16. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ef 2,13-18 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 23,1-6; Ef 2,13-18; Mk 6,30-34
Datum: 23. 7. 2006
Minule jsem položil otázku: Na jaké skále stojí víra církve? Co, nebo kdo, je tou skálou?

V evangeliu najdeme dvě místa, která mluví o skále. "Každý, kdo slyší má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále."  Srov. Mt 7,24-25

"Já ti pravím, že ty jsi Skála (Petr); a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou."  Srov.Mt 16,18  

Nebudeme hádat, které  tvrzení je to základní. Dnešní  úryvek evangelia nám napomůže rozpoznat  správnou odpověď.

Ježíši je líto zástupu, protože ti, kteří jej měli pást, s nimi zacházejí podle svého, nejsou věrní Božímu slovu. Sám se jich ujímá.

Myslíte, že Ježíši není líto, když má někdo přijít do pekla a nebo třeba jenom "na týden" do očistce? Trápení v očistci může být asi veliké ... Že by to Ježíšovi nebylo líto?

Co může Bůh udělat pro to, aby peklo bylo prázdné?  Mnohokráte nás napadá, proč Bůh v kritických situacích pro zoufalé lidi nedělá víc, když je všemohoucí?  (Slovo "všemohoucí" nemám rád.) Proč míváme pocit, že by pro nás Bůh mohl udělat víc? Proč v našich modlitbách tolik Boha prosíme a přesto naše modlitby nejsou vyslyšeny? Je důležité to přiznat a přemýšlet o tom.

Bůh dal člověku moc rozhodovat, zda jeho nabídku přijme nebo nepřijme.

Člověk je jako kapitán na lodi. Kapitán je zodpovědný za loď a lidi na palubě. Posádka musí poslechnout kapitána. Kdyby na lodi jel Ježíš, tak nebude kapitánovi mluvit do jeho práce. Ježíš může utišit bouřku, může, jako pasažér, tu bouři vyvolat. Ale jestli jednou řekne, ty jsi kapitán, ty rozhoduj, tak nechá kapitána rozhodovat.

O bouři, jestli bude nebo ne, by mohl rozhodovat Ježíš, na to je pan kapitán krátký, ale kam loď pojede a co se bude na lodi dělat nebo nedělat, rozhoduje kapitán. Jak se posádka lodi bude chovat při bouři rozhoduje kapitán a Ježíš jako pasažér na lodi mu do toho nebude zasahovat.

Slyšeli jsme v úryvku evangelia jak okolo Ježíše bylo stále mnoho lidí. Ježíš a apoštolové se neměli ani kdy najíst. 

Kde skončili tito lidé, jež  původně o Ježíše natolik stáli, že jej ani nenechali vydechnout a najíst? Nakonec stáli proti Ježíšovi.

Nejprve nadšeně běhali za Ježíšem, ale za čas stáli na straně velekněze proti Ježíšovi.

Ježíš se jim věnoval, bylo mu jich líto, jsme slyšeli. Ježíš nebyl nějaký  kantorský začátečník. Jak to, že tolik lidí nejdříve viseli Ježíšovi na rtech a pak se obrátili proti němu?

Vzpomeňme na Ježíšovo podobenství  o Rozsévači. Záleží na každém, jakou půdou je pro slovo boží. Z toho, co Ježíš učil, si lidé - dodneška - berou jenom něco. Jen to, co se nám hodí.

Ježíši na nás záleží, je mu líto, jak mizerně jsme učeni, proto se nám osobně  věnuje, ani si neodpočine. Věnuje se nám přesto, že ví,  že výsledek nebude odpovídat jeho péči a námaze.

To je pozoruhodné!  Zřejmě  jeho zážitek z dávání, z učení, z vyprávění o Otci, převyšuje zklamání z naší hloupé povrchnosti. Každopádně jsme bohatí Ježíšovou přízní. To bychom neměli přehlédnout, to by s námi mohlo pohnout.

Prohra židů - to, jak se s Ježíšem minuli a dodneška míjejí - je pro nás velmi poučná. Už od Mojžíše slyšeli Hospodinovo slovo: "Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. Není v nebi, abys musel říkat: "Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?" Ani za mořem není, abys musel říkat: "Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?" Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.  Dt 30,11-14

Židé jsou stále vyvoleným národem. (My už jsme také vyvolení.) Jak to, že židé nerozuměli Ježíšovi? Vytvořili si svoji představu Mesiáše, přesto, že se jim Mojžíš a proroci věnovali. S jejich představou zbožnosti to bylo podobné. (Jak si my rozumíme s Ježíšem, se ukáže. Nechvalme den před večerem.)

Už od Mojžíše  židé slyšeli: "Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti.  Dt 18,15.18b-19

Proroci upřesňovali, jak to s Mesiášem bude.

Od Jeremiáš židé  znali: "Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.  Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: 'Poznávejte Hospodina!' Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat." Jer 31,33-34  (Srov. Žd 8,10-12)

Jenže, když Ježíš  přišel, kolovalo o Mesiášovi tolik všelijakých kázání, vzletných, vznosných, ale odchylujících se od Mojžíše a proroků.

Srdce každého věřícího žida se naplnilo obrovskou radostí, že žije v době Mesiášově. A vůbec nevěděl, a ani by si nepřipustil, že bude křičet "Ukřižuj !"Ani ve snu ho to nenapadlo.

Davy u Ježíše nevěděly, že mají před sebou Mesiáše. Ano, tenkráte, v té chvíli, o které jsme dnes četli, se za Ježíšem hnali a volali "hurá", - a o něco později, před Pilátem, se stejným elánem  křičeli "Ukřižuj !"

Proč? Nebyli důslední ve svém hledání. Podle jejich názorů jim vycházelo, že Ježíš je nějak napůl, napůl ano a napůl ne, až jim konečně nakonec jasně vyšlo, že Ježíš je neznaboh a že je nutno jej nechat ukřižovat. Minuli se Ježíšem proto, že nečetli pořádně Mojžíše a proroky.

Písmo nám staví před oči chyby židů, chyby apoštolů. Než budeme sami stát před Ježíšem, můžeme se učit na chybách jiných.

(Bylo by zajímavé zjistit, kolik katolíků zná výše uvedené texty z Písma a pokládá je za stěžejní.)

Naše postavení je stejné, jako bylo postavení židů, jenom s tím rozdílem, že známe jméno Mesiáše.  Ale židé znali jméno Mojžíše a proroků. Byli dostatečně vybaveni.

Potřebujeme přijmout celou Ježíšovu nauku.

Když slyším, s jakou chutí určití lidé zpívají některé písně 19. století a "celým srdcem" odříkávají jisté modlitby, jak Bůh a jeho nebeský dvůr vyslyší všechny naše prosby, jak nebylo slýcháno, aby byl někdo opuštěn ... , říkám si, ti lidé nevědí o hrůzách světových válek, nebyli nikdy na onkologii, neslyšeli srdcervoucí naříkání dětí? Nevšímají si, kolik modliteb není vyslyšeno? Jak to, že se neptají, proč nebyly jejich modlitby vyslyšeny? 

Když čteme v kostele z Písma, všichni se tváří, že jim je všechno jasné. Po přednáškách bývají dotazy na přednášejícího, jen v kostele už každý všemu rozumí. Nebo to je vše jen hra?

Proč lidé říkají, hlavně musíš pevně věřit, že tvá modlitba bude vyslyšena?

Představte si, že by slepec řekl, když se budu snažit koukat, uvidím. Hlavně musím mít silnou vůli. Silnou vůli mít může, ale dostane se nejspíš, lidově řečeno, do blázince. Když je někdo slepý, sebesilnější vůle nenahradí to, co nemá.

Je třeba si uvědomit, že o určitých věcech rozhoduje Bůh a my jimi nemůžeme pohnout, a nezbývá než si přiznat, ano, nemohu, na to nestačím.

Můžeme se dostat do situace, že nebudeme stále rozumět a stále budeme prosit Ježíše, aby nám pomohl - a Ježíš nám nebude pomáhat.

Proč? Protože nerozlišujeme své pravomoci, které jsme od Boha dostali a boží pravomoci. Nebereme celou Ježíšovu nauku, ale vybíráme si jenom něco z toho, co nám doporučuje.

Ježíš nám nechal napsat evangelia. Můžeme hledat, ptát se a prosit o pomoc k porozumění. Ježíš nenechává své slovo ležet jako mrtvou literu. Vybízí nás, čti si, ptej se, zamýšlej se nad mým slovem. Nevybírej si, nevyzobávej si jen něco.

Řada lidí zůstává jen u "Myšlenky na den", ale nedává si už Ježíšova slova do souvislosti. Copak Ježíš lidem říkal "myšlenku na den"? Jeho učení je velikým důmyslným poznáním, zjevením o Otci.  

Židé si už svoji havárii s Ježíšem prodělali. Kdežto my jsme se s Ježíšem ještě nesetkali. My ještě nemáme odzkoušeno, jak se zachováme, až uvidíme Ježíše tváří v tvář. Ale recept na to je jeden - Písmo sv., číst evangelia - celá, beze zbytku. A také je nutné si přiznávat, čemu nerozumím.

Rozhodně nepomáhá  nahrazovat nerozumění s druhým ujišťováním, jak mám toho druhého rád.

Nefunguje nám to ani doma. Natož ve vztahu s Bohem - tam jsou takové praktiky zákeřné.

Gratuluji dětem, kterým rodiče, či  prarodiče vypravují. Je to na nich vidět.

Gratuluji vám (i sobě), neboť Bůh se s námi baví (do sytosti). Může to na nás být vidět.