1. neděle postní

Všimněme si nejdříve prvních dvou vět evangelia. Najdeme-li si stejnou událost v dalších evangeliích, uvidíme podrobněji, jak to bylo. Markova slova říkají pravdu, ale jsou velice stručným shrnutím. To, co Marek popisuje, se vše mohlo odehrávat celých 40 dní, ale jeho popis nevylučuje, že některé věci mohly následovat jedna po druhé. Jak to bylo?

Chceme-li vědět víc, stačí se podívat  na vyprávění jiných evangelistů. Ježíš byl na poušti 40 dní, ke konci měl veliký hlad a až v této chvíli se objevuje satan.

Přichází velice šikovně. Má zajímavou strategii: "No jo, to musíš mít hrozný hlad. Jestli jsi Boží Syn, řekni, ať tady z těch kamenů jsou chleby."

Všimněme si rafinovanosti toho pokoušení, satan se tváří, jakoby pochyboval, zda je Ježíš Božím Synem. "Jestli jsi Boží Syn, tak proč tak hladovíš, proč neřekneš, ať jsou z kamení chleby?"

Toto pokušení mělo smysl, až když Ježíšovi pořádně kručelo v břiše. Dříve by smysl nemělo. Proto ďábel čeká na Ježíšův hlad a snaží se Ježíše vyprovokovat, aby řekl: "Tak abys věděl, že já jsem Boží Syn, tady je chleba."

Jenže satan nepochybuje o tom, kdo je Ježíš, jeho záměrem je, aby si Ježíš proměnil kamení, a aby ďábel pak mohl např. říci: "No, to není podle pravidel, on si pomáhá, to není žádný půst." Pozor, říkám to velice zjednodušeně.

Pak satan vynáší Ježíše na horu a říká: "Jestli jsi Syn Boží, seskoč dolů, andělé tě přece snesou, nic se ti nestane." Opět rafinovaná provokace. Kdyby to Ježíš udělal, tak by ďábel okamžitě podpořil to, co už v lidech doutnalo, rabínská vyprávění o příchodu Mesiáše ("Jednou se nečekaně objeví Mesiáš na střeše jeruzalémského chrámu, andělé jej snesou dolů, vyhlásí ozbrojené povstání, udělá krátký soud nad pohany a smete je...").  Lidé by se okamžitě seběhli, ozbrojili by se a chtěli by zahájit povstání proti Římanům. Ďábel ví, že Ježíš by do toho boje nešel a Židé by byli zmasakrováni.

Satan je prohnaný.

Na třetím pokušení: "To ti dám, jestli se mi pokloníš", vidíme, proč je ďábel v pekle.

Všimněme si, satan neřekne: "Bože, prosím tě, já uznávám, že jsem si vlastní vinou  zbabral život, prosím tě, pomoz mi dostat se do nebe." Místo toho řekne: "Jestli uznáš, že jsem nejlepší,  dám ti všechnu moc a bohatství."

Sv. Marek líčí evangelium v kostce. Ale i ostatní evangelisté píší stručně. Nepředžvýkají nám všechno. Nechávají nám  prostor, abychom si rozkreslili, jak to bylo. K líčení evangelistů si máme doplnit jednak tehdejší židovské zvyky, místní okolnosti a věci, které si můžeme zjistit. (Např. mladí lidé už málo znají, jak se selo ručně, děti nevědí, co je kvas, kdo z dospělých ví, kolik stébel vyroste z jednoho obilního zrna.) Jestli dítě např. nevidělo osla, pak k náboženské výuce patří, aby táta vzal dítě do ZOO a ukázal mu, jak vypadá osel, na kterém Ježíš jel. Podobně je potřeba se poptat, jak se chytaly ryby, jak se stavělo klenutí, jak se stolovalo, nebo jak vypadaly žně.

Proč si to říkáme? Abychom se naučili pracovat s Písmem, a zvykli si do evangelia dosazovat vlastní zkušenosti a zážitky a samozřejmě výroky ostatních evangelistů. Teprve potom k nám evangelium promluví.

Čteme-li v dalších větách dnešního čtení: "Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, ...", mohli bychom si myslet (kdybychom zůstali jen u čtení Markova evangelia), že Ježíšovo kázání obsahovalo jen několik slov: "Čas se naplnil, přiblížilo se Boží království, obraťte se, věřte evangeliu". Ale,  dosadíme-li si to, co říkají jiní evangelisté, objeví se nám veliký výhled do Ježíšova kázání.

Ale pouze Marek uvádí  všechny čtyři prvky Ježíšova kázání pohromadě. 

Čteme-li např. u Lukáše, co píše o události v Nazaretě, vidíme, jak část Ježíšova kázání vypadala. Ježíšovo kázání trvalo i několik dní. Déle, než posluchači čekali - někdy jim došlo jídlo.

V evangeliích máme výtah, knihovníci tomu říkají anotace. V Nazaretě Ježíš sice mluví jako rodák, tím se to trošku odlišuje, ale vlastní průběh je stejný.

"Přátelé, rád vás vidím. Často na Vás vzpomínám. Přišel jsem pobýt pár dní do Nazareta, mezi vás.  Každý se rád vracíme domů. Prožil jsem mezi vámi krásné mládí. Vidím tady samé známé tváře. Jakpak se máte?

Všichni se těšíte na Mesiáše, jak by ne. Přečtu vám, co řekl náš veliký prorok Izajáš.  ...

Čas Mesiáše přišel. Hospodin jej k vám posílá.

Ale mám velkou starost. Hned vám řeknu, jakou.

Čekáte ode mně, že vám k tomu něco řeknu. Jenže, já vím, že vám, svým rodákům, nemohu říci nic.  Proč myslíte?

No, protože nikdo není doma prorokem.

To není jenom problém vás, nazaretských, ale to je problém všech židů.

Až přijde Mesiáš, tak vám nebude moci skoro nic říct. Proč? No, vzpomeňte si třeba na Eliáše. Kolipak lidí o něj stálo?

Naši předkové nejenom o proroky nedbali, nejenom je neposlouchali, oni je dokonce zabíjeli nebo se je snažili je zabít.

Až přijde Mesiáš bude to stejné. Všichni se těšíme na Mesiáše, jenže až přijde, tak ti, co se nejvíc na něj těší, budou proti němu bojovat, stejně jako proti prorokům."

První část Ježíšovy řeči se nazaretským líbila. "Koukejte, jaký to je milý člověk, a jak na nás drží. Nezapomněl na nás.  A mluví tak moudře a do žádné školy nechodil. Dělá čest našemu městu. Všude jej chválí ..."

Ale pak nazaretské popudí Ježíšova slova, že nejsou lepší než jejich otcové. "Co? My se modlíme víc než lidé dřív, postíme se několikrát víc než naši předkové, konáme dobré skutky, vymysleli jsme si sebezápory, konáme růžné pobožnosti .... To vše je nanic? Připravujeme se na příchod Mesiáše a tento člověk si dovoluje říkat, že my nepřijmeme Mesiáše?  Co si to dovoluje? Co ze sebe dělá? Co se vytahuje, po mým bráchovi nosil kabát. A vždyť on se ani u nás nenarodil, je to přivandrovalec! ...

Chtějí Ježíše shodit ze skály. Nechá se dostrkat až ke srázu, pak se otočí a klidně odchází uprostřed nich.

Opět si tam musíme dosadit ten rozvášněný dav, a to, že Ježíš odchází uprostřed nich - to znamená, že je znehybněl, že byli paralyzováni.

Podobně to Ježíš  udělal, když ho šli zatýkat v Getsemanské zahradě.

Ty věci je třeba si dosadit jednu k druhé - to je zásada. A pak nám budou docházet souvislosti a evangelium k nám promluví.

Proto potřebujeme textu věnovat dostatečnou pozornost a nějaký čas. Potřebujeme se naučit, jak s Písmem pracovat. Porovnávat si místa, která popisují stejnou událost třeba ostatní evangelisty a doplňovat tehdejší reálie. (Jak se selo, jak se pekl chleby, jak se lidé zdravili, slavili svatby a pohřby...).

Markovo evangelium nám líčí  stručnou anotaci Ježíšova kázání. Mělo 4 části.  Všichni čekáme Mesiáše, čas je naplněn (jeho příchod byl předpověděn). Všichni se na něj těšíme. Čekáme, že Mesiáš nám vrátí Boží království (prvním králem Židů byl Bůh a v Ježíšově době žili Židé jako Češi v protektorátu za Němců).

"Pozor, Boží  království se přiblížilo. Pozor, ještě tady není. Možná, že přijde hned, možná, že ne. Ale přiblížilo se". (Ježíš jim zdůrazňoval, že Boží království mohou ztratit, že tuto příležitost mohou prohrát. To se jeho posluchačům přestávalo líbit.) 

Pak Ježíš říkal: "Obraťte se, je třeba úplně změnit život, nejenom způsob čtení Bible, ale i způsob myšlení. Je nevyhnutelné se připravit na příchod Mesiáše (Ježíš vystupoval inkognito).

Až Mesiáš přijde, bude vám říkat věci, které vám nebudou příjemné. Tak přece mluvili všichni proroci. Bez zásadní změny se s Mesiášem minete. Je třeba pořádně vzít do ruky Mojžíše a proroky, zjistit, jak nám tito mužové Boží líčí Mesiáše a ne tak, jak ho líčí páni rabíni, kteří vykládají, co v Bibli není.

Až Mesiáš přijde, bude důležité, abychom s ním zacházeli jinak než naši otcové s proroky.

Když se zbožné autority v Nazaretě nad řečí "tesaře" urazili, nemůžeme se divit, že Ježíše chtěli shodit ze skály.

Pozor,  nás se to obrácení  týká také! 

Kolik máme v evangeliu míst, která nechápeme a necháváme je být? Obrácení se ke kázání tesaře z Nazareta, je také programem "přípravy na Velikonoce" ("postní doby", chcete-li). Ano, je to náročnější, než se odříkat něčeho příjemného, ale je to podle evangelia.

Abychom  nepřehlédli tuto důležitost, vyhlásil náš pan biskup rok Písma. Ve farnostech se máme na biblických hodinách snažit porozumět Písmu.

Podmínkou k pochopení čehokoliv dalšího je, aby člověk byl ochoten opravit jednak své názory, ale také způsob myšlení.

To je Ježíšova výzva! To je jeho první kázání.

Znovu připomenu, že Ježíš ze začátku vystupoval jako laický kazatel, jako tesař z Nazareta.

Zlí duchové ovšem chtěli (a chtějí!) vyprovokovat o Ježíše ukvapený zájem a Ježíš jim v tom zabraňoval. 

My se častokrát ptáme : "Je naše náboženství pravé ?", protože každý člověk má častokrát pochybnosti.

Toto je ale chybný postup, chybná strategie, protože já musím nejdříve vyslechnout toho tesaře z Nazareta, který o sobě vůbec neříká, že je Syn Boží.

A teprve, až vyslechnu tesaře z Nazareta a pochopím jeho první kázání, mohu najít klíč k dalšímu pochopení Ježíše.

Ježíšovo první kázání platí tak, jako tak, a je nezávislé na tom, kdo to říká (jestli ta slova říká Mesiáš nebo nějaký tesař). Jistě, dnes je situace trochu jiná. Dnes, kdyby přišel Ježíš, mohl by vystupovat např. jako automechanik z Lukavice nebo ze Žižkova. Dokonce, kdyby přišla nějaká paní, třeba uklízečka z vaší školy, a říkala by: "Víte, čas pro Boží království se už dávno naplnil a Boží království je sice dávno, dávno přiblížené, ale my se musíme obrátit. My musíme začít pořádně věřit evangeliu. My musíme opravit názory na to, co je v Bibli, vědomosti o tom, proč jdu do kostela, ke zpovědi, k přijímání", byla by to pravda pravdoucí.

A kdybychom si řekli: "Ale vždyť je to jen Franta Nováček z Lukavice  nebo ze Žižkova (nebo co nás poučuje nějaká uklízečka? )", nesetkali bychom se s Ježíšovou pravdou.

Kdo přitaká tesaři z Nazareta, snese se s Mesiášem.

Kdo chce vědět, zdali je evangelium Boží vzkaz, potřebuje se naučit Písmo pořádně číst. Nepodceňujme to. Nedá se to obelhat. Potřebujeme mít jasno, zdali je Bible Božím vzkazem nebo pouze jednou z mnohých posvátných knih (např. jako Korán, a posvátné knihy dalších náboženství).

Potřebujeme se naučit porozumět Bibli a v první řadě pochopit toto první Ježíšovo kázání. Pak pochopíme, že Bible není dílo lidské.

Pozor, nepomůže nám, jestli po někom, byť by to byl papež, budeme opakovat, zbožná  tvrzení. 

Co odpovíme, až se nás třeba vnouček zeptá: "Dědečku, proč Ježíš  říká, že nás do božího království předejdou prostitutky?  Proč říká, že máme být jako děti?

Co znamená, že se staré  a nové nesnáší?" 

Potřebujeme si s Bohem rozumět. Život nás prověří. Ježíš nás přichází naučit, co se jinde nedovíme.