4. neděle postní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 2Kron 36,14-16.19-23 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Kron 36,14-16.19-23
Datum: 26. 3. 2006
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 2Kron 36,14-16.19-23 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Kron 36,14-16.19-23
; Jan 3,14-21
Datum: 26. 3. 2006
Pan profesor a rada
Nikodém (člen Nejvyššího církevního soudu) přišel na debatu s Ježíšem. (V evangeliu je
pouze výtah dlouhého rozhovoru.)
Nestihneme více, než se trochu dotknout věty: "Jako Mojžíš povýšil hada na poušti, tak musí být povýšen Syn člověka"
Ale začněme jakousi hlavní linkou dějin Izraele. Po vysvobození z egyptského otroctví Hospodin nabídl Izraelitům svou péči. Nadšeně jej přijali za svého krále. "Ústavu a zákony" k životu s Bohem dostali "na Sinaji".
Během putování pouští se měli Izraelité naučit "chodit s Hospodinem". Měli se naučit, jak se s Bohem domlouvat, naučit se přímosti, vyříkávát si vzájemné názory. Izraelité měli pokřivený charakter (otroctvím? - tak to bývá). Místo toho, aby poprosili o vodu, když nebyla, nebo o rozšíření jídelního lístku, když jim nestačila mana, nadávali Mojžíšovi, rouhali se, že v egyptském otroctví bylo lépe (my slyšíme stejná rouhání o "lepších" poměrech za socialismu!).
Kvůli těmto křivým nectnostem a mentalitě otroků, pomlouvání po straně a podrývání dobrého díla, nemohla jejich generace vejít do zaslíbené země.
Do této doby patří událost s hady a Mojžíšova socha měděného hada, kterou připomínal Ježíš Nikodémovi.
Když později Šalomoun vybudoval v Jeruzalémě chrám, říká Hospodin králi: "Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu ... Oddělil jsem jako svatý tento dům, ... dal jsem tam spočinout svému jménu navěky. (Ale,) Jestliže se ode mne odvrátíte, ... zřeknu se domu, který jsem oddělil jako svatý pro své jméno. Srov. 1 Kr 9,3-9
Hospodin slíbil Izraeli navěky svou pomoc, a chrám bude stát navěky. Ale nebudou-li se chovat jako jeho lidé, bude chrám zničen.
Krátce po tom, sice už bez reptání, si lidé vybírali z náboženství jen to, co chtěli. Začal s tím už Šalomoun. Nedodržel Boží příkazy týkající se krále, začal si hrát na velkokrále. Např. z politických důvodů si bral manželky: 700 žen a 300 souložnic. Srov. 1 Kr 11,1-13
Pohanky chtěly mít každá kapličku svého božstva a do země se dostávala pohanská náboženství. Šalomoun začal, další králové pokračovali. Lidé byli kaženi. "Na něco je lepší Bál, na něco Hospodin". Proroci varovali. To už jsme u 1. čtení.
Bůh nás dost dlouho upozorňuje na nebezpečí, které nám hrozí, kam se suneme nebo řítíme. Chce nás uchránit od okamžiku, který už je neřešitelný. Třeba zničení chrámu.
Znovu a znovu se smilovává. Nedávno jsem připomínal, jak od Boha dostáváme novou možnost. V životě jedince (např. osobní odpuštění hříchů), i v životě spočnosti (my Češi bychom se nebyli sami osvobodili od německé okupace nebo komunistického jha). Ale máme se poučit z chyb vlastních i cizích a neopakovat je.
Chrám byl rozbit. Po vysvobození Izraele z babylonského otroctví byl vybudován druhý chrám.
(Před týdnem jsem říkal, že chrám byl pro Izraelity symbolem setkávání s Hospodinem, zvláštní blízkosti a přízně Boží.)
Herodes Veliký (ten hrdlořez) chrám rozšířil a tato velkolepá stavba ve svých zdech uvítala Ježíše. Jenže Ježíš varoval, chrám může být zachráněn, ale může být zničen. Ježíš plakal a naříkal: "Kéž by vám došlo aspoň teď, co je vám k prospěchu. Jenže už jste zatvrzelí, už nejste schopni to rozpoznat." A vyhnal prodavače, protože to vše bylo absurdní. Přinášeli Bohu své oběti a modlitby, ale nenaslouchali mu. /3
To jsme už u dnešního evangelia. Jen hrstka Židů připustila, že špatně "věří". Kaifáš, ani Nikodém mezi ně nepatřili. Pan profesor Nikodém odešel od Ježíše zklamán; s pocitem, že rabi z Nazareta je sice poctivý člověk, ale jeho názory jsou samorostlé. Žádná pořádná systematická teologie...
I Ježíš byl smutný: "Poctivý chlap, ten Nikodém, ale neptá se zdaleka tolik, jako třeba Samařanka u studny. Chudák, je bohatý svou vírou, teologií a právem." ("Bohatí těžko vejdou do božího království", varuje Ježíš)
Ježíš připomíná Nikodémovi událost Mojžíšova měděného hada.
(Obliba některých živočichů u lidí je velice nízká: myši, žáby, pavouka, hada.) Mnoho lidí si hada oškliví, ani jej nechtějí vidět.
"Ať se každý uštknutý přijde podívat na hada na kůlu", zve Mojžíš.
"Dej nám pokoj, nechceme žádného hada ani vidět, víš, kolik se toho neřádstva tady všude plazí?"
Podívat se na Mojžíšova hada je výzvou ze skupiny "nesmyslných výzev" /4
Kdo se podívá na hada, na "hnusné, hrozné podívání", bude uzdraven.
"Jako Mojžíš povýšil hada na poušti, tak musí být povýšen Syn člověka"
"Proč musí být Syn člověka povýšen na kůl, jako Mojžíšův had?" Tak se měl ptát Nikodém. "Ježíši, kdo by to nařizoval? Nikdo nic nemusí, jen zemřít?"
Nikodém se neptal. Je velice pravděpodobné, že Ježíš Nikodémovi říkal o fanatismu velekněze, farizeů a zákoníků. Možná řekl Nikodémovi, že velerada je schopna odsoudit nevinného, jako kdysi zlikvidovala řadu proroků. Takovou řeč Nikodém nepřijal. "I kdyby Kaifáš někoho odsoudil nespravedlivě - ale to by si nedovolil, jsou tu přece členové velerady a řada z nich jsou slušní lidé." Sám byl členem tohoto úctyhodného nejvyššího církevního soudu.
Nikodém Ježíšovi nevěřil.
Ježíšovi ale v této věci přece nevěřili ani jeho apoštolové. Ani Petr ne! /5
Divíme se, že apoštolové v této věci věřili více rabínskému učení než svému Mistrovi, i když jej prohlašovali za Mesiáše. Mluvili jsme o tom před dvěma týdny na 2. neděli postní, k události "Proměnění Páně na hoře" (Mk 9,2-13
(Říkali jsme si, jak důležité je si všimnout odporování apoštolů Ježíšovi, neboť - můžeme vyloučit, že my Ježíši neodporujeme? Divil bych se, kdybych byl lepší než svatý Petr.)
Když Ježíš při sestupu z "hory proměnění" říká apoštolům: "Proč že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?" Mk 9,12
Ježíš se pokoušel znovu a znovu tuto otázku probírat.
V dalším případě čteme: "Ježíš poučoval své učedníky a říkal jim:'Syn člověka bude vydán lidem do rukou a ti ho zabijí, ale za tři dny po své smrti vstane'. Oni však tomu výroku nerozuměli a báli se ho zeptat." (Srov. Mk 9,30-32
V Matoušově evangeliu slyšíme, jak maminka Jakuba a Jana, když Ježíš mluví o cestě do Jeruzaléma, si vyloží Ježíšovu řeč po svém, má za to, že se Ježíš jde do Jeruzaléma ujmout moci a chce zajistit zajistit svým synům protekci. Ježíš si zavolá ostatní učedníky a drsně řečeno - udělá Zebedeovým synům ostudu. Srov. Mt 20,17-24
Vidíte, kolikrát se Ježíš k této velmi důležité záležitosti, k otázce Mesiášova utrpení, vrací.
V Matoušově evangeliu ještě čteme" "Víte, že za dva dny jsou Velikonoce, Syn člověka bud vydán, bude zabit".." (Mt 26,2
Jak reagovali apoštolové po Ježíšově ukřižování, si připomeneme o Velikonocích. Jakoby o tom vůbec neslyšeli. Naprosto je ta událost vyřídila.
Řeč o vzkříšení také nikdy neslyšeli? Vzkříšeného Ježíše dokonce pokládali za strašidlo.
Nejen Nikodém, ani svatí apoštolové nevěří Ježíšovi. "Rabínská víra" je v učednících více nebo méně zažraná, ani apoštolové nejsou schopni přijmout celé Ježíšovo evangelium - novou (dobrou) zprávu.
Navíc učedníci nevěří, že víra slušných a zbožných lidí likviduje proroky, dokonce Mesiáše. Lidová zbožnost a lidová víra nesnáší toho, kdo o Bohu mluví jinak, než "Jak jsme slyšeli v náboženství". Je nebezpečná, fanatická, nesnášenlivá.
Syn člověka musel být pověšen, aby Nikodém uznal, že tesař z Nazaretu nekřivdil Nejvyššímu církevnímu soudu a panu veleknězi.
Syn člověka musel být ukřižován, aby páni apoštolové konečně uznali, že Ježíši se dá důvěřovat jako nikomu jinému na světě - na 100%.
Vzpomínáte na Abrahamovu oběť. Ta tvrdá zkouška přinutila Abraháma pořádně o Bohu přemýšlet a poctivě a na rovinu s Bohem mluvit.
Pohled na ukřižovaného člověka je hrozný. Kdyby byl li ukřižovaným někdo z našich drahých, pak teprve by to byla hrozná podívaná. (procházet koncentrační tábory je hrozné, mnoho lidí tam ani nevstoupí). Však také apoštolové utekli: "Já bych se na to nemohl dívat".
Zpovzdáli přihlížely jen ženy, a Jan. Těm to také pomohlo, první uvěřili ve vzkříšení.
Čas běžel, Izraelité dostali po Ježíšově smrti 40 let na to, aby objevili, že Ježíš měl pravdu. Židé přišli o chrám. 19 století jsou už bez chrámu. Nikdy si neřekli, my špatně věříme.
Ti, o kterých si i apoštolové mysleli, že jsou docela zbožní a slušní, neuznali, že Ježíše nespravedlivě "odklidili". Po vzkříšení Nazaretského lhali a pronásledovali jeho lidi.
Kdyby nám někdo řekl, že špatně věříme, že neznáme Písmo, že se neumíme ani dobře pomodlit "Modlitbu Páně", možná bychom se urazili. Možná bychom honem hledali někoho, kdo by nás uklidnil, že to s námi přece není tak špatné.
Kdo se správně dívá na hroznou podívanou ukřižovaného - bude uzdraven.
Co znamená správně se podívat? Porozumět tomu, proč byl Ježíš ukřižován.
Proč šel Ježíš na kříž? Nespěchejme s konečnou odpovědí a neopisujme od druhých nebo z knížek.
Ještě se k tomu do slavnosti Vzkříšení vrátíme.
Zatím si můžeme promýšlet, že bez šoku ukřižování, by nikdy Nikodém, ale ani apoštolové neuvěřili, že Ježíš vidí do našich poměrů víc než by si kdy mysleli. Bez ukřižování by Ježíše neobjevili jako někoho, kdo má nejvyšší - 100% hodnověrnost. A nenahlédli by, jak je jejich "víra" opravdu nebezpečná.
------------------------
Poznámky:
Prosím vás, nejlepší je vyhledat si odkazy na místa v Písmu ve vlastní Bibli.
Nabízím vám je sice na dalších řádcích, ale brát do ruky Bibli je důležité.
I proto, že si text osaháme i očima a vidíme, kde to stojí napsáno. Pomůže to i k lepší orientaci v Bibli - nejen těm, kteří mají vizuální paměť.
/1 "Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu, s kterou ses na mne obrátil. Oddělil jsem jako svatý tento dům, který jsi vybudoval, a dal jsem tam spočinout svému jménu navěky. Mé oči i mé srdce tam budou po všechny dny.
A co se tebe týče, budeš-li chodit přede mnou v bezúhonnosti srdce a přímosti, jako chodil tvůj otec David, jednat podle všeho, co jsem ti přikázal, dodržovat má nařízení a práva, upevním trůn tvého království nad Izraelem navěky, jak jsem přislíbil tvému otci Davidovi, že nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu.
Jestliže se ode mne odvrátíte vy a vaši synové a nebudete dodržovat má přikázání a má nařízení, která jsem vám vydal, a půjdete sloužit jiným bohům a klanět se jim, vyhladím Izraele z povrchu země, kterou jsem jim dal, a zřeknu se domu, který jsem oddělil jako svatý pro své jméno. Izrael se stane pořekadlem a předmětem výsměchu mezi všemi národy.
Nad tímto domem, ačkoli byl nejvyšší ze všech, ustrne a usykne každý kolemjdoucí. Bude se říkat: Proč Hospodin takto naložil s touto zemí a s tímto domem?
A bude se odpovídat: Protože opustili Hospodina, svého Boha, který vyvedl jejich otce z egyptské země, a chytili se jiných bohů, klaněli se jim a sloužili jim. Proto na ně Hospodin uvedl všechno toto zlo." 1 Kr 9,3-9
/2 Král Šalomoun si zamiloval mnoho žen cizinek, faraónovu dceru, Moábky, Amónky, Edómky, Sidóňanky a Chetejky, z těch pronárodů, o nichž Hospodin Izraelcům řekl: "Nebudete vcházet k nim a oni nebudou vcházet k vám. Jistě by naklonili vaše srdce ke svým bohům." Šalomoun k nim přilnul velkou láskou. Měl mnoho žen: sedm set kněžen a tři sta ženin. Jeho ženy odklonily jeho srdce. Když nadešel Šalomounovi čas stáří, jeho ženy odklonily jeho srdce k jiným bohům, takže jeho srdce nebylo cele při Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida.
Šalomoun chodil za božstvem Sidóňanů Aštoretou a za ohyzdnou modlou Amónců Milkómem.
Tak se Šalomoun dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, a neoddal se cele Hospodinu jako jeho otec David. Tehdy Šalomoun vystavěl posvátné návrší Kemóšovi, ohyzdné modle Moábců, na hoře, která je naproti Jeruzalému, a Molekovi, ohyzdné modle Amónovců. Totéž udělal pro všechny své ženy cizinky, které pálily kadidlo a obětovaly svým bohům.
Hospodin se na Šalomouna rozhněval, že se srdcem odklonil od Hospodina, Boha Izraele, jenž se mu dvakrát ukázal a výslovně mu zakázal chodit za jinými bohy. Ale on nedbal na to, co Hospodin přikázal.
Hospodin tedy řekl Šalomounovi: "Protože to s tebou dopadlo tak, že nedodržuješ mou smlouvu a má nařízení, která jsem ti přikázal, zcela jistě odtrhnu království od tebe a dám je tvému služebníku.
Avšak za tvého života to neučiním kvůli tvému otci Davidovi. Odtrhnu je až z ruky tvého syna.
Celé království však přece neodtrhnu, jeden kmen dám tvému synu kvůli svému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem vyvolil." 1 Kr 11,1-13
/3 Když už byli blízko a uzřel město, dal se Ježíš nad ním do pláče a řekl: "Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil."
Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, a řekl jim: "Je psáno: `Můj dům bude domem modlitby', ale vy jste z něho udělali doupě lupičů." Lk 19,41-46
/4 Např.:
Elijáš řekl vdově: "Z té poslední hrstě mouky, kterou máš, nejdřív připrav malý podpopelný chléb mě." 1 Kr 17
Elíša vzkázal Námanovi : "Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeš čist (od svého malomocenství)." Srov. 2 Kr 5
Ježíš po marném nočním rybolovu, vyzval v poledne!! Petra: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" Srov. Lk 5,1-11
Ježíš nařídil služebníkům (uprostřed svatby, kdy se už nikdo nepotřebuje rituálně očišťovat): "Naplňte ty nádoby vodou!" J 2,1-11
/5 Ježíš se zeptal apoštolů: "A za koho mne pokládáte vy?"
Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."
Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.
A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.
Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."
Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" Mt 16,15-23
/6 Když Ježíš šel Ježíš do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl:"Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen."
Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. On jí řekl: "Co chceš?" Řekla: "Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království."
Ježíš však odpověděl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?" Řekli mu: "Můžeme."
Praví jim: "Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec."
Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry. Mt 20,17-24
Nestihneme více, než se trochu dotknout věty: "Jako Mojžíš povýšil hada na poušti, tak musí být povýšen Syn člověka"
Ale začněme jakousi hlavní linkou dějin Izraele. Po vysvobození z egyptského otroctví Hospodin nabídl Izraelitům svou péči. Nadšeně jej přijali za svého krále. "Ústavu a zákony" k životu s Bohem dostali "na Sinaji".
Během putování pouští se měli Izraelité naučit "chodit s Hospodinem". Měli se naučit, jak se s Bohem domlouvat, naučit se přímosti, vyříkávát si vzájemné názory. Izraelité měli pokřivený charakter (otroctvím? - tak to bývá). Místo toho, aby poprosili o vodu, když nebyla, nebo o rozšíření jídelního lístku, když jim nestačila mana, nadávali Mojžíšovi, rouhali se, že v egyptském otroctví bylo lépe (my slyšíme stejná rouhání o "lepších" poměrech za socialismu!).
Kvůli těmto křivým nectnostem a mentalitě otroků, pomlouvání po straně a podrývání dobrého díla, nemohla jejich generace vejít do zaslíbené země.
Do této doby patří událost s hady a Mojžíšova socha měděného hada, kterou připomínal Ježíš Nikodémovi.
Když později Šalomoun vybudoval v Jeruzalémě chrám, říká Hospodin králi: "Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu ... Oddělil jsem jako svatý tento dům, ... dal jsem tam spočinout svému jménu navěky. (Ale,) Jestliže se ode mne odvrátíte, ... zřeknu se domu, který jsem oddělil jako svatý pro své jméno. Srov. 1 Kr 9,3-9
/1
Hospodin slíbil Izraeli navěky svou pomoc, a chrám bude stát navěky. Ale nebudou-li se chovat jako jeho lidé, bude chrám zničen.
Krátce po tom, sice už bez reptání, si lidé vybírali z náboženství jen to, co chtěli. Začal s tím už Šalomoun. Nedodržel Boží příkazy týkající se krále, začal si hrát na velkokrále. Např. z politických důvodů si bral manželky: 700 žen a 300 souložnic. Srov. 1 Kr 11,1-13
/2
Pohanky chtěly mít každá kapličku svého božstva a do země se dostávala pohanská náboženství. Šalomoun začal, další králové pokračovali. Lidé byli kaženi. "Na něco je lepší Bál, na něco Hospodin". Proroci varovali. To už jsme u 1. čtení.
Bůh nás dost dlouho upozorňuje na nebezpečí, které nám hrozí, kam se suneme nebo řítíme. Chce nás uchránit od okamžiku, který už je neřešitelný. Třeba zničení chrámu.
Znovu a znovu se smilovává. Nedávno jsem připomínal, jak od Boha dostáváme novou možnost. V životě jedince (např. osobní odpuštění hříchů), i v životě spočnosti (my Češi bychom se nebyli sami osvobodili od německé okupace nebo komunistického jha). Ale máme se poučit z chyb vlastních i cizích a neopakovat je.
Chrám byl rozbit. Po vysvobození Izraele z babylonského otroctví byl vybudován druhý chrám.
(Před týdnem jsem říkal, že chrám byl pro Izraelity symbolem setkávání s Hospodinem, zvláštní blízkosti a přízně Boží.)
Herodes Veliký (ten hrdlořez) chrám rozšířil a tato velkolepá stavba ve svých zdech uvítala Ježíše. Jenže Ježíš varoval, chrám může být zachráněn, ale může být zničen. Ježíš plakal a naříkal: "Kéž by vám došlo aspoň teď, co je vám k prospěchu. Jenže už jste zatvrzelí, už nejste schopni to rozpoznat." A vyhnal prodavače, protože to vše bylo absurdní. Přinášeli Bohu své oběti a modlitby, ale nenaslouchali mu. /3
To jsme už u dnešního evangelia. Jen hrstka Židů připustila, že špatně "věří". Kaifáš, ani Nikodém mezi ně nepatřili. Pan profesor Nikodém odešel od Ježíše zklamán; s pocitem, že rabi z Nazareta je sice poctivý člověk, ale jeho názory jsou samorostlé. Žádná pořádná systematická teologie...
I Ježíš byl smutný: "Poctivý chlap, ten Nikodém, ale neptá se zdaleka tolik, jako třeba Samařanka u studny. Chudák, je bohatý svou vírou, teologií a právem." ("Bohatí těžko vejdou do božího království", varuje Ježíš)
Ježíš připomíná Nikodémovi událost Mojžíšova měděného hada.
(Obliba některých živočichů u lidí je velice nízká: myši, žáby, pavouka, hada.) Mnoho lidí si hada oškliví, ani jej nechtějí vidět.
"Ať se každý uštknutý přijde podívat na hada na kůlu", zve Mojžíš.
"Dej nám pokoj, nechceme žádného hada ani vidět, víš, kolik se toho neřádstva tady všude plazí?"
Podívat se na Mojžíšova hada je výzvou ze skupiny "nesmyslných výzev" /4
Kdo se podívá na hada, na "hnusné, hrozné podívání", bude uzdraven.
"Jako Mojžíš povýšil hada na poušti, tak musí být povýšen Syn člověka"
"Proč musí být Syn člověka povýšen na kůl, jako Mojžíšův had?" Tak se měl ptát Nikodém. "Ježíši, kdo by to nařizoval? Nikdo nic nemusí, jen zemřít?"
Nikodém se neptal. Je velice pravděpodobné, že Ježíš Nikodémovi říkal o fanatismu velekněze, farizeů a zákoníků. Možná řekl Nikodémovi, že velerada je schopna odsoudit nevinného, jako kdysi zlikvidovala řadu proroků. Takovou řeč Nikodém nepřijal. "I kdyby Kaifáš někoho odsoudil nespravedlivě - ale to by si nedovolil, jsou tu přece členové velerady a řada z nich jsou slušní lidé." Sám byl členem tohoto úctyhodného nejvyššího církevního soudu.
Nikodém Ježíšovi nevěřil.
Ježíšovi ale v této věci přece nevěřili ani jeho apoštolové. Ani Petr ne! /5
Divíme se, že apoštolové v této věci věřili více rabínskému učení než svému Mistrovi, i když jej prohlašovali za Mesiáše. Mluvili jsme o tom před dvěma týdny na 2. neděli postní, k události "Proměnění Páně na hoře" (Mk 9,2-13
) Odvolávám se na to.
Mluvili jsme o "Ježíšových předpovědích o utrpení".
(Říkali jsme si, jak důležité je si všimnout odporování apoštolů Ježíšovi, neboť - můžeme vyloučit, že my Ježíši neodporujeme? Divil bych se, kdybych byl lepší než svatý Petr.)
Když Ježíš při sestupu z "hory proměnění" říká apoštolům: "Proč že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?" Mk 9,12
Je to už
nejméně třetí informace tohoto druhu.
Ježíš se pokoušel znovu a znovu tuto otázku probírat.
V dalším případě čteme: "Ježíš poučoval své učedníky a říkal jim:'Syn člověka bude vydán lidem do rukou a ti ho zabijí, ale za tři dny po své smrti vstane'. Oni však tomu výroku nerozuměli a báli se ho zeptat." (Srov. Mk 9,30-32
Mt 17,22
Lk 9,43
) (Nenechme se mást nadepsání oddílů v Písmu: "druhá",
"třetí" předpověď utrpení - ta číslování nemusí být přesná.)
V Matoušově evangeliu slyšíme, jak maminka Jakuba a Jana, když Ježíš mluví o cestě do Jeruzaléma, si vyloží Ježíšovu řeč po svém, má za to, že se Ježíš jde do Jeruzaléma ujmout moci a chce zajistit zajistit svým synům protekci. Ježíš si zavolá ostatní učedníky a drsně řečeno - udělá Zebedeovým synům ostudu. Srov. Mt 20,17-24
/
6
Vidíte, kolikrát se Ježíš k této velmi důležité záležitosti, k otázce Mesiášova utrpení, vrací.
V Matoušově evangeliu ještě čteme" "Víte, že za dva dny jsou Velikonoce, Syn člověka bud vydán, bude zabit".." (Mt 26,2
) - také bez jakékoliv
odezvy apoštolů.
Jak reagovali apoštolové po Ježíšově ukřižování, si připomeneme o Velikonocích. Jakoby o tom vůbec neslyšeli. Naprosto je ta událost vyřídila.
Řeč o vzkříšení také nikdy neslyšeli? Vzkříšeného Ježíše dokonce pokládali za strašidlo.
Nejen Nikodém, ani svatí apoštolové nevěří Ježíšovi. "Rabínská víra" je v učednících více nebo méně zažraná, ani apoštolové nejsou schopni přijmout celé Ježíšovo evangelium - novou (dobrou) zprávu.
Navíc učedníci nevěří, že víra slušných a zbožných lidí likviduje proroky, dokonce Mesiáše. Lidová zbožnost a lidová víra nesnáší toho, kdo o Bohu mluví jinak, než "Jak jsme slyšeli v náboženství". Je nebezpečná, fanatická, nesnášenlivá.
Syn člověka musel být pověšen, aby Nikodém uznal, že tesař z Nazaretu nekřivdil Nejvyššímu církevnímu soudu a panu veleknězi.
Syn člověka musel být ukřižován, aby páni apoštolové konečně uznali, že Ježíši se dá důvěřovat jako nikomu jinému na světě - na 100%.
Vzpomínáte na Abrahamovu oběť. Ta tvrdá zkouška přinutila Abraháma pořádně o Bohu přemýšlet a poctivě a na rovinu s Bohem mluvit.
Pohled na ukřižovaného člověka je hrozný. Kdyby byl li ukřižovaným někdo z našich drahých, pak teprve by to byla hrozná podívaná. (procházet koncentrační tábory je hrozné, mnoho lidí tam ani nevstoupí). Však také apoštolové utekli: "Já bych se na to nemohl dívat".
Zpovzdáli přihlížely jen ženy, a Jan. Těm to také pomohlo, první uvěřili ve vzkříšení.
Čas běžel, Izraelité dostali po Ježíšově smrti 40 let na to, aby objevili, že Ježíš měl pravdu. Židé přišli o chrám. 19 století jsou už bez chrámu. Nikdy si neřekli, my špatně věříme.
Ti, o kterých si i apoštolové mysleli, že jsou docela zbožní a slušní, neuznali, že Ježíše nespravedlivě "odklidili". Po vzkříšení Nazaretského lhali a pronásledovali jeho lidi.
Kdyby nám někdo řekl, že špatně věříme, že neznáme Písmo, že se neumíme ani dobře pomodlit "Modlitbu Páně", možná bychom se urazili. Možná bychom honem hledali někoho, kdo by nás uklidnil, že to s námi přece není tak špatné.
Kdo se správně dívá na hroznou podívanou ukřižovaného - bude uzdraven.
Co znamená správně se podívat? Porozumět tomu, proč byl Ježíš ukřižován.
Proč šel Ježíš na kříž? Nespěchejme s konečnou odpovědí a neopisujme od druhých nebo z knížek.
Ještě se k tomu do slavnosti Vzkříšení vrátíme.
Zatím si můžeme promýšlet, že bez šoku ukřižování, by nikdy Nikodém, ale ani apoštolové neuvěřili, že Ježíš vidí do našich poměrů víc než by si kdy mysleli. Bez ukřižování by Ježíše neobjevili jako někoho, kdo má nejvyšší - 100% hodnověrnost. A nenahlédli by, jak je jejich "víra" opravdu nebezpečná.
------------------------
Poznámky:
Prosím vás, nejlepší je vyhledat si odkazy na místa v Písmu ve vlastní Bibli.
Nabízím vám je sice na dalších řádcích, ale brát do ruky Bibli je důležité.
I proto, že si text osaháme i očima a vidíme, kde to stojí napsáno. Pomůže to i k lepší orientaci v Bibli - nejen těm, kteří mají vizuální paměť.
/1 "Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu, s kterou ses na mne obrátil. Oddělil jsem jako svatý tento dům, který jsi vybudoval, a dal jsem tam spočinout svému jménu navěky. Mé oči i mé srdce tam budou po všechny dny.
A co se tebe týče, budeš-li chodit přede mnou v bezúhonnosti srdce a přímosti, jako chodil tvůj otec David, jednat podle všeho, co jsem ti přikázal, dodržovat má nařízení a práva, upevním trůn tvého království nad Izraelem navěky, jak jsem přislíbil tvému otci Davidovi, že nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu.
Jestliže se ode mne odvrátíte vy a vaši synové a nebudete dodržovat má přikázání a má nařízení, která jsem vám vydal, a půjdete sloužit jiným bohům a klanět se jim, vyhladím Izraele z povrchu země, kterou jsem jim dal, a zřeknu se domu, který jsem oddělil jako svatý pro své jméno. Izrael se stane pořekadlem a předmětem výsměchu mezi všemi národy.
Nad tímto domem, ačkoli byl nejvyšší ze všech, ustrne a usykne každý kolemjdoucí. Bude se říkat: Proč Hospodin takto naložil s touto zemí a s tímto domem?
A bude se odpovídat: Protože opustili Hospodina, svého Boha, který vyvedl jejich otce z egyptské země, a chytili se jiných bohů, klaněli se jim a sloužili jim. Proto na ně Hospodin uvedl všechno toto zlo." 1 Kr 9,3-9
/2 Král Šalomoun si zamiloval mnoho žen cizinek, faraónovu dceru, Moábky, Amónky, Edómky, Sidóňanky a Chetejky, z těch pronárodů, o nichž Hospodin Izraelcům řekl: "Nebudete vcházet k nim a oni nebudou vcházet k vám. Jistě by naklonili vaše srdce ke svým bohům." Šalomoun k nim přilnul velkou láskou. Měl mnoho žen: sedm set kněžen a tři sta ženin. Jeho ženy odklonily jeho srdce. Když nadešel Šalomounovi čas stáří, jeho ženy odklonily jeho srdce k jiným bohům, takže jeho srdce nebylo cele při Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida.
Šalomoun chodil za božstvem Sidóňanů Aštoretou a za ohyzdnou modlou Amónců Milkómem.
Tak se Šalomoun dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, a neoddal se cele Hospodinu jako jeho otec David. Tehdy Šalomoun vystavěl posvátné návrší Kemóšovi, ohyzdné modle Moábců, na hoře, která je naproti Jeruzalému, a Molekovi, ohyzdné modle Amónovců. Totéž udělal pro všechny své ženy cizinky, které pálily kadidlo a obětovaly svým bohům.
Hospodin se na Šalomouna rozhněval, že se srdcem odklonil od Hospodina, Boha Izraele, jenž se mu dvakrát ukázal a výslovně mu zakázal chodit za jinými bohy. Ale on nedbal na to, co Hospodin přikázal.
Hospodin tedy řekl Šalomounovi: "Protože to s tebou dopadlo tak, že nedodržuješ mou smlouvu a má nařízení, která jsem ti přikázal, zcela jistě odtrhnu království od tebe a dám je tvému služebníku.
Avšak za tvého života to neučiním kvůli tvému otci Davidovi. Odtrhnu je až z ruky tvého syna.
Celé království však přece neodtrhnu, jeden kmen dám tvému synu kvůli svému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem vyvolil." 1 Kr 11,1-13
/3 Když už byli blízko a uzřel město, dal se Ježíš nad ním do pláče a řekl: "Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil."
Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, a řekl jim: "Je psáno: `Můj dům bude domem modlitby', ale vy jste z něho udělali doupě lupičů." Lk 19,41-46
/4 Např.:
Elijáš řekl vdově: "Z té poslední hrstě mouky, kterou máš, nejdřív připrav malý podpopelný chléb mě." 1 Kr 17
. kap.
Elíša vzkázal Námanovi : "Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeš čist (od svého malomocenství)." Srov. 2 Kr 5
. kap.
Ježíš po marném nočním rybolovu, vyzval v poledne!! Petra: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" Srov. Lk 5,1-11
Ježíš nařídil služebníkům (uprostřed svatby, kdy se už nikdo nepotřebuje rituálně očišťovat): "Naplňte ty nádoby vodou!" J 2,1-11
/5 Ježíš se zeptal apoštolů: "A za koho mne pokládáte vy?"
Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."
Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.
A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.
Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."
Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" Mt 16,15-23
/6 Když Ježíš šel Ježíš do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl:"Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen."
Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. On jí řekl: "Co chceš?" Řekla: "Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království."
Ježíš však odpověděl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?" Řekli mu: "Můžeme."
Praví jim: "Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec."
Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry. Mt 20,17-24