2. neděle postní

Proč jdu do kostela? Čeho chci dosáhnout?

Jdu vařit oběd. Jdu odházet sníh.

Chci se v kostele setkat s Bohem a s lidmi, nechat se  potěšit, chci slavit, chci se dozvědět něco od Boha.

Židé přijali od Hospodina nabídku partnerství a tak se s ním baví. Dostali od Hospodina Bibli, mnoho informací.

Většina náboženského života se u Židů odehrává doma. V pátek večer manželka zapaluje svíci a vítá královnu Šabat. Otec rodiny předsedá rodinné pobožnosti. Pamatuje se na děti ... Druhý den pokračuje program opět doma,  jde se také do synagógy, především muži, ale většina sobotního programu je zase doma, v rodině.

U nás nemáme pro mužské mnoho "práce". Při liturgii téměř vše koná kněz. Lidé jen odpovídají. Modlitby většinou zastupuje pár naučených básniček. Čemu máme věřit a jak se chovat je napsáno v Katechismu. Koho to baví? 

Ježíš to vymyslel jinak. Zve nás k přemýšlení, k hledání, k objevování, pokládá nás za partnery.

Minule jsme si říkali, že biblický text počítá s naší spoluprací. Dětem také nepředkládáme vše hotové. Bavíme se s nimi a pouštíme je k práci. Děti chtějí určitý prostor k vlastnímu objevování. 

K úryvku dnešního evangelia jsme si už říkali ledacos, ale projděme jej kus cesty krok za krokem k porozumění - pro ukázku, jak se s textem pracuje.

Zase si můžeme všimnout, jak je důležité si pročíst ostatní evangelisty (Mt 17,1-13Lk 9,28-36) a dát si dohromady všechny souvislosti.

(Nenechme se zaskočit odlišnostmi jednotlivých evangelií, každý prožívá stejnou událost trochu jinak, každý si třeba všimne něčeho jiného, manželka často vypráví jinak než manžel.)

Ježíš vzal na horu Petra, Jakuba a Jana, mají být svědky Ježíšova proměnění. Nikoho jiného nevzal.  Když přišli na horu, Ježíšovi začala tvář zářit jako slunce, šat mu úplně zbělel, apoštolové zírají, zjevují se dvě postavy, Mojžíš a Eliáš (byli Ježíšem představeni?, vyplynulo z hovoru, kdo jsou?).  Hovoří s Ježíšem o jeho smrti v Jeruzalémě.

Petr, Jakub a Jan jsou unesení  tím, co vidí (Mojžíš a Eliáš jsou největší postavy židovských dějin):  "Komu se poštěstí to, co se poštěstilo nám. Vidíme na vlastní oči tyto velikány a Ježíš je uprostřed! (biblicky to znamená - je největší). A to je náš Pán a Mistr! My jsme tušili, že bude slavný!"

Rozhovor s Ježíšem byl mnohem delší, než jak bychom si představovali podle Markova evangelia. Ale apoštolové nedávali pozor na obsah rozhovoru.

Proč?    Mojžíš  a Eliáš mluví s Ježíšem o jeho smrti a to je téma, které apoštolové odmítají.

Rozmluva byla dlouhá, apoštolové  začali klimbat - čteme u Lukáše (to si necháme na jindy).

Když se učedníci probrali, bylo jim trapně, Petr je zmatený - "nevěděl, co mluví"),  horlivě navrhuje:  "Mistře, to je úžasné setkání. Postavíme vám tu stany. Pro každého z vás jeden."

O stanech pro ně - učedníky, nemluví, každý by třeba sloužil jednomu z těch Tří.

Učedníci jsou nadšení, i když události hlouběji nerozumí. 

Jen jsou ohromení "slávou nebeskou", když se dokonce dostali do oblaku  (ten je znamením přítomnosti Boží, a setkat se s Bohem, je pro člověka velice, velice náročné, pokud jej - "Ježíš nedrží za ruku"), velice se bojí. Navíc slyší napomenutí: "Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!" Klepou se, až je Ježíš musí uklidňovat.

Když sestupovali s Ježíšem z hory, mluví, aby nestála řeč, ale všimněme si, že to byl podivný rozhovor. Z Ježíšových slov se chytnou jen jediného slova: "zmrtvýchvstání". Ježíš se znovu vrací ke svému tématu - ke smrtelném utrpení Mesiáše, ale jakoby neslyšeli, o čem Ježíš mluví.

Apoštolové vedou prapodivnou rozpravu. Není to pořádná diskuze. Nikdo např. neřekne: "Ježíši, prosím tě, proč ty už poněkolikáté  říkáš, že budeš zabit, a že vstaneš z mrtvých?"  Kdepak.

Jak to, že apoštolové  nepožadují na Ježíši vysvětlení, co jeho slova znamenají. Přece odmítají smrt svého Mistra. Jenže oni Ježíšova slova o smrti "neslyšeli"! Nechtěli je slyšet. Vytěsnili je. Zacpali si uši! Ty vnitřní uši! Měli hluché srdce. Místo toho odporovali:  "Proč tedy zákoníci říkají, že má napřed přijít Eliáš?"

Všimněme si: Petr, Jan a Jakub se sice stali Ježíšovými učedníky, ale v ledasčem se stále drželi učení zákoníků. ("Míchali staré a nové"- to se četlo před dvěma týdny, na 8. neděli v mezidobí Mk 2,21-22.)

Před chvíli apoštolové  přece viděli a slyšeli Mojžíše a Eliáše!!  Ale apoštolové, jakoby u toho nebyli. Vůbec je rozmluva Ježíše s Mojžíšem a Eliášem nepoznamenala, nikam je to neposunulo. Jen nadšeně vzdychali: "To byl zázrak! To bylo zjevení!"

Apoštolové se už  ani s Ježíšem nehádali, nepřeli se! Přejít něco, čemu nerozumím, může být VELIKÁNSKÁ CHYBA a často se vymstí.

Z celého rozhovoru učedníci vytěžili pouze: "Aha, tak Ježíš pokládá Jana (Předchůdce Páně) za toho "druhého Eliáše", který už přišel. "Hm, to jsou věci ...", bručí si učedníci cestou z kopce.

Žádné: "Vysvětli nám, Mistře, co to znamená, asi si stojíme na vedení".

To, co učedníci namítají, se míjí s obsahem rozhovoru Tří. Učedníci odporují svému Mistru: "Proč tedy říkají zákoníci, že má napřed přijít Eliáš? Ve smyslu: "To, co říkáš, Ježíši, je nesmysl, proč by naši vážení učitelé říkali, že Eliáš dá vše do pořádku!?" A Ježíš říká: "No, je pravda, že Eliáš opraví cestu k Hospodinu, a už opravil, ale kdopak se po jeho opravené cestě vydal? Páni profesoři jej pomluvili. Stejně dopadne i Syn člověka; na tom se vyřádí, ten to od nich schytá, to budete koukat.

Ale Syn člověka bude nakonec vzkříšen." 

Zase se mohli ptát: "Vzkříšen může být mrtvý, ale kde by se vzala mrtvola? Kam chodíš Ježíši, na takové nápady?"

Vysvětlil by jim to.

Samozřejmě, že evangelisté  rozhovor popisují stručně. Ale i z tohoto jejich výtahu je jasné, že výsledek z rozhovoru cestou z hory je odmítnutím obsahu rozhovoru - jeho hlavní zprávy. Tu odmítají,  přesto, že viděli Ježíše "ve slávě", jako největšího ze všech biblických postav.

Celá tato událost je ještě bohatší, než si stačíme dnes všimnout. Nebudeme spěchat, přílišný spěch  při čtení Písma je naší nectností. Hned mluvíme o Ježíšově oslavení, které mělo prý apoštoly posílit pro chvíle hrůzy z ukřižování Mesiáše. Toto tvrzení je uspěchané. Tak to ani v životě nefunguje.

Proč se vůbec scéna na hoře odehrála? K čemu měla sloužit?

Zůstaneme-li jen u úryvku, nad kterým uvažujeme, nic se nedozvíme a můžeme jen hádat. Můžeme mít třeba dojem, že se Ježíš apoštolům předvádí, kým je. Jeden tajný biskup už nemohl vydržet své tajemství a tak jednou řekl svým přátelům, moment počkejte, odešel do vedlejší místnosti a za chvilku se objevil v plné biskupské parádě.

Víc pochopíme, podíváme-li na evangelia trochu v souvislosti takzvaných "Ježíšových předpovědí o utrpení".

(V našich vydáních Bible jsou jednotlivé události označený nadpisy, označující  jejich obsah. Např.: "Proměnění Páně na hoře", "Ježíš předpovídá své utrpení a zmrtvýchvstání" Nadpisy nám umožňují snadnější orientaci v textu, ale nejsou slovem Bible.)

Uvidíme, že nestačí jen číst určitou událost u všech evangelistů - ale, že je třeba si dávat do souvislosti události, které předcházely nebo následovaly. (Pak budou postupně jednotlivé lekce čím dál víc vytvářet obraz jako při skládání puzzle.)

Smysl "Proměnění na hoře" pochopíme teprve, až si všimneme, jak probíhaly "Ježíšovy předpovědi o jeho utrpení".

(Předně je dobré  si všimnout, že Ježíš své utrpení nepředpovídá, ale upozorňuje na to, že u Mojžíše a ostatních proroků stojí,  že "Mesiáš musí být zabit a třetího dne vstane z mrtvých". Ježíš tedy připomíná proroctví.)

Asi tak týden před událostí  na hoře, o které teď mluvíme, Ježíš mluví  o své smrti poprvé. Připomenu to stručně, podrobněji si toho všimneme, až někdy tento text přijde na řadu.

Nejdříve ale předešlu, jak Ježíš poslal apoštoly do okolních obcí, aby s tamějšími lidmi probrali některé lekce z Písma. Tím mu ulehčili práci, Ježíš mohl navázat a pokračovat dalšími lekcemi. ("Rozeslání apoštolů":  Mt 10,5-15   Mk 6,7-13   Lk 9,1-6)

Když se apoštolové vrátili, Ježíš se jich ptal, co si o něm lidé myslí, za koho jej pokládají ("Petrovo vyznání u Caesareje Filipovy" Mt 16,13-20   Mk 8,27-30   Lk 9,18-21) a apoštolové říkají: "To je hrůza, někde tě považují za Eliáše, .... Někde tě mají za Jana (Předchůdce Páně) a my jsme jim nemohli vysvětlit, že ty a Jan jste dva různí lidé. To je hrůza, jak jsou zabednění."

A pak se Ježíš ptal: "A co si o mně myslíte vy"? 

"No, ty jsi přece Mesiáš", odpověděl Petr.

Ježíš mu gratuluje: "To jsi dobrý, žes na to přišel". 

Petr jako mluvčí ostatních je přesvědčen, že Ježíš je Mesiáš.

"Ale, aby nebylo, pánové, mejlky", upřesňuje Ježíš, "Mesiáš se nenastěhuje na Davidův trůn, jak si všichni představují, ale "církevní vrchnost" jej popraví jako zločince." (Mt 16,21-23   Mk 9,44-45    Lk 8,3-33)

Na to Petr odporuje: "To se ti nemůže stát, to je nemožný,  ...." 

Všimněme si - před chvíli apoštolové kroutili hlavou nad tím, jak jsou "TI LIDÉ  ZBLBLÍ Z RABÍNŮ, ŽE SE JIM NIC NEDÁ VYSVĚTLIT, (před chvilkou kritizovali lidi, že jsou tak zabednění, že si nenechají objasnit, že Jan Křtitel je jiná osoba než Ježíš) - a přitom oni sami,  apoštolové,  si nedají vysvětlit od svého Mistra, to co jim teď říká.

Apoštolové jsou TAK ZABEDNĚNÍ OD SVÝCH RABÍNŮ, ŽE JIM NEPOMŮŽE ZMĚNIT JEJICH NÁZOR ANI TEN, KTERÉHO PROHLAŠUJÍ ZA MESIÁŠE.

Ve chvíli vlastního nadšení, ve slavnostní náladě,  povznesení tím, že jejich Mistr je Mesiášem! - jsou zabednění. Podobně jako jejich posluchači, kterým nemohli vysvětlit, že Ježíš není vzkříšený  Křtitel.

Jako si nenechal nějaký  zbožný člověk vysvětlit od Petra, jak to je s tesařem z Nazareta, tak sv. Petr odporuje (tomu, nad jehož slávou jásá): "Kdepak, Mistře, to je nesmysl, to se ti nemůže stát, co tě to napadlo, proč bys měl být popraven? K čemu by to bylo?"

Jakoby řekl malému klukovi: "Heleď, nepleť se mezi dospělé, tady máš bonbón a běž si hrát na pískoviště". Samozřejmě to svatý Petr neříká takto hrubým a ponižujícím způsobem - zastrč  si podolek do kalhot, a buď zticha - ale je to rázné odmítnutí informace i odmítnutí diskuse.

Ježíš říká  Petrovi: "Jdi mi z očí, satane". Nejhorší nadávka, kterou kdy Ježíš řekl. Není to nadávka, ale charakteristika (a to je horší). Tady vidíme, jak se z člověka může stát satan (satanovský typ) - právě touto cestou. Takovýmto vadným jednáním.

Vadným rozhovorem s Bohem se z předního anděla stal kdysi satan.

"Petře, víš, že takhle satan začínal? Víš, že mluvíš jako on?" 

(K tomu se ještě někdy ještě vrátíme, zatím máme dost látky na promýšlení.)

Asi týden po tomto rozhovoru Ježíše a apoštolů, vzal Ježíš tři nejlepší učedníky na "horu proměnění". Ježíš je výborný, laskavý a trpělivý Učitel. Dopřál učedníkům další vyučovací hodinu!!

Zatímco apoštolové  odporovali Ježíšovi, když říkal, že jej nemine zamordování  - za týden, na "hoře proměnění" Mojžíš a Eliáš (největší osobnosti lidstva) souhlasí s Ježíšem.  Možná říkali: "Jo, my tě, Ježíši, chápeme. Dobře známe, jací jsou zbožní lidé nesnášenliví a nenávistní, jak dokáží nasadit psí hlavu největšímu dobrodinci. Ježíši, máš to hrozně těžký."

Jenže o tento rozhovor se apoštolové ošidili. Vůbec neposlouchali. Jásali nad slávou, která snad - jak doufali - padne i na ně. Petr, Jan a Jakub byli svědky rozhovoru, kde se mluvilo o Ježíšově smrti, proč Ježíš musí na kříž, ale toho si neráčili všimnout. 

Všimněme si toho paradoxu: apoštolové jsou z jedné strany uchváceni, nadšeni, ale na druhé straně vůbec nevnímají, o čem - největší kalibry židovského nebe - vedou řeč. Největší svatí!!

Jenom se diví: "Je to možné,  my vidíme zjevení Mojžíše a Eliáše! Páni, my je vidíme na vlastní oči."

Ale to, co převzácní  pánové říkají, jim jde bokem.

Toto je nesmírně důležitý  fakt. Skutečnost!

Prosím vás, nepřehlédněme, co nás chtějí apoštolové naučit. Vyprávějí o své chybě, abychom ji neopakovali. Apoštolové jsou pokorní a nám přející.

Zde je popsáno, jak to, že někdo nebude stát o nebe, nelíbilo by se mu tam. Byl by v nebi málo šťasten. Tady jsme také u problematiky očistce. (To si vysvětlíme jindy; jen se toho dotýkám, abychom si na to vzpomněli, až na to přijde řeč. Zatím si to ukládejte do paměti, jako Ježíšova matka, později o tom budeme přemýšlet.)

Apoštolové nevyužili novou vyučovací hodinu, kterou jim Ježíš poskytl, když si do hodiny pozval staré absolventy Boží školy, samotného Mojžíše a Eliáše.

Teď bychom už mohli správně přečíst větu: "Proč tedy zákoníci říkají,  že má napřed přijít Eliáš?"

Herec musí nastudovat text, aby rozlišit otázku a námitku. Obojí se píše s otazníkem.

Když řeknu: "Ježíši, prosím tě, nám nejde dohromady, co říkáš, byl bys tak hodný a mohl nám říci, proč, jakým právem, zákoníci mluví o příchodu Eliáše?" Když to řeknu takhle, cítíme z toho obvinění zákoníků.

Ale já můžu říct: "Počkej, Ježíši, co ty to tady tvrdíš? Nezapomeň, kamaráde, na to, co říkají naši vážení profesoři a ti jsou jinak študovaný než ty? Koukej si nastudovat dogmatiku, dostat se do správných kolejí." - Toto je umlčení Ježíše!

Vidíte, správné přečtení  věty: "Proč tedy říkají zákoníci ..." nejsme schopni rozpoznat pouze na základě dnešního úryvku Mk 9,2-13 (úryvek v kostele -Mk 9,2-10 - nás ani k této otázce nedovede).

Po projití dalších míst v evangeliích, dáme za pravdu druhé variantě přečtení  věty - přidrzlé!

Zjištění, že i apoštolové  někdy (poměrně málo) odporovali samotnému Pánu Ježíši, pro nás není příjemné. Copak si mohu říci, to se mě nemůže stát? Že bych byl lepší než svatý Petr? Lepší než svatý Jan nebo Jakub?

Zkusme si zatím promýšlet, co nám evangelia ukazují v textech, které jsme si teď prošli; za 14 dní k nim uděláme druhý krok.