Slavnost Vzkříšení Páně


Nejprve poznámka k velikonočním čtením.

Představme si, že bychom si je někdy všechna prošli (od Květné neděle, Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a 9 čtení vigilie). To by se nám zjevila veliká krása!

Škoda, že málo rozumíme řeči Bible. Mnoho lidí neví, co je třeba brát doslova a co je řeč básnická nebo svým způsobem "zašifrovaná" -  srozumitelná až tehdy, když porozumíme slovům, která jsou předstupněm. (Kdybychom my, laici,  přišli na přednášku medicíny v 10. semestru, ledasčemu bychom neporozuměli.)

Mnoho lidi například vezme slova z Izajáše o  "trpícím božím služebníku" "natvrdo": "Hospodin na něho uvalil vinu nás všech". (srov. Iz 53,6) "Hospodinu se zalíbilo zdrtit ho utrpením".  (srov. Iz 53,10). Ale evangelia povrchně proletí.

Už Starozákonní  židé věděli, že knihy Svatého Písma mají různou hodnotu.  5 knih Mojžíšových má jinou "kvalitu", než proroci, a jinou "kvalitu" mají další knihy. Jinou hodnotu mají evangelia a jinou listy apoštolů.

Ježíšova slova nemusíme nijak korigovat - jsou stoprocentní. Některé Pavlovy výroky ale korigovat musíme (např. o podřízenosti ženy manželovi nebo otroka vůči otrokáři).

Není dobré vzít  orientální způsob řeči doslova (použiji přirovnání: jako bychom slova básně vykládali na úrovni definice nebo dogmatického tvrzení v teologii), např. zmíněné výroky "o trpícím služebníku". A naopak Ježíšovým slovům je nutné věnovat mnohem větší pozornost.

(Např. pan Gibson, který Písmu nerozumí, na základě jednoho výroku z Izajáše udělá hrozný film, zatímco Ježíšova slova o ukřižování ignoruje.  A přes city hrozně manipuluje s divákem.)

My jsme zvyklí na úryvky z Písma, které se čtou v kostele (případně "myšlenku na den"), na vytržené texty, tady kousek, tam kousek. Z toho míváme pocit, že Písmu rozumíme. Jenže nejsme schopní dát Bibli dohromady. Podobáme se malému klukovi, který rozebere hodiny, a i když žádné kolečko neztratí, už nemá hodiny, protože kolečka nesestavil dohromady do hodinového stroje.

Proto nestačí ani pouhá znalost všech jednotlivých míst evangelia, pokud je neumím sestavit do určité sestavy. Jako každá součástka v hodinách má svoje místo, zrovna tak každý poznatek z Ježíšovy výuky má svůj význam, který pochopíme, až když čteme Bibli celou.

To je celý princip ponětí. Jsou lidé, kterým něco řekne problém, termín, systém, soustava.

Máme-li jen jedno kolečko, může se točit všelijak. Ale máme-li dvě ozubená kolečka (která do sebe zapadají), můžeme jedním točit všelijak, ale to druhé se točí v určitém poměru obrátek k tomu prvnímu. Už se nemůže každé kolečko točit zvlášť.

Proč si to říkáme? Je důležité si všimnout, že totéž se týká biblických textů. 

Jedna věta může mít celou řadu významů. (Všímali jsme si: může být otázkou, námitkou, tvrzením, ...) A teprve, když se nám podaří dát všechny texty dohromady a dáme si práci s celým evangeliem, tak potom se nám ustálí významy jednotlivých vět na jednoznačném čtení.

Neříkejme, prosím, že  porozumět Písmu není práce pro nás. V každém důležitém vzdělávání se snažíme dojít co nejdále. (Tak si počínáme ve svém povoláni a - to končí odchodem do důchodu.) Uvidíme, kolik za život stihneme v porozumění s Ježíšem - to má význam navždy, do věčnosti.)

Zatím je důležité vědět, že nevíme všechno a být opatrný na pocit, že už vím, jak to přesně je. 

Ježíšovi učedníci byli na různé úrovni. Bylo 70 učedníků, 12 apoštolů, z toho 3 nejlepší (Petr, Jan a Jakub) a 1, který Ježíšovi porozuměl nejvíce (Jan). 

To vše si říkáme proto, abychom se nenechali zneklidnit kde kým, kdo začne splašeně něco tvrdit.  A nemusí to být jen názory, že Ježíš nebyl v hrobě mrtvý, měl děti s Magdalénou a dožil se vysokého věku v Indii. Mohou to být i tvrzení teologů, kteří ustrnuli ve svém poznání. Může to být kdokoliv z nás, kdo přestal hledat.

Samozřejmě jednou "bude vše jinak", ale to nás nemá odradit od krásného poznávání, které nám odkývá nové a nové obzory. Snaha porozumět, se vyplatí už teď (ve všech vztazích a vzdělávání).

V mnohém můžeme Bohu porozumět, neboť "Duch svatý je ochoten nás uvádět do veškeré pravdy" (srov. J 16,13) a "Duch nás chce naučit všemu a připomenout nám všecko, co nám Ježíš řekl" (srov. J 14,26).  Aby, ten, kdo hledá a nechává se Duchem vyučovat, mohl "z pokladu poznávání vynášet věci nové i staré".  Srov. Mt 13,52 )  

- - - -

Při vigilii se čte  Mk 16,1-7 (najít předchozí)     ve dne   J 20,1-9   K oběma událostem něco trochu povím. 

O Vánocích jsme se divili, že zbožní izraelité, čekající Mesiáše a tolik se připravující na jeho příchod, nehlídkovali v Betlémě (věděli, že se tam Mesiáš narodí), aby měli přehled o novorozencích.

Ještě více jsme ale překvapeni, že o Velikonocích nikdo z Ježíšových učedníků nečekal v neděli ráno u hrobu, jestli náhodou - přeci jen - Ježíš nevstane z mrtvých. Jak to je možné?

Můžeme si všimnout sami na sobě, jak lpíme na svých názorech a na vlastním poznání. 

Inu, často jsme věnovali dost námahy k jejich získání. A nevěříme snadno ani tomu, koho pokládáme za moudrého. Nejvíce dáme na to, o čem jsme se sami přesvědčili, nebo si myslíme, že je pravda.

Proto cesta k poznání ("víře") podle Ježíše znamená: poznat (jak to je), ověřit si (zda je to pravda) a přitakat tomu, co vidím. Vydávat se na cestu poznání.

Stojíme si na svém v oblastech, ve kterých se pokládáme za znalce. Často se ovšem mylně pokládáme za znalce v náboženství. Tam je kdekdo odborníkem.

V oborech, které teprve studujeme, si student obyčejně netroufá kritizovat profesora.

Sem by opět patřila otázka: "Za koho pokládáme Ježíše?"

I apoštolové samozřejmě  řeknou: "Za Mesiáše, Syna Božího, za Mistra Pána," a kdoví co ještě. 

A přitom vzkříšení  nikdo z nich nečeká. Není to zvláštní?

Nejednáme my podobně? To stojí za zvážení. 

První uvěřily ve vzkříšení  ženy.  Jak to? 

Viděly na vlastní oči ukřižování, to s nimi otřáslo. "Ničemu nerozuměly!"

Ženy nechodily na náboženství k rabínům (škola byla jen pro kluky, až Ježíš je časem přijal do svého vyučování).  Samozřejmě mnoho odposlechly, ale byly méně zatíženy starými názory než muži.    (Staré a nové učení se nesnáší. /1)

Je důležité nepřehlédnout, že ženy jsou schopné být prvními zvěstovateli vzkříšení! 

Apoštolové ženám nevěřili: "Bláznivé ženské" (žena u židů nemohla být svědkem u soudu, žena byla nevěrohodná.)

Ježíš nás učí: "Neptej se, kdo to řekl, ale přesvědč se, zda má pravdu. I nepřítel může někdy mít pravdu."

Apoštolové nad tvrzením  žen mávli rukou. Pouze Petr a Jan se ale přece jen běželi přesvědčit. Pomohlo jim jejich vlastní selhání. 

Petr byl zapřením Ježíše otřesen ve své sebejistotě a už mu došlo, že Ježíš měl pravdu v tom, když mu řekl: "Petře, ty mě zapřeš".

Jan byl otřesen "podívanou"  na ukřižování. Vypil si do dna vlastní bezmocnost, strach a neschopnost něco udělat. Ani on se Ježíše nezastal. 

Znovu si všimněme, krize nás může naučit něco nového. Krize je výzvou k dalšímu růstu.

"Takhle nevypadá vykradený hrob, tady někdo přespal, pečlivě ustlal, dokonce pyžamo si složil do komínku", prohlásili ti dva.   /2

Samozřejmě přitakat něčemu novému, převratnému není jen tak. Vzpomeňme, jak mnoho nových objevů je vlastně jednoduchých a jak často se jim i odborné kruhy bránily.

Je důležité mít dobrého učitele, abychom si mohli porovnávat své poznání s jeho poznáním. (My máme v Ježíši toho nejlepšího.)

Je důležité naslouchat učiteli a neodmítat jeho názory, pokud jim ještě nerozumíme a nejsme schopni je věcně vyvrátit.

Je důležité hledat, ptát se a nepřeskakovat jednotlivé postupné kroky. "Kdo hledá, najde, kdo tluče, bude mu otevřeno". 

- - - - -

Poznámky :

    /1   Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané  látky na starý šat, jinak se ten přišitý  kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě  větší. A nikdo nedává mladé  víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!  Mk 2,21-22  

    Nové  víno se musí dát do nových měchů. Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: "Staré  je lepší."    Lk 5,38-39  

    /2    Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.    Jan 20,6
;