Slavnost Seslání Ducha Svatého

"Přijměte Ducha svatého."    Jak se to dělá? Zkusíme o tom přemýšlet.

Jan Předchůdce Páně  kázal: "Mesiáš vás ponoří (ne "pokřtí") do Ducha svatého". Co to znamená?

Zeptáme-li se někoho věřícího, kdo je to Duch Svatý, vysype definici: "Třetí Božská osoba". Vzdělaní v teologii řeknou: "Syn je zrozen z Otce, kdežto Duch Svatý je vydechován z Otce a Syna. Jaký rozdíl je mezi tím zrozen a vydechován, to už nikdo nevysvětlí. Používají se všelijaké květnaté výrazy, ale to hlavní uniká.

Mělo by nás spíše zajímat, co v nás dělá Duch svatý, co chce způsobit?  
K čemu Ducha božího potřebujeme? Jakou má funkci, jakou má "náplň práce"?

Duch Svatý nám chce pomoci při myšlení, v osobnostním růstu ve vztazích. Potřebujeme se nechat ovlivnit Duchem. Na to se zapomíná.

Zapomínáme, že každý  hřích je znamením toho, že nemáme celou řadu věcí domyšlených. Naše myšlenkové procesy, které v nás probíhají, probíhají podle špatných programů (algoritmů).

Ježíš nám radí: "Obraťte se, změňte smýšlení".

Proviním-li se, udělám-li hřích (i třeba drobný, např. problémy v rodině, s dětmi), nepomohu si tím, že se budu snažit měnit jednání, že se třeba nebudu rozčilovat, nereagovat špatně. Potřebuji měnit základní myšlení.

Budu-li pouze měnit jednání a budu-li slibovat, že se polepším (nebudu se už s partnerem hádat), pak je to předem ztracená věc.

Je to podobné tomu, jako kdybych bojoval proti alkoholismu tím, že budu opilci na ulici říkat: "Ty, se nesmíš potácet, nesmíš zvracet, musíš jít rovně".

Takto jednáme sami se sebou, dáme-li si předsevzetí: "Už nikdy nebudu hřešit, já se polepším".

Potřebujeme postihnout příčinu špatného chování.

Ta příčina vězí někdy velmi hluboko a často jinde, než bychom ji hledali. Často je ve vadných (pokřivených) dobrých postojích a tam ji nehledáme. Chceme se polepšit a zapomínáme na to, že to, co je v nás dobré, je vlastně slabé, nefunguje v nás, a proto hřešíme.

Např. jsme o sobě přesvědčení: věřím v Boha, modlím se k němu, mám jej rád, mluvím o naději.

Tak proč hřešíme? Řekneme: "Jsme slabí; potřebujeme si pěstovat vůli."

Není to tak.

Duch Svatý pracuje jinak. Elegantněji. Je ochoten zasahovat do naší psychiky, do našeho poznávání, je ochoten nám srovnávat naše myšlenkové procesy - ale jenom tehdy, pokud Ducha sv. pustíme ke slovu.

Duch Svatý nemá  zbytečně jako symbol oheň a holubici. Na holuba stačí, abychom udělali prudší pohyb a on ulítne. Holub je plachý pták. Přirovnání s holubem nám chce něco říci. Duch Sv. není "dravec". Už Eliáš mluvil s Bohem v tichém vánku. Spolupracovat s Duchem božím vyžaduje pozorné, tiché naslouchání. Jinak hned silně prosazujeme své nápady, umlčíme Ducha božího.

Bůh není plachý, ale nevnucuje se. Respektuje naši svobodu.

Oheň? Použijí třeba příklad s autogenem. Viděli jste, jak opraváři ohněm přeříznou kolejnici? Ale stačí otočit knoflíkem a plamen zhasne.

Duch Sv. je silný, schopný konat veliké věci. Je ochotný k nám promlouvat, ale my ho musíme pustit ke slovu. Nesmíme po něm chtít, aby opilého učil chodit rovně. Nebo aby (obrazně řečeno) opilci rozmluvil pití.  

Chci-li přestat být alkoholikem, potřebuji odstranit příčinu. Možná nějaké zranění z dětství, pocit méněcennosti, někdy i to, že to chlapa doma nebaví. Nebo nedostatek zájmu o změnu jednání.

Někdo je doma rozhádaný  (neřekl jsem, že je to jen vina manželky) a neumí to vyřešit jinak, než odchodem do hospody. (Kdyby byl inteligentnější, šel by třeba na ryby nebo hrál šachy.) A v hospodě se nepije mléko. Příklad alkoholika jsem použil pro názornost a nikoho z vás se zřejmě nedotkne. Ale týká se to každého, jakéhokoliv hříchu.

Není třeba přemlouvat Ducha sv., aby nás tahal na opačnou stranu, když budeme mít chuť jít do hospody. Ale je třeba Ducha sv. pustit k práci. Jak to dělá? Známe Ježíšova slova: "Duch vás uvede do veškeré pravdy,  připomene vám má slova".

Duch sv. je ochoten nám připomenout Ježíšova slova. Která? Např. Ježíš nás upozorňuje, že víra podle něj vypadá jinak než podle nás. Ježíšova představa o modlitbě je jiná, než co my za modlitbu vydáváme. 

Uvedu příklad:  my sice říkáme "přijď tvé království," ale často prakticky budujeme jiné království. 

Říkáme "přijď tvé království" a přitom např. trpíme hrací automaty. (Já jsem hrozně naštván na hrací automaty.)  Loni v ČR proteklo "výherními" automaty" 52 miliard Kč a stejná částka zmizela v loterii a v dalších sázkách.

Nechybí někde ty peníze? Přál bych vám slyšet nešťastné rodiče nebo manželky.

Odříkáváme: "Přijď tvé království", ale někdo při tom buduje království hříchu. Co můžeme dělat? Přinejmenším alespoň nechodit do hospody, kde automaty jsou.

Ježíš nám nabízí  opravu našeho modlení. 

Jestli se necháme uvádět Duchem k porozumění Ježíšovým slovům, jestli si necháme opravit svou víru, modlitbu, vztah s Bohem, pak nás ctnosti: víra, naděje a láska ochrání před hříchem. Jestli budeme spolupracovat s Duchem, pomůže nám.  Ale z hospody a od automatů nás tahat nebude.

Božím plánem je, aby se člověk naučil pořádně Bohu důvěřovat, rozumět si s ním (pořádně se modlit), vědět, proč chodím do kostela, naučit se spolupracovat s božím Duchem.

Opět připomenu, hřích je signálem, že něco v naší víře není v pořádku.

Komu se to nezdá, ať  si přečte list k Římanům 1,18-30: "Nestáli o správné poznání Boha a proto Bůh je vydal, ...". Jsou v tom  zahrnuté hříchy všech kalibrů.

Chodíme-li do kostela (a rádi se modlíme), ještě to nemusí znát, že stojíme o správné poznání Boha. Někdo řekne: "Ale já se modlím, já rozjímám, já čtu". Jenže bohužel podle svého vkusu a ne podle Ježíšova vkusu. Nekontroluje svoje názory na Boha a jejich oprávněnost. Nevezme do ruky evangelium a nekontroluje si stránku za stránkou, jestli mu to sedí a jestli tomu rozumí. Toto je velký problém. Duch sv. je ochoten nám pomoci, ale neřekne nám nic jiného, než to, co říkal Ježíš.

Jestli Ježíšovi dokázal i sv. Petr do očí tvrdit: "To se ti nestane", tím spíš my můžeme říct tichému a jemnému hlasu Ducha sv.: "Kdepak, to takhle není".

Můžeme se podobat člověku, který sedí v krásném lese, vítr povívá, listy ševelí a on si pěkně čte knížku (zbožnou), on šumění vánku vůbec nevnímá. Dokonce si ani nevšimne, když kolem jede vlak. Podobně jednáme i my, jestli třebas čteme zbožnou knížku, ale zapomínáme naslouchat tomu, co říká Duch sv.

Někdo může říct: "Já  chci, aby mi Duch sv. pomohl". K tomu je ale třeba nejdříve se naučit číst evangelium a rozumět mu. To  je prvořadá podmínka. Pozor, evangelium není obyčejné čtení. Číst evangelium je třeba se naučit. Hodně věcí je  tam skrytých - zašifrovaných.

Nestačí si jen říkat na  Květnou neděli: "Radujme se",  na Zelený čtvrtek: "Oslavme ustanovení Nejsvětější svátosti oltářní", na Velký pátek:  "Buďme smutní", o Velikonocích: "Radujme se.  Ježíš vstal z mrtvých".To nestačí, pokud důvod proč byl Ježíš ukřižován trvá dál.

Bylo by zjednodušením, myslet si, že máme Velký pátek za sebou a že už můžeme mít "dobrou náladu". Vždyť veliká spousta lidí ve světě prožívá svůj "velký pátek".

Ježíš již netrpí, ale lidstvo se potápí (nemoci, války, hlad, atd.).

Kdyby naše křesťanství  bylo silnější, svět a dějiny by vypadaly jinak. Spousta lidí umírá, spousta lidí je trápena nebo se svému trápení blíží.

Ještě není odstraněno to, kvůli čemu musel jít Ježíš na kříž!   (Srov. Jan 20 kap.)

Mluvili jsme o tom o Velikonocích - Ježíšovi ani jeho nejbližší nevěřili. Ježíš apoštolům často vytýkal duševní nepružnost. Trčeli ve své představě o Bohu.

Jak to, že na Ježíše nedali, když viděli, jak uzdravuje nemocné a křísí mrtvé?

Byli pod vlivem svých představ o Mesiáši. Neopravili si je.

Při ukřižováni neřekli: "Aha, už přišlo to, o čem Ježíš mluvil". Místo toho si mysleli: "Ježíš to pokazil. Byl jen prorok a ti nejsou neomylní. A proroci bývají zabíjeni."

Apoštolové nevěřili ve Vzkříšení. Přestali Ježíši důvěřovat. Přitom jejich ztráta víry byla úplně zbytečná. Apoštoly ani ve snu nenapadlo: "Musím se zamyslet nad tím, co Ježíš říká o smrti Mesiáše. Ví přece víc než my.     Apoštolové udělali školáckou chybu.

Každý, kdo je upozorněn, že šlape do louže, se podívá a poděkuje za upozornění.

Nikdo se neptal, vysvětli nám to, Ježíši, nerozumíme tomu, co říkáš. A přitom Ježíše pokládali za Mesiáše.

Ježíšovi současníci se podobají člověku, který stojí po kolena v hnoji a tvrdí, že s ním je všechno v pořádku.

Ježíš umírá  na kříži ne proto, že  Bůh potřebuje určité množství utrpení k záchraně lidstva,  ale proto, aby upozornil lidstvo na to, že sešlo do louže a může se v ní utopit.

A my dnešní "věřící" si neověřujeme, zda-li má Ježíš pravdu. (Něco odkýváme, jsme jako děti, které jen opakují nápovědu kamarádů, ale nerozumíme vyučovací látce.)

Apoštolové nám prokazují  velikou službu, když nám radí, abychom se zvýšenou pozorností  naslouchali Duchu sv. a nepřehlédli  jeho způsob práce s člověkem. 

Ježíš udělal všecko, co bylo třeba. Jestliže je naše křesťanství pod míru, není to tím, že by nám  Bůh nechtěl pomoci, ale že v nás přetrvává otupělost, zabedněnost. Jsme jako lidé stojící po pás v kaluži, kteří si ale myslí, že je všechno v pořádku.

Naše křesťanství má  moc a moc  co dohánět. Zavítáme nad tím oči. Chceme, aby nám  Bůh pomohl, ale nezamyslíme se nad tím, zda-li nemáme vykročit blíže k Ježíšovi.

Místo toho, abych se ptal, kde dělám chybu ve víře, naříkám, jak to, že jsem nemocen.  

Nebo říkáme: "Koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje".

V našich modlitbách se neptáme: "Bože, jsi spokojen s mou vírou, nejsou v ní nějaké slabiny? Pomož mi je, prosím, najít."

Učedníci se při ukřižování  vrátili k názorům rabínů, že Ježíš není Mesiáš.

Nikdo za nikoho nemůže pochopit křesťanství. 

Bůh respektuje svobodu člověka: - "Vyber si, co chceš".

Ten, kdo si vybere rabína, nesnese Ježíšovy názory.

Při umírání se setkáme s Ježíšem. Většinou se bojíme, jak obstojíme se svými hříchy...

Bylo by škoda, kdybychom s Ježíšem jednali, jako někdy jednáme se svými blízkými, když si myslíme, že pravdu mám já. Apoštolům se tak stalo.

"Duch nás chce uvádět do veškeré pravdy." 

Budeme-li  dobře přemýšlet, s Ježíšem se nemineme. Setkáme se jako přátelé, kteří si rozumí.

Duch sv. nám nabízí  veliké možnosti.;