Květná neděle

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mk 15,15 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 50,4-7; Flp 2,6-11; Mk 14,1-15,47
Datum: 9. 4. 2006


Mnohá varování  podceňujeme. O nebezpečných nemocech, povodních a dalších ekologických katastrofách, o nástupu diktatur ... Až zpětně třeba říkáme: "Karel Čapek v "Bílé nemoci", viděl dál ..."

Znovu a znovu nás Bůh dlouho varuje, než přijde kritická situace. Ale copak si dáme říci?

Farizeové a kněží  Ježíšových časů si pochvalovali tehdejší náboženské poměry. Pohanské vlivy se podařilo odstranit, nikdo neobětoval Bálovi nebo Aštartě jako dříve. Lidé se postili, modlili, poutě do jeruzalémského chrámu kvetly jako nikdy. Ročně byly obětovány desetitisíce a desetitisíce beránků (kněží byli bohatí, pastýři široko daleko Jeruzaléma měli práci, hlavní město prosperovalo ...).

"Jistě, není zdaleka vše ideální, někteří mladí Židé se vzhlédli v helénismu, Herodes je svádí do svých sportovních a kulturních areálů, Římané nás utiskují, ale dočkáme se. Mesiáš je za dveřmi, ten udělá rychlý soud nad  pohany.

Stálo nás to vše mnoho námahy, ale díky Nejvyššímu - budiž jeho jméno pochváleno - se mnoho podařilo. Máme další starost, plete se nám tady do všeho jeden potulný kazatel a zbytečně jitří náboženská očekávání nevzdělaného lidu. Ale toho si pohlídáme."

Co si o tom všem myslel Bůh, se předáci Izraele neptali. Byli přesvědčeni, že si s Hospodinem rozumějí.

Ježíš řekl vše, co o Bohu říci měl. Nabídl lidem víc než dost důkazů  - znamení, že přichází od Boha. Nevěřili mu, že jejich náboženství jde na opačnou stranu, od Boha. Neobrátili se. Nevšimli si, že jejich náboženství je falešné, smrtelně jedovaté, nebezpečné. Vedli svou řeč a nevedli věcnou rozpravu s Ježíšem, když jim vytýkal, že pravidla božího království zprostředkovaná Mojžíšem,  překroutili.

Ježíši zbyla poslední, drastická možnost ukázat že měl pravdu, když tvrdil, že Mesiáše zahubí nejzbožnější židé  .

Když se přestal chránit, byl zlikvidován jako dřívější proroci.

Zabití Ježíše bylo protiprávním činem.

Každý hřích, selháni nás má varovat. Ježíšovo dobrovolné vydání se na smrt je jedním z jeho posledních signálů: "Dělejte něco!"

Kdyby si židé /1   uvědomili, svou chybu, kdyby přiznali Ježíši pravdu, Jeruzalémský chrám mohl stát dodnes.

Po zmrtvýchvstání Ježíše dali židovští představení římským strážným nůž na krk: "Zkuste dát do hlášení, že Ježíš vstal z mrtvých - uvidíte jak dopadnete! Myslíte si, že vám Pilát uvěří? Ale když budete tvrdit, že jste spali a učedníci vám ukradli mrtvolu, my Piláta uchlácholíme."

Jak to, že neřekli: "Tak vy jste viděli na vlastní oči, že Ježíš vstal z mrtvých?"

To je nechuť, dokonce neschopnost uznat jasnou skutečnost, kterou člověk vidí. Naprosto přesně to popisuje věta: "Soud je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo." (Srov. J 3,19-21)

Kdo si nerad přiznává nepříjemnou skutečnost, utíká od pravdy. A při setkání s Bohem se zhroutí.

Soud nespočívá v tom, že by Ježíš z nějakých pečlivě vedených záznamů začal účetnicky sčítat všechna naše provinění a vypočítávat podle přesných a složitých klíčů koeficient hříšnosti. A výsledkem by bylo tolik a tolik roků, měsíců, hodin a vteřin vězení (očistce). A podle toho a toho klíče takový a takový stupeň utrpení.             

Soud nastává setkáním s pravdou o sobě. (A my sami určujeme, podle našich postojů, jak to bude dál.)

Až na vyjímky děláme všichni chyby. To ještě nemusí být tragédií. (Tragédie je něco nenapravitel- ného. Ale to, co je pro nás nezvratné, pro Boha není nezvratné.) Důležité je přiznat si pravdu, aby se s ní dalo něco dělat.

"Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný."  (J 3,14-15) Na poušti se měli uštknutí podívat na měděného hada.

Ježíšův kříž tu není proto, že musí být někdo potrestán - že by snad Bůh musel vynést rozsudek a trest musí na někoho dopadnout - a tak se nechá Ježíš potrestat místo nás. 

Ježíš říká:  "Jdu na kříž, aby svět poznal, že miluji Otce". (Srov. J 14,31) "Až povýšíte Syna člověka, poznáte, že to jsem já." (Srov. J 8,28) Aby Kaifáš a Nikodém a všichni ti odpůrci a nedůvěřivci poznali, že se špatně stavěli vůči Ježíšovi, že špatně zacházeli s tím, co viděli a slyšeli.

Přesněji řečeno, aby i oni mohli prokouknout.

PROTO JE DŮLEŽITÉ, ABYCHIOM SE NAUČILI DOBŘE ZACHÁZET S TÍM, CO VIDÍME A SLYŠÍME A NIC Z TOHO NEPŘEKRUCOVALI.        I když to je nepříjemná pravda o nás samotných.

Ježíš nás upozorňuje, abychom si nemysleli, že si rozumíme s Bohem, když děláme hříchy.

"Ano, Bože, já věřím (já ti důvěřuji), nepochybuj o tom, prosím, tady jsem udělal hřích, ale já se polepším..."

Každý hřích je znamením, že naše víra není dotažena. A naše víra je slabá, když  nedovedeme pořádně naslouchat. Naučili jsme se přiznávat si hřích. Ale nenaučili jsme se přiznávat si, že si s Bohem nerozumíme. 

Spousta lidí nedovede naslouchat. Někdo se třeba i zeptá, ale chcete-li mu něco vysvětlit, chce slyšet jenom to svoje. On už přece ví, jak to je správně.

Nikodém byl úctyhodný  a vzdělaný člověk. Nikdy jsem si nemyslel, že já jsem lepší než on. Ke svatému Petru nebo sv. Janovi se teprve nemohu rovnat. To bych byl nejen hloupý, ale i směšný.

Všimněme si, nakolik si tito světci nechali některé věci od Ježíše vysvětlit.

Nikodém měl veliké  mínění o Ježíši: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." (J 3,2)  O apoštolech se nemusím zmiňovat, za koho Ježíše pokládali.

Jak to je možné, že si mysleli své a nepochybovali o svých názorech?

Máme objevit, prozkoumat, jak to je s námi. I pro nás, pro naše prokouknutí a uzdravení, byl Ježíš ukřižován.

Izraelité uštknutí  na poušti se měli podívat na měděného hada. Dnes zachrání  uštknutého patřičné sérum. "Syn člověka musí být vyvýšen". Kdo se na ukřížovaného "podívá", bude zachráněn. Jak se správně "podívat" na ukřižovaného? 

První lidé v ráji byli "uštknuti" hadovým jedem lži (had je otcem lži).   /1    Nepřiznali pravdu o svém provinění.  Sváděli vinu na druhého a pak dokonce na Hospodina.

Potřebujeme se nechat uzdravit pravdou, tím, který je Pravdou, který nás svou krásnou pravdou o Otci přichází uzdravit, zachránit. Nemusíme se pravdy bát. Kdo přizná vinu, nebude potrestán, bude mu odpuštěno a pomoženo.   

Potíže a selhání lidí jsou stále provázeny Boží pomocí. Pokaždé byli lidé včas varováni. Pokud si dali říci, nedošlo k neštěstí. Stále se to opakuje. Varovali proroci, Jan - Předchůdce Páně, pak sám Ježíš.

Ani toho nebereme vážně. Ukřižování nás má probrat. Je hrozným varováním, abychom si nemysleli, že máme automaticky pravdu třeba tím, že jsme v pravé "církvi". Suverénní přesvědčení, že mám pravdu, mě muže zabránit k objevení toho, co vlastně Ježíš říká.

Kdo se nechá "očkovat"  Ježíšovým "sérem" proti uštknutí "starého hada" může být zachráněn. Jak to sérum působí? Co způsobí, co se změní?

Kdo je otřesen ukřižováním, přestává "machrovat", že už vše ví. Apoštol Jan byl "očkován" - stál pod křížem. Zakusil svou bezradnost, bezmocnost a neschopnost něco udělat. Všechen jed machrování z něj vyšel.

Učedníci jdoucí do Emauz KONEČNĚ říkali: "My už ničemu nerozumíme". A dovolili Ježíši, aby jim mohl vše od začátku vysvětlit. Konečně  naslouchali.

Injekci se sérem proti hadímu uštknutí můžeme dál i spícímu, nebo člověku v bezvědomí. Sérum působí samo. Ježíšovo "sérum", Ježíšovo uzdravování působí jinak, vyžaduje spolupráci.

Potřebujeme se naučit reagovat na Boží výzvy k obrácení. Neboli, naslouchat, co nám Bůh říká.

A když se někoho ptáme na radu, umět otevřít uši, a ne si vybírat jen to, co chceme slyšet.

V každém našem soužití, v manželství, v rodině, při práci ... se můžeme učit umění dohovoru. Kdo to nedokáže,  nebude to umět ani při četbě Bible a nebude to umět ani při setkání s Ježíšem.

Ukřižování pomohlo Ježíšovým učedníkům objevit, že Ježíš měl ve všem pravdu. Ukřižování má otřást s naší falešnou jistotou, že Ježíši už rozumíme. Teprve až budeme vědět, co nám říká, teprve pak budeme schopni plnit jeho přání.

Poslechněme si pašije.  

---------------------------------

Poznámky:

     /1   Apoštol Jan používá ve svém evangeliu k označení Ježíšových protivníků "židé". Někteří jej označují za antisemitu.  To je nesmysl. Jan byl Židem, stejně jako Ježíš a jeho učedníci.

Představme si, že Komenské napíše, Češi mě  vyhnali z vlasti. Bude v tom znít smutná ironie: "Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali." J 1,11

   /2   Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.

Já  mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.  J 8,44-45

Chcete-li si přečíst (jen pro orientaci, že to existuje), co Ježíš  říká zbožným lidem v J 8,12-59, neuškodí to.;