21. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ef 5,21-32 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Joz 24,1-2a
Datum: 27. 8. 2006
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ef 5,21-32 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Joz 24,1-2a
; Ef 5,21-32
; Jan 6,60-69
Datum: 27. 8. 2006
Prosím
o předřazení veršů J 6,51-58
"Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."
Židé se mezi sebou přeli: "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?"
Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky."
- - - - -
Hospodin dal v ráji lidem strom života. (To, co si v mýtech a pohádkách bohové před smrtelníky žárlivě střeží pro sebe, to dal Stvořitel v ráji lidem k užívání.)
Škoda, že se o stromu života nemluví. /1
Vědomě se nám po něm ani nestýská. To jen astrologové a všelijací mágové se snažili vyrobit kámen mudrců a elixír života, nebo živou vodu a jak se to vše jmenovalo.
Minulou neděli jsme stihli pouze vstoupit do předsíně vedoucí k jedenácté komnatě Ježíšově.
Chci se vrátit především k Ježíšovým slovům v J 6,51-58
Před týdnem jsem říkal, že tento text je jen pro pokročilé, ne pro začátečníky. Předpokládá určitou znalost Ježíšových pojmů.
Bůh nám nabízí možnost "stát se jeho dětmi". (srov. J 1,12
Nabízí nám "boží království". Např. v rozhovoru s Nikodémem: "pokud se nenarodíme znovu" - "z vody" ("obrácení", o kterém mluví Ježíš, i jeho předchůdce Jan) a "z Ducha". (Srov. J 3,3n
Programem, cílem, smyslem našeho života je budoucnost u Boha (život věčný). Nové porozumění s Bohem, velikou spolupráci s Bohem. Nejsme odkázáni jen na své možnosti, Bůh nám k novému způsobu života nabízí nové vybavení (nové tělo, nové psychické schopnosti).
Skrze Ježíše můžeme vstoupit do takové blízkosti Boží, kam bychom sami lidskýma očima nedohlédli, našima nohama nevystoupili a rukama nedosáhli.
Ježíš pro nás je Stromem Života.
Abychom pochopili o co jde, nabízí nám Ježíš své "slovo" - pramen veškeré moudrosti.
A nabízí nám zvláštní chléb, ze kterého vzniká jiná forma života - život věčný.
Shrnu Ježíšova slova v našeho úryvku (J 6,51-58
K životu věčnému nám Ježíš nabízí potravu - chléb - své tělo a svou krev.
Kdo bude jíst a pít, (už) má život věčný. Bude vzkříšen.
(Ježíšova hostina slouží ke sjednocení... /2 )
Připravme si k pochopení textu trochu půdu.
Snad můžeme říci, že náš život má tři dějiství.
1. - Prenatální věk, 2. - čas od narození po smrt, 3. - budoucnost s Bohem.
Se současným životem máme vědomou zkušenost.
Život předtím pozorujeme jen na jiných lidech a zvenku.
Život v budoucnosti dovršení božího království můžeme pouze odhadovat, se vzkříšením zatím nemáme osobní zkušenost. Ježíš nám o tom něco říká svým zmrtvýchvstáním - včetně jeho setkávání s učedníky po vzkříšení.
Ježíš používal ke svému vyučování podobenství a obrazy. (K našemu pochopení Božího království mluví třeba o kynutí těsta nebo o zasetém poli.)
Co jestli nám Stvořitel - o dějstvích našeho života - daroval podobenství na životě motýla.
Motýl je posledním dějstvím života jedince, který byl původně housenkou.
Zkusme to podobenství vyzkoušet.
Housenka neví, co z ní bude, kam směřuje. Představte si, že bychom jí něco o její budoucnosti vypravovali. Vůbec nebude vědět, o čem mluvíme.
Kdyby slyšela: "Milá housenko, měla by ses zakuklit", nebude nám rozumět.
A i kdyby nám rozuměla, řekne: "Proč? Mně se líbí listí. A co je to zakuklit?"
"Budeš mít křídla."
"Nač? Já je nepotřebuji."
Housenka si určitou dobu stačí, zajímá ji jen žrádlo.
Až když housenka dospěje, až v určité chvíli ji už listí nezajímá, najde si větvičku a začne se zamotávat. A kdybychom s ní mluvili, už by ani moc neslyšela, byla by jaksi ospalá. Ale předtím, třeba jenom o den, by domlouvání nebylo nic platné, její zájem by zůstával u listí.
V určitý čas dostane housenka "novou" informaci k zakuklení. Dokud ji nedostane, nezakuklí se.
Když to housenku popadne, zajímá ji už jen jedno místo na větvičce a žádné jiné, žádné listí, a ani neví, že až usne, začne se z ní dělat motýl.
Na modelu housenky si můžeme všimnout také, co znamenají Ježíšova slova: "Nikdo nemůže přijít ke mně, nepřitáhne-li jej Otec." (J 6,44
"Dokud nás nepřitáhne Otec, neporozumíme Ježíšovi". Do té doby budeme "hluší", jako housenka k naší řeči.
Housenka neví, že se jednou promění v motýla, kterému se budou jeho křídla líbit.
Housence je až v určité chvíli dána "chuť" zakuklit se. A je jí dáno, že až bude v kukle, začnou jí růst křídla a nové tělo.
Proto Ježíš řekl, nerozčilujte se, že mi nerozumíte. Ale pokud se budete zajímat o má slova, pak vám dá Otec dar porozumění a bude vám dán zájem o nové tělo o druhé oči, druhé ruce a druhý mozek.
Tady jsme u toho. Dokud nás Ježíš nezaujme svou moudrostí, dokud se nepřesvědčíme o jeho pravdivosti, potud nemáme valný zájem o nový, věčný život, ke kterému nás Ježíš zve.
Až když nás zaujme krása Ježíšova života, jeho silné přátelství s Otcem (které unese naši bídu), pak začneme toužit a potom dostaneme od Boha chuť podobat se Ježíšovi - jeho způsobu myšlení, mluvení a jednání.
Pak budeme usilovat o nový život. (Všimněte si, jak mnoha lidem stačí bohatý pozemský život. Pokud někdo takové chvíle prožívá, život věčný jej zatím nijak nepřitahuje).
Dojdeme-li k touze po životě s Bohem, bude nám dáno pochopení pro smysl Večeře Páně. O možnost nechávat se prostoupit Ježíšem zevnitř.
Naše zatím pouze lidská touha bude obohacena darem od Boha.
Začne v nás růst nový - věčný život. Začnou nám "narůstat křídla" jako rodícímu se motýlovi v kukle.
Nebudeme se bát smrti. Bude v nás narůstat věčný život. Ne až po smrti. Už teď.
Křtem nám Bůh dává zárodek věčnosti - jako nakladené vajíčko motýla.
My nejsme pouhý naprogramovaný živočich. Nás se Bůh nás ptá a zve nás k novému životu.
Cílevědomě smíme spolupracovat s Bohem. Jsme spolutvůrci své budoucnosti. /3
Kdo ale neprojde dostatečný kus cesty s Ježíšem a jeho výukou, ten pochopitelně nemá o tyto věci zájem.
Jiná věc je ovšem hloupá a vzteklá reakce lidí. Tenkrát požadovali (ledaskdo podobně i dnes) po Ježíši další zázrak.
"Ne, ne, dnes se chléb dávat nebude, nejdříve musíte být ochotni naslouchat poctivě slovům Božím. Až je zpracujete, Otec vám dá další poznání. Pak budete rozumět."
Chtěl je naučit jinak myslet, jenže po něm výhružně vyjeli: "Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?" Odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste se naučili důvěřovat tomu, kterého poslal Bůh". (Srov. J 6,28-29
Do toho se jim nechtělo. Vymlouvali se. "No, dobrá, tak nám ten svůj chléb stále dávej, a nech už těch zbytečných řečí."
Nestojíme o Ježíšovo slovo. Máme raději své zbožné akce, ve kterých nás nikdo neobtěžuje nějakým přemýšlením. Raději se klaníme a vedeme řeči o Eucharistickém tajemství. Hrajeme si na mystiky a sugerujeme si, jak přijímáme Ježíše za svého krále a zasvěcujeme mu sebe i celý svět.
Nakolik ovšem my stojíme o Ježíšovo slovo, se ukáže.
Podobáme se medikovi, který nestojí o přednášky a o poznání, ale hrozně rád by v bílém plášti, ozdoben titulem doktora medicíny, operoval.
Naštěstí má Bůh rozum a žádného nedouka do ordinace nepouští.
"Tak si to nech", urazili se tenkrát.
"Chtěli jsme jej udělat králem, ale co to blekotá, to máme jíst jeho maso a pít jeho krev jako nějací divoši? Copak jsme kanibalové? Fuj, to se nedá poslouchat. Jdem pryč!"
Uvidíme, jak se zachováme my.
Přečtěme si pozorně znovu Janovu 6. kapitolu. Nikde jinde nenajdeme tyto Ježíšovy informace.
Ale je třeba zachovat postup. Bez vstupu do předsíně nevejdeme do jedenácté kapitoly. Tam se dává nové porozumění. Nová chuť k novému životu. Tam to člověka chytne.
Kdo se bude sytit Ježíšovým slovem a u jeho Stolu, začnou mu "narůstat křídla a nové tělo" a nebude se strachovat, jak jednou v nebi dopadne. Království boží pro někoho může začít už teď.
---------------------
Poznámky:
/1 O stromu života se nemluví, ani když je řeč o ráji. Hadovi se podařilo nás fascinovat jen stromem poznání dobrého a zlého.
/2 Ke sjednocení s Ježíšem a Otcem vypráví Ježíš v podobenství o vinném kmeni, a dalších verších (J 15,1n
K tomuto sjednocení také neoddělitelně patří sjednocení s bratřími, říká apoštol Pavel v 1 Kor 10,16-17
1 J 4,11-12.20-21
Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle."
"Řekne-li někdo: "Já miluji Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra."
/3 Stolování u Ježíšova stolu je osobní a nezastupitelné. "Svaté přijímání" se nedá poukázat někomu dalšímu. Za druhého nemohu přibrat na váze, nechat se operovat nebo se naučit hrát na housle.
;
před dnešní úryvek evangelia.
"Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."
Židé se mezi sebou přeli: "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?"
Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky."
- - - - -
Hospodin dal v ráji lidem strom života. (To, co si v mýtech a pohádkách bohové před smrtelníky žárlivě střeží pro sebe, to dal Stvořitel v ráji lidem k užívání.)
Škoda, že se o stromu života nemluví. /1
Vědomě se nám po něm ani nestýská. To jen astrologové a všelijací mágové se snažili vyrobit kámen mudrců a elixír života, nebo živou vodu a jak se to vše jmenovalo.
Minulou neděli jsme stihli pouze vstoupit do předsíně vedoucí k jedenácté komnatě Ježíšově.
Chci se vrátit především k Ježíšovým slovům v J 6,51-58
.
Před týdnem jsem říkal, že tento text je jen pro pokročilé, ne pro začátečníky. Předpokládá určitou znalost Ježíšových pojmů.
Bůh nám nabízí možnost "stát se jeho dětmi". (srov. J 1,12
)
Nabízí nám "boží království". Např. v rozhovoru s Nikodémem: "pokud se nenarodíme znovu" - "z vody" ("obrácení", o kterém mluví Ježíš, i jeho předchůdce Jan) a "z Ducha". (Srov. J 3,3n
)
Programem, cílem, smyslem našeho života je budoucnost u Boha (život věčný). Nové porozumění s Bohem, velikou spolupráci s Bohem. Nejsme odkázáni jen na své možnosti, Bůh nám k novému způsobu života nabízí nové vybavení (nové tělo, nové psychické schopnosti).
Skrze Ježíše můžeme vstoupit do takové blízkosti Boží, kam bychom sami lidskýma očima nedohlédli, našima nohama nevystoupili a rukama nedosáhli.
Ježíš pro nás je Stromem Života.
Abychom pochopili o co jde, nabízí nám Ježíš své "slovo" - pramen veškeré moudrosti.
A nabízí nám zvláštní chléb, ze kterého vzniká jiná forma života - život věčný.
Shrnu Ježíšova slova v našeho úryvku (J 6,51-58
):
K životu věčnému nám Ježíš nabízí potravu - chléb - své tělo a svou krev.
Kdo bude jíst a pít, (už) má život věčný. Bude vzkříšen.
(Ježíšova hostina slouží ke sjednocení... /2 )
Připravme si k pochopení textu trochu půdu.
Snad můžeme říci, že náš život má tři dějiství.
1. - Prenatální věk, 2. - čas od narození po smrt, 3. - budoucnost s Bohem.
Se současným životem máme vědomou zkušenost.
Život předtím pozorujeme jen na jiných lidech a zvenku.
Život v budoucnosti dovršení božího království můžeme pouze odhadovat, se vzkříšením zatím nemáme osobní zkušenost. Ježíš nám o tom něco říká svým zmrtvýchvstáním - včetně jeho setkávání s učedníky po vzkříšení.
Ježíš používal ke svému vyučování podobenství a obrazy. (K našemu pochopení Božího království mluví třeba o kynutí těsta nebo o zasetém poli.)
Co jestli nám Stvořitel - o dějstvích našeho života - daroval podobenství na životě motýla.
Motýl je posledním dějstvím života jedince, který byl původně housenkou.
Zkusme to podobenství vyzkoušet.
Housenka neví, co z ní bude, kam směřuje. Představte si, že bychom jí něco o její budoucnosti vypravovali. Vůbec nebude vědět, o čem mluvíme.
Kdyby slyšela: "Milá housenko, měla by ses zakuklit", nebude nám rozumět.
A i kdyby nám rozuměla, řekne: "Proč? Mně se líbí listí. A co je to zakuklit?"
"Budeš mít křídla."
"Nač? Já je nepotřebuji."
Housenka si určitou dobu stačí, zajímá ji jen žrádlo.
Až když housenka dospěje, až v určité chvíli ji už listí nezajímá, najde si větvičku a začne se zamotávat. A kdybychom s ní mluvili, už by ani moc neslyšela, byla by jaksi ospalá. Ale předtím, třeba jenom o den, by domlouvání nebylo nic platné, její zájem by zůstával u listí.
V určitý čas dostane housenka "novou" informaci k zakuklení. Dokud ji nedostane, nezakuklí se.
Když to housenku popadne, zajímá ji už jen jedno místo na větvičce a žádné jiné, žádné listí, a ani neví, že až usne, začne se z ní dělat motýl.
Na modelu housenky si můžeme všimnout také, co znamenají Ježíšova slova: "Nikdo nemůže přijít ke mně, nepřitáhne-li jej Otec." (J 6,44
) A opět: "Proto jsem vám pravil,
že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." (J 6,65
)
"Dokud nás nepřitáhne Otec, neporozumíme Ježíšovi". Do té doby budeme "hluší", jako housenka k naší řeči.
Housenka neví, že se jednou promění v motýla, kterému se budou jeho křídla líbit.
Housence je až v určité chvíli dána "chuť" zakuklit se. A je jí dáno, že až bude v kukle, začnou jí růst křídla a nové tělo.
Proto Ježíš řekl, nerozčilujte se, že mi nerozumíte. Ale pokud se budete zajímat o má slova, pak vám dá Otec dar porozumění a bude vám dán zájem o nové tělo o druhé oči, druhé ruce a druhý mozek.
Tady jsme u toho. Dokud nás Ježíš nezaujme svou moudrostí, dokud se nepřesvědčíme o jeho pravdivosti, potud nemáme valný zájem o nový, věčný život, ke kterému nás Ježíš zve.
Až když nás zaujme krása Ježíšova života, jeho silné přátelství s Otcem (které unese naši bídu), pak začneme toužit a potom dostaneme od Boha chuť podobat se Ježíšovi - jeho způsobu myšlení, mluvení a jednání.
Pak budeme usilovat o nový život. (Všimněte si, jak mnoha lidem stačí bohatý pozemský život. Pokud někdo takové chvíle prožívá, život věčný jej zatím nijak nepřitahuje).
Dojdeme-li k touze po životě s Bohem, bude nám dáno pochopení pro smysl Večeře Páně. O možnost nechávat se prostoupit Ježíšem zevnitř.
Naše zatím pouze lidská touha bude obohacena darem od Boha.
Začne v nás růst nový - věčný život. Začnou nám "narůstat křídla" jako rodícímu se motýlovi v kukle.
Nebudeme se bát smrti. Bude v nás narůstat věčný život. Ne až po smrti. Už teď.
Křtem nám Bůh dává zárodek věčnosti - jako nakladené vajíčko motýla.
My nejsme pouhý naprogramovaný živočich. Nás se Bůh nás ptá a zve nás k novému životu.
Cílevědomě smíme spolupracovat s Bohem. Jsme spolutvůrci své budoucnosti. /3
Kdo ale neprojde dostatečný kus cesty s Ježíšem a jeho výukou, ten pochopitelně nemá o tyto věci zájem.
Jiná věc je ovšem hloupá a vzteklá reakce lidí. Tenkrát požadovali (ledaskdo podobně i dnes) po Ježíši další zázrak.
"Ne, ne, dnes se chléb dávat nebude, nejdříve musíte být ochotni naslouchat poctivě slovům Božím. Až je zpracujete, Otec vám dá další poznání. Pak budete rozumět."
Chtěl je naučit jinak myslet, jenže po něm výhružně vyjeli: "Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?" Odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste se naučili důvěřovat tomu, kterého poslal Bůh". (Srov. J 6,28-29
)
Do toho se jim nechtělo. Vymlouvali se. "No, dobrá, tak nám ten svůj chléb stále dávej, a nech už těch zbytečných řečí."
Nestojíme o Ježíšovo slovo. Máme raději své zbožné akce, ve kterých nás nikdo neobtěžuje nějakým přemýšlením. Raději se klaníme a vedeme řeči o Eucharistickém tajemství. Hrajeme si na mystiky a sugerujeme si, jak přijímáme Ježíše za svého krále a zasvěcujeme mu sebe i celý svět.
Nakolik ovšem my stojíme o Ježíšovo slovo, se ukáže.
Podobáme se medikovi, který nestojí o přednášky a o poznání, ale hrozně rád by v bílém plášti, ozdoben titulem doktora medicíny, operoval.
Naštěstí má Bůh rozum a žádného nedouka do ordinace nepouští.
"Tak si to nech", urazili se tenkrát.
"Chtěli jsme jej udělat králem, ale co to blekotá, to máme jíst jeho maso a pít jeho krev jako nějací divoši? Copak jsme kanibalové? Fuj, to se nedá poslouchat. Jdem pryč!"
Uvidíme, jak se zachováme my.
Přečtěme si pozorně znovu Janovu 6. kapitolu. Nikde jinde nenajdeme tyto Ježíšovy informace.
Ale je třeba zachovat postup. Bez vstupu do předsíně nevejdeme do jedenácté kapitoly. Tam se dává nové porozumění. Nová chuť k novému životu. Tam to člověka chytne.
Kdo se bude sytit Ježíšovým slovem a u jeho Stolu, začnou mu "narůstat křídla a nové tělo" a nebude se strachovat, jak jednou v nebi dopadne. Království boží pro někoho může začít už teď.
---------------------
Poznámky:
/1 O stromu života se nemluví, ani když je řeč o ráji. Hadovi se podařilo nás fascinovat jen stromem poznání dobrého a zlého.
/2 Ke sjednocení s Ježíšem a Otcem vypráví Ježíš v podobenství o vinném kmeni, a dalších verších (J 15,1n
).
K tomuto sjednocení také neoddělitelně patří sjednocení s bratřími, říká apoštol Pavel v 1 Kor 10,16-17
a 1 Kor 11,17-34
. (Srov. také např.
1 J 3,14-18
)
1 J 4,11-12.20-21
: " Milovaní, jestliže Bůh
nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.
Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle."
"Řekne-li někdo: "Já miluji Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra."
/3 Stolování u Ježíšova stolu je osobní a nezastupitelné. "Svaté přijímání" se nedá poukázat někomu dalšímu. Za druhého nemohu přibrat na váze, nechat se operovat nebo se naučit hrát na housle.
;