Svátek Proměnění Páně
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 13,10-17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dan 7,9-14
Datum: 6. 8. 2006
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 13,10-17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dan 7,9-14
; 2 Petr 1,16-19
; Mk 9,2-13
Datum: 6. 8. 2006
(Každý rok se některou neděli probírá tato událost, navíc ještě o svátku Proměnění Páně, který letos připadl na neděli. To o něčem svědčí. Možná si máme všimnout, nakolik chyba apoštolů zůstává dosud i naší chybou.
Připomínám, že jsme nad Mk 9,2-13
uvažovali 2. neděli postní
2. března 2006. Poznámky jsou k mání na www.letohrad.farnost.cz v "Archivu příprav
k biblickým textům na neděle")
Před týdnem jsme mluvili o nasycení zástupů. Pokud bychom zůstali jen u samotného zázraku, bylo by to málo. O Proměnění Páně to platí ještě ve větší míře.
Kdo si nepřečte líčení ostatních evangelistů, nezví ani jak se to odehrálo. Kdo zůstane pouze u vylíčení Proměnění na hoře, nemá možnost pochopit, o co jde, protože samo "Proměnění Páně" nedává smysl.
Obvyklý názor, že apoštolové měli být posílení ve víře neobstojí. (Jednak přehlíží, že apoštolové až do vzkříšení vůbec nepřipustili smrt Mesiáše, navíc z vlastní zkušenosti víme, že nám v krizi předešlé dobré zážitky mnoho nepomáhají - viz vážná hádka nebo krize mezi manžely.)
Abychom pochopili, proč k Proměnění Páně došlo, je třeba si přečíst předcházející událost, která se stala asi o týden dřív.
Pro toho, kdo si váží Ježíšova vyučování a stojí o pochopení, nebude zatěžko si vyhledat texty:
Mt 16,13-23
; Mt 17,1-13
Mk 8,27-33
; Mk 9,2-13
Lk 9,18-22.28-36
Ježíšova otázka: "Za koho mě lidé pokládají", je samozřejmě vyslovena kvůli učedníkům. Ježíš průzkumy nepotřebuje. /1
Apoštolové vyprávěli Ježíšovi, jak lidem, ke kterým je poslal, nemohli vysvětlit, že Ježíš není žádný prorok, který znovu přišel k Izraelitům, ani Jan Předchůdce Páně.
"Ježíšíkriste, to jsou zabednění lidé. To mají z toho rabínského vyučování", tak se rozčilovali.
;Až po vzkříšení jim došlo, že oni sami byli podobně zabednění vůči Ježíšovu vyučování.
Ani po řadě pokusů se Ježíši nepovedlo zviklat některé názory učedníků, kdysi získané při vyučování náboženství.
Nejprve byl Petr pochválen a pak tvrdě pokárán. Když Ježíš řekl: "Ale, panové, aby nebylo mejlky, Mesiáše zlikvidují slušní a zbožní lidé, představitele synagógy (církve)", Petr odporoval.
Kdo z nás by neodporoval? Já, určitě.
Ale stojíme o to, aby nám Ježíš říkal pravdu? I tu, která nám je nepříjemná?
Kdybychom se apoštolů ptali: "Myslíte, že Bůh je hodný? Máte jej rádi? Máte k němu úctu ...?" "To je samozřejmé", by přitakali, a naše otázky by pokládali za zbytečné.
A ejhle, je důležité si uvědomit, že i když jsme přesvědčeni o Boží dobrotě, že z toho neplyne, že vzápětí můžeme dělat něco proti Bohu. Špatně.
Petr si to neuvědomoval.
Jak je možné, že sv. Petr odporoval Ježíši?
Byl přesvědčen o své pravdě. Ano, dosáhl veliké úrovně, ale nevěděl všechno.
Kdyby Petr řekl: "Ježíši, to, co říkáš se ale liší od toho, co jsme se o Mesiáši učili v náboženství. Proč si to myslíš?" Pak by to bylo v pořádku.
Jenže Petr si myslí, že ví lépe než Ježíš, jak to s Mesiášem bude.
Neptá se. A když Ježíš říká něco jiného, myslí si své. (Kdo chce, kdo je poctivý, ten se v tom příběhu najde.)
I svatý Petr si někdy nebyl schopen opravovat si své názory.
Až Židé uznají, že se odtrhli od Mojžíše a od Proroků, otevřou si dveře k další boží pomoci. Klíč mají ve vlastní kapse.
Je to tvrdě řečeno? O židech to odkýváme.
Zda budeme sobě měřit stejnou mírou je na nás.
Jestliže Židé, jestli apoštolové, byli zabednění a mysleli si, jak dobře znají náboženství a jak mají pravdu, pak je otázka, jak na tom jsem já, jak si já sám přizpůsobuji Bibli podle svého a ani si to neuvědomuji.
Přeskakujeme v Bibli místa, kterým nerozumíme, vybíráme si ta, co se nám líbí a montujeme si je podle svých představ. Vybíráme si všelijaké "myšlenky na den" - bez souvislostí - a pohlížíme na ně ve svém světle.
Měl bych být obezřetnější!
Máme slité dohromady to, co si myslíme, s tím, co je psáno v Bibli.
Mohli bychom i my slyšet: "Jdi mi z očí Satane"?
To není žádná legrace. Nejde o nadávku, ale o hrozné zařazení. "Poslyš, ty jsi jako satan, takhle satan začínal. Víš, že tak začíná cesta do pekel?
Víš, že máš satanský způsob myšlení? Ten taky tvrdí, že to ví lépe a není schopen opravy."
Petr platil za svou nedostatečnou pružnost. Ne, že by jej Bůh trestal. Nedůvěřoval Ježíšovi, spoléhal na sebe a neobstál v situaci, kterou by s pomocí Ježíše mohl se ctí projít. Nemusel být pak tolik ponížený...
Teď chce Ježíš ušetřit nás - abychom se neponížili my. Podaří se mu to?
Jestlipak my dáme na Ježíše, jestlipak mu my budeme pozorně naslouchat?
Protože se apoštolové nenechali přesvědčit, vymyslel Ježíš pro své tři nejlepší učedníky další vyučovací lekci. Na horu (výstup k poznání, k novému obzoru ...) vzal pouze je.
Uviděli svého Mistra v božím světle a UPROSTŘED největších osobností židovského světa, je tedy větší než Mojžíš a Eliáš - a oni jsou učedníky toho největšího Učitele.
Apoštolové byli unešení, potvrdilo se jejich přesvědčení - ano, Ježíš je boží Mesiáš. My jsme jeho služebníci. Navrhují postavení stanů. V Písmu stojí, že v poslední době přijde Bůh ke svému lidu a uprostřed svého lidu se utáboří, rozbije stan, bude přebývat. (Srov. Lv 26,11
; Ez 37,27
a
další)
Apoštolové jsou nadšení výjimečností a krásou události - ale, pozor - nejsou vyvedeni z míry obsahem rozhovoru. Ten jim uniká. Přesněji řečeno - vytěsní jej. Nechtějí slyšet, o čem vedou řeč Mojžíš, Eliáš a Ježíš: o Ježíšově "cestě do Jeruzaléma" - o jeho smrti. Taková slova nechtějí slyšet! /2 To se ovšem nedozvíme, pokud si nepřečtěme vyprávění Lukášovo. Rozhovor trvá dlouho, učedníci vypínají a usínají. (Kterýpak evangelista zmiňuje spánek učedníků, a který hodnotí Petrova slova: "Nevěděl co mluví"?)
Stalo se vám někdy, že jste usnuli na přednášce, která vás nezajímala? Já jsem několikrát usnul i na přednášce, která byla zajímavá. Ale to je jiná situace. Někdy jsme ospalí nebo je nízký tlak.
Hora "Proměnění" není tak vysoká, učedníci nebyli utahaní a Ježíš naplánoval pečlivě celou akci za příznivých okolností. Dobrý výsledek záležel už jen na učednících. Že se s Ježíšovým vyučování o vraždě Mesiáše míjeli, je vidět i z dalších detailů i na pozdějších lekcích, které jim Ježíš poskytl.
Všimněme si alespoň rozhovoru, který spolu vedli při sestupu z hory. Neptají se: "Ježíši, prosím tě, tak ty říkáš, že budeš zabit, že vstaneš z mrtvých?"
Ne, žádná diskuze. Nezareagují, ani když Ježíš říká: "Nikomu neříkejte, co jste viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých." Okrajově se jen chytnou toho, "co znamená vstát z mrtvých" a jak je to s příchodem Eliáše. Všimněme si, že to jsou úniková témata.
Zároveň si všimněme, že Ježíš na dobré otázky tazatelů odpovídá.
Mojžíš a Eliáš s Ježíšem mluví o tom, proč MUSÍ být Ježíš ukřižován.
Jak přesně vypadal rozhovor a kolik z něj slyšeli apoštolové, nevíme. /3
Kdo je všímavý, určitě zpozoroval, jak se bráníme novým názorům v náboženství (lepšímu mobilu ale ne). A jak, ve chvílích "ohrožení" novým názorem, tíhneme k útěku do okruhu těch, kteří mají stejný pohled na věc jako my. Uprostřed nich se pak utvrzujeme ve správném pohledu na věc, abychom nemuseli prozkoumávali novou informaci.
Všimněme si paradoxu jednání apoštolů: Jsou uchváceni a nadšeni tím, čeho byli svědky. A přitom vůbec nevnímají, o čem byla řeč.
To je nesmírně důležitý fakt, skutečnost. Je důležité jej prozkoumat.
Tím bychom se dostali k otázce, proč by někteří nevydrželi v nebi (otázka pekla). Nebo jiní, kteří by byli v nebi málo šťastní (otázka "očistce"). /4
Při sestupu z hory Ježíš říká: Nikomu neříkejte co jste zažili, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých." Apoštolové namítají: "Proč tedy zákoníci říkají, že má napřed přijít Eliáš?"
Herec musí velmi dobře rozlišit otázku a námitku. Obojí se píše s otazníkem.
Kdyby učedníci řekli: "Ježíši, nejde nám dohromady to, co říkáš. Jakým právem říkají zákoníci, že nejdřív musí přijít Eliáš?" Když to řeknu takhle, vidíme v tom obvinění zákoníků.
Jenže pokud řeknu: "No, počkej Ježíši, ty zapomínáš na to, co říkají naši velcí teologové? Ty se s nimi velice rozcházíš. Koukej se dostat do správných kolejí." Toto je ovšem umlčení Ježíše.
Jakým způsobem apoštolové řekli: "Proč tedy říkají zákoníci říkají...", nemůžeme rozlišit pouze na základě toho textu. Až porovnáním ostatních reakcí apoštolů na toto téma v dalších místech evangelií zjistíme, že platí ta druhá verze.
Je to trochu silné. Že by apoštolové jednali s Ježíšem jako s malým klukem?
Bohužel to je pravda. /5
Proč si to říkáme? Protože se k tomu sami apoštolové přiznávají (a my je právem považujeme za špičkové lidi. I pro tuto jejich poctivost, s kterou nezakrývají svá selhání ) /6 a nabádají nás, abychom neopakovali jejich chyby. Boží království má růst a ne aby každá generace troskotala u stejné chyby jako koně na Taxisově příkopu Velké pardubické.
Sv. Jan Miláček Páně si svou chybu uvědomil až když stál pod křížem. To je také smysl kříže, objevit v sobě tuto nedobrou povahovou vlastnost - bránění se nové informaci o Bohu. Ve zpovědním zrcadle, nebo při běžném zpytování svědomí tuto chybu nenajdeme. Objevujeme ji až po nějakém maléru, když člověk udělá něco, co s ním otřese.
-------------------------------------
Poznámky:
/1 "Ježíš všechny lidi znal; nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku." J 2,24-25
.
/2 I na nich se v této věci plní Izajášovo slovo: "Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím." Srov. Mt 13,10-17
/3 Pokus o načrtnutí rozhovoru:
Mojžíš a Eliáš říkají: "Ježíši, rozumíme tvé situaci. Máme s věřícími lidmi stejnou zkušenost. Takzvaní slušní lidé bývají tvrdohlaví, myslí si, že znají pravdu, stojí na svém, je těžké je k něčemu novému dovést, bávají zatvrzelí a nesnášenliví."
Eliáš mohl např. říci: "Z vlastní zkušenosti víme, jak dopadne každý, kdo přichází lidem na pomoc. Každý dobrý skutek po zásluze potrestají. Víme, jak dopadli skoro všichni naši kolegové - proroci a nositelé pokroku.
Je to smůla Ježíši, že si nedají říci. Jejich náboženství, jejich víra je pyšná. Máš pravdu, každý fanatismus je nebezpečný - ohrožující věc Boží i člověka spravedlivého. Ježíši, je to hrozné, že ti nakonec nezbude nic jiného než je nechat, aby se ukázalo k jakým koncům vede jejich "pravá víra". Nojo, přijdeš o život."
Mojžíš možná říkal: "Stále se to znovu a znovu opakuje. Až nad mrtvolami si lidé uvědomují, kam došla jejich suverenita. Třeba jako tenkrát s těmi jedovatými hady...
Ježíši, nepotěšíme tě, chápeme tě. Obdivuji tvoji obětavost, bude tě stát život.
Rozumím tvé víře, že nakonec získáš mnohé, až tě uvidí ukřižovaného. Snad se přece jen dodatečně chytnou za hlavu - až konečně uvidí nezištnost tvého přátelství vůči nim.
Máš pravdu, jako moji současníci byli uzdraveni pohledem na hada na kůlu, tak s tvými současníky nikdo nehne dřív (dokonce ani tady s Petrem, Janem a Jakubem), než tě uvidí na kříži. Do té doby ti neuvěří, že jejich víra je nebezpečná a krutá."
Jak přesně vypadal rozhovor a kolik z něj slyšeli apoštolové, nevíme.
/4 Satan tvrdí: "Ježíši, uznej, že jsem nejlepší". Ježíš mu namítá: "Je pravda, že z matematiky, z češtiny a všech ostatních předmětů jsi měl jedničky, ale máš pětku z mravů."
Nedivme se satanovi, že za takových podmínek nechce být v nebi. (Srov. Mt 4,9-10
)
Otázka očistce:
Všímáme, že se apoštolové přeli s Ježíšem, nedůvěřovali mu úplně. Zrovna tak Mojžíš ještě nedůvěřoval úplně Hospodinu - proto nemohl vejít do zaslíbené země.
Proč dal Bůh tu tvrdou lekci Abrahamovi s obětí Izáka? Mimo jiné také proto, aby ho přinutil pořádně se zamýšlet a pořádně s Bohem mluvit.
Očistec není pedantskou spravedlností otce, který žení syna a před svatbou mu vystaví účet a napráská mu za všechny hlouposti a neposlušnosti, které od malička kluk vyvedl.
My si někdy ten očistec tak představujeme.
V očistci se řeší něco jiného. "Očistec" je doučováním, aby se člověk nenaučil s Bohem rovně a otevřeně mluvit, aby se každý klient v očistci naučil Bohu porozumět a jednal s ním poctivě.
/5 Popíšu jednotlivé případy:
1) Sv. Petr jednal s Ježíšem jako s malým klukem. Skoro bychom mohli Petrovo odporování popsat: "Tomu ty, Ježíši, nerozumíš!"
2) Na hoře Proměnění, apoštolové z nezájmu usnuli. (Přesněji řečeno, z odmítavého postoje.)
3) Při sestupu z hory (pro Jakuba, Petra a Jana je to vlastně třetí informace o utrpení a smrti Mesiáše) opět "neslyší" a myslí si své.
4) U další předpovědi Mk 9,30-32
, Mt 17,22
, Lk 9,43
(oficiálně " Druhá předpověď
utrpení" - podle nadpisů v Písmu): "Poučoval své učedníky a říkal jim: ,Syn člověka
bude vydán lidem do rukou a ti ho zabijí, ale za tři dny po své smrti vstane'. Oni však tomu
výroku nerozuměli a báli se ho zeptat."
5) Následuje případ nadepsaný: "Třetí předpověď utrpení" Mk 10,32-34
(Mt 20,17-19
) - bez odezvy učedníků. (Srov. Lk 18,31-34
) Ve verši 34: "Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim
zůstal skryt a nepochopili, co říkal.")
6) Hned potom následuje žádost matky synů Zebedeových Mk 10,35n
(Mt 20,20n
). Ta si vyloží Ježíšova slova o cestě do Jeruzaléma
tak, že Ježíš jde vstříc korunovaci do hlavního města a snaží se zajistit svým synům
protekci. Ježíš si zavolá ostatní a drsně udělá Janovi a Jakubovi ostudu, protože otázka
Ježíšova utrpení a smrti je důležitá věc (nemluvě o povyšování se nad druhé) a
apoštolové, dokonce ti nejlepší ji nechápou!
7) Po Ježíšově ukřižování v neděli ráno přicházejí ženy se správou o Ježíšově zmrtvýchvstání. Apoštolové o ženách řekli, že se pomátly, "ta slova zdála se jim bláznovstvím" (Lk 24,11
). Stále ještě apoštolové nevěří, že by Mesiáš mohl být
ukřižován.
Stejného mínění je Kleofáš a ten druhý učedník, kteří se trhli od party a šli pryč: "A my si jsme mysleli, že Ježíš je Mesiáš, což se ovšem ukřižováním ukázalo, že není ..." (Srov. Lk 24,19n
)
8) Nakonec, a to je úplně otřesné, když se Ježíš zjeví zmrtvýchvstalý, jeho nejbližší přátelé (svatí apoštolové) jej pokládají za nějakého ducha (za strašidlo). Srov. Lk 24,36-46
Podívejme, jak je třeba s Písmem pracovat a dát dohromady to, co píší o dané události všichni evangelisté a také dát dohromady všechno, co s tím souvisí a nevybírat např. jenom jednu předpověď. Kolik těch předpovědí bylo? A apoštolové nechápou.
/6 Vatikánské archívy se mohou otvírat až po 70 letech, archivy v Anglii po 80 letech - aby potomci neměli ostudu z chyb otců. Apoštolové sice děti měli (na rozdíl od dnešních papežů), ale byli úžasně poctiví sami o svých chybách hned vypravovali, případně nechali napsat.;