12. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Mt 11,12-30 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 7,6-11
Datum: 25. 6. 2017
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Mt 11,12-30 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 7,6-11
; 1 J 4,7-16
; Mt 11,25-30
Datum: 25. 6. 2017
Texty jsou ze Slavnosti Nejsvětějšího
Srdce Ježíšova.
K prvnímu čtení.
Žasneme nad tím, že se nám Bůh zasvětil.
S potěšením se zasvěcujeme jeho plánům a jeho dílu. [1]
V Páté knize Mojžíšově je znovu prohlášena smlouva Hospodina s Izraelem.
Pro další pokolení je popsána trochu jinými slovy než v Druhé knize Mojžíšově. Podle nových poměrů byly některé důrazy položeny jinak.
Všimnout si této pružnosti je důležité. Bohatství poznání o dobrotě Boha tím narůstá.
Bible není konzervou božích slov. Nasloucháme-li božím slovům, promýšlíme-li je a s prosbou o pomoc se je snažíme přijímat do svého života - je to Slovo živé. [2]
Jen tak přináší užitek, viz Ježíšovo vyučování o rozdílné půdě v podobenství o rozsévači.
Věřící židé si jsou vědomi svého „vyvolení“, vědí, že to není vyznamenání, ale poslání .
Co pro nás znamená „vyvolený“ už víme. [3]
Bůh k nám jedinečným způsobem přilnul (v. 6-7)! [4]
Zachovává svou smlouvu věčně („do tisícího pokolení“).
Slovům o trestu potřebujeme rozumět. Písmo hovoří o božích trestech, ale také jinde říká, že Bůh netrestá. Kdo si dá práci k porozumění, něco se dozví. Byly doby, kdy se běžně fyzicky trestalo a nikdo se nepohoršoval. … Blížíme se k lepším pedagogickým způsobům výchovy …
Mohli bychom třeba říci: Bůh nemlčí ke zlu, nikdo nesmí beztrestně ubližovat druhému. Slabí a poddaní jsou v nevýhodě, Bůh za nimi stojí (Bůh nestojí proti nikomu).
Dnes řekneme: potrestal se sám.
Židé usilují o spravedlivé jednání a Písmo jim k tomu poskytuje účinné mechanismy a účinnou pomoc. [5]
O biblických „příkazech“ jsme mluvili mnohokráte. Bůh v Bibli nepřikazuje, ale ukazuje (cestu k životu). Ukazuje-li, dej se vpravo …
K druhému čtení.
Slovo láska je dnes zdevalvované. Co vše se za lásku vydává?
Ale i my si potřebujeme upřesnit, co láskou myslí Ježíš.
Je to cit?
Milujte i své nepřátelé? Jak se nám to daří? Pokud jsme měli štěstí, že nám nikdo hodně neublížil, raději mlčme.
Táta byl v nacistickém koncentráku a komunistickém vězení. Jako kluk jsem nenáviděl Němce a komunisty. V den, kdy táta nastupoval „do výkonu trestu“, přišel do školy komunistický prokurátor a vychvaloval jejich právo. Jak já jsem ho nenáviděl … Čtrnáctiletou dceru našich přátel znásilnil odporný chlap. Jak mají rodiče tu zrůdu milovat?
„Kdo nemá v nenávisti své rodiče, není mě hoden“, říká Ježíš v té lepší(!) verzi. (Mt 10,37
Samaritán nemusel být nadšen, když viděl zraněného žida. Nemusel jej nadšeně vítat: „Buď vítán, ty mi jdeš naproti; od rána vyhlížím nějakou možnost dobrého skutku“. Kdo jste delší čas sloužili nemocným starým rodičům, víte, že to nepřináší jen slast. Kdo slouží dítěti s postižením, ví, že to není vždy lehké a nevznáší se vždy citem.
Láska přináší vědomí, že ten druhý, je milovaným dítětem božím (i když je zločincem).
Láska není vždy doprovázena příjemným citovým potěšením. Láska nepřeje druhému zlo, ale usiluje o dobro pro druhého. V případě zločince nápravu, to znamená třeba dostat jej před soud. Kdybych jej nechal upláchnout, nebyl by to skutek milosrdenství; provinil bych se proti spravedlnosti a šalomu. Někdy se nám nechce, někdy se nám velice nechce, ale to neznamená, že neuděláme, co je třeba udělat.
Čím více poznáváme a zakoušíme nezaslouženou a nezištnou lásku Boha k nám, tím více Bohu důvěřujeme a dáme na něj.
Je nám závratnou ctí, že smíme patřit do množiny nevěsty boží.
Slušná nevěsta se připravuje do života s manželem, aby mu mohla co nejlépe pomáhat. Na slavnost se s radostí vyzdobí.
Rozdíl mezi fotbalovým fanouškem a hráčem fotbalu známe.
Jsem velkým fanouškem Boha, ale mnohem menším pracantem - učedníkem Ježíšovým. To zahanbeně přiznávám!
Ke „smírné oběti za naše hříchy“ jen připomenu: Ježíš smířil nás(!) s Bohem. Ne Boha s námi.
My jsme se zatvrdili, my jsme byli uraženi. (Srv. Ř 5,10
K evangeliu:
Slova: „před moudrými a chytrými“, je třeba číst ironicky.
Kdo jsou maličtí?
„Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ (Mt 18,3
Maličký se nepovyšuje, nehraje si na Mistra, ale touží po velikosti a porozumění. Je vděčný za každou další informaci.
Biblicky chudý a maličký ví, že toho mnoho nezná, hledá dál, je otevřený novému, zvláště Duchu božímu.
Opakem jsou bohatí. Ti už vše vědí a vše mají, jsou „spravedliví“ a zakládají si na bohatství svých „skutků“ a „dokonalosti“.
V nebi nebudou překabátěnci. [6]
Už víme, že biblické slovo znát, poznat není jen otázkou informací …
Jho je nástroj ulehčující dřinu.
Několikráte jsme o něm mluvili. [7]
Ježíš si pochvaluje své jho, je „na míru“, netlačí …
Ježíš velice pracoval, ale nehroutil se; zpíval si „u práce“.
Ptal jsem se dětí, jaké hry Ježíš jako kluk hrál?
Když jsem jim prozradil: „na svatbu a na pohřeb“, jedno děvče pravilo: „A na schovávanou. Jednou ho hledali tři dny“.
[1] Který vládce měl srdce?
Které božstvo mělo zájem o lidi? Lidé se snažili získat a usmiřovat božstva svými oběťmi (podle zásady: „Dám, abych dostal“).
Hospodin má nejštědřejší srdce …
Bible se vyjadřuje určitým druhem poezie (ale jinak než naše poezie), ta vystihuje podstatu věci hlouběji než próza. Bůh má v Bibli dech, srdce, paži, ruku, dělohu, … ale je třeba zkoumat, co tím Písmo vypráví, co má na mysli.
Při používání výrazů: „Nejsvětější Srdce Ježíšovo. Velebná svátost, Nejsvětější svátost Oltářní, dochází často ke zvěcnění a Ježíš mizí. Jen málokdy někdo řekne „ty moje srdénko“.
Litanie je krásnou modlitbou zamilovaných …
Jazyk se časem mění. Naše děti už poslouchají jinou hudbu než my, ale barokní poezie (do které patří naše litanie) má svou krásu. Jen je třeba zkoumat obsah jednotlivých invokací, aby naše modlitba neskončila na úrovni bohatého mladíka (jeho lichocení: „Mistře dobrý!“, Ježíš odmítl).
Ezechielův text o novém srdci (Ez 36,25n
[2] „Naslouchat, promýšlet Boží slova a učit se z nich žít, je jako byste mě korunovali svým Králem“, říká Talmud.
Prohlásit Ježíše za Krista Krále celého světa - místo úsilí být těhotní slovem Božím a přivádět ho na svět ve svém jednání - by bylo žalostně málo. Ostatně k tomu nás nikdy Bůh nevolal.
[3] Známe podobenství o kvasu. Část těsta se oddělí, projde kvasným procesem a pak přinese velký užitek. Jestli nebudeme lepšími učedníky než naši úctyhodní předkové, je možné, že křesťanská kultura v Evropě zmizí.
[4] Někdy máme při modlitbě sepnuté ruce. Co to znamená? Jak to vysvětlujete dětem?
Snoubenci v sobě nalezli zalíbení a přilnuli k sobě. Drží se za ruce, objímají se. Manželé chodí zavěšeni jeden do druhého. Indové, Japonci … vyjadřují úctu a touhu po přátelství k druhému sepnutím rukou a úklonou: „Chci s tebou držet“. K odtržení sepjatých rukou by bylo třeba určité síly. Sepjaté ruce s propletenými prsty jsou ještě pevnější. K odtržení by bylo třeba mnohem větší síly. „Chci se tě, Bože, držet ze vší své síly … ty, mě, prosím tě, drž!“ Kdo zná smysl gest, tomu gesto napovídá, jaký vnitřní postoj má zaujmout. Jinak by bylo bezobsažným gestem,
[5] My hlásáme lásku, ale spravedlnost nepěstujeme.
Je rozdíl mezi hlasatelem pokoje a tvůrcem pokoje. (Naše pozdravení pokoje při liturgii je často prázdným divadlem.) V církvi nemáme účinné prostředky k odvolání a spravedlivému soudu. Při odvolání má často stížnost vyřizovat ten, proti kterému je veden spor. Biskupové neskládají nikomu účty, ani lidu božímu, jen se bojí vysokých vatikánských hodnostářů.
[6]Jsem už dlouho na světě, viděl jsem řadu kotrmelců v politice a zažil řadu šéfů. Šikovní kariéristé jsou pokaždé „u talíře“, nikdy se nedostanou do střetu s nadřízeným. Rychle se učí novým slovíčkům, frázím, vědí, co se má a co nemá říkat. Hned rozpoznají, odkud vane vítr.
[7] Jho se používalo (a někde dosud používá) k nošení břemen. Např. usnadňuje nošení vody.
Jaké množství vody denně potřebuje kráva? Kolik litrů denně nadojí? (Nebudu vám vše dávat na talíř.) Kolik denně vypustí tekutého odpadu (úžasné „vnitřní zařízení“ je třeba „čistit, vyplachovat, omývat“) - 80 litrů. Denně vytvoří 120 litrů slin (ty se z těla neztrácí). Dříve musel někdo každý den nanosit vodu z potoka nebo ze studny i pro více kusů dobytka. To byla těžká práce.
K prvnímu čtení.
Žasneme nad tím, že se nám Bůh zasvětil.
S potěšením se zasvěcujeme jeho plánům a jeho dílu. [1]
V Páté knize Mojžíšově je znovu prohlášena smlouva Hospodina s Izraelem.
Pro další pokolení je popsána trochu jinými slovy než v Druhé knize Mojžíšově. Podle nových poměrů byly některé důrazy položeny jinak.
Všimnout si této pružnosti je důležité. Bohatství poznání o dobrotě Boha tím narůstá.
Bible není konzervou božích slov. Nasloucháme-li božím slovům, promýšlíme-li je a s prosbou o pomoc se je snažíme přijímat do svého života - je to Slovo živé. [2]
Jen tak přináší užitek, viz Ježíšovo vyučování o rozdílné půdě v podobenství o rozsévači.
Věřící židé si jsou vědomi svého „vyvolení“, vědí, že to není vyznamenání, ale poslání .
Co pro nás znamená „vyvolený“ už víme. [3]
Bůh k nám jedinečným způsobem přilnul (v. 6-7)! [4]
Zachovává svou smlouvu věčně („do tisícího pokolení“).
Slovům o trestu potřebujeme rozumět. Písmo hovoří o božích trestech, ale také jinde říká, že Bůh netrestá. Kdo si dá práci k porozumění, něco se dozví. Byly doby, kdy se běžně fyzicky trestalo a nikdo se nepohoršoval. … Blížíme se k lepším pedagogickým způsobům výchovy …
Mohli bychom třeba říci: Bůh nemlčí ke zlu, nikdo nesmí beztrestně ubližovat druhému. Slabí a poddaní jsou v nevýhodě, Bůh za nimi stojí (Bůh nestojí proti nikomu).
Dnes řekneme: potrestal se sám.
Židé usilují o spravedlivé jednání a Písmo jim k tomu poskytuje účinné mechanismy a účinnou pomoc. [5]
O biblických „příkazech“ jsme mluvili mnohokráte. Bůh v Bibli nepřikazuje, ale ukazuje (cestu k životu). Ukazuje-li, dej se vpravo …
K druhému čtení.
Slovo láska je dnes zdevalvované. Co vše se za lásku vydává?
Ale i my si potřebujeme upřesnit, co láskou myslí Ježíš.
Je to cit?
Milujte i své nepřátelé? Jak se nám to daří? Pokud jsme měli štěstí, že nám nikdo hodně neublížil, raději mlčme.
Táta byl v nacistickém koncentráku a komunistickém vězení. Jako kluk jsem nenáviděl Němce a komunisty. V den, kdy táta nastupoval „do výkonu trestu“, přišel do školy komunistický prokurátor a vychvaloval jejich právo. Jak já jsem ho nenáviděl … Čtrnáctiletou dceru našich přátel znásilnil odporný chlap. Jak mají rodiče tu zrůdu milovat?
„Kdo nemá v nenávisti své rodiče, není mě hoden“, říká Ježíš v té lepší(!) verzi. (Mt 10,37
)
Samaritán nemusel být nadšen, když viděl zraněného žida. Nemusel jej nadšeně vítat: „Buď vítán, ty mi jdeš naproti; od rána vyhlížím nějakou možnost dobrého skutku“. Kdo jste delší čas sloužili nemocným starým rodičům, víte, že to nepřináší jen slast. Kdo slouží dítěti s postižením, ví, že to není vždy lehké a nevznáší se vždy citem.
Láska přináší vědomí, že ten druhý, je milovaným dítětem božím (i když je zločincem).
Láska není vždy doprovázena příjemným citovým potěšením. Láska nepřeje druhému zlo, ale usiluje o dobro pro druhého. V případě zločince nápravu, to znamená třeba dostat jej před soud. Kdybych jej nechal upláchnout, nebyl by to skutek milosrdenství; provinil bych se proti spravedlnosti a šalomu. Někdy se nám nechce, někdy se nám velice nechce, ale to neznamená, že neuděláme, co je třeba udělat.
Čím více poznáváme a zakoušíme nezaslouženou a nezištnou lásku Boha k nám, tím více Bohu důvěřujeme a dáme na něj.
Je nám závratnou ctí, že smíme patřit do množiny nevěsty boží.
Slušná nevěsta se připravuje do života s manželem, aby mu mohla co nejlépe pomáhat. Na slavnost se s radostí vyzdobí.
Rozdíl mezi fotbalovým fanouškem a hráčem fotbalu známe.
Jsem velkým fanouškem Boha, ale mnohem menším pracantem - učedníkem Ježíšovým. To zahanbeně přiznávám!
Ke „smírné oběti za naše hříchy“ jen připomenu: Ježíš smířil nás(!) s Bohem. Ne Boha s námi.
My jsme se zatvrdili, my jsme byli uraženi. (Srv. Ř 5,10
; 2 K 5,18
; Kol 1,19-22
)
K evangeliu:
Slova: „před moudrými a chytrými“, je třeba číst ironicky.
Kdo jsou maličtí?
„Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ (Mt 18,3
) Děti chtějí růst, chtějí být velké a ptají
se.
Maličký se nepovyšuje, nehraje si na Mistra, ale touží po velikosti a porozumění. Je vděčný za každou další informaci.
Biblicky chudý a maličký ví, že toho mnoho nezná, hledá dál, je otevřený novému, zvláště Duchu božímu.
Opakem jsou bohatí. Ti už vše vědí a vše mají, jsou „spravedliví“ a zakládají si na bohatství svých „skutků“ a „dokonalosti“.
V nebi nebudou překabátěnci. [6]
Už víme, že biblické slovo znát, poznat není jen otázkou informací …
Jho je nástroj ulehčující dřinu.
Několikráte jsme o něm mluvili. [7]
Ježíš si pochvaluje své jho, je „na míru“, netlačí …
Ježíš velice pracoval, ale nehroutil se; zpíval si „u práce“.
Ptal jsem se dětí, jaké hry Ježíš jako kluk hrál?
Když jsem jim prozradil: „na svatbu a na pohřeb“, jedno děvče pravilo: „A na schovávanou. Jednou ho hledali tři dny“.
[1] Který vládce měl srdce?
Které božstvo mělo zájem o lidi? Lidé se snažili získat a usmiřovat božstva svými oběťmi (podle zásady: „Dám, abych dostal“).
Hospodin má nejštědřejší srdce …
Bible se vyjadřuje určitým druhem poezie (ale jinak než naše poezie), ta vystihuje podstatu věci hlouběji než próza. Bůh má v Bibli dech, srdce, paži, ruku, dělohu, … ale je třeba zkoumat, co tím Písmo vypráví, co má na mysli.
Při používání výrazů: „Nejsvětější Srdce Ježíšovo. Velebná svátost, Nejsvětější svátost Oltářní, dochází často ke zvěcnění a Ježíš mizí. Jen málokdy někdo řekne „ty moje srdénko“.
Litanie je krásnou modlitbou zamilovaných …
Jazyk se časem mění. Naše děti už poslouchají jinou hudbu než my, ale barokní poezie (do které patří naše litanie) má svou krásu. Jen je třeba zkoumat obsah jednotlivých invokací, aby naše modlitba neskončila na úrovni bohatého mladíka (jeho lichocení: „Mistře dobrý!“, Ježíš odmítl).
Ezechielův text o novém srdci (Ez 36,25n
) je jedním z vrcholů předježíšovské
Bible. Jak nám dá Bůh nové srdce? Bez naší spolupráce to nejde.
[2] „Naslouchat, promýšlet Boží slova a učit se z nich žít, je jako byste mě korunovali svým Králem“, říká Talmud.
Prohlásit Ježíše za Krista Krále celého světa - místo úsilí být těhotní slovem Božím a přivádět ho na svět ve svém jednání - by bylo žalostně málo. Ostatně k tomu nás nikdy Bůh nevolal.
[3] Známe podobenství o kvasu. Část těsta se oddělí, projde kvasným procesem a pak přinese velký užitek. Jestli nebudeme lepšími učedníky než naši úctyhodní předkové, je možné, že křesťanská kultura v Evropě zmizí.
[4] Někdy máme při modlitbě sepnuté ruce. Co to znamená? Jak to vysvětlujete dětem?
Snoubenci v sobě nalezli zalíbení a přilnuli k sobě. Drží se za ruce, objímají se. Manželé chodí zavěšeni jeden do druhého. Indové, Japonci … vyjadřují úctu a touhu po přátelství k druhému sepnutím rukou a úklonou: „Chci s tebou držet“. K odtržení sepjatých rukou by bylo třeba určité síly. Sepjaté ruce s propletenými prsty jsou ještě pevnější. K odtržení by bylo třeba mnohem větší síly. „Chci se tě, Bože, držet ze vší své síly … ty, mě, prosím tě, drž!“ Kdo zná smysl gest, tomu gesto napovídá, jaký vnitřní postoj má zaujmout. Jinak by bylo bezobsažným gestem,
[5] My hlásáme lásku, ale spravedlnost nepěstujeme.
Je rozdíl mezi hlasatelem pokoje a tvůrcem pokoje. (Naše pozdravení pokoje při liturgii je často prázdným divadlem.) V církvi nemáme účinné prostředky k odvolání a spravedlivému soudu. Při odvolání má často stížnost vyřizovat ten, proti kterému je veden spor. Biskupové neskládají nikomu účty, ani lidu božímu, jen se bojí vysokých vatikánských hodnostářů.
[6]Jsem už dlouho na světě, viděl jsem řadu kotrmelců v politice a zažil řadu šéfů. Šikovní kariéristé jsou pokaždé „u talíře“, nikdy se nedostanou do střetu s nadřízeným. Rychle se učí novým slovíčkům, frázím, vědí, co se má a co nemá říkat. Hned rozpoznají, odkud vane vítr.
[7] Jho se používalo (a někde dosud používá) k nošení břemen. Např. usnadňuje nošení vody.
Jaké množství vody denně potřebuje kráva? Kolik litrů denně nadojí? (Nebudu vám vše dávat na talíř.) Kolik denně vypustí tekutého odpadu (úžasné „vnitřní zařízení“ je třeba „čistit, vyplachovat, omývat“) - 80 litrů. Denně vytvoří 120 litrů slin (ty se z těla neztrácí). Dříve musel někdo každý den nanosit vodu z potoka nebo ze studny i pro více kusů dobytka. To byla těžká práce.