6. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1J 4,10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 10,25-48; 1 Jan 4,7-10; Jan 15,9-17
Datum: 21. 5. 2006
Přečtěte si prosím navíc Sk 9,32-43 a kapitoly Sk 10 a Sk 11.

Rádi slyšíme nabídku přátelství  od někoho, ke komu vzhlížíme ... 

Nejdřív bychom měli uvažovat o přátelství. Jaký je rozdíl mezi kamarády a přáteli? Kdo může být přítelem?

Kniha "Tři mušketýři"  má pro kluky svůj půvab.

Bible vypráví o přátelství  Jonatána a Davida ...

Někdo zůstane jen obdivovatelem Ježíše, někdo touží být jeho přítelem.

Porozumět příteli dá  práci.

Přítelem je ten, kdo stojí  při druhém, i při ohrožení. Čím větší osobností přítel je, tím větší bohatství z přátelství dostáváme. Ale veliká osobnost bývá zpravidla hodně napadána lidmi hloupými nebo pokřivenými, proto být věrně po boku takové osobnosti bývá náročné. 

Apoštolové byli nadšeni a vděčni Ježíšovi za jeho nabídku přátelství. Přijali ji. Později poznali, že být přítelem je náročnější, než  si mysleli. Ještě více ocenili velikost Ježíšova přátelství, když je po vzkříšení znovu vyhledal.

Ježíš nás všechny miluje, a přece jen někdo se stane přítelem.

Ježíš nám nabízí  osobní přátelství. Kdo z nás není potěšen?

Jak se stát jeho přítelem? Co pro to můžeme udělat?

Čeho je k tomu třeba?

Pouštíme-li se do něčeho náročného, nechceme nic podcenit.

Česká republika je na 1. místě v rozvodovosti.

Čím to je? Určitě tím, že do přátelství nedáme to, co je k němu třeba.  

Vy jste ušlechtilí lidé. Přejete svým dětem, aby měli lepší manželství než  vy, nebo alespoň tak pěkné. Přejete dětem, aby vychovávaly své děti alespoň tak dobře jako vy je. Přejete jim, aby neopakovaly vaše chyby z mládí. Záleží vám na dětech, chcete, aby vás přerostli. 

Je to pravda?

Je!

Připusťme, že apoštolové  nejsou horší než my. Nejsou méně přející než my. P�esto, že jsme je neviděli, se s nimi přátelíme. Můžeme usoudit, že jim záleží na našem vztahu a míře porozumění s Ježíšem. Dokladem přejícnosti apoštolů je přiznání jejich chyb. S velikou poctivostí nám o nich vypravují, abychom jejich chyby neopakovali.

Oceňme nezištné přátelství  apoštolů k nám.

Jak?

Jestli se naše děti poučí z našich chyb, jsme spokojeni. Jestli se poučíme z chyb apoštolů, budou spokojeni, jejich námaha a upřímnost nepřišla nazmar. 

Hned si můžeme všimnout, že upřímnost a pravdivost k sobě samému je první podmínkou na cestě k přátelství.

Druhá podmínka je upřímnost a pravdivost k tomu druhému. Tu lze splnit jen jestli druhému důvěřuji, že mě má rád a že se nade mnou nepohorší.

Přítel totiž  nic nevynucuje a nemanipuluje s námi.

Apoštolové se skutečně  stali Ježíšovými přáteli. Mnoho učedníků Ježíše opustilo, čteme v 6. kap. Janova evangelia. Apoštolové vytrvali. Cestou všelijak klopýtali, ale vstávali a šli dál.

Ježíšovo přátelství  jim stálo za námahu. (Fotbalisté také obětují pro svůj sport velikou dřinu.)

Chceme se stát Ježíšovými přáteli.

Ježíš říká:  "Zachováte-li moje přikázání..." Přítel vyjde vstříc přání přítele.

Často upřímně tvrdíme, já se polepším. Ale, bylo by málo zaměřit se jen na nehřešení.

Možná nás bude před Bohem více tížit to, co jsme neudělali podle Ježíše, než  naše hříchy. Papež asi mnoho hříchů nedělá, ale ví,  že porozumět Ježíši a pracovat podle jeho přání je obtížnější než se pouze vyvarovat hříchu. 

To, co si Ježíš přál, někteří papežové zakázali. Pít laikům z kalicha, liturgii v češtině, svěcení ženatých mužů, raději nebudu pokračovat. Mluvme každý za sebe. Hned si všimneme, jak apoštolové mluví o svých zanedbáních.

Míváme naivní pocit, že apoštolové po seslání Ducha svatého byli neomylní a že už všemu rozuměli. Ale apoštolové nás vyvádějí z omylu. Ze Skutků apoštolů je vidět, že ani sv. Petr a sv. Jan, ba ani celá prvotní církev, nemohli o sobě říci, že zachovávají Ježíšova přikázání.

Nakolik jsme my lepší než  prvotní církev, je k zodpovězení.  

My jsme oproti apoštolům zúžili křesťanství na "vykuchané Desatero". Hodně katolíků ani  Desatero v Bibli nečetlo, a místo toho, opakují posunutou verzi sv. Augustina.

Tím spíš neznáme celý Mojžíšův zákon (o kterém Ježíš řekl, že platí do posledního písmene.  Srov. Mt 5,18  Lk 16,17

Totéž platí o Ježíšově  představě božího království, o Ježíšově představě pořádného křesťana a o Ježíšově představě o církvi.

Snad každý víme, že Ježíš poslal apoštoly k pohanům. O slavnosti Nanebevstoupení Páně uslyšíme opět Ježíšova slova: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium celému stvoření". (Mk 16,15)

Zopakujeme si: "Který  apoštol pokřtil prvního pohana?

V kterém roce přibližně  po Ježíšově vzkříšení? 

Kdo byl druhým pokřtěným pohanem?

Kdo jej křtil?

V kterém roce po Ježíšově přikázání o křtění pohanů?

Vzpomínáte, jak musel být Petr dotlačen k pokřtění Kornélia?

V některých rodinách se nesmí mluvit o chybách rodičů!!

V jednom městě kritizovali P. Josefa Jakubce SJ, že "přece má v kázání lidi potěšit!".

Není út�šnější knihy nad Písmo svaté, ale je pravda, že nás na každé stránce Písmo netěší. 

Proto Písmo mnoho nečteme a raději vyhledáváme "útěchu" nejrůznějších zbožných knížek.

(Až budeme poslouchat pastýřský list biskupů k volbám, žádné potěšení neuslyšíme. Inu, nelze jen těšit.)

Jen�e, nezpracováváme-li Slovo Boží a neřídíme-li se jím, zdržuje se uzdravování  světa a každou chvíli na nás dopadají všelijaká trápení. 

Ale s tím si my umíme šikovně  poradit. Když nás bolí hlava, vezmeme si prášek. Potká-li nás něco zlého, řekneme, to byla Boží vůle.

Prvotní církev žila několik let v pokoji. Křesťaně měli dobrou pověst v tehdejší společnosti.  Společně žili, pečovali o chudé, "byli všemu lidu milí". (Sk 3,47) Apoštolové veřejně učili v chrámě, "lid je chválil a ctil". (Sk 5,12)

Ale apoštolové trčeli několik let v Jeruzalémě a nikdo neřekl: "Tak chlapi, kdy se vydáme k pohanům?" Místo toho apoštolové vedli domov důchodců. (Srov. Sk 6,1-7)

Na ukamenování Štěpána apoštolové špatně zareagovali. Přesněji řečeno, nechali si to líbit a nepostavili se proti veleknězi. Naopak velekněz prohlásil lidem, že křesťané jsou lumpové, a Mesiáš, který má každou chvíli přijít, zatočí s každým, kdo se k té křesťanské sektě přidá. Začalo pronásledování křesťanů.

Prvotní církev přišla o dřívější sympatie lidí. (Nám se stalo něco podobného po r. 1989.)

Stěžujeme si na pronásledování, ale nebýt pronásledování po Štěpánově ukamenování, tak se křesťané asi z Jeruzaléma nehnuli.  A to se apoštolové i po Štěpánově smrti dále zdržovali v Jeruzalémě.

K pohanům stále nikdo nešel. Žádné zachraňování pohanů.

Jáhen Filip pokřtil jednoho pohana - dvořana etiopské královny, ale to byla ojedinělá akce.

Saul pronásledoval křesťany v Damašku, ale apoštolové trčeli daleko v Jeruzalémě a nikdo se Saulem nezměřil své síly.

Následkem pronásledování  se křesťané rozprchli po celém Judsku, Galilei i Samařsku a počet pokřtěných se nadějně rozšiřoval, ale jenom ze židů.

Pak se konečně sv. Petr rozhoupal a vizitoval církevní obce.

O pohany ovšem stále neměl zájem. Jenže v Cesarěji, žil pohanský důstojník Kornelius připravený nejen ke křtu, ale získal pro Krista i řadu lidí okolo sebe.

Jenže Petr musel být k setkání s Kornelem, i ke křtění pohanů vysloveně dotlačen. 

Anděl Páně navštívil Kornelia a nechal poslat k apoštolu Petrovi posly. 

Zatím měl Petr v Joppe vidění: v jakési plachtě viděl spoustu zvířat a ptáků a slyšel hlas:  "Petře, zabíjej a jez". " Ani za nic, Pane," odporoval Petr, "v životě jsem nejedl nic nečistého." 

Není to zvláštní? Jakoby nikdy Petr neslyšel, co Ježíš říkal o starozákonní  nečistotě, o tom, co člověka znečišťuje. Srov. Mk 7,1-23

A přitom čteme: "Petr úporně  přemýšlel, co to vidění od Krista může znamenat". (Sk 10,17)

Poslové od Kornelia došli k apoštolu Petrovi a druhý den jej přivedli do Cesareje. Petr shrmážděným lidem vysvětloval: "Nám není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je". (Jak může něco takového Petr říkat? To nikdy neviděl Ježíše mezi pohany? Nikdy neslyšel Ježíšovu výzvu, běžte k pohanům?) "Ale já jsem k vám, přátelé, přišel, neboť mě Bůh ukázal, že mě setkání s vámi nepoškodí. Copak potřebujete?"

Kornélius pak vyprávěl, jak se mu v modlitbě zjevil anděl a nařídil mu, aby poslal posly do Joppe na určitou adresu, pro nějakého Šimona, kterému přezdívají Skála.

Tak pan Skála (Petr) vedl řeč ke shromážděným a ještě za jeho slov na pohany sestoupil Duch svatý, jako na apoštoly o Letnicích.

Proč o tom mluvím?

Přitakáváme Štěpánovi, když vytýká židům: Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. (Sk 7,51)

Pokorný člověk se přikrčí a ptá se, jestlipak to neplatí také o mě? Ale, že by to platilo i o apoštolech nás nenapadne. Ale, apoštolové to veřejně vyznávají.

Ale dopovím, jak pokračovala Petrova misie u pohanů. 

Když Duch obiřmoval pohany, Petr je pokřtil.

Jenže, když se to ostatní apoštolové dozvěděli, pozvali Petra na koberec. "Petře, cos to udělal? Co sis to dovolil ... ?"

A Petr se omlouval, že za to nemůže, že to nebyl jeho nápad a co mohl dělat, když ...

Poslouchejte, jak to, že Petr nebouchl do stolu a neřekl: "Bratři, jsme zabedněnci. Vy si nevzpomínáte, že nás už před léty Ježíš vyslal na misie k pohanům a my sedíme na jednom místě?

Já se stydím, že jsem byl tak zabedněný, víte kolik pohanů už mohlo být za ta léta pokřtěno?" 

Nepřehlédněme tady poctivost apoštolů a jejich starost o nás, abychom neopakovali jejich chyby. K přátelství s Ježíšem nestačí jen nehřešit, ale vědět co říká, jaké má názory a co zamýšlí k zachraňování lidí.

Možná by neškodilo se znovu ptát, nakolik žijeme v uzavřeném světě církevní party a nakolik nás zajímá Ježíšova starost, aby všichni poznali Otce.

Po vzkříšení se Ježíš  zjevil apoštolům: "Káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.  A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.

Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."

Když jim to Pán  řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.Mk 16,14-20

Vy jste moji přátelé, když  děláte, co vám přikazuji.

Často se ptáme, proč  člověk trpí. Z události, kterou jsem připomněl, můžeme najít odpověď.

Nechce se nám přemýšlet, jak si Ježíš představuje práci svých učedníků. Místo naslouchání Božímu slovu, se spolehneme na instituci. 

Nechápeme Ježíšovu představu o tom, co je křesťanství a co není. Ženeme se do něčeho, co za křesťanství považujeme, ale Ježíš to třeba za křesťanství nepovažuje. A když se nehýbáme, jako ta prvotní církev, tak se nemůžeme divit, že Bůh nás vyburcuje a k našemu probuzení využívá k tomu i pokušení, hřích, nemoci, někdy i pronásledování.

Kdyby židé četli pořádně Mojžíšův zákon a proroky, nemohli by být židy, protože by nutně dospěli k tomu, že Mesiáš už dávno přišel.

Jestliže si myslíme, že  nás se to netýká, neboť už víme, kdo je Mesiáš, že?!  My věříme. To je to nejhorší. Kdybychom byli alespoň tak "málo věřící" jako  sv.Petr a miláček Páně Jan.

Poznámky : 

                     Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil.  Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.

Ježíš  p�istoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá  moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

Mt 28,16-20

                 Ježíš řekl učedníkům: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech."

Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.

Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky.

Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."

Potom je vyvedl až  k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když  jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.  Lk 24,44-51;