13. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mdr 1,13-15 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Mdr 1,13-15 (najít další); Mdr 2,23-24; 2 Kor 8,7-15; Mk 5,21-43
Datum: 2. 7. 2006


Poznámky k biblickým textům liturgie

13. neděle v mezidobí      Mdr 1,13-15 (najít předchozí);2.23-24     2 Kor 8.7-15     Mk 5,21-43      2. 7.  2006

Ježíš nám poskytl mnoho dokladů o svém pověření Bohem - vykonal řadu znamení - zázraků, ale každý zázrak zároveň o něčem vypravuje, k něčemu a někam nás vede. 

Teď čteme o dvou znameních a dvou žadatelích - o pomoc Jairovi a ženě trpící gynekologickou chorobou. Ježíš tuto ženu pochválil za víru.

Ježíšovy pochvaly nejsou laciné, nerozdává je na potkání. Proč? Není skoupý  na pochvalu, ale naší víry je málo, méně, než si myslíme.

Ježíš je rád, když  může někoho za víru pochválit. Jenže to, čemu my říkáme víra, v očích Ježíšových ještě být vírou nemusí. Ten rozdíl vidíme právě mezi Jairem a "obyčejnou ženou v domácnosti a v invalidním důchodu". 

V tom, že o něco Boha prosíme, ještě nemusí být ani ždibec víry.

Jairos i nemocná paní  přišli za Ježíšem kvůli zdraví. V čem je tedy rozdíl?

Zdánlivá maličkost. Jairos říká: "Pojď, vlož na dceru ruce a bude zdravá." 

Vedle Jaira si můžeme postavit setníka z Kafarnau. Ten posílá pro Ježíše, aby mu uzdravil sluhu. Také si nejdříve představoval, že Ježíš musí na nemocného položit ruku. Jenže, pak si uvědomil, že se vlastně chová nezdvořile, že Ježíše tlačí do nepříjemné situace (žid by se podle farizeů znečistil vstupem do domu neobřezaného). /1 

Důstojník uvažuje podle jednoduché vojenské logiky, podřízený musí  poslechnout rozkaz nadřízeného. Setník si uvědomil svůj trapas (Ježíš se sice nenechával spoutat nadbytečnými církevními předpisy, ale to setník nemohl vědět) a to jej přivedlo k přemýšlení. Logicky si uvědomil, že Ježíš do jeho domu nemusí vůbec chodit. Neboť neuzdravuje dotykem rukou, ale že Ježíš je schopen uzdravovat na dálku.

Teologicky vzdělaný  Jairos uvažal podle naučených náboženských "pravidel" a vůbec mu nedošlo, že  neuzdravují Ježíšovy lidské ruce, ale nějaké "jiné ruce", jiná síla (dynamos - v řeckém textu),  která dosáhne kdoví kam.

Toto si uvědomil obyčejný  lampasák na základě vojáckého uvažování, ale teologicky vzdělaný Jairos vůbec takto nepřemýšlí, jede ve vyjetých kolejích. 

Proto Ježíš setníka pochválil.

Paní s krvotokem, někdo by řekl, "obyčejná ženská" (nad kterými my mužský často mávneme rukou, protože "ženská nepřemýšlí"), správně a obdivuhodně uvažuje. Zřejmě ani nesměla pro svou nemoc chodit mezi lidi. Krvácení u žen bylo nečistotou; všechno, čeho se taková žena dotkla, bylo kulticky nečisté. Za Ježíšem přišla vlastně načerno. Jenže u téhle ženy je něco, co "doktor teologie" - představený synagogy nemá - samostatné myšlení. Nouze ženu tlačí, a protože je přemýšlivá, uvažuje: "Aby Ježíš položil ruku na moje postižené místo, nepřipadá v úvahu a nemůže mi položit ruce ani třeba na hlavu, když jsem celá nečistá." Co dělat?"

Uvažuje dál: "Ale Ježíš  přece neuzdravuje rukama (neozařuje - bychom třeba řekli dnes), to položení rukou tedy nehraje při uzdravování důležitou roli), Ježíš je někým, kdo má Boží moc." A dospívá k přesvědčení, že by k uzdravení mohlo stačit, kdyby se dotkla nenápadně Ježíšových šatů. Nejlépe ze zezadu, protože ani nemůže před lidmi vyslovit, jakou nemoc má, když přišla mezi lidi načerno, přes církevní zákaz. To by jí zbožní hnali!

Žena tím sáhnutím na Ježíšovy šaty chce říci: "Ježíši, já věřím,  že přicházíš od Boha, pomoz mi. Nezlob se na mě, já jsem sem vlastně vůbec neměla podle předpisů chodit, ale co mám dělat, nikdo jiný mi nemůže pomoci než jen ty. Abych tě nepřiváděla do společensky a nábožensky neúnosné situace (setkání s krvácející ženou), já si sáhnu na tvůj plášť zezadu, k uzdravení to určitě bude stačit."

Paní je přemýšlivá  a odvážná. Dokonce překračuje hranice. /3   Proto jí  chce Ježíš veřejně pochválit a tak "zjišťuje", kdo si na něho sáhnul. Žena se nakonec přihlásila a čekala, že dostane vynadáno. Ježíš se k ní klidně hlásí, není otrokem litery zákona, aby spustil hysterický pokřik, že je kulticky znečištěn. Úmyslně chce, aby ta žena o sobě pověděla, co jí trápilo a jak uvažovala (teď už byla zdravá, tak jí Ježíš nevystavuje nevraživosti zákonických tradicionalistů). Ježíš ji chce pochválit,  protože je jednou z mála lidí, která si od Ježíše zaslouží pochvalu za víru.

Všimněme si, co znamená  věřit podle Ježíšova názoru.

Věřit - v našich představách - často znamená vypnout mozek a něco slepě přijmout (pro tvrzení nějaké autority). Nebo je často za víru považováno naše náboženské nadšení.

Ale všimněme si, subjektivní  nadšení pro svatou věc má kdekdo. I vyznavači všech možných náboženství. Mohamedáni válčili a celá Evropa se před nimi "třásla" a oni měli subjektivní pocit, že je Alláh poslal do svaté války.

Kolikrát jsem slyšel: "Všechno se nedá zvážit, změřit, já musím věřit". 

Jednou odpovídali olomoučtí  bohoslovci na otázku: "Co znamená věřit v dnešní době, kdy tolik lidí nevěří"?

Jeden  odpověděl: "Zakouším v sobě odpověď. Bůh mi vkládá víru. A Bůh nemůže klamat."

A už chudák jede ve vyjetých kolejích lidové víry. Subjektivních pocitů  je velmi mnoho, mají je i psychopaté. Máme být velice opatrní  na svá náboženská tvrzení, včetně tvrzení o víře.

V dnešním úryvku jsou úmyslně ty dvě postavy postaveny vedle sebe. Jairos sice věří, ale jak?

Nemocná paní nám ukazuje, co znamená věřit. Věřit znamená (mimo jiné) také přemýšlet o tom, co Bůh řekl, domýšlet slova boží a ne sázet na nějakou "slepou kartu" náhodně vytaženou z klobouku.

Našim vzorem je pohanský  setník z Kafarnaa. Kousek za ním je tato obyčejná ženská z domácnosti, a hodně daleko je představený synagogy, který je líný a neumí o Bohu přemýšlet. Ano, Jairos podle svého věří, ale druhá věc je, jestli Ježíš řekne "Pojď, tvoje víra se mi líbí."

Chceme se učit podle příkladů  nejlepších žáků, nechceme se spokojit se "čtyřkou", rádi bychom, aby nás Ježíš jednou mohl pochválil.

------------------------

Poznámky:

                 /1   Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. Pilát k nim vyšel a řekl ... Srov. J 18,28-29

                      /2    Petr říká  v Cesarei Kornéliovi a jeho lidem: "Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje." Sk 10,28

               /3   Ježíš nám radí:  "Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.  Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.  Srov. Lk 11,9-10