Zelený čtvrtek
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 13,14-15 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 12,1-14
Datum: 13. 4. 2017
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 13,14-15 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 12,1-14
; 1 K 11,23-26
; J 13,1-15
Datum: 13. 4. 2017
Ježíš od začátku věděl, jak mezi
námi (v pravé církvi) skončí. Při slavení
velikonočních svátků se tím ale nenechal vnitřně
rozložit. (Slova: „Buď silný a odvážný“ o něm platí
nejvíce.) Velikonoční (rodinnou) slavnost závratně obohatil a nám
ji (jako rodinnou slavnost) daroval.
Ježíš při velikonoční hostině netajil svým nejbližším jak dopadne, ale především pokračoval ve své „práci“: „Projevil nám svou lásku až do krajnosti“.
Bůh nám dal svobodu a ví, že se s ní potřebujeme naučit správně zacházet. Nejen nás snáší, ale milosrdně o nás pečuje. Stvořil si nás ke svému obrazu a trpělivě nás od prvních krůčků přes naše selhání vede dál a dál a výš a výš.
My starší na svém životě a na provinění druhých lidí vidíme, že neděláme jen to, co pokládáme za dobré. Vedle touhy po ideálech jsme také mnohokráte šlápli nejen do prázdna, ale na druhé, dokonce i na ty, kteří nás mají nejvíce rádi.
Co vše nás ovlivnilo? Potkali jsme lidi, kteří nám dali ušlechtilý příklad, ale také jsme se - z nám, zprvu nepochopitelných důvodů - chovali špatně. Až později jsme rozpoznávali čím nedobrým jsme také poznamenáni (třeba už z dětství), v čem jsme slabí, co ještě neumíme, proč jsme neobstáli. Kdo se ptá, proč si lidé ubližují, může objevit různé příčiny …
Kdo hledá pomoc, může ji najít.
Úsilí o ušlechtilost je krásné - a také pracné.
Asi znáte vyprávění indiánského náčelníka o dvou psech. Svůj vnitřní boj o dobré jednání přirovnal ke dvou psům v sobě. Jeden pes je dobrý, druhý špatný a zlý. Špatný se s tím dobrým neustále rve.
Kdosi se náčelníka zeptal: „Který z těch psů obvykle vyhrává?“
Indián po chvíli přemýšlení pravil: „Ten, kterého krmím víc“.
Ježíš nás vyživuje - svou moudrostí a vyučováním
- svým přátelstvím, příkladem, službou, pomocí a milosrdenstvím
- svou hostinou.
Na nás je, zda pochopíme „mytí nohou“ a přijmeme je za své.
Ježíšovým atributem není zlatá koruna, ale pracovní zástěra „otroka“. /1
Podle ní (podle jeho služby) se poznají jeho učedníci i jeho vyslanci (apoštolové). /2
Ježíš nám dal příklad: „Služ druhému: manželce, dětem, potřebným jako otrok (bez nároků na odměnu - i nebeskou, na uznání a obdiv).
Apoštolové při mytí nohou o sobě ještě měli vysoké mínění. Až po svých selháních jim docházela velikost Ježíšova gesta a jeho přátelství.
Ježíš umyl nohy Petrovi, který bude za pár hodin tvrdit, že „toho chlapa v životě neviděl“ (nedávno tvrdil, že za Ježíše dá hlavu na špalek) a v budoucnu se dopustí velikých chyb.
Ježíš umyl nohy apoštolům, kteří od zatčeného Mistra zdrhli.
Janovi, který se jen opatrně kradl za Ježíšem vedeným k popravě a nezmohl se na nic víc.
Umyl nohy i Jidášovi …
Nedávno jsme přemýšleli co znamená: „Dej košili tomu, kdo ti bere kabát, jdi druhou míli s tím, kdo tě donutil jít na jednu míli. Prokaž občas nějakou velkorysost druhému, možná ho získáš.“
Taková věc (typu umytí nohou) bude pro určitý druh lidí nezapomenutelná. (Zkusme si promyslet na jaký druh lidí velkorysost zabírá.) /3
Ježíšova služba je neobvyklá (my o ní sice odmala čteme, ale není nám ještě úplně vlastní). Ani apoštolové by do péče svého Mistra nedoporučili malomocné, natož takové hříšníky jako Zachea, Léviho, Šavla nebo ženy pochybné pověsti. Doporučili by nás? Mě?
Normálního chlapa může krása pěkné prostitutky přitahovat, ale „zbožný“ by to ve své společnosti nepřiznal. Pokrytci budou takovou ženu kvůli své slabosti(!) mstivě likvidovat, za to, že jejímu kouzlu, přinejmenším ve svém srdci, podléhají.
Kdo z nás by Ježíšovi doporučil Zachea? Velkého darebáka! (My už Ježíšovi milostivě dovolíme, aby k němu zašel na večeři - nás totiž neokradl.)
Z těch, kterých si Ježíš všiml, se zřejmě nestali přes noc světci (to platí i o apoštolech, i o nás).
Mimochodem na jejich další provinění důrazně poukazovali Ježíšovi kritici (moralisté, kteří jsou proti milosrdenství prokazovanému komukoliv jinému než jim).
My, „zbožní a spravedliví“ - starší bratři marnotratných synů - protestujeme proti otcovu milosrdenství.
Např. šmahem odsuzujeme muslimy, nepřipouštíme, že by byli našimi mladšími bratry ve víře. (Naši předkové je povětšinou automaticky pokládali za pohany. A mnoho muslimů pokládalo křesťany za nevěřící psy.)
Půldruhého tisíce let jsme židy - ty současné - prohlašovali za Ježíšovy vrahy.
Promyslet si jaký vztah a přístup má Ježíš k homosexuálům a feministkám je často nad naše představy.
(K novému přístupu k hříšníkům nám možná může pomoci kniha Ladislava Heryána „Exotem na této zemi“.)
Po otázkách, které jsem uvedl (a po otázkách, které napadají vás), je dobré si číst Ježíšovu řeč ze 13.-17. kapitoly Janovy.
(Je to obrovská porce závratných a zachraňujících informací; u některé je dobré se zastavit, k ostatním se můžeme během roku vracet - na rozdíl od našich předků máme Bibli doma.)
Těšíme se, jaké další překvapení v Ježíšově Hostině objevíme.
To, že nám ji daroval za dramatických okolností, nás vábí k hledání.
Na zítřejší první čtení nabízím krásný (srozumitelný a přijatelný) překlad „O Božím služebníku“. /4
Poznámky:
/1 Izraelský král má sloužit a pracovat pro ty, kteří mu jsou svěřeni.
/2 Až do Františkova mytí nohou v Římě (lidem na okraji - vězňům), byl obřad mytí nohou na Zelený čtvrtek mnohdy jen liturgickou hrou na „pokoru“.
(Ti, co mají rádi líbání prstenů a kardinálská roucha, a stýská se jim po vlečkách,
to nemohou Františkovi zapomenout.)
/3 Jidáš mytí nohou mohl mít za komedii; to on by vládl pevnou rukou.
Kaifáš nesnášel Ježíše od začátku. Pilát …
/4 Čtení z knihy proroka Izaiáše. (Iz 52,13-53,12
Hle, můj služebník (doslovně: otrok) nakonec uspěje,
zvedne se, jeho vznešenost zazáří.
Mnozí nad ním ztrnuli úděsem!
Jeho vzezření bylo nelidsky zohaveno,
vzhled se nepodobal člověku.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si zakryjí králové ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se pak zjeví síla Hospodinova?
Vyrašil před Bohem jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země.
Neměl královský vzhled ani důstojnost, abychom po něm toužili.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl.
Muž plný bolesti, zkoušený utrpením.
jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář.
Opovrhli jsme jím, nepočítali jsme s ním.
On však nesl naše trápení
Obtížil se našimi bolesti.
A my?
Mysleli jsme, že je zasažen, ubit a pokořen od Boha.
Jenže on byl proklán naší nevěrností,
zmučen naší nepravostí,
Nespravedlivý úděl snášel pro náš pokoj,
jeho jizvami jsme uzdraveni.
Byl týrán,
ale utrpení bez výčitek přijal,
jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači zůstal němý, neotevřel ústa.
Byl popraven bez vazby, bez soudu.
Kdo pomyslí na jeho čest?
Byl vyťat ze země živých
raněn nevěrností mého lidu.
Byl mu určen hrob se svévolníky.
Když však umřel, byl pohřben s boháčem.
Nedopustil se násilí a v jeho ústech nebylo lsti,
Hospodin dopustil, aby byl rozdrcen
a dal svůj život pro život druhých.
Spatří potomstvo,
bude dlouho živ
a co se Hospodinovi líbí, v jeho ruce se podaří.
Svou moudrostí dopomůže ke spravedlnosti mnohým.
Ponese jejich břemeno nepravostí.
Obdrží úděl spravedlivého.
Neboť mnohé zachránil před zkázou.
Aby druhé zachránil, sám sebe vydal na smrt.
překlad: Radivoj Jakovljevič
Ježíš při velikonoční hostině netajil svým nejbližším jak dopadne, ale především pokračoval ve své „práci“: „Projevil nám svou lásku až do krajnosti“.
Bůh nám dal svobodu a ví, že se s ní potřebujeme naučit správně zacházet. Nejen nás snáší, ale milosrdně o nás pečuje. Stvořil si nás ke svému obrazu a trpělivě nás od prvních krůčků přes naše selhání vede dál a dál a výš a výš.
My starší na svém životě a na provinění druhých lidí vidíme, že neděláme jen to, co pokládáme za dobré. Vedle touhy po ideálech jsme také mnohokráte šlápli nejen do prázdna, ale na druhé, dokonce i na ty, kteří nás mají nejvíce rádi.
Co vše nás ovlivnilo? Potkali jsme lidi, kteří nám dali ušlechtilý příklad, ale také jsme se - z nám, zprvu nepochopitelných důvodů - chovali špatně. Až později jsme rozpoznávali čím nedobrým jsme také poznamenáni (třeba už z dětství), v čem jsme slabí, co ještě neumíme, proč jsme neobstáli. Kdo se ptá, proč si lidé ubližují, může objevit různé příčiny …
Kdo hledá pomoc, může ji najít.
Úsilí o ušlechtilost je krásné - a také pracné.
Asi znáte vyprávění indiánského náčelníka o dvou psech. Svůj vnitřní boj o dobré jednání přirovnal ke dvou psům v sobě. Jeden pes je dobrý, druhý špatný a zlý. Špatný se s tím dobrým neustále rve.
Kdosi se náčelníka zeptal: „Který z těch psů obvykle vyhrává?“
Indián po chvíli přemýšlení pravil: „Ten, kterého krmím víc“.
Ježíš nás vyživuje - svou moudrostí a vyučováním
- svým přátelstvím, příkladem, službou, pomocí a milosrdenstvím
- svou hostinou.
Na nás je, zda pochopíme „mytí nohou“ a přijmeme je za své.
Ježíšovým atributem není zlatá koruna, ale pracovní zástěra „otroka“. /1
Podle ní (podle jeho služby) se poznají jeho učedníci i jeho vyslanci (apoštolové). /2
Ježíš nám dal příklad: „Služ druhému: manželce, dětem, potřebným jako otrok (bez nároků na odměnu - i nebeskou, na uznání a obdiv).
Apoštolové při mytí nohou o sobě ještě měli vysoké mínění. Až po svých selháních jim docházela velikost Ježíšova gesta a jeho přátelství.
Ježíš umyl nohy Petrovi, který bude za pár hodin tvrdit, že „toho chlapa v životě neviděl“ (nedávno tvrdil, že za Ježíše dá hlavu na špalek) a v budoucnu se dopustí velikých chyb.
Ježíš umyl nohy apoštolům, kteří od zatčeného Mistra zdrhli.
Janovi, který se jen opatrně kradl za Ježíšem vedeným k popravě a nezmohl se na nic víc.
Umyl nohy i Jidášovi …
Nedávno jsme přemýšleli co znamená: „Dej košili tomu, kdo ti bere kabát, jdi druhou míli s tím, kdo tě donutil jít na jednu míli. Prokaž občas nějakou velkorysost druhému, možná ho získáš.“
Taková věc (typu umytí nohou) bude pro určitý druh lidí nezapomenutelná. (Zkusme si promyslet na jaký druh lidí velkorysost zabírá.) /3
Ježíšova služba je neobvyklá (my o ní sice odmala čteme, ale není nám ještě úplně vlastní). Ani apoštolové by do péče svého Mistra nedoporučili malomocné, natož takové hříšníky jako Zachea, Léviho, Šavla nebo ženy pochybné pověsti. Doporučili by nás? Mě?
Normálního chlapa může krása pěkné prostitutky přitahovat, ale „zbožný“ by to ve své společnosti nepřiznal. Pokrytci budou takovou ženu kvůli své slabosti(!) mstivě likvidovat, za to, že jejímu kouzlu, přinejmenším ve svém srdci, podléhají.
Kdo z nás by Ježíšovi doporučil Zachea? Velkého darebáka! (My už Ježíšovi milostivě dovolíme, aby k němu zašel na večeři - nás totiž neokradl.)
Z těch, kterých si Ježíš všiml, se zřejmě nestali přes noc světci (to platí i o apoštolech, i o nás).
Mimochodem na jejich další provinění důrazně poukazovali Ježíšovi kritici (moralisté, kteří jsou proti milosrdenství prokazovanému komukoliv jinému než jim).
My, „zbožní a spravedliví“ - starší bratři marnotratných synů - protestujeme proti otcovu milosrdenství.
Např. šmahem odsuzujeme muslimy, nepřipouštíme, že by byli našimi mladšími bratry ve víře. (Naši předkové je povětšinou automaticky pokládali za pohany. A mnoho muslimů pokládalo křesťany za nevěřící psy.)
Půldruhého tisíce let jsme židy - ty současné - prohlašovali za Ježíšovy vrahy.
Promyslet si jaký vztah a přístup má Ježíš k homosexuálům a feministkám je často nad naše představy.
(K novému přístupu k hříšníkům nám možná může pomoci kniha Ladislava Heryána „Exotem na této zemi“.)
Po otázkách, které jsem uvedl (a po otázkách, které napadají vás), je dobré si číst Ježíšovu řeč ze 13.-17. kapitoly Janovy.
(Je to obrovská porce závratných a zachraňujících informací; u některé je dobré se zastavit, k ostatním se můžeme během roku vracet - na rozdíl od našich předků máme Bibli doma.)
Těšíme se, jaké další překvapení v Ježíšově Hostině objevíme.
To, že nám ji daroval za dramatických okolností, nás vábí k hledání.
Na zítřejší první čtení nabízím krásný (srozumitelný a přijatelný) překlad „O Božím služebníku“. /4
Poznámky:
/1 Izraelský král má sloužit a pracovat pro ty, kteří mu jsou svěřeni.
/2 Až do Františkova mytí nohou v Římě (lidem na okraji - vězňům), byl obřad mytí nohou na Zelený čtvrtek mnohdy jen liturgickou hrou na „pokoru“.
(Ti, co mají rádi líbání prstenů a kardinálská roucha, a stýská se jim po vlečkách,
to nemohou Františkovi zapomenout.)
/3 Jidáš mytí nohou mohl mít za komedii; to on by vládl pevnou rukou.
Kaifáš nesnášel Ježíše od začátku. Pilát …
/4 Čtení z knihy proroka Izaiáše. (Iz 52,13-53,12
)
Hle, můj služebník (doslovně: otrok) nakonec uspěje,
zvedne se, jeho vznešenost zazáří.
Mnozí nad ním ztrnuli úděsem!
Jeho vzezření bylo nelidsky zohaveno,
vzhled se nepodobal člověku.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si zakryjí králové ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se pak zjeví síla Hospodinova?
Vyrašil před Bohem jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země.
Neměl královský vzhled ani důstojnost, abychom po něm toužili.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl.
Muž plný bolesti, zkoušený utrpením.
jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář.
Opovrhli jsme jím, nepočítali jsme s ním.
On však nesl naše trápení
Obtížil se našimi bolesti.
A my?
Mysleli jsme, že je zasažen, ubit a pokořen od Boha.
Jenže on byl proklán naší nevěrností,
zmučen naší nepravostí,
Nespravedlivý úděl snášel pro náš pokoj,
jeho jizvami jsme uzdraveni.
Byl týrán,
ale utrpení bez výčitek přijal,
jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači zůstal němý, neotevřel ústa.
Byl popraven bez vazby, bez soudu.
Kdo pomyslí na jeho čest?
Byl vyťat ze země živých
raněn nevěrností mého lidu.
Byl mu určen hrob se svévolníky.
Když však umřel, byl pohřben s boháčem.
Nedopustil se násilí a v jeho ústech nebylo lsti,
Hospodin dopustil, aby byl rozdrcen
a dal svůj život pro život druhých.
Spatří potomstvo,
bude dlouho živ
a co se Hospodinovi líbí, v jeho ruce se podaří.
Svou moudrostí dopomůže ke spravedlnosti mnohým.
Ponese jejich břemeno nepravostí.
Obdrží úděl spravedlivého.
Neboť mnohé zachránil před zkázou.
Aby druhé zachránil, sám sebe vydal na smrt.
překlad: Radivoj Jakovljevič