20. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Pr 9,1-6 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Př 9,1-6; Ef 5,15-20; Jan 6,51-58
Datum: 20. 8. 2006


Ve vyprávění hebrejské  bible (Starém zákoně) je moudrost zosobněna. My z pohledu NZ za ní vidíme Ježíše Krista. On nás také zve k  hostině.

- - - - -

Rád bych mluvil o tom, čím pro nás chce Ježíš být ve svém Těle a Krvi. Ale porozumět této jedenácté komnatě může jen ten, kdo projde její předsíní. Před touto předsíní ale došlo ke srážce tehdejších Ježíšových posluchačů s Nazaretským. Ani my nevejdeme, aniž bychom předsíní prošli.   

Musím tedy začít od předsíně.

Možná přijdu na nedělní  bohoslužbu a za sebou potáhnu na provázku autíčko.

Chci totiž upozornit, že nemůžeme chodit do kostela nebo k sv. přijímání se znalostmi malých dětí.

Malíř Adolf Born maluje lidi, jako všelijaká zvířata. Takovým způsobem nám nastavují zrcadlo

bajky. Představte si, že by nás Born namaloval, jak jdeme do kostela. Někdo z nás by měl hlavu kačera a za sebou by táhl na provázku kačenku, jiný by táhl koníčka, krokodýla, kohouta, autíčko ...

Co jestli takhle přicházíme do kostela a ke Stolu Páně - na úrovni dětských znalostí  o Bohu?

Někdo se třeba z mých řečí ošívá.

Nabízím k přemýšlení, zda na tom něco je.

Ježíš se nebál u posluchačů narazit. Byl statečný.

Lékař nesmí podcenit nemoc pacienta! Strážce města nesmí podcenit nebezpečí z blížících se nepřátel, říká Hospodin prorokovi (srov. Ez 33,1-9).

Když se zeptáte lidí, proč jdou ke Stolu Páně, často uslyšíte rádoby poučnou definici, ale pak se ukáže, že je to prázdné.

Do kostela přicházejí  3 skupiny lidí. (Prosím Vás, nikoho nesoudím, nikoho nechci popudit, naopak rád bych ukázal velikost Božího přátelství a nabídku jeho darů.)

-    Do první skupiny patří lidé, kteří občas nebo i pravidelně chodí do kostela, ale ke Stolu Páně nepřistupují (buď si netroufají, nebo ještě neobjevili důležitost Ježíšovy hostiny).       /1 Připomínám, že Večeře Páně je hostinou hříšníků (kteří chtějí být lepší). Ježíšova hostina není za odměnu a za výkon. 

-    Druhou skupinu tvoří lidé, kteří chodí ke svátostem a myslí si, že vědí proč a jak a co.

-    Třetí  skupina, bohužel velmi, velmi málo početná, jsou ti, kteří si dali práci, aby pochopili z evangelia to, co sám Ježíš o sobě říká, a to co říká o Eucharistii.

Toto je vážná diagnóza. /2 

Dvě skupiny se šidí.

Ta první nevyužije nabízeného daru.

Druhá skupina si může dokonce škodit. 

V 1. dopise do Korintu píše apoštol Pavel: "Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají." (Srov. 1 Kor 11,17-34) Nechci vytrhávat tuto větu, jen chci upozornit na důležitost pochopení toho, co nám Ježíš nabízí.

Naše chyba může být ve vadné představě - proč mám jít ke Stolu Páně.  

Nebezpečné na tom je, že nás nenapadne hledat chybu v tomto místě. Vždyť já přece ke Stolu Páně chodím rád a zbožně!

Inu, to je následek toho, že mě mnoho nezajímá Boží slovo. Následek PODCEŇOVÁNÍ  Boží výuky. My raději "snadno a rychle". 

V 1. kap. listu k Římanům stojí: "Nestáli o správné poznání Boha, proto je Bůh vydal." Opět nechci vytrhával tento výrok ze souvislostí.

Jen upozorňuji na důležitost "Chleba - Slova Božího". Bez něj neporozumíme "Chlebu - Tělu a Krvi Páně".

Tahat za sebou autíčko na provázku je pro dospělého pošetilé. V náboženských otázkách - v odpovědích na ně - zůstáváme leckdy na dětské úrovni.

Nevymlouvejme se, že je těžké  slovu Ježíšovu porozumět. Není. Ježíš umí učit.

Zástupům vytýkal: "Nevymlouvejte se. Jste schopní poznat, jaké bude počasí, můžete porozumět tomu, co vám vysvětluje Bůh". (Srov. Lk 12,54-57)

Jenže, kdo po Písmu sv. nesáhne, k tomu nepromlouvá.

Kdo by nám mohl říct více o významu Těla a Krve Páně než Ježíš?

Jenže my máme raději kdejaké  rádoby zbožné fantazie. Jak to, že víc čteme zbožné knížky než Boží slovo?

Jistě, Božímu slovu zatím nerozumíme, ale dnes máme možnosti porozumět, jako ještě  v dějinách Církve nikdy. Je na nás, zda si přiznáme, v čem je naše nouze a naše nezdravota.

O co jsme lepší než  židé okolo Ježíše? Ti, když zažili zázrak rozmnožení chlebů, chtěli Ježíše udělat králem. Ale když jim Ježíš začal vykládat o sobě - jako o Chlebu z nebe,  začínali o Ježíši pochybovat, začínala se jim kazit nálada, až nakonec znechuceni od Ježíšova kázání odešli.

Nejde také nám víc o zázrak než o porozumění s Ježíšem?

Leckdo z nás věří v Ježíšovu přítomnost v jeho Hostině, ale je znechucen tím, že by měl Ježíšova slova promýšlet.

Vůbec si nepřipouští,  že nemá o Večeři Páně pořádné vědomosti ?!

Uvědomte si, že po Ježíšově řeči na toto téma odešli od Ježíše nejenom lidé ze zástupu, co chtěli Ježíše udělat králem, ale i mnozí z učedníků. /3 (To uslyšíme ve čtení příští neděle.)

Máme raději bělostnou svatou Hostii než Bibli.

Kdo chce, může si přiznat, že Boží Slovo víc neznáme než známe. A že naše chyby a hříchy pramení z toho, že neznáme Boží vzkaz. A že to, co pokládáme za znalost, leckdy není v pořádku.

Může někdo z nás říct, že do plné míry chápe Ježíšův vzkaz? Máme tedy práci v tomto směru.

Znovu řeknu, lidé okolo Ježíše se naštvali, když jim chtěl něco dalšího vysvětlit.

"Nech vykládání a raději pro nás dělej zázraky. Co ti to udělá? Svoje úvahy a přemýšlení si nech. Dej nám chleba." Dnes bychom řekli: "Zvedni nám naši ekonomickou úroveň".

A už jsme u satana, který  po Ježíši chce, aby z kamení udělal chleba (- právě tenkrát Ježíš mluvil o "Chlebu - slovu Božím").

Nedivme se, že někdy Ježíš  i sv. Petra označuje za satana (to není nadávka, ale zařazení, diagnóza): "Víš, že teď uvažuješ jako satan? Víš, že takto satan začínal? Takhle začíná cesta do pekel?" (Srov. Mt 4,1-11)

Spousta lidí nemá  správnou představu o funkci eucharistie. Pořád v tom vidí jakýsi "prášek proti molům". Aby na mně nešli komáři, postříkám se nějakým sprejem. A aby na mě nešly hříchy, jdu k sv. přijímání. Jistě to nikdo takhle neřekne. Ale když vám přijde dítě, tzv. připravené k sv. přijímání a zeptáte se, proč jde, řekne, abych měl týden posilu. To je ten sprej proti komárům.

Bohužel ani většina nás dospělých se nedostala k ústřední myšlence, okolo které se všechno točí - k otázce věčného životu, k nové formě života podle Ježíše. (O tom budu mluvit za týden.)

Večeře Páně je vrcholem našeho náboženského života a všeho prožitku. Ale k výstupu na tento vrchol je třeba ovšem znát celé evangelium, ne jenom úryvek, který jsme slyšeli dnes. (Proto Ježíš slavil Poslední večeři téměř na konci svého vyučování.)

Potřebujeme  číst celé evangelium. Pozorně. Nemůžeme začínat Svátostí Oltářní.

Ten, kdo dosud nečetl evangelium, musí začít jinak, ne od katechismu, ale: od Ježíšova kázání, od slov neznámého tesaře z Nazareta - jejichž pravdu je třeba si ověřit. Je nám třeba nenechat si ujít ani slovo, aniž bychom mu rozuměli.

Kdo z nás by si mohl myslet, že nepotřebujeme Ježíšovo vyučování v takové míře, jako apoštolové. Kdo by si troufl myslet, že my porozumíme Pánu Ježíše dříve než sv. Petr nebo sv. Jan?

Všichni se potřebujeme obrátit k Ježíšovu slovu. 

Nechtějme být hned mystiky. Nejdřív vychoďme školu slova Božího. Pohané (zbožní lidé) nemají Písmo svaté. Oceňujeme jejich zbožné úsilí, ale využívejme, že k nám mluví sám Bůh.

Královna ze Sáby přišla za Šalomounem. Mudrci (pohanští teologové a vědci) z východu přišli do Betléma. Etiopský ministr financí, který přijel na pouť do Jeruzaléma, prosil jáhna Filipa, aby mu vysvětlil text z Izajáše. 

K bídě dnešního světa, k tomu, že nikdo nemá zájem o křesťanství (kolik lidí každý z nás přivádíme ke křtu?) přispívá to, že my křesťané si s Bohem nerozumíme.

Nepohoršujme se nad hladovými lidmi, kteří bloudí v pohanských náboženstvích. Mám velikou úctu k pohanům, ale nečekejme, že v pohanských náboženstvích dostaneme více.

My sami máme dluh k tomu, co nám Bůh řekl. Je lépe kopat jednu hlubokou studnu než několik mělkých.

Máme zanedbané porozumění Písmu a určitou nechuť se Písmem zabývat.

Neříkáme už: "Ježíši, udělej nám svačinu". Ale: "Dej nám své Tělo na posilu na týden, na posílení energie, aury...", jak kdo, má  tu "svou" představu. 

Opravdu je třeba číst evangelium, a pročítat je celé. Až když budeme z evangelia hodně znát, porozumíme, k čemu Ježíšova hostina slouží.

Ježíš mluví o "chlebu" ve dvou významech.

-   "Chlebem"  nám je slovo Ježíšovo a slovo Boží (celá hebrejská bible - Starý zákon):  "Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst". Mt 4,4  

-    A potom skutečný chléb - "Tělo Kristovo" (Eucharistický chléb)

Toto podstatné jsem pouze malinko naznačil. Ne z upovídanosti, ale z odpovědnosti před Ježíšem.

Pokud promyslíme, proč  Ježíšovi učedníci odešli od svého Mistra, pokud sami budeme stát o víc, dostane se nám pochopení Ježíšových slov o Jeho Tělu a Krvi. 

--------------------

Poznámky:

                      /1   Připomínám, že Večeře Páně  je hostinou hříšníků (kteří chtějí  být lepší). Ježíšova hostina není za odměnu a za výkon. 

                      /2  Řekne-li mě doktor: "Máte cukrovku", nebudu se na něj zlobit.

Upozorní-li mě  někdo: "Víš, že můžeš  požádat o sociální příspěvek"? Nebo ukáže-li nám někdo,  jak využívat na kole "přehazovačku" (pokud to ještě neznáme),  budeme rádi. To jen vůči slovu božímu se od pradávna ošíváme.

                      /3    Nemáme snad stejné sklony? "Pane Ježíši, já věřím, že ve svaté Hostii je tvé pravé Tělo",  a bác sebou na kolena. "Ježíši, už mě nemusíš více říkat, ach to je krása, já ti chci celý patřit, já v tebe celou duší věřím, já v tebe doufám, já tě miluji - doufám, že o tom nepochybuješ - (mluvíme podobně jako sv. Petr) já ti obětuji svůj život, já ti dám, co ode mne chceš, jakoukoliv smrt přijmu, abych se s tebou obětoval za všechny hříchy a urážky světa a odčiňoval všechna provinění hříšníků, kteří tě ještě naznají.