3. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 4,5-42 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,14.22-28
Datum: 30. 4. 2017
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 4,5-42 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,14.22-28
; 1 P 1,17-21
; Lk 24,13-35
Datum: 30. 4. 2017
S naší představou o výkupné obětí je potíž. Kdyby nás
slyšeli židé, jak mluvíme o obětech Bohu, kroutili by nad námi hlavou
a možná by řekli: „Inu, vždyť to je pohanská sekta“.
Říkáme si o rozdílu mezi pohanskou obětí a „obětí“ biblickou. /1
Kdo se nenaučí biblickou řeč a biblické myšlení, čte Bibli pohanskýma očima a pohanským myšlením, nemůže Bohu porozumět. /2
Skutky apoštolské a epištoly jsou kázáním apoštolů - mají jiný způsob řeči ( je to 18ti karátové zlato, evangelia jsou 24 karátovým zlatem). Ježíš je dokonalý Učitel, jeho slova jsou jinak pravdivá - on sám je Pravdou!
Kázání apoštolů nejsou naší dogmatickou řečí, jsou jiným literárním a pedagogickým druhem. Čteme-li je ovšem „pohansky“ a překládají-li je překladatelé z originálu podle svého - „pohanského“ myšlení (nechci se nijak dotknout překladatelů), dostaneme se na slepou kolej.
Bůh nepotřebuje naše potrestání (natož mstu). K odpuštění našich hříchů nepotřebuje krev a oběť, ani mrtvolu svého syna. Bůh nebyl uražen. Těší se na naše obrácení, proto nás zve na cestu „metanoia“ (obrácení).
Nikomu tyto názory nevnucuji, má-li někdo rád Boha „krvavého“, nebudu mu to vymlouvat.
Bůh má v Písmu také mateřské rysy (srv. Iz 66,13
Po staletí se katolíci procházejí pobožností“křížové cesty“. Proto jsme si nezavedli „cestu Vzkříšeného““? (Kolik jste v evangeliích napočítali setkání se Vzkříšeným? Každou neděli doby velikonoční si můžeme doma postupně prohlubovat jedno z nich.)
Vždy jsem „záviděl“ židům, jak po nocích společně naslouchají biblickým textům a nadšením pak chválí Hospodina („Kdo studuje Tóru, jakoby korunovat Hospodina“, říkají.)
Nikdy nezapomenu na setkání nad Písmem s Bohumilem Bílým, 7 až 8 hodin jsme promýšleli texty evangelia. Bylo to dobrodružné, krásné a radostné. Pochopil jsem, co znamenalo, že se Ježíš celou noc „modlil“ - „notoval si“ s Otcem.
Někdy mě text Písma natolik zaujme, že z toho nemohu usnout - tak si ho dál dlouho do noci promýšlím. Je to zážitek krásy nesmírné …
(Je to tak výživné, že z toho nejsem druhý den ospalý. To se ví, že nelze takto ponocovat příliš často, každý máme náročnou práci.)
Mám rád setkávání s kamarády a přáteli. Ale není mnoho těch, s kterými se dá mluvit o Písmu …
V dnešním úryvku se Ježíš připojil k učedníkům emauzským. Vyhledal je, přišel je doučit, potěšit, odpustit jim a u stolu je znovu obdaroval svým „svatebním slibem“ - opět jim „lámal chléb“ svého života („lámání chleba“ je jedno z nejstarších pojmenování Večeře Páně).
Co to s učedníky udělalo, jsme znovu slyšeli: „Hned v noci se sebrali a spěchali k apoštolům“. Velikonoční radost, dobrá zpráva, nás pudí rozdělit se o ní s druhými, šířit ji dál! /3
Bůh i Ježíš pečují o své „manželství s námi“ - setkání Ježíše s emauzskými to opět potvrzuje.
V Letohradě máme na 7. května smluvenou obnovu manželských slibů. Proto po dvě neděle místo „Poznámek“ napíšu pár bodů ke kázání - abychom se na obnovu manželství připravili.
Bůh nás dovedl k manželství s jedním partnerem na celý život (a na celou věčnost).
Nezakul nás do manželských okovů, ale řekl ukáži ti, jak vybudovat vztah s nejbližším.
Jako se od něj učíme umění rodičovství, tak se od něj učíme, jak pečovat o vztah s manželkou a manželem. Kdybychom tuto péči svému manželství nevěnovali, nemuselo by se nám povést.
Kdo boží recept nepoužije, tomu manželství přestane chutnat (nedivme se, že se tolik manželství rozpadá, bez práce nejsou koláče). /4
S vděčností jsme přijali boží péči.
Každou neděli nám Bůh zdarma nabízí vyučovací lekci moudrosti jak budovat pěkné vztahy (za rok to je 50 vyučovacích hodin).
Víme o důležitosti a nezbytnosti vody k životu. Z nedostatku vody může naše tělo onemocnět nebo dokonce umřít.
Někteří lidé si nosí vodu z dobrých studánek nebo léčivých pramenu domů.
Nám pramen vody živé nabízí Ježíš zdarma (J 4,10
Rozumíme hygieně a vypěstovali jsme si hygienické návyky. Nenapili bychom se vody, která není pitná. /5
To, co do sebe přijímáme, nás ovlivňuje - i v duchovním životě.
Vybíráme si co čteme, odkud čerpáme, s kým se setkáváme, o čem spolu mluvíme.
Vzděláváme se: nejprve jsme se učili kultuře jednání, pak mluvení a nakonec kultuře myšlení.
Pokud se sami u Pána Boha vzděláváme, ukazujeme dětem cestu, kde voda živá pramení.
Dobře víme, že „víra“ se nedědí, pokud někdo - včetně našich potomků - nebude z tohoto pramene pít, jaké manželství se jim podaří z vlastních sil nebo jiných zdrojů, vybudovat?
Bůh o nás pečuje mnoha způsoby.
Čínské přísloví: „Nehladíme-li kočku, vysychá jí mícha“, jsem si upravil na nás, lidi.
Bůh není Číňan, ale ví, co potřebujeme a nezanedbává nás.
Jako Ježíš vyhledal emauzské (celou cestu je - dvě hodiny - vzdělával) a pak s nimi slavil hostinu svého přátelství. Chlapi viděli, že Ježíšovo přátelství k nim neochladlo.
Ježíšovu „svatebnímu slibu“ porozuměli víc než u „prvního svatého přijímání“. /6
Kdo se snaží víc s víc pochopit záměr Ježíšovy hostiny (sjednocení s ním a s bratřími), má nesmírný zdroj bohatství, ze kterého může čerpat sílu k budování svého manželství. /7
Poznámky:
/1 Pohané se snaží získat, „uplácet“ božstva, aby si naklonili jejich přízeň.
Mafiánům lidé platí „výpalné“, aby od nich měli pokoj (mafiáni často lidem tvrdí, že je střeží před jejich nepřáteli).
Říkali jsme si, jak židé brzy místo trestu došli k náhradě („zadostiučinění“). Chlapi se porvali a jeden druhému vyrazil oko. Podle spravedlnosti „oko za oko“, ti buď vyrazíme oko nebo poškozenému zaplatíš tolik a tolik korun (my bychom tomu možná řekli „úhrada bolestného“).
Mluvili jsme o významu biblických „obětí“ - nejsou trestem, Bohu neplatíme odškodné. Jestli je místo Izáka obětován beran, Bůh z toho nic nemá, nejí skopové (zabití berana má jiný smysl).
Učili jsme se spolu, že základní typ oběti je dobrořečením: „Bože, díky tobě se mi desetkrát víc urodilo, mám tolik, že mohu desetinu úrody věnovat na dobré účely, potřebným. (Srv. Dt 26
Pohanský přístup k božstvům je: „Dávám, abych dostal“.
Biblický přístup je jiný („rodinný“). Od Boha stále dostáváme, až časem se učíme sloužit druhým, rodiče slouží dětem, až časem se postupně učí pomáhat druhým.
Kdo to poznal, řekne: „Dostal jsem, dávám“.
Tak přicházíme ke své královské vznešenosti: „Mohu být člověkem pro druhé“, nejsem žebrákem.
/2 Ježíšova smrt není trestem, je varováním.
(Trest není mstou. Má sloužit ke změně myšlení a života, k novému náhledu, který nasměruje provinilce k jeho nápravě a k náhradě škody poškozenému. Jen tak vedle sebe mohou žít dřívější dravci a oběti - v „šalomu“. (Srv. Izajáš 11,1-9
Kdo se nenechá varovat, může skončit hrozně.
(Zimbardův a Miligramův pokus je mladého data, ne všichni lidé chodící do kostela o těchto pokusech vědí, ale příběh o Ježíšově pronásledování a ukřižování zbožnými lidmi znají všichni, kdo kdy chodili do kostela. Nikdo se nemůže vymlouvat, že nebyl varován.)
/3 Na setkání s chlapy jsme se ptali sebe sama jsme se ptali: „Co pro mě znamená,
že jsem křesťanem (je to na mě poznat?)“
Říkali jsme si: „Křesťan patří mezi ty, kteří:
- hledají smysl života
- přijímají odpovědnost za život
- jsou vděční Bohu za život a jeho dary
- chtějí s Bohem dotvářet svět dle jeho plánů
- přidávají se k Ježíši na záchranu lidí …
/4 Umíme si představit, jak by dopadlo naše auto, kdybychom neudržovali jeho technický stav.
Odmala se učíme pečovat o svůj zdravotní stav (včetně preventivních prohlídek).
(Netvrdíme, že jen my máme monopol na pěknou rodinu, známe řadu pěkných manželství lidí, kteří nejsou kosteloví, ale oni žijí z křesťanské podstaty).
/5 Chutná mně alkohol, zamlada jsem byl třikráte opilý, neznal jsem svou míru. Mám štěstí, že zvracím dřív než bych se dostal do stavu, kdy bych nevěděl, co mluvím. Zvracení mi je krajně nepříjemné, proto si svou míru hlídám.
Jako každého zdravého člověka mě přitahovala sexualita. Ale nikdy jsem se nedíval na pornofilm - rozumím jeho očarování a jedu. Byl bych znovu pokoušen se na další takový film podívat. Mám obavy, že by se mně o tom zdálo, mám velkou fantazii, ty obrazy by se mi mohly vracet.
Prostitutky a pornoherečky jen předstírají svou vášeň a to přece nemá nic společného s láskou a s manželským obětím.
Vysvětlujme to svým dětem!
(To, co jsem řekl, neberte prosím, jako chlubení. Mám jiná provinění.)
Zamlada jsem četl knihu kardinála Suenense „Žít křesťansky“ a vryla se mi do paměti slova: „Přečetl jsem špatnou knihu, už nikdy nebudu takový, jako před tím!“
K moudrosti přicházíme poučením se z chyb vlastních i druhých.
/6 Nevím, zda jsem tady psal, že jsem potkal několik párů, které každý měsíc slaví své manželství. Je to krásné, ale také náročné. Jsou-li někdy na patřičné datum „ve při“, (to se stává i nejlepších rodinách), čekají několik dní, až se vyprší mraky a vyjde slunce. Ale ten „svatební večer“ si nenechají ujít.
/7 Vysvětluje větším dětem, jak důležité je najít si do manželství partnera, který je ochoten přijmout recept od Boha na dobré manželství. Máte-li třeba příbuzné, které mají jiné politické názory i děti vidí, že s nimi nelze o politice mluvit. Někdy se neshodnou na politických názorech ani manželé. To je velká bída, ale ještě horší je, když mají různé životní hodnoty. Jiné názory na výchovu dětí, na řešení sporů v manželství, na nutnost přiznání chyb a omluvy, na slavení neděle, na ochotu budovat manželství, nebo jít se poradit do manželské poradny … Ukazujte jim to svých zkušenostech, uvidí-li, že vy tyto zdroje využíváte, vybavíte je do jejich manželství jedinečným způsobem. Nikdo jiný jim v tom nemůže dát větší příklad než vy.
Říkáme si o rozdílu mezi pohanskou obětí a „obětí“ biblickou. /1
Kdo se nenaučí biblickou řeč a biblické myšlení, čte Bibli pohanskýma očima a pohanským myšlením, nemůže Bohu porozumět. /2
Skutky apoštolské a epištoly jsou kázáním apoštolů - mají jiný způsob řeči ( je to 18ti karátové zlato, evangelia jsou 24 karátovým zlatem). Ježíš je dokonalý Učitel, jeho slova jsou jinak pravdivá - on sám je Pravdou!
Kázání apoštolů nejsou naší dogmatickou řečí, jsou jiným literárním a pedagogickým druhem. Čteme-li je ovšem „pohansky“ a překládají-li je překladatelé z originálu podle svého - „pohanského“ myšlení (nechci se nijak dotknout překladatelů), dostaneme se na slepou kolej.
Bůh nepotřebuje naše potrestání (natož mstu). K odpuštění našich hříchů nepotřebuje krev a oběť, ani mrtvolu svého syna. Bůh nebyl uražen. Těší se na naše obrácení, proto nás zve na cestu „metanoia“ (obrácení).
Nikomu tyto názory nevnucuji, má-li někdo rád Boha „krvavého“, nebudu mu to vymlouvat.
Bůh má v Písmu také mateřské rysy (srv. Iz 66,13
) a Ježíš jedná podobně. O tom se
znovu přesvědčujeme na jeho jednání s učedníky po
vzkříšení na jeho jednání s učedníky.
Po staletí se katolíci procházejí pobožností“křížové cesty“. Proto jsme si nezavedli „cestu Vzkříšeného““? (Kolik jste v evangeliích napočítali setkání se Vzkříšeným? Každou neděli doby velikonoční si můžeme doma postupně prohlubovat jedno z nich.)
Vždy jsem „záviděl“ židům, jak po nocích společně naslouchají biblickým textům a nadšením pak chválí Hospodina („Kdo studuje Tóru, jakoby korunovat Hospodina“, říkají.)
Nikdy nezapomenu na setkání nad Písmem s Bohumilem Bílým, 7 až 8 hodin jsme promýšleli texty evangelia. Bylo to dobrodružné, krásné a radostné. Pochopil jsem, co znamenalo, že se Ježíš celou noc „modlil“ - „notoval si“ s Otcem.
Někdy mě text Písma natolik zaujme, že z toho nemohu usnout - tak si ho dál dlouho do noci promýšlím. Je to zážitek krásy nesmírné …
(Je to tak výživné, že z toho nejsem druhý den ospalý. To se ví, že nelze takto ponocovat příliš často, každý máme náročnou práci.)
Mám rád setkávání s kamarády a přáteli. Ale není mnoho těch, s kterými se dá mluvit o Písmu …
V dnešním úryvku se Ježíš připojil k učedníkům emauzským. Vyhledal je, přišel je doučit, potěšit, odpustit jim a u stolu je znovu obdaroval svým „svatebním slibem“ - opět jim „lámal chléb“ svého života („lámání chleba“ je jedno z nejstarších pojmenování Večeře Páně).
Co to s učedníky udělalo, jsme znovu slyšeli: „Hned v noci se sebrali a spěchali k apoštolům“. Velikonoční radost, dobrá zpráva, nás pudí rozdělit se o ní s druhými, šířit ji dál! /3
Bůh i Ježíš pečují o své „manželství s námi“ - setkání Ježíše s emauzskými to opět potvrzuje.
V Letohradě máme na 7. května smluvenou obnovu manželských slibů. Proto po dvě neděle místo „Poznámek“ napíšu pár bodů ke kázání - abychom se na obnovu manželství připravili.
Bůh nás dovedl k manželství s jedním partnerem na celý život (a na celou věčnost).
Nezakul nás do manželských okovů, ale řekl ukáži ti, jak vybudovat vztah s nejbližším.
Jako se od něj učíme umění rodičovství, tak se od něj učíme, jak pečovat o vztah s manželkou a manželem. Kdybychom tuto péči svému manželství nevěnovali, nemuselo by se nám povést.
Kdo boží recept nepoužije, tomu manželství přestane chutnat (nedivme se, že se tolik manželství rozpadá, bez práce nejsou koláče). /4
S vděčností jsme přijali boží péči.
Každou neděli nám Bůh zdarma nabízí vyučovací lekci moudrosti jak budovat pěkné vztahy (za rok to je 50 vyučovacích hodin).
Víme o důležitosti a nezbytnosti vody k životu. Z nedostatku vody může naše tělo onemocnět nebo dokonce umřít.
Někteří lidé si nosí vodu z dobrých studánek nebo léčivých pramenu domů.
Nám pramen vody živé nabízí Ježíš zdarma (J 4,10
).
Rozumíme hygieně a vypěstovali jsme si hygienické návyky. Nenapili bychom se vody, která není pitná. /5
To, co do sebe přijímáme, nás ovlivňuje - i v duchovním životě.
Vybíráme si co čteme, odkud čerpáme, s kým se setkáváme, o čem spolu mluvíme.
Vzděláváme se: nejprve jsme se učili kultuře jednání, pak mluvení a nakonec kultuře myšlení.
Pokud se sami u Pána Boha vzděláváme, ukazujeme dětem cestu, kde voda živá pramení.
Dobře víme, že „víra“ se nedědí, pokud někdo - včetně našich potomků - nebude z tohoto pramene pít, jaké manželství se jim podaří z vlastních sil nebo jiných zdrojů, vybudovat?
Bůh o nás pečuje mnoha způsoby.
Čínské přísloví: „Nehladíme-li kočku, vysychá jí mícha“, jsem si upravil na nás, lidi.
Bůh není Číňan, ale ví, co potřebujeme a nezanedbává nás.
Jako Ježíš vyhledal emauzské (celou cestu je - dvě hodiny - vzdělával) a pak s nimi slavil hostinu svého přátelství. Chlapi viděli, že Ježíšovo přátelství k nim neochladlo.
Ježíšovu „svatebnímu slibu“ porozuměli víc než u „prvního svatého přijímání“. /6
Kdo se snaží víc s víc pochopit záměr Ježíšovy hostiny (sjednocení s ním a s bratřími), má nesmírný zdroj bohatství, ze kterého může čerpat sílu k budování svého manželství. /7
Poznámky:
/1 Pohané se snaží získat, „uplácet“ božstva, aby si naklonili jejich přízeň.
Mafiánům lidé platí „výpalné“, aby od nich měli pokoj (mafiáni často lidem tvrdí, že je střeží před jejich nepřáteli).
Říkali jsme si, jak židé brzy místo trestu došli k náhradě („zadostiučinění“). Chlapi se porvali a jeden druhému vyrazil oko. Podle spravedlnosti „oko za oko“, ti buď vyrazíme oko nebo poškozenému zaplatíš tolik a tolik korun (my bychom tomu možná řekli „úhrada bolestného“).
Mluvili jsme o významu biblických „obětí“ - nejsou trestem, Bohu neplatíme odškodné. Jestli je místo Izáka obětován beran, Bůh z toho nic nemá, nejí skopové (zabití berana má jiný smysl).
Učili jsme se spolu, že základní typ oběti je dobrořečením: „Bože, díky tobě se mi desetkrát víc urodilo, mám tolik, že mohu desetinu úrody věnovat na dobré účely, potřebným. (Srv. Dt 26
: kap. - kdo nezná tento
skvostný text, je ošizen o krásné vzdělání).
Pohanský přístup k božstvům je: „Dávám, abych dostal“.
Biblický přístup je jiný („rodinný“). Od Boha stále dostáváme, až časem se učíme sloužit druhým, rodiče slouží dětem, až časem se postupně učí pomáhat druhým.
Kdo to poznal, řekne: „Dostal jsem, dávám“.
Tak přicházíme ke své královské vznešenosti: „Mohu být člověkem pro druhé“, nejsem žebrákem.
/2 Ježíšova smrt není trestem, je varováním.
(Trest není mstou. Má sloužit ke změně myšlení a života, k novému náhledu, který nasměruje provinilce k jeho nápravě a k náhradě škody poškozenému. Jen tak vedle sebe mohou žít dřívější dravci a oběti - v „šalomu“. (Srv. Izajáš 11,1-9
). Tak
začíná boží království - novým soužitím podle Ježíšova
způsobu.)
Kdo se nenechá varovat, může skončit hrozně.
(Zimbardův a Miligramův pokus je mladého data, ne všichni lidé chodící do kostela o těchto pokusech vědí, ale příběh o Ježíšově pronásledování a ukřižování zbožnými lidmi znají všichni, kdo kdy chodili do kostela. Nikdo se nemůže vymlouvat, že nebyl varován.)
/3 Na setkání s chlapy jsme se ptali sebe sama jsme se ptali: „Co pro mě znamená,
že jsem křesťanem (je to na mě poznat?)“
Říkali jsme si: „Křesťan patří mezi ty, kteří:
- hledají smysl života
- přijímají odpovědnost za život
- jsou vděční Bohu za život a jeho dary
- chtějí s Bohem dotvářet svět dle jeho plánů
- přidávají se k Ježíši na záchranu lidí …
/4 Umíme si představit, jak by dopadlo naše auto, kdybychom neudržovali jeho technický stav.
Odmala se učíme pečovat o svůj zdravotní stav (včetně preventivních prohlídek).
(Netvrdíme, že jen my máme monopol na pěknou rodinu, známe řadu pěkných manželství lidí, kteří nejsou kosteloví, ale oni žijí z křesťanské podstaty).
/5 Chutná mně alkohol, zamlada jsem byl třikráte opilý, neznal jsem svou míru. Mám štěstí, že zvracím dřív než bych se dostal do stavu, kdy bych nevěděl, co mluvím. Zvracení mi je krajně nepříjemné, proto si svou míru hlídám.
Jako každého zdravého člověka mě přitahovala sexualita. Ale nikdy jsem se nedíval na pornofilm - rozumím jeho očarování a jedu. Byl bych znovu pokoušen se na další takový film podívat. Mám obavy, že by se mně o tom zdálo, mám velkou fantazii, ty obrazy by se mi mohly vracet.
Prostitutky a pornoherečky jen předstírají svou vášeň a to přece nemá nic společného s láskou a s manželským obětím.
Vysvětlujme to svým dětem!
(To, co jsem řekl, neberte prosím, jako chlubení. Mám jiná provinění.)
Zamlada jsem četl knihu kardinála Suenense „Žít křesťansky“ a vryla se mi do paměti slova: „Přečetl jsem špatnou knihu, už nikdy nebudu takový, jako před tím!“
K moudrosti přicházíme poučením se z chyb vlastních i druhých.
/6 Nevím, zda jsem tady psal, že jsem potkal několik párů, které každý měsíc slaví své manželství. Je to krásné, ale také náročné. Jsou-li někdy na patřičné datum „ve při“, (to se stává i nejlepších rodinách), čekají několik dní, až se vyprší mraky a vyjde slunce. Ale ten „svatební večer“ si nenechají ujít.
/7 Vysvětluje větším dětem, jak důležité je najít si do manželství partnera, který je ochoten přijmout recept od Boha na dobré manželství. Máte-li třeba příbuzné, které mají jiné politické názory i děti vidí, že s nimi nelze o politice mluvit. Někdy se neshodnou na politických názorech ani manželé. To je velká bída, ale ještě horší je, když mají různé životní hodnoty. Jiné názory na výchovu dětí, na řešení sporů v manželství, na nutnost přiznání chyb a omluvy, na slavení neděle, na ochotu budovat manželství, nebo jít se poradit do manželské poradny … Ukazujte jim to svých zkušenostech, uvidí-li, že vy tyto zdroje využíváte, vybavíte je do jejich manželství jedinečným způsobem. Nikdo jiný jim v tom nemůže dát větší příklad než vy.