8. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mdr 11,22-12,2 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Oz 2,16b.17b.21-22
Datum: 26. 2. 2006
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mdr 11,22-12,2 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Oz 2,16b.17b.21-22
; Mk 2,18-22
Datum: 26. 2. 2006
Obraz ženicha a nevěsty patří k nejkrásnějším biblickým zobrazením
vztahu Hospodina a Izraele.
Ženichem je Mesiáš, nevěstou je společenství Izraele.
Někteří zbožní si mysleli, že je třeba si příchod Mesiáše vyprosit a vypostit od Hospodina. Ježíš jim říká: "To je nesmysl. Bůh ví, co potřebujete, je přející, nemusíte jej přemlouvat nebo obměkčovat. Ale potřebujete něco jiného. Začněte přemýšlet, abyste se snesli s Mesiášem, porovnejte si, co říkají vaše autority, zda jejich názory ladí s Mojžíšem a proroky. Obraťte se od učitýlků k Učiteli. Srov. Mt 6,1-8
"Když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj,abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí." Mt 6,16-18
K čemu je půst a jak funguje? Odkazuji na text o postech.
Českým překladem Ježíšových slov: "svatebčané se nemohou postit", jsme ošizeni. Původní text říká: "nemohou se synové svatebního stanu postit, když je s nimi ženich".
Ve svatebním stanu trávili svatební noc novomanželé, ne svatebčané.
Nejsme tedy svatebčany, nýbrž samotnou nevěstou! Nepotřebujeme si Boha získávat, on první se o nás uchází, dokonce jsme se už setkali, už si nás vzal. Křtem jsme s ním vstoupili do manželství.
Nějak na to zapomínáme. Možná to je tím, že jsme byli křtěni jako malé děti. Nepřesně jsme pochopili Ježíšovu větu: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen." Mk 16,15-16
Mysleli jsme si, že kdo nebude pokřtěn, nebude spasen. Všechny děti jsme nechávali automaticky křtít.
Křesťan má být záchranářem. Co je platné nosit uniformu záchranáře, neběžím-li na pomoc. Proč křtít každého, nechce-li být záchranářem? I nepokřtěný může být spasen. Být křesťanem je výsada.
Platí o nás: "Jste mými přáteli ..." (srov. J 15,15
Ale platí také: "Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali." Mt 5,13
Vrátím se. Pěkné manželství je nejvýstižnějším obrazem přátelství. Žijeme v "manželství" s Bohem.
Přijali jsme vůbec jeho ruku?
Kde je náš ženich, náš manžel?
Jsme bez něj? Je v nebi? Byl nám vzat? Jsme opuštění, rozvedení nebo jsme vdovou?
Jakou jsme manželkou? Opečovávanou? Milovanou?
Otrávenou, unuděnou, nedůvěřující? Zařizující si vše sama? Podceňující manžela nebo sebe? Jaký máte pocit? Stálo by za to si sednout a napsat jak zakoušíte své manželství s Ježíšem a jakou se cítíte manželkou.
Ale nesmíme spěchat, půjdeme proti proudu.
Je pravdou, že manželkou Boží nejsem já sám, ale my učedníci Ježíšovi.
Musíme začít od sebe. Nesmíme přeskočit své "dětství" s Bohem.
Snažíme se spolu naslouchat biblickým textům. Někomu by se to mohlo zdát poněkud jednostranné, přísné a pouze rozumové: já před Božím slovem. Ale naše naslouchání směřuje k tomu, abychom byli schopni setkávat se s Bohem a s Ježíšem při Večeři Páně.
Vloni jsme si říkali, že Večeře Páně je svatební hostinou. Bůh s námi slaví své přátelství - říkali jsme, že on první má potřebu s námi slavit. On se potřebuje rozdávat. Úmyslně se k tomu vracím. Promýšlením biblických textů se připravujeme na společné slavení, abychom je mohli s druhými prožít jako nevěsta - obletovaná svým ženichem.
Jak mohu patřit k těm, kteří tvoří nevěstu?
Nejdříve potřebuji jako jednotlivec zažít osobní pozvání a osobní přízeň od Boha. Potřebuji zakoušet, že i jako jednotlivec jsem opečováván a nejsem pouhým smítkem v davu.
Nedávno se v kostele před liturgií objevil pěkný kocour. (Jsem milovník zvířat, kdysi mě potěšilo tvrzení Martina Bubera: "S Bohem se nesetkáváme jen v lidech, ale i ve zvířatech a věcech.") Vzal jsem kocoura do náruče, byl jsem už v liturgickém oděvu, a chodil s ním po kostele. Ale některé paní na mě nesouhlasně "zahlédaly" a jestli si prý půjdu umýt ruce? Posmutněl jsem, nejradši bych kázal s kocourem v náručí...
Možná jste někdy přijali zatoulanou kočku. Bývají vyhublé, chlupy naježené. Musí se pomalu ochočovat. Za pár dní si ji zkusíme vzít do náruče, ale kočka u nás většinou nechce být. Kočka není pes. Až po nějakém čase, až když delší čas zakouší naši přízeň, zůstane v naší náruči delší chvíli. Až jednou začne příst!
A ukáže břicho.
Pokud nejste milovníky koček, vymyslete si jiné podobenství o náruči.
Mě vyhovuje, připadám-li si třeba jako kocour boží.
Celý život jsme toužili po velkém přátelství a po porozumění. Jak zakusit, že je pravda to, co nám někteří tvrdí, že nás má Bůh rád?
Před mnoha léty jsem si upravil přísloví: "Když kočku nikdo nehladí, vysychá jí mícha." - "Když člověka nikdo nehladí, vysychá mu mícha."
Potřebujeme se nechat ochočovat. Liška to radí Malému princi.
V přátelství s Bohem to funguje stejně jako s lidmi.
Některý otec je fyzicky doma přítomen, ale děti z něj mnoho nemají (některý je dokonce kazí nebo tyranizuje). Jiný je třeba ve vězení nebo padl, ale doma se o něm mluví, je ctěn, uznáván, citován. Je ve své rodině více přítomen, než ten první, a děti s ním žijí, jsou jím vedeny a vychovávány. Děti toho nepřítomného táty slyší od druhých, co jejich táta postavil, vyrobil, co vykonal pro ně a pro druhé. Je jim blízko, jsou na něj hrdí, chtějí se mu podobat.
My jsme se s Bohem nebo s Ježíšem ještě nesetkali tváří v tvář, ale jestli se o něm doma mluví (jestli děti pozorují, že si Boha rodiče váží, radí se s ním), jestli se s ním chceme kamarádit, zjistíme, že to funguje.
Jestli mě zajímají jeho úžasná slova a jeho jednání, mohu si vyzkoušet, že platí také o mě.
Potřebujeme náruč Boží. Je nám dobře, můžeme-li u někoho "příst".
(Samozřejmě, že rodičovská náruč je velikou školou. Můžeme a máme tímto způsobem děti k Bohu nasměrovat. Jsme jejich největšími učiteli.)
Dítě potřebuje zakoušet jistotu, že je bezpodmínečně milováno. Potřebuje bezpečí domova. Pak, časem postupně objevuje - v určitém věku - sourozence a ostatní lidi. Snáší je, nebojí se o svůj vztah, učí se s druhými spolupracovat.
Proč říkám tyto známé základy z výchovy dětí? Protože na ně zapomínáme ve svém vztahu k Bohu. Honem, honem chceme přinášet výkon a zatím na něj často nemáme. Potřebujeme v dostatečné míře zakoušet přátelství Boží.
Jaké dětství, taková nevěsta (nebo ženich).
Neviděli jsme dosud Ježíše, ale můžeme se s ním přátelit, zakoušet jeho péči a pozornosti, můžeme se do sytosti nořit do jeho moudrých slov. To nás poznamená a bude pozvedat.
Chci to připomenout před Čtyřicetidenní přípravou na velikonoce. Příští týden je už Popeleční středa.
Jsme náchylní honem přijmout nějaký půst. Ježíš říká něco jiného: "nemohou se synové svatebního stanu postit, když je s nimi ženich".
Tenkráte učedníci podcenili vymazlování svého ženicha. (Nenosil jim snídani do postele, to by bylo rozmazlování.) Učedníci nevyužili a podcenili čas, když jim Ježíš mohl cokoliv vysvětlovat.
Když jim byl ženich vzat, přestali Ježíšovi důvěřovat. Jejich stavba - důvěra nebyla úplně pevná. Přesto, že jim později byl dán Duch, aby je uvedl do veškeré pravdy, zůstali v něčem pod svou míru. A následky neporozumění apoštolů Ježíšovi se v určité míře nesou dál (to by byla další debata).
NEPODCEŇUJME PŘÍLEŽITOSTI. Izaiáš říká: "Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko." Iz 55,6
Svým dětem můžeme ukázat zdroj vyšší moudrosti.
Proč to říkám? Abychom nepodceňovali možnost důvěrně porozumět Bohu. Abychom si dopřávali zakoušet důvěrné přátelství s Bohem. Každý důvěrný vztah ovšem vyžaduje čas, prostor, soustředěnost, ticho, určitou kázeň.
Ale na světcích vidíme, jaké ovoce spolupráce s Bohem nese.
Vyjděme z vlastní touhy po přátelství a z osobní zkušenosti s přátelstvím a vědomě pěstujme přátelství s Bohem.
Kdosi říkal, když je některé manželství nemocné, ať spolu manželé odjedou do pouště. Nouze na poušti prý dokáže naučit lidi spolupracovat. Nevím, možná to funguje.
Biblicky je poušť místem námluv. Izraelité se často chovali jako rozmazlená manželka. Až když byli opět u konce s dechem, dokázali si všimnout a ocenit Boží věrnost a pomoc.
Kdo je vnímavý, nepotřebuje zakoušet bídu, aby si všimnul a ocenil přátelství Boha.
Bůh žije v Ráji, ne na poušti. Ale kvůli nám je ochotný se s námi do pouště odstěhovat.
Kéž bychom nemuseli být vyvedeni do pouště. O tom ale rozhodujeme my.
Bůh nás zve nejen k práci, ale také nás každou neděli zve k veliké slavnosti přátelství. Není náhodou, že týden začíná nedělí. Dětstvím (má být pěkné) začíná život. Pracovat se začíná až později. Zkušenost s milujícím je a má být prvotní a základní.
Nešiďme se. Je tu někdo, kdo o nás stojí a přeje nám.
Vybírejme si biblická místa, ve kterých se nám Bůh vyznává ze svého vztahu. Někteří lidé si schovávají hezké dopisy od svých přátel nebo od partnera a rádi se k nim vracejí. To je dobře!
Někdy doporučuji "Kapky pro růst sebevědomí křesťana".
Ž 139,1-18.23-24
Mdr 11,21-26
Iz 49,14-16a
Iz 43,1-3.4a.5a.11.13
Iz 41,8-10.13-14
Oz 11
Ez 16
1 J 3,20
Návod k použití: 1. Několik dní jeden oddíl. Přečíst, promýšlet, pokorně přijmout pro sebe - jako
nezasloužený dar. Až se mi přejde pod kůži, pokračovat dalším textem.
2. Všímat si dalších míst z Písma.
--------------------------
Poznámka:
podrobnější vysvětlení obratu: "synové svatebního stanu", najdete v textu Příprava na Velikonoce
Ženichem je Mesiáš, nevěstou je společenství Izraele.
Někteří zbožní si mysleli, že je třeba si příchod Mesiáše vyprosit a vypostit od Hospodina. Ježíš jim říká: "To je nesmysl. Bůh ví, co potřebujete, je přející, nemusíte jej přemlouvat nebo obměkčovat. Ale potřebujete něco jiného. Začněte přemýšlet, abyste se snesli s Mesiášem, porovnejte si, co říkají vaše autority, zda jejich názory ladí s Mojžíšem a proroky. Obraťte se od učitýlků k Učiteli. Srov. Mt 6,1-8
"Když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj,abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí." Mt 6,16-18
K čemu je půst a jak funguje? Odkazuji na text o postech.
Českým překladem Ježíšových slov: "svatebčané se nemohou postit", jsme ošizeni. Původní text říká: "nemohou se synové svatebního stanu postit, když je s nimi ženich".
Ve svatebním stanu trávili svatební noc novomanželé, ne svatebčané.
Nejsme tedy svatebčany, nýbrž samotnou nevěstou! Nepotřebujeme si Boha získávat, on první se o nás uchází, dokonce jsme se už setkali, už si nás vzal. Křtem jsme s ním vstoupili do manželství.
Nějak na to zapomínáme. Možná to je tím, že jsme byli křtěni jako malé děti. Nepřesně jsme pochopili Ježíšovu větu: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen." Mk 16,15-16
Mysleli jsme si, že kdo nebude pokřtěn, nebude spasen. Všechny děti jsme nechávali automaticky křtít.
Křesťan má být záchranářem. Co je platné nosit uniformu záchranáře, neběžím-li na pomoc. Proč křtít každého, nechce-li být záchranářem? I nepokřtěný může být spasen. Být křesťanem je výsada.
Platí o nás: "Jste mými přáteli ..." (srov. J 15,15
)
Ale platí také: "Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali." Mt 5,13
Vrátím se. Pěkné manželství je nejvýstižnějším obrazem přátelství. Žijeme v "manželství" s Bohem.
Přijali jsme vůbec jeho ruku?
Kde je náš ženich, náš manžel?
Jsme bez něj? Je v nebi? Byl nám vzat? Jsme opuštění, rozvedení nebo jsme vdovou?
Jakou jsme manželkou? Opečovávanou? Milovanou?
Otrávenou, unuděnou, nedůvěřující? Zařizující si vše sama? Podceňující manžela nebo sebe? Jaký máte pocit? Stálo by za to si sednout a napsat jak zakoušíte své manželství s Ježíšem a jakou se cítíte manželkou.
Ale nesmíme spěchat, půjdeme proti proudu.
Je pravdou, že manželkou Boží nejsem já sám, ale my učedníci Ježíšovi.
Musíme začít od sebe. Nesmíme přeskočit své "dětství" s Bohem.
Snažíme se spolu naslouchat biblickým textům. Někomu by se to mohlo zdát poněkud jednostranné, přísné a pouze rozumové: já před Božím slovem. Ale naše naslouchání směřuje k tomu, abychom byli schopni setkávat se s Bohem a s Ježíšem při Večeři Páně.
Vloni jsme si říkali, že Večeře Páně je svatební hostinou. Bůh s námi slaví své přátelství - říkali jsme, že on první má potřebu s námi slavit. On se potřebuje rozdávat. Úmyslně se k tomu vracím. Promýšlením biblických textů se připravujeme na společné slavení, abychom je mohli s druhými prožít jako nevěsta - obletovaná svým ženichem.
Jak mohu patřit k těm, kteří tvoří nevěstu?
Nejdříve potřebuji jako jednotlivec zažít osobní pozvání a osobní přízeň od Boha. Potřebuji zakoušet, že i jako jednotlivec jsem opečováván a nejsem pouhým smítkem v davu.
Nedávno se v kostele před liturgií objevil pěkný kocour. (Jsem milovník zvířat, kdysi mě potěšilo tvrzení Martina Bubera: "S Bohem se nesetkáváme jen v lidech, ale i ve zvířatech a věcech.") Vzal jsem kocoura do náruče, byl jsem už v liturgickém oděvu, a chodil s ním po kostele. Ale některé paní na mě nesouhlasně "zahlédaly" a jestli si prý půjdu umýt ruce? Posmutněl jsem, nejradši bych kázal s kocourem v náručí...
Možná jste někdy přijali zatoulanou kočku. Bývají vyhublé, chlupy naježené. Musí se pomalu ochočovat. Za pár dní si ji zkusíme vzít do náruče, ale kočka u nás většinou nechce být. Kočka není pes. Až po nějakém čase, až když delší čas zakouší naši přízeň, zůstane v naší náruči delší chvíli. Až jednou začne příst!
A ukáže břicho.
Pokud nejste milovníky koček, vymyslete si jiné podobenství o náruči.
Mě vyhovuje, připadám-li si třeba jako kocour boží.
Celý život jsme toužili po velkém přátelství a po porozumění. Jak zakusit, že je pravda to, co nám někteří tvrdí, že nás má Bůh rád?
Před mnoha léty jsem si upravil přísloví: "Když kočku nikdo nehladí, vysychá jí mícha." - "Když člověka nikdo nehladí, vysychá mu mícha."
Potřebujeme se nechat ochočovat. Liška to radí Malému princi.
V přátelství s Bohem to funguje stejně jako s lidmi.
Některý otec je fyzicky doma přítomen, ale děti z něj mnoho nemají (některý je dokonce kazí nebo tyranizuje). Jiný je třeba ve vězení nebo padl, ale doma se o něm mluví, je ctěn, uznáván, citován. Je ve své rodině více přítomen, než ten první, a děti s ním žijí, jsou jím vedeny a vychovávány. Děti toho nepřítomného táty slyší od druhých, co jejich táta postavil, vyrobil, co vykonal pro ně a pro druhé. Je jim blízko, jsou na něj hrdí, chtějí se mu podobat.
My jsme se s Bohem nebo s Ježíšem ještě nesetkali tváří v tvář, ale jestli se o něm doma mluví (jestli děti pozorují, že si Boha rodiče váží, radí se s ním), jestli se s ním chceme kamarádit, zjistíme, že to funguje.
Jestli mě zajímají jeho úžasná slova a jeho jednání, mohu si vyzkoušet, že platí také o mě.
Potřebujeme náruč Boží. Je nám dobře, můžeme-li u někoho "příst".
(Samozřejmě, že rodičovská náruč je velikou školou. Můžeme a máme tímto způsobem děti k Bohu nasměrovat. Jsme jejich největšími učiteli.)
Dítě potřebuje zakoušet jistotu, že je bezpodmínečně milováno. Potřebuje bezpečí domova. Pak, časem postupně objevuje - v určitém věku - sourozence a ostatní lidi. Snáší je, nebojí se o svůj vztah, učí se s druhými spolupracovat.
Proč říkám tyto známé základy z výchovy dětí? Protože na ně zapomínáme ve svém vztahu k Bohu. Honem, honem chceme přinášet výkon a zatím na něj často nemáme. Potřebujeme v dostatečné míře zakoušet přátelství Boží.
Jaké dětství, taková nevěsta (nebo ženich).
Neviděli jsme dosud Ježíše, ale můžeme se s ním přátelit, zakoušet jeho péči a pozornosti, můžeme se do sytosti nořit do jeho moudrých slov. To nás poznamená a bude pozvedat.
Chci to připomenout před Čtyřicetidenní přípravou na velikonoce. Příští týden je už Popeleční středa.
Jsme náchylní honem přijmout nějaký půst. Ježíš říká něco jiného: "nemohou se synové svatebního stanu postit, když je s nimi ženich".
Tenkráte učedníci podcenili vymazlování svého ženicha. (Nenosil jim snídani do postele, to by bylo rozmazlování.) Učedníci nevyužili a podcenili čas, když jim Ježíš mohl cokoliv vysvětlovat.
Když jim byl ženich vzat, přestali Ježíšovi důvěřovat. Jejich stavba - důvěra nebyla úplně pevná. Přesto, že jim později byl dán Duch, aby je uvedl do veškeré pravdy, zůstali v něčem pod svou míru. A následky neporozumění apoštolů Ježíšovi se v určité míře nesou dál (to by byla další debata).
NEPODCEŇUJME PŘÍLEŽITOSTI. Izaiáš říká: "Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko." Iz 55,6
Svým dětem můžeme ukázat zdroj vyšší moudrosti.
Proč to říkám? Abychom nepodceňovali možnost důvěrně porozumět Bohu. Abychom si dopřávali zakoušet důvěrné přátelství s Bohem. Každý důvěrný vztah ovšem vyžaduje čas, prostor, soustředěnost, ticho, určitou kázeň.
Ale na světcích vidíme, jaké ovoce spolupráce s Bohem nese.
Vyjděme z vlastní touhy po přátelství a z osobní zkušenosti s přátelstvím a vědomě pěstujme přátelství s Bohem.
Kdosi říkal, když je některé manželství nemocné, ať spolu manželé odjedou do pouště. Nouze na poušti prý dokáže naučit lidi spolupracovat. Nevím, možná to funguje.
Biblicky je poušť místem námluv. Izraelité se často chovali jako rozmazlená manželka. Až když byli opět u konce s dechem, dokázali si všimnout a ocenit Boží věrnost a pomoc.
Kdo je vnímavý, nepotřebuje zakoušet bídu, aby si všimnul a ocenil přátelství Boha.
Bůh žije v Ráji, ne na poušti. Ale kvůli nám je ochotný se s námi do pouště odstěhovat.
Kéž bychom nemuseli být vyvedeni do pouště. O tom ale rozhodujeme my.
Bůh nás zve nejen k práci, ale také nás každou neděli zve k veliké slavnosti přátelství. Není náhodou, že týden začíná nedělí. Dětstvím (má být pěkné) začíná život. Pracovat se začíná až později. Zkušenost s milujícím je a má být prvotní a základní.
Nešiďme se. Je tu někdo, kdo o nás stojí a přeje nám.
Vybírejme si biblická místa, ve kterých se nám Bůh vyznává ze svého vztahu. Někteří lidé si schovávají hezké dopisy od svých přátel nebo od partnera a rádi se k nim vracejí. To je dobře!
Někdy doporučuji "Kapky pro růst sebevědomí křesťana".
Ž 139,1-18.23-24
Mdr 11,21-26
Iz 49,14-16a
Iz 43,1-3.4a.5a.11.13
Iz 41,8-10.13-14
Oz 11
. kap.
Ez 16
. kap.
1 J 3,20
Návod k použití: 1. Několik dní jeden oddíl. Přečíst, promýšlet, pokorně přijmout pro sebe - jako
nezasloužený dar. Až se mi přejde pod kůži, pokračovat dalším textem.
2. Všímat si dalších míst z Písma.
--------------------------
Poznámka:
podrobnější vysvětlení obratu: "synové svatebního stanu", najdete v textu Příprava na Velikonoce