Zelený čtvrtek

Velikonocemi slaví židé  Boží milosrdenství. 

Boží věrnost a záchrana nás stále provází, díky ní vůbec ještě existujeme.

   (O velikonočním beránku viz:  www.letohrad.farnost.cz  - Aktuality: "Velikonoční beránek")

Slova o pozvání sousedů  ke stolu (srov. Ex 12,4

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Zelený čtvrtek (Václav Vacek) Zelený čtvrtek (A) (Václav Vacek) Zelený čtvrtek (C) (Václav Vacek) Zelený čtvrtek (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

(najít předchozí)) Židé později domysleli (jsou zvyklí pracovat se slovem božím), zvou i cizí lidi ke stolu, dbají na to, aby nikdo o Velikonocích nebyl sám. Velikonoční večeře je pro ně víc než štědrovečerní večeře pro nás.

Židé si o Velikonocích čtou Píseň písní. Je to úžasné čtení. (Škoda, že jsme zůstali jen u Pašijí.)

Píseň písní je souborem svatebních písní odvážně povýšených na vztah Hospodina a jeho lidu. (Někdy si ji projdeme. Sami, bez průvodce, neobjevíme jednotlivé obrazy orientální poezie.)

Než se může upéci husa nebo koláče, je zapotřebí mnoha práce.

Než slavili Izraelité beránka v Egyptě, ušli s Hospodinem kus cesty (Hospodin je zaujal, učili se mu důvěřovat, vyjednávání bylo dramatické - 9 "egyptských ran", hrozila jim likvidace). 

Než slavili učedníci s Mistrem jeho poslední večeři, ušli s ním kus cesty. Také potřebujeme ujít s Mistrem kus cesty. Ježíšova hostina je vrcholem, Ježíš do ní vložil všechno.

Boží království stojí  na službě. Mesiáš nenosí královskou korunu, ale pracovní  zástěru (montérky) Ježíš stavěl domy, učil, zastávat se (Boha i) hříšníků, uzdravoval, křísil mrtvé ... Nesl pomluvy, nepochopení, zášť, nenávist ..., myl nohy... (Péče o nohy a obuv v tehdejší kultuře byla ponižující službou. Žid nemohl poručit ani židovskému otroku, aby mu umyl nohy nebo vyčistil boty. "Nejsem hoden přinést mesiáši ani bačkory", řekl Jan Křtitel.)

Od "vždy" se hlásalo, že Bohu a výše postaveným je třeba sloužit. Ježíš mluvil jinak: "Bůh slouží člověku, Bůh pro sebe nic nepotřebuje, jen abychom sloužili jeden druhému, to udělá Bohu radost.   Za převracení starých náboženských pravidel byl Ježíš  šílenou náboženskou nesnášenlivostí zlikvidován.

Škoda, že umenšujeme Ježíšovu nezištnost a lásku a Otcovu velkorysost tím, že tvrdíme, že Ježíš svou smrtí za nás platil. (Komu nebo čemu?!)

Doplatil na svůj krásný  vztah. Za všechnu dobrotu zaplatil životem. Ne za nás, ale nám. Nepřijali jsme jej dřív, než byl umučen.

Bůh nemá potíže se spravedlností a odpuštěním, má ovšem velikou potíž s naší zatvrzelostí a nesnášenlivostí.  K odpuštění není třeba Ježíšovy krve (a už vůbec ne získané strašným hříchem nenávisti). Už sv. Tomáš Akv. o tom mluví. Benedikt XVI. ve své encyklice "Bůh je láska" (jako dříve ve svých teologických spisech), nemluví o "oběti smíření", ale o oběti ve  smyslu "odevzdanosti".

"Ježíšova krev netiší boží hněv, ale ukazuje Boží lásku", říká Jan Rybář SJ.

Ježíš vložil do své  večeře všechno své přátelství a všechnu svou službu hříšnému člověku. Nezužujme ji jen na jeho smrt. Nepřehlédněme, co vše pro nás vykonal a koná. Bůh je větší a krásnější než  si myslíme. Ježíšova láska je silnější a nezištnější než pozorujeme.

Abychom pochopili Ježíšovu večeři a mohli z ní mít pravý účinek, abychom porozuměli jeho úmyslům a mohli jej následovat ("klást nohy do jeho stop"), potřebujeme pečlivě naslouchat jeho slovům, jeho gestům, jeho moudrosti, jeho darům i jeho varování.

I Jidáše pozval Ježíš  k večeři. Každého zve. Ne jako dobrák (který se nestaví proti zlu, podlosti a násilí), ale jako ten, kdo váží, jak hříšníka přitáhnout, získat, zachránit a neztížit mu návrat.

(Poznámka: Jidášovou přítomností  u stolu si Ježíš ztížil pozici i trápení.)