4. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ez 33,7-9 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Sk 4,8-12
Datum: 7. 5. 2006
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ez 33,7-9 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Sk 4,8-12
; 1 Jan 3,1-2
; Jan 10,11-18
Datum: 7. 5. 2006
Možná teď po Velikonocích
jinak slyšíme Ježíšova slova o jeho smrti. To by bylo dobře.
Ježíš mnohokráte mluvil o smrti i o vzkříšení.
Běžnému posluchači nepřijdou slova z dnešního úryvku nijak obtížná.
Ano, Ježíš je dobrý pastýř, dal za nás život. Ale, kdo trochu přemýšlí a chce si s Ježíšem rozumět, zjistí, že je třeba klást otázky a hledat.
Představte si chytrého sedmnáctiletého kluka; jednoho dědečka má věřícího na létající talíře a druhého věřícího v Boha. Bude-li dědeček věřící v Boha argumentovat jako dědeček od létajících talířů, vnuk nad vírou v Boha mávne rukou. (Pouze se modlit za vnuky, je málo.)
Slovům: "Ježíš nás má rád, položil za nás život" rádi přitakáme.
Ale jak je možné, že někteří lidé budou spaseni a jiní ne? Položil život jen za některé hříšníky?
Často slyším odpověď: "Boží úradky, jeho spravedlnost a milosrdenství je tajemství. Kdo jsem já, abych tomu mohl porozumět."
Není to tajemství. Ale neznalost věci.
Bůh nám dal život a veliké možnosti. Nejsme ještě hotoví. Smíme svobodně vytvářet sebe sama, svůj charakter (pomíjím teď všelijaká zatížení a zábrany).
Máme mnoho možností (včetně uzdravení řady našich poškození), aby z nás byli pěkní lidé.
Má-li někdo hudební sluch nebo malířské nadání, záleží už jen na něm, zda si získá píli, aby mohl se svým talentem uspět. Lajdákovi ovšem sebevětší nadání nepomůže.
Ježíš za nás všechny umřel na kříži.
Ale jak naše záchrana funguje? Už jsme o tom mluvili. Jsou dvě možnosti. Maxmilián Kolbe zachránil život vězni Gajovníčkovi odsouzenému na smrt. Pasteur zachránil ledaskomu život.
V obou případech záchrana funguje jinak.
Kolbe si vyměnil místo s Gajovníčkem. Pasteur se velice namáhal, aby vynašel lék.
Kolbe umřel, aby Gajovníček žil. Ale Ježíšova smrt pro nás pracuje jinak. Představte si, že se půjdete najíst do restaurace, ale cestou vás někdo okrade, za vaše peníze se nají, a vy zůstanete hladoví.
Ježíšovo utrpení není takové povahy, aby odstranilo naše utrpení (Kolbe a vězeň). Je jiného druhu.
Pasteur přemýšlel, pracoval, aby lidé nemuseli umírat.
Ježíš (jako člověk) přemýšlí o tom, jak lidem říct to, co zná jako Boží Syn.
;Potřeboval vymyslet, jak nám lidskými pojmy, lidskou řečí ukázat, jaký je Bůh. Abychom mohli Bohu důvěřovat, mohli se na něj spolehnout a měli jistotu, že nám přeje.
Je potřebné si všimnout Ježíšovy lidské práce. (Podílu lidské práce v životě bohočlověka.
V Ježíši spolupracoval lidský syn s božím synem. My máme také s Bohem ve svém životě spolupracovat). Ježíš jako Boží syn věděl o Otci vše, jako člověk vypracoval pomocí svého lidského mozku řešení pro nás.
Na kříž Ježíš nejde proto, že by Bůh snad potřeboval splnit určitý počet ran. Nechá se ukřižovat, aby nás vyburcoval k přemýšlení - a bychom se dál nemíjeli s Bohem, aby nás mohl poučit.
Necháme-li se poučit - pak v důsledku toho - už nemusíme trpět.
Zachráněn je ten, kdo se umí spolehnout na Boha. Kdo nedá přednost sobě v situacích, kdy je třeba pomáhat nemocnému světu. Kdo jde odvážně do odboje proti zlu ve světě, i když přijde o své pohodlí, bohatství, případně život.
O záchraně je samozřejmě řeč už ve SZ. Proroci jsou posíláni k záchraně: "Důvěřujte Bohu víc než sobě samým". Spolehnout se na Boha, např. v ohrožení, je ale dost náročné! Vzpomeňme, jak málo statečných bylo za minulého režimu.
Proroci jsou posíláni k záchraně, např. Ezechielovi Bůh říká: "Já jsem tě ustanovil strážcem svého lidu. Když strážce uvidí, že táhne nepřítel a nebude lidi varovat, ponese zodpovědnost za jejich smrt. Nebudeš-li, Ezechieli, varovat lidi, hříšník umře pro svoji vinu, ale já tebe, Ezechieli, poženu k zodpovědnosti za to, že tys lidi nevaroval. Budeš se zodpovídat za neplnění povinnosti." (Srov. Ez 33,1-9
Je to podobné, jako když někdo opilý pojede autem a havaruje. Bude trpět vlastní vinou. Ale pokud by lékař zanedbal jeho léčbu, a havarovaný by zemřel, bude volán k zodpovědnosti. To samozřejmě naznamená, že lékař může za smrt havarovaného. Možná jej mohl zachránit, ale havárii si zavinil opilý řidič.
Bůh říká, jestli proroci nebudou varovat, buduje volat k zodpovědnosti. Ezechiel má varovat lidi, Izajáš, Jeremiáš, my máme varovat. (Ve křtu jsme přijali poslání proroků - strážců.)
Někdy byli proroci vyzvání k velice neobvyklým jednáním. Např., jeden z velkých proroků dostal příkaz chodit v roztrhaných šatech, jiný dostal od Boha příkaz chodit s chomoutem (jhem).
Šel mezi lidi a oni se ptají: "Co blázníš, proč chodíš s tím jhem?"
"Vy budete chodit se jhem také, já vás jen varuji."
Jiný "prorok" (falešný) ale před lidmi říká: "Ale ne, Bůh nás má rád, on nás neopustí, nikdy nedovolí, abychom otročili. Jeremiáš si to s tím jhem vymýšlí, on to přehání" a jho mu rozlámal. A Jeremiáš říká: "Rozlámal jsi jho, tak Bůh vám za trest dá jho železné.
K čemu nosil Jeremiáš jho? Aby táhl káru za nějaké dobytče? Aby si vyměnil místo s dobytčetem, nebo otrokem? Ne, nošením jha varuje, připomíná: "Vy se dostanete do otroctví!"
Nejde tedy o případ, kdy bychom viděli nějakého slabého oslíka, táhnoucího z posledních sil těžkou káru a my bychom zvíře vypřáhli a místo něj táhli káru.
Proroci nejsou posláni k výměně rolí, ale mají varovat a pomáhat. Lidem hrozí otroctví a Jeremiáš je má vyburcovat k přemýšlení. A jeho neobvyklé jednání má lidi vést k zamyšlení.
Toto poselství nemáme přehlédnout v otázce Ježíšova kříže.
Nejde o to, že si Bůh potřebuje vylít na někom zlost a musí udělit určitý počet ran - a tak se nabídne Ježíš. Trest dopadne, "spravedlnost" dostala své a my už nebudeme trestáni. Tak to není.
Někdo zbožně vzdychá: "Ach, jak je Bůh milosrdný".
A co Ježíš?
"No, on je tak hodný, že byl ukřižován za nás".
A kde je spravedlnost vůči Ježíši?
"No, to je tajemství. To mu my nerozumíme. Bůh tomu rozumí. Já jen věřím, že mě Pán Ježíš spasil".
Tento názor má krásné jméno - teorie zástupného utrpení.
Ale Ježíšovo utrpení je spíš výstražným utrpením. "Aby svět poznal, že miluji Otce".
"Za ovce dávám život" jsme si četli z evangelia.
Kdyby platila teorie zástupného utrpení, jak by mohlo existovat peklo?
Jak to, že nejsou spaseni všichni lidé, když Ježíš všechny lidi miluje? Umírá Ježíš jen za některé hříchy?
Vraťme se ještě k Ezechielovi. "Jsi jako strážce, který má hlídat před nepřátelským vpádem město. Když strážce bude spát, lidé budou pobiti a strážce bude volán k zodpovědnosti, že spal. Když strážce bude včas varovat, a ti lidé si nedají říct, budou Bohem potrestáni pro svoje viny. Prorok nenese odpovědnost, protože je varoval".
Tedy - Ezechiel je jako strážce, má varovat, když nebude varovat: "ničema zemře vlastní vinou, ale z tvé ruky požádám vinu za jeho krev". Ničema se nebude moct vymlouvat, jako ten opilý řidič, který řekne, vinen je lékař, že mně špatně ošetřoval. Ne, vinen je on, neměl sedat za volant opilý a lékař bude brán na odpovědnost pro nesplnění povinné péče, pro nedodržení stavovské povinnosti. Toto je otázka zodpovědnosti, kterou má každý sám za sebe. Ježíš nás varuje svou smrtí na kříži, Ezechiel měl varovat lidi, jako strážce má varovat obyvatele města.
Prorok Ezechiel dostal jiný podivný příkaz. Jedl na ulici, ležel v roztrhaných šatech a měl si ohřívat jídlo na lidských lejnech. Sušit je, používat jako palivo a na ohni z nich si opékat maso. V Orientě se trus dobytka sbírá a suší na palivo. Ezechielovi se to hnusilo, bylo to proti židovské kultuře (nečistota), žádal Hospodina, aby směl použít alespoň dobytčí trus. A Bůh mu to povolil.
Lidé viděli Elizea v roztrhaných šatech, zkoumali, jestli není opilý... "Co to děláš? To je hnusné, opékat si buřty nad sušenými kobylinci. Co je to za pomatenost?"
A prorok, který je známý, který mluví jménem Hospodina, který dovede uzdravovat, ...říká: "To vás čeká také, uvidíte. Já to dělám proto, abych vás varoval. Dopadne tak, že nebudete mít co jíst, nebudete mít čím topit a mít roztrhané šatech, někdo ani to ne."
Jednání Ezechielovo a některých dalších proroků vypadá podivně, ale jejím cílem je vyprovokovat lidi k přemýšlení.
Prorok, který dokáže dělat zázraky a dělá takovéto podivné věci, je buď pomatený, nebo! - ukazuje, co čeká nás!
Tyto podivné akce nemají sloužit tak, že např. prorok chodil v roztrhaných šatech, jídlo si připravoval na kobylincích - a tak už lidé nebudou muset jíst špatnou stravu a chodit v roztrhaných šatech (jako kus za kus), ale prorokovo podivné jednání chování má za úkol varovat.
Proto je důležité promýšlet Ježíšovo jednání a jeho utrpení a ukřižování. Abychom domysleli smysl a význam Ježíšova utrpení. A do dnešního úryvku: "Ježíš miluje své ovce. Dává za ně svůj život", vložili správný smysl.
Ježíš nás chce vyburcovat k přemýšlení nad porozuměním Bohu. Ukřižování není kus za kus, ale výstražná akce, která má otřást vědomím a svědomím lidí.
"Proto mně Otec miluje, že dávám svůj život", platí, ale ne ve smyslu zástupném.
Otec není sadista, který by stůj co stůj potřeboval splnit kvantum lidského utrpení, ale nechá místo nás umučit svého syna.
Ježíš nás přichází varovat (v linii proroků), přinutit k přemýšlení.
A tady máme odpověď na otázku: "Proč někteří lidé budou spaseni a jiní ne a zda Ježíš položil život jen za některé hříšníky"?
Ne každý si dá říct. I když Ježíš zemřel za všechny lidi, pro výstrahu všech trpěl. Někomu to pomůže, někomu ne, ale to záleží už jen na člověku, jestli si dá říct. Bůh udělal vše, co je na něm. Zbytek je už na nás.
Proto jeden a tentýž Kristův kříž někomu pomáhá, někomu ne.
Ježíš miluje všechny ovce, ale ne každý je ochoten se do Ježíšovy lásky svěřit.
Ne každý je ochoten se nad tím prorokovým chomoutem, a nebo Ezechielovým opékáním masa nad ohněm z kravinců zamyslet.
Vyznáváme, že nás Ježíš zachránil svou smrtí na kříži. Mezi utrpením Ježíše a naší spásou je příčinná souvislost - ale krásnější a elegantnější, než si lidová víra a běžná představa myslí.
Kristův kříž nás má vyburcovat k přemýšlení.
Naše reakce na Kristův kříž je taková, jaká je naše představa o Bohu. (Někomu nevadí, že Bůh potřebuje utrpení, hlavně, aby on se měl dobře. Ježíš odmítl soucit jeruzalémských žen - plačte nad sebou a nad svými dětmi, které jste špatně nábožensky vychovaly.)
Dá trochu práci, porozumět Ježíšovým slovům: "Ježíš miluje své ovce a dává za ně život".
Ale bylo by málo jen tato slova bez porozumění opakovat.
Ježíš se nechal ukřižovat, aby vyburcoval židy k přemýšlení. Chtěl židy zachránit.
Neuvěřili mu.
Po pádu Jeruzaléma Římané ukřižovali několik desítek tisíc židů. Umírali na křížích déle než Ježíš. Lidé v koncentrácích prožili často hroznější mučení a byli více poníženi než Ježíš.
Podívejme, pravidlo "kus, za kus" nefunguje. Jen výjimečně (např. u velitele Osvětimi, který dovolil výměnu Kolbeho a Gajovníčka).
Posledně jsme si říkali, že ani ve vztahu k člověku, ani k Bohu nestačí zamilovanost.
Neporozumění vede k míjení se s druhým.
"Ježíš miluje své ovce a dává za ně život. To je jedna z nejkrásnějších vět. Můžeme jí porozumět.
Můžeme se namáhat, jak to vysvětlit dětem a vnukům, aby mohli zahořet láskou k ukřižovanému.
-------------
Poznámky:
/1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Lidský synu, mluv k synům svého lidu a řekni jim: Uvedu-li na některou zemi meč, lid země si vybere ze sebe jednoho muže a ustanoví jej strážcem. Když spatří, že na zemi přichází meč, zaduje na polnici a bude varovat lid. Uslyší-li kdo hlas polnice, ale nedá se varovat a meč přijde a zachvátí jej, jeho krev padne na jeho hlavu. Slyšel hlas polnice, ale nedal se varovat, proto jeho krev padne na něj; kdyby se byl dal varovat, byl by se zachránil. Jestliže však strážce uvidí meč přicházet, ale nezaduje na polnici a lid nebude varován a meč přijde a zachvátí někoho z nich, ten bude pro svou nepravost zachvácen, ale strážného budu volat za jeho krev k odpovědnosti."
"Ty, lidský synu, slyš. Ustanovuji tě strážcem izraelského domu. Uslyšíš-li z mých úst slovo, vyřídíš jim mé varování. Řeknu-li o svévolníkovi: 'Svévolníku, zemřeš', a ty bys nepromluvil a nevaroval ho před jeho cestou, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. Jestliže budeš svévolníka varovat před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se od své cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil." Ez 33,1-9
Ježíš mnohokráte mluvil o smrti i o vzkříšení.
Běžnému posluchači nepřijdou slova z dnešního úryvku nijak obtížná.
Ano, Ježíš je dobrý pastýř, dal za nás život. Ale, kdo trochu přemýšlí a chce si s Ježíšem rozumět, zjistí, že je třeba klást otázky a hledat.
Představte si chytrého sedmnáctiletého kluka; jednoho dědečka má věřícího na létající talíře a druhého věřícího v Boha. Bude-li dědeček věřící v Boha argumentovat jako dědeček od létajících talířů, vnuk nad vírou v Boha mávne rukou. (Pouze se modlit za vnuky, je málo.)
Slovům: "Ježíš nás má rád, položil za nás život" rádi přitakáme.
Ale jak je možné, že někteří lidé budou spaseni a jiní ne? Položil život jen za některé hříšníky?
Často slyším odpověď: "Boží úradky, jeho spravedlnost a milosrdenství je tajemství. Kdo jsem já, abych tomu mohl porozumět."
Není to tajemství. Ale neznalost věci.
Bůh nám dal život a veliké možnosti. Nejsme ještě hotoví. Smíme svobodně vytvářet sebe sama, svůj charakter (pomíjím teď všelijaká zatížení a zábrany).
Máme mnoho možností (včetně uzdravení řady našich poškození), aby z nás byli pěkní lidé.
Má-li někdo hudební sluch nebo malířské nadání, záleží už jen na něm, zda si získá píli, aby mohl se svým talentem uspět. Lajdákovi ovšem sebevětší nadání nepomůže.
Ježíš za nás všechny umřel na kříži.
Ale jak naše záchrana funguje? Už jsme o tom mluvili. Jsou dvě možnosti. Maxmilián Kolbe zachránil život vězni Gajovníčkovi odsouzenému na smrt. Pasteur zachránil ledaskomu život.
V obou případech záchrana funguje jinak.
Kolbe si vyměnil místo s Gajovníčkem. Pasteur se velice namáhal, aby vynašel lék.
Kolbe umřel, aby Gajovníček žil. Ale Ježíšova smrt pro nás pracuje jinak. Představte si, že se půjdete najíst do restaurace, ale cestou vás někdo okrade, za vaše peníze se nají, a vy zůstanete hladoví.
Ježíšovo utrpení není takové povahy, aby odstranilo naše utrpení (Kolbe a vězeň). Je jiného druhu.
Pasteur přemýšlel, pracoval, aby lidé nemuseli umírat.
Ježíš (jako člověk) přemýšlí o tom, jak lidem říct to, co zná jako Boží Syn.
;Potřeboval vymyslet, jak nám lidskými pojmy, lidskou řečí ukázat, jaký je Bůh. Abychom mohli Bohu důvěřovat, mohli se na něj spolehnout a měli jistotu, že nám přeje.
Je potřebné si všimnout Ježíšovy lidské práce. (Podílu lidské práce v životě bohočlověka.
V Ježíši spolupracoval lidský syn s božím synem. My máme také s Bohem ve svém životě spolupracovat). Ježíš jako Boží syn věděl o Otci vše, jako člověk vypracoval pomocí svého lidského mozku řešení pro nás.
Na kříž Ježíš nejde proto, že by Bůh snad potřeboval splnit určitý počet ran. Nechá se ukřižovat, aby nás vyburcoval k přemýšlení - a bychom se dál nemíjeli s Bohem, aby nás mohl poučit.
Necháme-li se poučit - pak v důsledku toho - už nemusíme trpět.
Zachráněn je ten, kdo se umí spolehnout na Boha. Kdo nedá přednost sobě v situacích, kdy je třeba pomáhat nemocnému světu. Kdo jde odvážně do odboje proti zlu ve světě, i když přijde o své pohodlí, bohatství, případně život.
O záchraně je samozřejmě řeč už ve SZ. Proroci jsou posíláni k záchraně: "Důvěřujte Bohu víc než sobě samým". Spolehnout se na Boha, např. v ohrožení, je ale dost náročné! Vzpomeňme, jak málo statečných bylo za minulého režimu.
Proroci jsou posíláni k záchraně, např. Ezechielovi Bůh říká: "Já jsem tě ustanovil strážcem svého lidu. Když strážce uvidí, že táhne nepřítel a nebude lidi varovat, ponese zodpovědnost za jejich smrt. Nebudeš-li, Ezechieli, varovat lidi, hříšník umře pro svoji vinu, ale já tebe, Ezechieli, poženu k zodpovědnosti za to, že tys lidi nevaroval. Budeš se zodpovídat za neplnění povinnosti." (Srov. Ez 33,1-9
(najít další)) /1
Je to podobné, jako když někdo opilý pojede autem a havaruje. Bude trpět vlastní vinou. Ale pokud by lékař zanedbal jeho léčbu, a havarovaný by zemřel, bude volán k zodpovědnosti. To samozřejmě naznamená, že lékař může za smrt havarovaného. Možná jej mohl zachránit, ale havárii si zavinil opilý řidič.
Bůh říká, jestli proroci nebudou varovat, buduje volat k zodpovědnosti. Ezechiel má varovat lidi, Izajáš, Jeremiáš, my máme varovat. (Ve křtu jsme přijali poslání proroků - strážců.)
Někdy byli proroci vyzvání k velice neobvyklým jednáním. Např., jeden z velkých proroků dostal příkaz chodit v roztrhaných šatech, jiný dostal od Boha příkaz chodit s chomoutem (jhem).
Šel mezi lidi a oni se ptají: "Co blázníš, proč chodíš s tím jhem?"
"Vy budete chodit se jhem také, já vás jen varuji."
Jiný "prorok" (falešný) ale před lidmi říká: "Ale ne, Bůh nás má rád, on nás neopustí, nikdy nedovolí, abychom otročili. Jeremiáš si to s tím jhem vymýšlí, on to přehání" a jho mu rozlámal. A Jeremiáš říká: "Rozlámal jsi jho, tak Bůh vám za trest dá jho železné.
K čemu nosil Jeremiáš jho? Aby táhl káru za nějaké dobytče? Aby si vyměnil místo s dobytčetem, nebo otrokem? Ne, nošením jha varuje, připomíná: "Vy se dostanete do otroctví!"
Nejde tedy o případ, kdy bychom viděli nějakého slabého oslíka, táhnoucího z posledních sil těžkou káru a my bychom zvíře vypřáhli a místo něj táhli káru.
Proroci nejsou posláni k výměně rolí, ale mají varovat a pomáhat. Lidem hrozí otroctví a Jeremiáš je má vyburcovat k přemýšlení. A jeho neobvyklé jednání má lidi vést k zamyšlení.
Toto poselství nemáme přehlédnout v otázce Ježíšova kříže.
Nejde o to, že si Bůh potřebuje vylít na někom zlost a musí udělit určitý počet ran - a tak se nabídne Ježíš. Trest dopadne, "spravedlnost" dostala své a my už nebudeme trestáni. Tak to není.
Někdo zbožně vzdychá: "Ach, jak je Bůh milosrdný".
A co Ježíš?
"No, on je tak hodný, že byl ukřižován za nás".
A kde je spravedlnost vůči Ježíši?
"No, to je tajemství. To mu my nerozumíme. Bůh tomu rozumí. Já jen věřím, že mě Pán Ježíš spasil".
Tento názor má krásné jméno - teorie zástupného utrpení.
Ale Ježíšovo utrpení je spíš výstražným utrpením. "Aby svět poznal, že miluji Otce".
"Za ovce dávám život" jsme si četli z evangelia.
Kdyby platila teorie zástupného utrpení, jak by mohlo existovat peklo?
Jak to, že nejsou spaseni všichni lidé, když Ježíš všechny lidi miluje? Umírá Ježíš jen za některé hříchy?
Vraťme se ještě k Ezechielovi. "Jsi jako strážce, který má hlídat před nepřátelským vpádem město. Když strážce bude spát, lidé budou pobiti a strážce bude volán k zodpovědnosti, že spal. Když strážce bude včas varovat, a ti lidé si nedají říct, budou Bohem potrestáni pro svoje viny. Prorok nenese odpovědnost, protože je varoval".
Tedy - Ezechiel je jako strážce, má varovat, když nebude varovat: "ničema zemře vlastní vinou, ale z tvé ruky požádám vinu za jeho krev". Ničema se nebude moct vymlouvat, jako ten opilý řidič, který řekne, vinen je lékař, že mně špatně ošetřoval. Ne, vinen je on, neměl sedat za volant opilý a lékař bude brán na odpovědnost pro nesplnění povinné péče, pro nedodržení stavovské povinnosti. Toto je otázka zodpovědnosti, kterou má každý sám za sebe. Ježíš nás varuje svou smrtí na kříži, Ezechiel měl varovat lidi, jako strážce má varovat obyvatele města.
Prorok Ezechiel dostal jiný podivný příkaz. Jedl na ulici, ležel v roztrhaných šatech a měl si ohřívat jídlo na lidských lejnech. Sušit je, používat jako palivo a na ohni z nich si opékat maso. V Orientě se trus dobytka sbírá a suší na palivo. Ezechielovi se to hnusilo, bylo to proti židovské kultuře (nečistota), žádal Hospodina, aby směl použít alespoň dobytčí trus. A Bůh mu to povolil.
Lidé viděli Elizea v roztrhaných šatech, zkoumali, jestli není opilý... "Co to děláš? To je hnusné, opékat si buřty nad sušenými kobylinci. Co je to za pomatenost?"
A prorok, který je známý, který mluví jménem Hospodina, který dovede uzdravovat, ...říká: "To vás čeká také, uvidíte. Já to dělám proto, abych vás varoval. Dopadne tak, že nebudete mít co jíst, nebudete mít čím topit a mít roztrhané šatech, někdo ani to ne."
Jednání Ezechielovo a některých dalších proroků vypadá podivně, ale jejím cílem je vyprovokovat lidi k přemýšlení.
Prorok, který dokáže dělat zázraky a dělá takovéto podivné věci, je buď pomatený, nebo! - ukazuje, co čeká nás!
Tyto podivné akce nemají sloužit tak, že např. prorok chodil v roztrhaných šatech, jídlo si připravoval na kobylincích - a tak už lidé nebudou muset jíst špatnou stravu a chodit v roztrhaných šatech (jako kus za kus), ale prorokovo podivné jednání chování má za úkol varovat.
Proto je důležité promýšlet Ježíšovo jednání a jeho utrpení a ukřižování. Abychom domysleli smysl a význam Ježíšova utrpení. A do dnešního úryvku: "Ježíš miluje své ovce. Dává za ně svůj život", vložili správný smysl.
Ježíš nás chce vyburcovat k přemýšlení nad porozuměním Bohu. Ukřižování není kus za kus, ale výstražná akce, která má otřást vědomím a svědomím lidí.
"Proto mně Otec miluje, že dávám svůj život", platí, ale ne ve smyslu zástupném.
Otec není sadista, který by stůj co stůj potřeboval splnit kvantum lidského utrpení, ale nechá místo nás umučit svého syna.
Ježíš nás přichází varovat (v linii proroků), přinutit k přemýšlení.
A tady máme odpověď na otázku: "Proč někteří lidé budou spaseni a jiní ne a zda Ježíš položil život jen za některé hříšníky"?
Ne každý si dá říct. I když Ježíš zemřel za všechny lidi, pro výstrahu všech trpěl. Někomu to pomůže, někomu ne, ale to záleží už jen na člověku, jestli si dá říct. Bůh udělal vše, co je na něm. Zbytek je už na nás.
Proto jeden a tentýž Kristův kříž někomu pomáhá, někomu ne.
Ježíš miluje všechny ovce, ale ne každý je ochoten se do Ježíšovy lásky svěřit.
Ne každý je ochoten se nad tím prorokovým chomoutem, a nebo Ezechielovým opékáním masa nad ohněm z kravinců zamyslet.
Vyznáváme, že nás Ježíš zachránil svou smrtí na kříži. Mezi utrpením Ježíše a naší spásou je příčinná souvislost - ale krásnější a elegantnější, než si lidová víra a běžná představa myslí.
Kristův kříž nás má vyburcovat k přemýšlení.
Naše reakce na Kristův kříž je taková, jaká je naše představa o Bohu. (Někomu nevadí, že Bůh potřebuje utrpení, hlavně, aby on se měl dobře. Ježíš odmítl soucit jeruzalémských žen - plačte nad sebou a nad svými dětmi, které jste špatně nábožensky vychovaly.)
Dá trochu práci, porozumět Ježíšovým slovům: "Ježíš miluje své ovce a dává za ně život".
Ale bylo by málo jen tato slova bez porozumění opakovat.
Ježíš se nechal ukřižovat, aby vyburcoval židy k přemýšlení. Chtěl židy zachránit.
Neuvěřili mu.
Po pádu Jeruzaléma Římané ukřižovali několik desítek tisíc židů. Umírali na křížích déle než Ježíš. Lidé v koncentrácích prožili často hroznější mučení a byli více poníženi než Ježíš.
Podívejme, pravidlo "kus, za kus" nefunguje. Jen výjimečně (např. u velitele Osvětimi, který dovolil výměnu Kolbeho a Gajovníčka).
Posledně jsme si říkali, že ani ve vztahu k člověku, ani k Bohu nestačí zamilovanost.
Neporozumění vede k míjení se s druhým.
"Ježíš miluje své ovce a dává za ně život. To je jedna z nejkrásnějších vět. Můžeme jí porozumět.
Můžeme se namáhat, jak to vysvětlit dětem a vnukům, aby mohli zahořet láskou k ukřižovanému.
-------------
Poznámky:
/1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Lidský synu, mluv k synům svého lidu a řekni jim: Uvedu-li na některou zemi meč, lid země si vybere ze sebe jednoho muže a ustanoví jej strážcem. Když spatří, že na zemi přichází meč, zaduje na polnici a bude varovat lid. Uslyší-li kdo hlas polnice, ale nedá se varovat a meč přijde a zachvátí jej, jeho krev padne na jeho hlavu. Slyšel hlas polnice, ale nedal se varovat, proto jeho krev padne na něj; kdyby se byl dal varovat, byl by se zachránil. Jestliže však strážce uvidí meč přicházet, ale nezaduje na polnici a lid nebude varován a meč přijde a zachvátí někoho z nich, ten bude pro svou nepravost zachvácen, ale strážného budu volat za jeho krev k odpovědnosti."
"Ty, lidský synu, slyš. Ustanovuji tě strážcem izraelského domu. Uslyšíš-li z mých úst slovo, vyřídíš jim mé varování. Řeknu-li o svévolníkovi: 'Svévolníku, zemřeš', a ty bys nepromluvil a nevaroval ho před jeho cestou, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. Jestliže budeš svévolníka varovat před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se od své cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil." Ez 33,1-9
(najít předchozí)