2. neděle velikonoční

1. čtení by stálo za promyšlení. Dva tisíce let čteme tato slova o poměrech v prvotní církvi. Křesťané žili ve společenství podle Ježíšových představ - podle modelu rodiny. Jedno srdce, jedno myšlení, řešení sociálních otázek.  (Až později byl přijat jiný - hierarchický model římského státu).

Už starozákonní řešení sociálních otázek bylo na vysoké úrovni. V milostivém létě (každých 50 let) se pozemky a domy vracely původním majitelům. Nemohly vznikat velkostatky a nemohlo dojít k trvalému zbídačení dolní vrstvy obyvatel.

V milostivém létě byli propouštěni otroci (židovští otroci byli propouštěni každých sedm let). Sociální pomoc např. paběrkováním na polích, v sadech a vinicích, atd.

Feudalismus pokládáme za kdovíjak křesťanskou dobu. Porovnejme poměry s prvotní církví. Nevolnictví, proletariát, školy jen pro hrstku lidí, za to příliš mnoho honosných kostelů...

Nedivme se, že Bůh vyslovuje nejrůznějšími způsoby svou nespokojenost s naším způsobem života.

Církev měla řešit sociální otázky a neřešila je. Kde zůstala úroveň prvních křesťanů?

Skutečné bohatství  společnosti nespočívá v pokladech bohatců, ale v bohatství každé rodiny a každého člověka. Dnes bychom třeba řekli v minimální mzdě a sociální pomoci potřebným.

Měl Ježíš promyšlené  tyto otázky? Našli bychom je v evangeliích? Jsou to názory utopické?

- - - - - - - - - - - -

Jsme překvapeni, že nikdo z učedníků nečekal vzkříšení. Ježíš je musel přesvědčovat, že nevidí strašidlo, ale jeho.

My si Ježíšovo vzkříšení  nemůžeme osahat, ale nepřehlédněme, že apoštolové nebyli lidé lehkověrní. 

Pro naše poučení je dobré si všimnout, jak se který učedník zachoval vůči vzkříšení.

Dnes je řeč o Tomášovi.

"Blahoslavení, kteří neviděli, a přesto uvěřili", neznamená, blahoslavení, kteří věří hned tomu, když jim někdo něco řekne (např. "Ježíš vstal z mrtvých" nebo dožil se v Indii 90 let).

Platí to přesně  naopak. "Blahoslavený, který se ptá a hledá, aby mohl této zprávě dát za pravdu".

Nedávno jsme si připomínali Ježíšovu radu, že staré a nové nejde dohromady. "Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.  A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!" Mk 2,21-22

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Ježíšovo pojetí soboty (Ranní slovo) Povolání celníka, Ježíšovo stolování s hříšníky a metafora ženicha (Ranní slovo) 8. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) Osmá neděle v mezidobí (Halík - Zacheus) Vyšší nebo Boží nutnost? (B) (Umlaufoviny)

Nelze míchat v matematice desítkovou a dvojkovou soustavu, na šroub s withworthovým  závitem nelze našroubovat matku s metrickým závitem. Na silnicích se jezdí, buď vpravo, nebo vlevo. V počítači nelze míchat programy: 602 a Word, atd.

Ježíšovy učedníky v náboženství  učili (jako všechny kluky) rabíni. Ti vykládali vedle Písma i své  rozumy.

Ježíš staví na Slovu Božím, na Písmu. "Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane." Mt 5,18

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 6. neděle v mezidobí (A) (Bible na neděli) 6. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 6. neděle v mezidobí (A) (Bible na neděli) 6. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 5. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)

Tomáš byl (mimo své  veliké kvality) těžkopádným učedníkem. Nejvíce zůstal trčet ve starých - rabínských názorech.

Skálopevně věřil tomu, co slyšel o Mesiáši od pana rabína, a když mu učedníci říkali: "Tomáši, Ježíš vstal z mrtvých", rázně je odbyl. "S tím na mně nechoďte. Na to vám neskočím. To bych si na toho vašeho vzkříšeného musel sáhnout."

Jeho tvrzení není: "Já si chci ověřit to, co říkáte".

Tomáš apoštoly odmítá:  "Já se s vámi o tom nebudu bavit".

Ježíš nežádá  slepou víru. Naopak, vede nás ke kritičnosti.

Psychicky pružný člověk přece řekne: "Jakým právem rabíni vykládali o Mesiášovi, že je nezranitelný v boji, a že začne svoji činnost vyhlášením boje proti Římanům, když podle proroků má přijít napřed náboženská reforma a soud nad židy"?       ( Např. prorok Malachiáš říká: "I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. Mal 3,1-3

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Svátek Uvedení Páně do chrámu (A) (Bible na neděli) Svátek Uvedení Pána do svatyně (A) (Václav Vacek) Svátek Uvedení Páně do chrámu (A) (Václav Vacek) Jinotaje posvátna (B) (Umlaufoviny)

Čtení je také zmíněno v textech: Svátek Svaté Rodiny (B) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)

Podle Ježíše je ideálem ptát se.

Když Ježíš, ještě za svého pozemského života, říkal: "Pojďme do Jeruzaléma, tam budu zabit", tak i Petr a Jan i ostatní říkají, kdepak, to není pravda, Mesiáš bude v Jeruzaléme korunován a vyhlásí Římanům válku.

Apoštolové odmítají  Ježíšovo tvrzení podle ustálených rabínských schémat o Mesiáši.

Proč neřekli: "Ježíši, ty mluvíš jinak než naši učitelé náboženství. Můžeš to zdůvodnit?"

A Ježíš by řekl, ano a citoval by jim biblická místa, ve kterých je řeč o utrpení a smrti božího služebníka.  

Pochybovači by poradil: "Když  nevěříš, běž se zeptat rabína, co řekne třeba na toto nebo ono místo z proroků".

A za týden, dva, by pochybovači přišli a řekli by: "Ježíši, ti rabíni vůbec nerozumí Písmu. Vůbec nejsou schopni číst Bibli. My jsme mysleli, že jsou to studovaní lidé a oni tu Bibli neznají."

A celý vývoj dějin Židovského národa, včetně Jeruzalémského chrámu, včetně pogromů na Židy (i za Hitlera), by probíhal jinak.

Jenže apoštolové takto nejednali.  

Po smrti Ježíšově  se probrali Petr a Jan, kterým stačil prázdný hrob. Probral se Kleofáš a ještě jeden, který byl ochoten pustit se do řeči s cizincem, s neznámým člověkem, který jim říká: "Vždyť přece je to psáno v Písmu..."

"Co? V Písmu je psáno něco o smrti Mesiáše?"

"Ano! Já vám to ukážu, jestli chcete."

"No, to nás ohromně zajímá. Buď tak laskav a vysvětli nám to, my už ničemu nerozumíme." 

Nikdo z ostatních apoštolů nechce přijmout Petrovu a Janovu argumentaci o uklizeném hrobu, nikdo z nich nechce přijmout Kleofášovu argumentaci o tom, co jim říkal ten "cizinec" - JAK JIM OTEVŘEL MYSL.

A tak se objevuje Ježíš, a apoštolové si myslí, že je to strašidlo. Mají z Ježíše strach. A Ježíš jim  OTVÍRÁ MYSL... (u toho se zastavíme jindy).   U této události Tomáš není.

Po Tomášově návratu chtějí apoštolové Tomáše potěšit.

"Dejte mi pokoj." 

Říkají mu Petrovu argumentaci, Kleofáš mu říká o rozhovoru s "cizincem", ostatní říkají Tomášovi, vždyť my jsme viděli Ježíše na vlastní oči.

Jenže Tomáš odmítá dál. Tak mu říkají: "Dobrá, jsme blázni, jako ty ženské. Ale, tak si pojďme projít místa v Písmu, která nám byla osvětlena (vzkříšeným Ježíšem). Ověř si to."

Jenže Tomáš je psychicky nepružný, setrvává na rabínských výkladech o Mesiáši, která se učil v náboženství. Rabínskému povídání (rabínské tradici) dává přednost před Písmem.

Apoštolé trpěli stejným zatížením. I oni dávají v některých věcech přednost, větší váhu rabínské nauce, než tomu, co říká Ježíš. U Tomáše to přetrvává nejvíce ze všech apoštolů.

Ježíši se podařilo rozbít staré myšlení apoštolů  (Nikodéma a dalších) až ukřižováním. Proto "musel" být Ježíš  ukřižován. Dříve Ježíšovi nevěřili. Před ukřižováním tvrdili: "Ježíši, nezlob se, ty tomu nerozumíš."

"Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili", neznamená: "sláva těm, kteří uvěří bez ověřování", ale naopak: "blahoslavení pružní duchem, kteří se dokáží zamyslet nad slovy Písma".

Ježíš říká  - blahopřeji každému, kdo se snaží porozumět Písmu a nezůstává  ve slepém, stádovitém opakování toho, "co nás pan rabín učil v náboženství".

Na případu Tomáše se můžeme poučit, jeho chybu nemusíme opakovat. A sv. apoštol Tomáš je úžasný,  že sám o své chybě vyprávěl a dovolil, aby byla zveřejněna pro všechny časy - pro poučení nových učedníků Ježíšových. - To je veliká úroveň a známka osvícení, když někdo veřejně uzná své chyby pro poučení druhých.

Některé věci si potřebujeme znovu a znovu připomínat, neboť být dobrým učedníkem Ježíšovým je nejen krásné, ale vyžaduje vysokou úroveň kritického myšlení o sobě. Jen ten, kdo stoupá, někam vystoupí.

Na Janově evangeliu je mnoho vzácného a jedinečného. 

U synoptiků (evangelistů  Matouše, Marka a Lukáše) je např. velice pečlivě vylíčen průběh Poslední večeře (ustanovení Svátosti Oltářní, by řekla některá teologie).

Jan nelíčí průběh, ale zato velice pečlivě popisuje význam Večeře Páně, k čemu má sloužit, a jak funguje - to u synoptiků nenajdeme. 

Rozdíly v popisech evangelií jsou velice užitečné. Jan líčí některé situace do veliké hloubky. To, co ostatní evangelisté vzali "zkrátka", to doplňuje detailně Jan. Ale řadu událostí, které jsou u jiných evangelistů popsány, Jan vůbec neuvádí.

Neměli bychom přehlédnout Janovo hluboké porozumění Ježíši. Ne nadarmo je "milá�kem Páně" (přes svou horkokrevnou povahu, "hrr jednání" a jistou nesnášenlivost - Jan rozhodně není nepolíbeným, líbezným a nevinným mladíčkem). 

Jan nejvíce porozuměl Ježíši. Porozuměl Ježíšovu způsobu vyučování. Zakusil na sobě, jak je účinná. Proto i nás k Ježíšově metodě - kladení otázek - vede.

Blahoslavený, který  se ptá a nespokojí se jen s holou odpovědí, blahoslavený, která hledá porozumění.

Jan nám pomůže, abychom Ježíši porozuměli. Abychom např. věděli,  PROČ  jdeme ke stolu Páně.

Blahoslavený, který  se ptá ...;