou republiku (chléb z velkopekáren je nedobrý) a zanikly by malé pekárny pekoucí vynikající chléb.