3. neděle čtyřicetidenní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 4,31-42 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 17,3-7
Datum: 19. 3. 2017
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 4,31-42 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 17,3-7
; Řím 5,1-2.5-7
; J 4,5-42
Datum: 19. 3. 2017
Čtyřicet let se Izraelci
vysvobození z Egypta motali v kruhu, než směli vstoupit do
země svých otců. [1]
Voda patří mezi základní životodárné látky. Proto je také velkým duchovním symbolem. [2]
Voda propojuje první čtení s evangeliem.
Mojžíš byl veliký učitel, Ježíš je ještě větším Učitelem.
Svět je krutý a život - tak, jak ho vedeme - je nespravedlivý. [3]
Naprosto zbytečně si ubližujeme svou povýšeností, nesnášenlivostí a předsudky. Ježíš před dvěma tisíci lety zbořil mnohé zdi mezi lidmi. Ženám, dětem, nemocným, i hříšníkům vracel důstojnost dětí božích. [4]
Proč zůstáváme jeho učení tolik dlužni? Kdy konečně domyslíme Ježíšův přístup k člověku?
Ježíš se neptal, zda je někdo žid nebo samařan, obřezaný nebo pohan, člověk svobodný nebo otrok, muž nebo žena, dospělý nebo dítě, heterosexuál nebo homosexuál, s každým jednal s velikou úctou a respektem.
Po měsíčním vyučování u Ježíše by už mohlo každému dojít, že Ježíš přišel s převratnými někdy šokujícími názory. [5]
Ježíš byl první ekumenik … My jsme sralbotkové, dva tisíce let utekly a stále se neumíme uznat rovnocennost nekatolických křesťanů (proto jsme byli ve 20. stol. jako zvětralá sůl pošlapáni srv. Mt 5,13
Setkání Ježíše se Samaritánkou je jedním z převratných příběhů. Je velice obsáhlý.
Rozhovor byl o mnoho bohatší. Text je opět popsán jen heslovitě.
Připomenu z dřívějška alespoň pár věcí.
Samaritáni a židé se nenáviděli a navzájem si dělali kruté naschvály. Postoj některých apoštolů k samařanům známe, na Ježíšovo jednání nestačili ani koukat.
Pro váženého muže bylo tenkráte nemyslitelné mluvit na veřejnosti s ženou vlastního kmene. Natož se samaritánkou. S ženou, která nemá v pořádku manželství - to je už nad všechnu představivost.
Nevíme o Samaritánce víc než co nám text prozrazuje. Nevíme, proč si ji poslední mužský nevzal za manželku.
Chodila pro vodu v největším vedru, aby nikoho nepotkala a nikdo po ní nemohl plivat, že žije s chlapem na hromádce.
Nestalo se jí, že by s ní tak krásný člověk mluvil s takovou úctou!
Kladla více otázek než pan profesor Nikodém. A neznámý s ní mluvil i o Bohu - s ženou a samaritánkou!
Má říci pravdu, že není vdaná? Co když jí ten pán neznámý plivne do tváře a ona přijde o životní zážitek? Když řekla pravdu, ukázalo se, že Ježíš o ní od začátku věděl co je zač - a přesto s ní jednal jako s dcerou královskou! („Kdo má, tomu bude dáno!“)
Běžela k těm, kteří na ní dosud plivali. Jak to, že se jí nedostalo dalšího ponížení? Kdo by to do samaritánů řekl, že s ní půjdou za neznámým židem?
Známe to, že každá církev je přesvědčená, že je Bohu nejmilejší a je ta pravá.
Jak, to že samaritáni přijali, že Mesiáš přijde ze židů?
My se bráníme Ježíšovým informacím mnohem menšího kalibru. [6]
Dva dni Ježíš zůstal u samařanů (v Nazaretě ho chtěli kamenovat už po prvním kázání). [7]
Apoštolové vyrostli ve vědomí o Bohu slitovném a milosrdném. A podobně jako my, měli svou hranici, ve které suverénně určovali, ke komu by Bůh měl být milosrdný a ke komu UŽ NE!
My také nezkoumáme, jak Ježíš nahlíží na homosexuály, rozvedené nebo muslimy. My víme(!), co si takoví lidé od Boha nezaslouží.
Sešel jsem se se spolužákem, který žil odsouzeníhodně, ale přiznává i spolupráci s StB. Myslím si, že je Bohu asi blíž než já (pro ty, kteří mě nemají rádi, povím: možná je Bohu blíž než někteří úspěšní spolužáci).
Bylo by dobré uvažovat, jak samaritánka žila dál. Možná se už nikdy s Ježíšem nesetkala.
Přátelství a každý vztah je třeba živit. Znovu a znovu se setkávat, naslouchat Písmu, porovnávat si vzájemně své názory s druhými hledajícími.
Velice záleží na tom, zda je nám učitel (nebo někdo druhý) sympatický. Máme si dávat pozor, abychom nevyhledávali informace, které pouze potvrzují naše názory.
Ale poctivý člověk je schopen změnit názor i na původně nesympatického člověka.
Uvěřili jsme svým učitelům v semináři, když některé teology označili za bludaře („Naši odpůrci jsou směšní“, jsme často slyšeli.) Někdo pak zjistil, že to byla pomluva.
Někteří Samaritáni Ježíše přijali, uznali jeho velikost. Jak to, že někteří židé ohánějící se pravověrností (a celou Biblí) se na Ježíše velice zlobili?
Co zapříčiňuje náš odpor vůči některé pravdě? [8]
Na promýšlení máme celý týden.
Objevit v sobě vzpurnou příčinu je víc než kdybychom 40 dní nepozřeli ani sousto. Obracení se k Ježíšovi vyžaduje práci (ta ale přináší radost). „Když se „postíš“, navoň se“, říká Ježíš s úsměvem (srv. Mt 6,17
[1] Čtyřicítka v Bibli je dostatečně dlouhým časem. I k obrácení, včetně přípravy na Velikonoce.
Izraelité zůstali trčet v myšlení otroků, nenarovnali se, nedospěli, neuměli nést následky svých dřívějších chyb a těžkosti a rouhavě vše sváděli na Hospodina.
I Mojžíš nějakým způsobem selhal, ještě jsem tomu nepřišel na kloub, i když určitý směr snad mám. Rozumíte-li někdo jeho chybě, budu rád, když se se mnou podělíte …
[2] Předloňský rok byl velice suchý, uschlo mnoho smrků - jejich kořeny rostou v mělké vrstvě. Loňský rok byl suchý o něco méně. Ale klesla hladina spodní vody a uschlo mnoho jedlí a borovic, které koření v hloubce. Řada ušlechtilých lidí ještě žije z křesťanských hodnot svých předků, ale je otázkou, z čeho budou jejich děti pít vodu živou?
Nemohu si vzpomenout, kdo řekl: „Nebojím se plných mešit v Evropě, ale bojím se prázdných kostelů“.
V naší církvi jsme se nevrátili dostatečně k Písmu, k prameni vody živé (ač k tomu koncil vyzýval). Kdo by tedy naše spoluobčany přivedl k tomuto zřídlu a odkryl jim jeho sladkost?
[3] Na Ukrajině se válčí už třetí rok a svět k tomu mlčí. I jinde se vedou kruté války … Na mnoha místech světa chybí voda, plundruje se krajina, obchoduje se s lidmi, ničíme životní prostředí … Nevinní lidé jsou nemocní, ponižovaní, přehlížení …
Svět se také mění k lepšímu …, buďme spravedliví, ale mění se nedostatečným tempem.
[4] Když zbožní reptali, že Ježíš stoloval v domě vrchního celníka, dostalo se jim odpovědi: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ (Srv. Lk 19,1-10
Jako bychom to neslyšeli. Řekl jsem kdysi: „Dokud biskup nebude mít jedno děcko rozvedené a druhé homosexuální, neporozumí životu a Ježíšovi“. František děti nemá a Božímu milosrdenství rozumí.
[5] Studující vyšší odbornou školu počítá s tím, že se dozví nové, někdy převratné informace, které by v rodině nebo obci neslyšel. Apoštolové zažili u Ježíše převratné, a dříve nepředstavitelné věci. Navíc ve velkých dávkách. Ježíš nevedl školu pro spanilomyslné paní a dívky. Svět hoří a Ježíš potřebuje záchranáře a muže činu.
[6] „Bože, děkuji ti, že jsi mě neučinil ženou“ se židé modlí každé ráno.
Katolické duchovenstvo takovou modlitbu neříká, ale postoj k ženám má stejný, žena nemůže být knězem. Ježíš tuto ženu použil jako apoštolku samaritánů. Nikdo z jeho učedníků by k nim nešel.
[7] „Záchrana přichází od židů, vy, samaritáni, jste odmítli prorocké knihy, uznáváte jen knihy Mojžíšovy“, řekl Ježíš samaritánce.
[8] Dva zákoníci přišli Ježíše položit na lopatky, ale jeden z nich ocenil Ježíšovu správnou odpověď a Ježíš mu řekl: „Nejsi daleko od Božího království, jsi otevřený a poctivý.“ (Mk 12,34
Máme k Ježíšovi sympatie, ale řadu jeho postojů a názorů nepřijímáme. Ježíš nestojí o papouškování, jeho učedníci nejsou studenty, mají si nové dovednosti ověřit a osvojit. (Srv. Mt 7,21
Voda patří mezi základní životodárné látky. Proto je také velkým duchovním symbolem. [2]
Voda propojuje první čtení s evangeliem.
Mojžíš byl veliký učitel, Ježíš je ještě větším Učitelem.
Svět je krutý a život - tak, jak ho vedeme - je nespravedlivý. [3]
Naprosto zbytečně si ubližujeme svou povýšeností, nesnášenlivostí a předsudky. Ježíš před dvěma tisíci lety zbořil mnohé zdi mezi lidmi. Ženám, dětem, nemocným, i hříšníkům vracel důstojnost dětí božích. [4]
Proč zůstáváme jeho učení tolik dlužni? Kdy konečně domyslíme Ježíšův přístup k člověku?
Ježíš se neptal, zda je někdo žid nebo samařan, obřezaný nebo pohan, člověk svobodný nebo otrok, muž nebo žena, dospělý nebo dítě, heterosexuál nebo homosexuál, s každým jednal s velikou úctou a respektem.
Po měsíčním vyučování u Ježíše by už mohlo každému dojít, že Ježíš přišel s převratnými někdy šokujícími názory. [5]
Ježíš byl první ekumenik … My jsme sralbotkové, dva tisíce let utekly a stále se neumíme uznat rovnocennost nekatolických křesťanů (proto jsme byli ve 20. stol. jako zvětralá sůl pošlapáni srv. Mt 5,13
).
Setkání Ježíše se Samaritánkou je jedním z převratných příběhů. Je velice obsáhlý.
Rozhovor byl o mnoho bohatší. Text je opět popsán jen heslovitě.
Připomenu z dřívějška alespoň pár věcí.
Samaritáni a židé se nenáviděli a navzájem si dělali kruté naschvály. Postoj některých apoštolů k samařanům známe, na Ježíšovo jednání nestačili ani koukat.
Pro váženého muže bylo tenkráte nemyslitelné mluvit na veřejnosti s ženou vlastního kmene. Natož se samaritánkou. S ženou, která nemá v pořádku manželství - to je už nad všechnu představivost.
Nevíme o Samaritánce víc než co nám text prozrazuje. Nevíme, proč si ji poslední mužský nevzal za manželku.
Chodila pro vodu v největším vedru, aby nikoho nepotkala a nikdo po ní nemohl plivat, že žije s chlapem na hromádce.
Nestalo se jí, že by s ní tak krásný člověk mluvil s takovou úctou!
Kladla více otázek než pan profesor Nikodém. A neznámý s ní mluvil i o Bohu - s ženou a samaritánkou!
Má říci pravdu, že není vdaná? Co když jí ten pán neznámý plivne do tváře a ona přijde o životní zážitek? Když řekla pravdu, ukázalo se, že Ježíš o ní od začátku věděl co je zač - a přesto s ní jednal jako s dcerou královskou! („Kdo má, tomu bude dáno!“)
Běžela k těm, kteří na ní dosud plivali. Jak to, že se jí nedostalo dalšího ponížení? Kdo by to do samaritánů řekl, že s ní půjdou za neznámým židem?
Známe to, že každá církev je přesvědčená, že je Bohu nejmilejší a je ta pravá.
Jak, to že samaritáni přijali, že Mesiáš přijde ze židů?
My se bráníme Ježíšovým informacím mnohem menšího kalibru. [6]
Dva dni Ježíš zůstal u samařanů (v Nazaretě ho chtěli kamenovat už po prvním kázání). [7]
Apoštolové vyrostli ve vědomí o Bohu slitovném a milosrdném. A podobně jako my, měli svou hranici, ve které suverénně určovali, ke komu by Bůh měl být milosrdný a ke komu UŽ NE!
My také nezkoumáme, jak Ježíš nahlíží na homosexuály, rozvedené nebo muslimy. My víme(!), co si takoví lidé od Boha nezaslouží.
Sešel jsem se se spolužákem, který žil odsouzeníhodně, ale přiznává i spolupráci s StB. Myslím si, že je Bohu asi blíž než já (pro ty, kteří mě nemají rádi, povím: možná je Bohu blíž než někteří úspěšní spolužáci).
Bylo by dobré uvažovat, jak samaritánka žila dál. Možná se už nikdy s Ježíšem nesetkala.
Přátelství a každý vztah je třeba živit. Znovu a znovu se setkávat, naslouchat Písmu, porovnávat si vzájemně své názory s druhými hledajícími.
Velice záleží na tom, zda je nám učitel (nebo někdo druhý) sympatický. Máme si dávat pozor, abychom nevyhledávali informace, které pouze potvrzují naše názory.
Ale poctivý člověk je schopen změnit názor i na původně nesympatického člověka.
Uvěřili jsme svým učitelům v semináři, když některé teology označili za bludaře („Naši odpůrci jsou směšní“, jsme často slyšeli.) Někdo pak zjistil, že to byla pomluva.
Někteří Samaritáni Ježíše přijali, uznali jeho velikost. Jak to, že někteří židé ohánějící se pravověrností (a celou Biblí) se na Ježíše velice zlobili?
Co zapříčiňuje náš odpor vůči některé pravdě? [8]
Na promýšlení máme celý týden.
Objevit v sobě vzpurnou příčinu je víc než kdybychom 40 dní nepozřeli ani sousto. Obracení se k Ježíšovi vyžaduje práci (ta ale přináší radost). „Když se „postíš“, navoň se“, říká Ježíš s úsměvem (srv. Mt 6,17
).
[1] Čtyřicítka v Bibli je dostatečně dlouhým časem. I k obrácení, včetně přípravy na Velikonoce.
Izraelité zůstali trčet v myšlení otroků, nenarovnali se, nedospěli, neuměli nést následky svých dřívějších chyb a těžkosti a rouhavě vše sváděli na Hospodina.
I Mojžíš nějakým způsobem selhal, ještě jsem tomu nepřišel na kloub, i když určitý směr snad mám. Rozumíte-li někdo jeho chybě, budu rád, když se se mnou podělíte …
[2] Předloňský rok byl velice suchý, uschlo mnoho smrků - jejich kořeny rostou v mělké vrstvě. Loňský rok byl suchý o něco méně. Ale klesla hladina spodní vody a uschlo mnoho jedlí a borovic, které koření v hloubce. Řada ušlechtilých lidí ještě žije z křesťanských hodnot svých předků, ale je otázkou, z čeho budou jejich děti pít vodu živou?
Nemohu si vzpomenout, kdo řekl: „Nebojím se plných mešit v Evropě, ale bojím se prázdných kostelů“.
V naší církvi jsme se nevrátili dostatečně k Písmu, k prameni vody živé (ač k tomu koncil vyzýval). Kdo by tedy naše spoluobčany přivedl k tomuto zřídlu a odkryl jim jeho sladkost?
[3] Na Ukrajině se válčí už třetí rok a svět k tomu mlčí. I jinde se vedou kruté války … Na mnoha místech světa chybí voda, plundruje se krajina, obchoduje se s lidmi, ničíme životní prostředí … Nevinní lidé jsou nemocní, ponižovaní, přehlížení …
Svět se také mění k lepšímu …, buďme spravedliví, ale mění se nedostatečným tempem.
[4] Když zbožní reptali, že Ježíš stoloval v domě vrchního celníka, dostalo se jim odpovědi: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ (Srv. Lk 19,1-10
)
Jako bychom to neslyšeli. Řekl jsem kdysi: „Dokud biskup nebude mít jedno děcko rozvedené a druhé homosexuální, neporozumí životu a Ježíšovi“. František děti nemá a Božímu milosrdenství rozumí.
[5] Studující vyšší odbornou školu počítá s tím, že se dozví nové, někdy převratné informace, které by v rodině nebo obci neslyšel. Apoštolové zažili u Ježíše převratné, a dříve nepředstavitelné věci. Navíc ve velkých dávkách. Ježíš nevedl školu pro spanilomyslné paní a dívky. Svět hoří a Ježíš potřebuje záchranáře a muže činu.
[6] „Bože, děkuji ti, že jsi mě neučinil ženou“ se židé modlí každé ráno.
Katolické duchovenstvo takovou modlitbu neříká, ale postoj k ženám má stejný, žena nemůže být knězem. Ježíš tuto ženu použil jako apoštolku samaritánů. Nikdo z jeho učedníků by k nim nešel.
[7] „Záchrana přichází od židů, vy, samaritáni, jste odmítli prorocké knihy, uznáváte jen knihy Mojžíšovy“, řekl Ježíš samaritánce.
[8] Dva zákoníci přišli Ježíše položit na lopatky, ale jeden z nich ocenil Ježíšovu správnou odpověď a Ježíš mu řekl: „Nejsi daleko od Božího království, jsi otevřený a poctivý.“ (Mk 12,34
)
Máme k Ježíšovi sympatie, ale řadu jeho postojů a názorů nepřijímáme. Ježíš nestojí o papouškování, jeho učedníci nejsou studenty, mají si nové dovednosti ověřit a osvojit. (Srv. Mt 7,21
)