27. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 21,33-45 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 5,1-7
Datum: 8. 10. 2017
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 21,33-45 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 5,1-7
; Flp 4,6-9
; Mt 21,33-43
Datum: 8. 10. 2017
Bible přirovnává Izrael k řadě věcí.
Také k vinici.
O vinici byla řeč i před týdnem.
Ovocné stromy pokládáme za vzácnější mezi stromy. Z nich je vinná réva nejušlechtilejší.
Vinice je výjimečnou zemědělskou půdou.
Vše má k něčemu sloužit.
Na pouštích není nouze o písek nebo kamení, za polárním kruhem není nouze o led a sníh.
Něco je vzácné. Charakter a ctnosti.
Všechno cenné, zvláště to, co je živé, vyžaduje patřičnou péči.
Ti, kteří dostali dar svobody, potřebují velkou péči, nejen osobní …
Izraeli věnuje Hospodin zvýšenou péči – protože Izrael je schopný a ochotný s Vinařem spolupracovat.
Jenže Izraeli jeho vyvolenost (oddělenost – vzpomeňme na podobenství o kvasu) a péče Hospodina občas v dějinách stoupla do hlavy ...
K druhému čtení.
Mnoho lidí odkývá slova: „O nic nemějte starosti.“
Ježíš to vysvětluje: „O ptáky a polní kvítí je postaráno. Ptáci pracují, o mláďata pilně pečují, ale neschnou strachy, zda bude zítra nějaké potrava. Dokonce si zpívají. Nestarejte se příliš!“ (Srv. Lk 12,22-27
K evangeliu.
Ke komu Ježíš mluví?
S jakým očekáváním, s jakým postojem oslovení Ježíšovi naslouchali? Hnulo s nimi od posledního vyučování něco k dobrému? – Ta možnost byla, jinak by k nim Ježíš nemluvil.
(Říkali jsme si, Ježíšův život se blíží ke konci, nesnášenlivost a nenávist těch, kteří jej nesnáší, narůstá.)
Podobenství je také proroctvím. Ježíš byl vyvržen z Izraele – popraven mimo město na popravčím vrchu jako odstrašující případ.
Je třeba rozlišovat hranice podobenství. Bůh – majitel vinice – nikoho popravit nenechal, nikoho nezabíjí.
Ježíš vyprávěl tak, aby mohl svou řeč dokončit, aby mu posluchači naslouchali. Smysl mohli pochopit.
Proroctví je varováním. Dodneška.
Máme se ptát, zda tato slova jsou určena jen židům nebo také nám.
Nepostihly nás také strašné katastrofy (nejen ve 20. století)?
Děláme ze života, v soužití – ve všech rozměrech – větší drama než bychom čekali.
Moudrý hledá příčiny neštěstí.
Církev se v některých obdobích také chovala velice pyšně. Náboženští vůdci prohlásili církev (sebe) za neomylnou a všechny, kdo neposlechli její mocné, vyvrhla „mimo svaté město“ (exkomunikovala je) a mnoho jich nechala popravit.
U Ježíše nikdy takové postoje nenajdeme. O těch, kteří by – něco z božích pokynů vynechali a tak učili lidi – o těch řekl, že budou v božím království nejmenší. (Srv. Mt 5,19
Podívejme se, jak daleko jde nenávist „vinice“. Těch, kteří mají vinici sloužit.
Jak to, že se neděsíme své pýchy?
Všimněme si nenávistných útoků nejpravověrnějších katolíků teď proti Františkovi. (Nenávist je charakteristickým projevem těchto postojů.)
Kde jsou příčiny neštěstí a katastrof, které jsme si přivodili.
Když lékaři varují před některými nemocemi, necháme se vyšetřit, aby nám případnou nemoc mohli co nejdříve léčit.
Velekněží a starší lidu naprosto vyloučili, že by měli něco společného se zákeřnými vinaři.
Nejednejme stejně, nevylučujme, že bychom my sami nebyli schopni náboženské nesnášenlivosti.
Nechme se vyšetřit – ta možnost existuje. (Nebyli jsme vedeni k modlitbám proti této rakovině pravé zbožnosti.)
Kořen té strašné choroby je v tom, že nepoměřujeme svůj život a učení církve podle nárožního kamene – od Ježíše.
O tomto nenápadném a základním podobenství jsme vícekrát podrobně mluvili. Zedníci měří „na milimetr“ přesně od základního kamene na rohu stavby. Čím má být stavba vyšší, tím pečlivěji měří. Od základního kamene, ne od nějakého kamene někde výše ve zdivu. Jinak se stavba naklání a bortí. [1]
Církev stojí na Ježíši, podle něj si máme vše pečlivě poměřovat. Ne podle sv. Augustina nebo sv. Tomáše Akvinského. Ti byli sice jedněmi z největších náboženských myslitelů lidstva, ale oni sami by nás opravili a ukázali na Ježíše.
Kdo se ovšem nezajímá o Ježíšovu moudrost, snadno se mýlí. Staví třeba na „tradici“.
(Jaká jména evangelia dávají Ježíši? (Slovo, Moudrost … našli jste pojmenování Ježíše – Tradice?)
Největším a trvalým reformátorem je Ježíš. Podle něj si máme formovat (porovnávat, poměřovat, upravovat a opravovat) své jednání, své mluvení i myšlení.
Ježíš zřejmě postavil řadu domů. (Zřejmě nebyl tesařem, ale stavitelem. Ti na venkově uměli postavit celý dům – „na klíč“ – i s jednoduchým nábytkem).
Text dnešního evangelia je jednoduchý na pochopení. Ale je náročný na naši poctivost, zda si připustíme sklony ke své náboženské pýše a nesnášenlivosti.
[1] V „Synovském napomenutí“ 51 podepsaných kritizuje Františka. V rozhlase jsem slyšel rozhovor s jedním Čechem, který dopis podepsal a s biskupem T. Holubem, který Františka hájil. Pan biskup se ale dopustil chyby, když pravil, že církev stojí na Tomáši Akvinském.
O vinici byla řeč i před týdnem.
Ovocné stromy pokládáme za vzácnější mezi stromy. Z nich je vinná réva nejušlechtilejší.
Vinice je výjimečnou zemědělskou půdou.
Vše má k něčemu sloužit.
Na pouštích není nouze o písek nebo kamení, za polárním kruhem není nouze o led a sníh.
Něco je vzácné. Charakter a ctnosti.
Všechno cenné, zvláště to, co je živé, vyžaduje patřičnou péči.
Ti, kteří dostali dar svobody, potřebují velkou péči, nejen osobní …
Izraeli věnuje Hospodin zvýšenou péči – protože Izrael je schopný a ochotný s Vinařem spolupracovat.
Jenže Izraeli jeho vyvolenost (oddělenost – vzpomeňme na podobenství o kvasu) a péče Hospodina občas v dějinách stoupla do hlavy ...
K druhému čtení.
Mnoho lidí odkývá slova: „O nic nemějte starosti.“
Ježíš to vysvětluje: „O ptáky a polní kvítí je postaráno. Ptáci pracují, o mláďata pilně pečují, ale neschnou strachy, zda bude zítra nějaké potrava. Dokonce si zpívají. Nestarejte se příliš!“ (Srv. Lk 12,22-27
)
K evangeliu.
Ke komu Ježíš mluví?
S jakým očekáváním, s jakým postojem oslovení Ježíšovi naslouchali? Hnulo s nimi od posledního vyučování něco k dobrému? – Ta možnost byla, jinak by k nim Ježíš nemluvil.
(Říkali jsme si, Ježíšův život se blíží ke konci, nesnášenlivost a nenávist těch, kteří jej nesnáší, narůstá.)
Podobenství je také proroctvím. Ježíš byl vyvržen z Izraele – popraven mimo město na popravčím vrchu jako odstrašující případ.
Je třeba rozlišovat hranice podobenství. Bůh – majitel vinice – nikoho popravit nenechal, nikoho nezabíjí.
Ježíš vyprávěl tak, aby mohl svou řeč dokončit, aby mu posluchači naslouchali. Smysl mohli pochopit.
Proroctví je varováním. Dodneška.
Máme se ptát, zda tato slova jsou určena jen židům nebo také nám.
Nepostihly nás také strašné katastrofy (nejen ve 20. století)?
Děláme ze života, v soužití – ve všech rozměrech – větší drama než bychom čekali.
Moudrý hledá příčiny neštěstí.
Církev se v některých obdobích také chovala velice pyšně. Náboženští vůdci prohlásili církev (sebe) za neomylnou a všechny, kdo neposlechli její mocné, vyvrhla „mimo svaté město“ (exkomunikovala je) a mnoho jich nechala popravit.
U Ježíše nikdy takové postoje nenajdeme. O těch, kteří by – něco z božích pokynů vynechali a tak učili lidi – o těch řekl, že budou v božím království nejmenší. (Srv. Mt 5,19
) Ale nikdy je ze
svého království nevylučoval. Nepopravil nikoho.
Podívejme se, jak daleko jde nenávist „vinice“. Těch, kteří mají vinici sloužit.
Jak to, že se neděsíme své pýchy?
Všimněme si nenávistných útoků nejpravověrnějších katolíků teď proti Františkovi. (Nenávist je charakteristickým projevem těchto postojů.)
Kde jsou příčiny neštěstí a katastrof, které jsme si přivodili.
Když lékaři varují před některými nemocemi, necháme se vyšetřit, aby nám případnou nemoc mohli co nejdříve léčit.
Velekněží a starší lidu naprosto vyloučili, že by měli něco společného se zákeřnými vinaři.
Nejednejme stejně, nevylučujme, že bychom my sami nebyli schopni náboženské nesnášenlivosti.
Nechme se vyšetřit – ta možnost existuje. (Nebyli jsme vedeni k modlitbám proti této rakovině pravé zbožnosti.)
Kořen té strašné choroby je v tom, že nepoměřujeme svůj život a učení církve podle nárožního kamene – od Ježíše.
O tomto nenápadném a základním podobenství jsme vícekrát podrobně mluvili. Zedníci měří „na milimetr“ přesně od základního kamene na rohu stavby. Čím má být stavba vyšší, tím pečlivěji měří. Od základního kamene, ne od nějakého kamene někde výše ve zdivu. Jinak se stavba naklání a bortí. [1]
Církev stojí na Ježíši, podle něj si máme vše pečlivě poměřovat. Ne podle sv. Augustina nebo sv. Tomáše Akvinského. Ti byli sice jedněmi z největších náboženských myslitelů lidstva, ale oni sami by nás opravili a ukázali na Ježíše.
Kdo se ovšem nezajímá o Ježíšovu moudrost, snadno se mýlí. Staví třeba na „tradici“.
(Jaká jména evangelia dávají Ježíši? (Slovo, Moudrost … našli jste pojmenování Ježíše – Tradice?)
Největším a trvalým reformátorem je Ježíš. Podle něj si máme formovat (porovnávat, poměřovat, upravovat a opravovat) své jednání, své mluvení i myšlení.
Ježíš zřejmě postavil řadu domů. (Zřejmě nebyl tesařem, ale stavitelem. Ti na venkově uměli postavit celý dům – „na klíč“ – i s jednoduchým nábytkem).
Text dnešního evangelia je jednoduchý na pochopení. Ale je náročný na naši poctivost, zda si připustíme sklony ke své náboženské pýše a nesnášenlivosti.
[1] V „Synovském napomenutí“ 51 podepsaných kritizuje Františka. V rozhlase jsem slyšel rozhovor s jedním Čechem, který dopis podepsal a s biskupem T. Holubem, který Františka hájil. Pan biskup se ale dopustil chyby, když pravil, že církev stojí na Tomáši Akvinském.