2. neděle velikonoční

Apoštolové byli z Ježíše nadšení a vážili si Ježíšova pozvání k učednictví. Ale i oni v něčem Ježíšovi nevěřili. Podávají nám o svém selhání poctivé zprávy. Přiznávají své chyby. Nezakrývají, že je ženy předběhly v důvěře Ježíšovi, byly pružnější než oni.

To my od událostí, ve kterých apoštolové selhali, utíkáme. Zakrýváme svou vlastní  nahotu zbožnými girlandami. /1

Máme pro to své důvody, kdybychom přiznali, že selhali apoštolové, těžko bychom se mohli tvářit, že jsme dál. Raději odvádíme pozornost od kritických míst a provozujeme hru na dokonalé. /2
 

Velikonoce nás zase vracejí  k základní otázce – nakolik bereme Ježíšova slova vážně. Potřebuje se tedy k jednání apoštolů vracet a porovnávat, kde stojíme my. Jen tak můžeme o kousek povyrůst. Důvěřování Bohu je procesem na dlouhá léta.

O Velikonocích mohli apoštolové  složit maturitu. Petr říká: „Nevím, jestli si můžeme dát čtyřku na vysvědčení“.

Ukázalo se, že i apoštolové  podcenili Ježíšovu výzvu k obrácení. Tvrdošíjně se drželi svých naučených představ o Mesiáši (z hodin náboženství). Ani Ježíš s nimi nehnul. 

O tom všem jsme už mnohokráte mluvili – ale Velikonoce nás opět zvou nejen ke slavení, ale také k poctivé inventuře pečlivosti svého naslouchání Ježíšovým názorům.

Abychom na Ježíšově  velikonočním slavení (každá neděle je velikonočním slavením) nebyli jako maloměšťáci, hrající si „na úroveň“. Nechceme, aby náš náboženský život byl kýčem, předstíráním.

Když to píšu, samozřejmě  myslím především na svou povrchnost a omlouvám se vám, kteří máte k Bohu už ryzí vztah.  

Ježíš  „musel“ být ukřižován! Ničím jiným se mu nepodařilo rozbít falešnou představu o „Mesiáši“ učedníkům, Nikodémovi, Josefu z Arimatie a dalším slušným lidem.
Vyčerpal před tím všechny možnosti. /3

My tvrdíme, že Ježíš byl ukřižován proto, aby usmířil spravedlnost a Boží hněv. Dokonce se oháníme povrchním citováním vět z Písma. Nadvakrát se tak rouháme Bohu.

Jestlipak se Ježíšovi podaří rozbít naši suverénnost? Že bychom my byli bystřejší než  učedníci?

Já si to o sobě  nemyslím.    

Apoštolové a učedníci Ježíše opustili. Nejen fyzicky. Přestali mu věřit – a to je horší. Podle nich ztroskotal.  /4  

Tak, jak Ježíš učedníky vyučoval, dávali mu postupně za pravdu, ale v něčem si přece jen ponechávali ducha rabínů. To se jim stalo osudným – pak si to velice vyčítali – i kvůli nim se tedy Ježíš nechal popravit. Až po otřesu z ukřižování dovolili Ježíšovi, aby jim „otevřel mysl“ pro další porci Ducha božího.
 

Na nás je, abychom si srovnali s apoštoly krok. /5

Abychom se zřekli svých povrchních a zaostalých názorů a uvolnili další místo Duchu božímu.  

Co znamenají slova Vzkříšeného: „Pokoj Vám“?

Slovo má velikou účinnost u těch, kteří jsou otevření.

 

Padesát dní budeme slavit Velikonoce (a každou neděli) a zároveň se budeme připravovat na letošní svatodušní svátky. Nejde o to, kolikrát a v jak velikém počtu budeme zpívat: „Přijď ó Duchu přesvatý“. /6

Na Zelený čtvrtek jsme si každý mohl pročítat (nebo kdykoliv jindy), jak Ježíš  připravoval své přátele na přijetí Ducha:  „Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém,

ten vás  naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám  řekl“ (J 14,26).     Ale. 

„Duch nás naučí a připomene“  – ne, udělá za nás.

Jak nám připomene a naučí?  

Ježíš od začátku připravoval učedníky na spolupráci s Duchem (dokonce Jan Baptista řekl: Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha).

Ale, kdo nenaslouchá  Ježíšovi, tomu Duch nemá co připomenout. Bez práce nejsou koláče. Kde nic není, ani Duch boží
(nejen čert) nebere.

Z toho pro nás něco plyne. Kdo má, toho Duch také vybaví svou mocí – aby se prosazovala Ježíšova věc v našem životě a okolo nás.
 

Uvedu praktický příklad.

Komunisté nám kdysi velice mluvili do života. Kazili mravnost národa, podporovali rozvody (rozvedená máma dřela, aby uživila děti a neměla už čas na politiku), snažili se ovlivňovat naše děti a odváděli je od Boha. /7

Dnes máme vnější svobodu a Bůh nám - stejně jako Izraelitům po vysvobození z egyptského otroctví - nabízí pomoc, abychom včas dokázali rozpoznávat dobro a zlo.

Volba a snaha žít podle moudrosti Boží je už jen na nás. Nadávat na poměry je snadné, ale jak budeme žít?  

Na ulici křičela máma na svou holčičku: „Ty, kurvo jedna, neser mě, nebo ti rozkopu píču“! (Ta máma nebyla nějaký zjevný vyvrhel. Kdož ví, proč je taková?) Nejde mi o laciné pohoršování se.

Všímáte si, jak vulgárně mluví i děvčata ze základní školy? Čím to je?

Na jaké pořady v televizi nechávají rodiče své děti dívat? I naši lidé z kostela.

Asi dvakrát jsem se chvíli z psychologických důvodů díval na jakýsi zábavný pořad na Nově s Gencrem a Suchánkem. To je tak vulgární!

Zřejmě se to mnoha lidem (i některým kostelovým) líbí a nechají se na to dívat děti.

Včera mě ale potěšili jedni manželé, říkali, že do tohoto uvedeného pořadu přišel pan Zimovčák (vyrábí starý typ kol a jezdí na nich) a prý ty dva chlapy znemožnil. A náš Václav Faltus je prý  vůbec nepustil k řeči. To je malý příklad toho, jak můžeme přispívat k lepší atmosféře ve společnosti a jak si cvičit svou odvahu.

Kolikráte jsme pochválili televizi něco dobrého? Nebo protestovali proti něčemu zkaženému?  

Proč lidé stále podceňují náročnost soužití v manželství nebo výchovy svých dětí?

Proč se tak málo držíme Ježíšovy úrovně? Jak obstojíme v náročných situacích, kdy možná půjde o mnoho?  

Kdo stojí o Ježíšův pokoj, kdo touží o poctivou spolupráci s Bohem?  

----------------------------

Poznámky:

                  /1     Např. selhání apoštolů na Hoře Proměnění (vůbec je to nebavilo, usnuli, nevzali si příklad z Mojžíše a Eliáše, kteří Ježíšovi na základě vlastní zkušenosti s tvrdohlavostí „zbožných“ souhlasně přikyvovali, když mluvil o svém konci.)

Nebo Tomášova neústupnost a neochota zkoumat Písmo. Rozplýváme se nad Tomášem, jak byl skvělý! – A apoštol se možná stydí tentokráte za nás. 

 

                  /2     V Katolickém týdeníku je pravidelně rozhovor s nějakou osobností. Na otázku, zda by Ježíšek dnes na náboženství dostal jedničku, mnoho lidí odpovídá, že ano. Myslí si, že by Ježíš přišel jako Pražské Jezulátko. Ještě si nevšimli, že Ježíš má na spravedlnost, milosrdenství, modlitbu a životní postoje poněkud jiné názory než my. .
 

                  /3     Ježíš logicky poukazoval na stálou nesnášelivost lidí vůči prorokům, na osud proroků, konal zázraky a znamení, že přichází od Boha, citoval z Písma místa o Mesiáši.   
 

                  /4     Apoštolé  opustili Ježíše také ze strachu. A ze zbabělosti: „My se na to nemůžeme dívat“. Degradovali Ježíše z Mesiáše na proroka (srov. J 24,19): „Mesiáše přece nikdo nespoutá, natož …“

Nikdo nečekal u hrobu, kdyby náhodou … (to Velerada na Ježíšovo tvrzení,  že vstane z mrtvých, nechala hrob pro jistotu hlídat).

Apoštolové  o ženách prohlásili, že jim přeskočilo … 

Emauzští  odešli z party Ježíšových učedníků: „Musíme čekat jiného Mesiáše (kdož ví, kdy nám jej Hospodin pošle, když jsme mu teď zavraždili spravedlivého a navíc proroka)“.

Apoštolové  Vzkříšeného pokládali za strašidlo (přesto, že Petr s Janem už prohlásili: „Chlapi, ten hrob není vykradený“).

Tomáš vzdoroval nejdéle, nechtěl si nechat vysvětlit, co říká  o Mesiáši Písmo.  

Petrova odvaha bránit Ježíše je sympatická. (Jeho chybou bylo, že zapomněl na Ježíšovo vyučování o možnostech bránit se zlu jinými prostředky než fyzickým násilím.)

Ženy doprovázely Ježíše až k popravišti. Uvěřily první. (Nebyly tolik zatíženy rabínskou výukou jako mužský, kteří přesně věděli, „jak to všechno je“.)

Petr a Jan běželi k prázdnému hrobu (víra – cesta k důvěřování vyžaduje: poznat, ověřit a přitakat.) 

(Janovi prospěla jeho přítomnost u popravy; do dna si vypil svou neschopnost něco pro Ježíše udělat.

Petrovi prospělo jeho selhání.)

Učedníci (až  na Tomáše) konečně prohlásili: „My už ničemu nerozumíme“. Před tím v některých věcech tvrdili Ježíšovi: „Ty tomu nerozumíš!“. („Podceňuješ veleradu, že by nechala zabít nevinného. Snižuješ naši oddanost a statečnost tvrzením, že my(!) utečeme. Neumíš dělat politiku, nechceš se nechat prohlásit králem.)  

Emauzští  si – konečně(!), když  se jim ukřižováním zhroutila víra – nechali vykládat o Mesiáši (podle Písma a ne podle rabínů) „pocestným“.

Podobně  ostatní (v neděli večer) dovolili Vzkříšenému, aby jim vyložil Písma o Mesiáši (před tím Ježíšovi skákali do řeči a hádali se, že to tak není, později se báli ptát, aby je Ježíš nehuboval, a nakonec Ježíšovi řeči o Mesiáši vytěsňovali).
 

                  /5     Křesťané  před námi, ani my jsme to po hrozných otřesech (dvou světových válkách a hrůzách komunismu neudělali. Někteří prohlásili: „Kdyby byl Bůh, nemohl by se na takové krutosti dívat. Bůh není!“ – sami to ovšem dovolili a strkali zbaběle hlavu do peřin. (Zloděj volá: „Chyťte zloděje!“)

Druzí  si vlastní nahotu zakrývají zbožnými poukazy na utrpení našich lidí a svatořečením několika statečných křesťanů – k většímu lesku církve – do které oni patří! Chlubí se cizím peřím.
 

                  /6     Modlitba je doprovodným projevem našeho usilování. (Někteří si pohansky myslí, že modlitba má pohnout nebesy – proto horují o co nejvíce dalších modliteb.) My se musíme sami rozhodnout, zda a v jaké míře budeme s Ježíšem spolupracovat (jsme svobodní).
 

                  /7    Nejen, že nám nevycházely knihy, čtyřicet let nevyšla Bible. Komunisté brojili proti náboženství a všemi možnými způsoby odváděli lidi od kostela. V neděli dopoledne záměrně televize uváděla pořady pro děti. Pomlouvali křesťanství, atd.