7. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 43,18-19.21-22.24b-25
Datum: 19. 2. 2006
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 43,18-19.21-22.24b-25
; Mk 2,1-12
Datum: 19. 2. 2006
1. čtení nám může poradit do naší současnosti.
Vítězství Babyloňanů nad Judským královstvím znamenalo zánik!
Severní - izraelská říše zanikla okupací Asyřanů. Podobně skončilo mnoho národů.
Otroctví v Babylónu bylo "doživotím", "konečným řešením židovské otázky", "na věčné časy". Nebylo kriminálem, z kterého je vězeň po odpykání trestu propuštěn. Do této zkázy - do tohoto konce - se vyvolený národ dopracoval.
Návrat Židů z babylonského otroctví je dějinnou výjimkou. Judeici se vrátili domů jen díky Bohu.
Díky jeho daru odpuštění, nové možnosti svobody.
Občas se ve svém osobním životě i v životě národa dostáváme do bídy, z které není východiska, není v našich možnostech změnit svou situaci.
Za druhé světové války bychom se my Češi nedokázali osvobodit, hrozil nám zánik. Z komunismu bychom se my Češi také nedokázali osvobodit.
Svoboda nám byla darována! Neříkáme, usmálo se na nás štěstí.
Bůh nám občas daruje "milostivé léto" odpuštěním starých dluhů, z kterých bychom sami nebyli schopni vybřednout.
Židům bylo "doživotí" změněno na "čtyřicetiletý trest".
Hospodin ví, že vězni mají být připravováni k životu ve svobodě. Proto Židé dostali příslib svobody - jak nám 1. čtení připomnělo - ještě v babylonském zajetí. To ještě zakoušeli na vlastní kůži tragické následky svých dřívějších chyb a chyb svých otců.
V kriminále se má člověk připravit! A ne jen trpně čekat na chvíli, kdy se otevře brána svobody.
(My jsme před 89. připraveni na svobodu nebyli. Některým už ani svoboda nescházela.)
Vzpomeňme, jak se Židé po navrácení z Babylona doma káli. Četli Knihu Zákona, všichni si všimli, co v minulosti opomenuli a co je třeba k udržení svobody. Slibovali: "Budeme dodržovat pravidla života (přikázání) a snažit se neopakovat staré chyby." (Neh 8
. kapitola)
Kéž bychom si z navrátilců z babylonského otroctví vzali příklad. I my jsme dostali v 89. svobodu díky Božímu slitování. Dar svobody je pro nás "úkolem".
Potřebujeme promýšlet, k čemu jsme svobodu dostali a jak s ní naložíme. Nestačí dar jen přijímat. Vzpomeňme na Ježíšovo uzdravení deseti malomocných. Devět jich zůstalo jen u radosti ze života a poděkování Bohu za zdraví. Pouze jeden se vrátil a zajímal se o Ježíše a jeho názory. Vedle zdraví mu šlo o i vztah s Ježíšem, o porozumění, přátelství, případně o pomoc Ježíšovi.
Bůh nás opět postavil na nohy. Víme, jak má účinná pomoc potřebným vypadat. Lidé z Charity by nám řekli podrobnosti. Připomenu známé čínské přísloví - dám-li hladovému rybu, pomohu mu na jeden den. Naučím-li jej ryby chytat, může mít vyhráno.
Bůh nás chce naučit chytat ryby, chce nás naučit jak si svobodu udržet.
Proto 1. čtení není jen vzpomínkou na minulost. Látku slova Božího máme zpracovat pro svou situaci.
Co nám je třeba dělat, dokud je čas, aby nám svoboda k něčemu byla!
Co má se svobodou dělat jednotlivec a co máme dělat společně, abychom opět svobodu neztratili a neupadli zpět do závislosti, neschopnosti nebo jiné bídy?
Máme promýšlet Boží pomoc. K čemu nám je dávána.
Před 15 léty jsme dostali svobodu. Také svobodu náboženskou. Dostali jsme ji k životu, k rozvoji, ke vzdělání, dostali jsme možnost, jak lidi víc seznamovat s přátelstvím Boha k člověku a světu.
Péči o hmotné bohatství nezanedbáváme.
Jsme ale zváni také k přátelství a porozumění s Bohem.
Potřebujeme se spolu poradit. Všimněme si, jak v dějinách všechny lidské pokusy o lepší svět znovu a znovu troskotají. To je tím, že jsme dosud příliš spoléhali na sebe. Přestaňme si dělat iluze, že se to samo vytříbí.
Ještě nikdy lidé před námi nevyužili nabídky Boží.
My, křesťané z pohanských národů, jsme dosud podcenili a nedocenili poznávání Boha a jeho plánů se světem.
Písmo tomu říká, rozeznávat dobro od zla, spravedlnost od nespravedlnosti a jak chodit s Bohem (což je přátelství s Bohem).
Přátelství znamená společný zájem o názory druhého, práce na společném díle, radost z radosti a úspěchu druhého, nést spolu prohry. Bůh se o nás dost zajímá, pracuje pro nás, naše radosti jsou jeho radostmi, naše prohry jsou jeho prohrami.
Židé dostali příslib svobody ještě v babylonském zajetí. Podívejte, jak to bylo moudré. Po otevření brány vězení každý utíká za svým. My jsme po 89. roce rychle utíkali za vnějším.
Potřebujeme naslouchat Božímu slovu. Ani katechismus nás nezachrání. Bůh katechismus nenapsal.
Před léty jsme si na vzdělání čas udělali. Ano, je naprosto jiná doba, ale porozumění s Bohem není méně potřebné. Vzpomeňme, jak jsme se někteří vzdělávali s Josefem Zvěřinou. Biblické hodiny jsme měli načerno, porušovali jsme tehdejší zákony, kdyby nás chytili, hrozil nám trest za "maření dozoru nad církvemi". Náboženské vzdělávání bylo trestné. Komunisté ho nepodceňovali.
Dostali jsme náboženskou svobodu (taková možná nebyla ani za Karla IV.).
Svoboda ovšem neznamená jenom, že nám druzí dají pokoj. Svoboda je k něčemu! Není jen osvobozením od útlaku. Svoboda nám dopřává veliké možnosti, dopřává život, umožňuje veliký program. Teprve ve svobodě se můžeme uskutečňovat.;
"Stavějte dům na skále (ne na písku)", říká Ježíš. Srv. Mt 7,24n
Nám, střední a starší generaci se nedostalo
"náboženského vzdělání". Někdo se mylně domnívá, že "náboženské vzdělání"
není nutné ani pro naše děti.
O znalosti cizích jazyků si to nemyslíme. Hodně dospělých se cizí řeči doučuje a samozřejmě děti na výuku cizích jazyků posílá.
Rodiče vozí týdně dítě do hudební školy autem a hodinu na ně čekají. Většina si nemyslí, že jejich dítě bude profesionálním muzikantem.
Ale ve vztahu s Bohem a v poslání křesťana ovšem máme být profesionály. Vedle všech možných životních rolí máme být přáteli božími a učiteli svých dětí.
Naše děti budou potřebovat porozumět si s Bohem více než my. Jejich život je a bude náročnější než náš.
Náš dům nestojí ani na písku, je spíš jako domeček z karet. (Hráli jste v dětství s kartami "záchod"? To je moc užitečná hra - k podobenství!)
Církevní sněm mluvil ke všemu a k ničemu.
Škoda, že církevní sněm tuto základní potřebu - vzdělání - nepojmenoval.
Bez většího porozumění Bohu naše společnost nepokročí.
Proto se vzděláváme. Systém lekcí Písma v nedělních liturgických textech k tomu slouží. (Do roka přes padesát lekcí, do deseti let přes pět set lekcí. Kdo projde pět set lekcí, ten už se slušně domluví.)
Zatím jsme ochrnulí. A to už jsme u evangelia.
Evangelista Marek píše: "po několika dnech (Ježíš hlásal Boží slovo v Kafarnau)", přesněji asi "po nějaké době". Čísla a časové údaje v Bibli nemají často doslovnou numerickou hodnotu, pro naše porozumění Písmu nejsou čísla podstatná.
"Kázáním Božího slova" (3. verš) je míněno delší Ježíšovo vyučování. U evangelisty Matouše je to celé "Kázání na hoře" (Mt 5
. - 7. kapitola).
Za Ježíšem přicházelo mnoho posluchačů. Někteří se k němu ale nemohli dostat - pro své postižení (smyslové - hluší, slepí, pohybové - ochrnulí, společenské - hříšníci, kultické - malomocní).
Někteří sice mají (dodneška) uši a oči v pořádku, ale zacpávají si uši a zakrývají oči, aby neslyšeli a neviděli. Nechtějí slyšet a vidět. Později to Ježíš vysvětlil u podobenství o rozsévači. /1
Jedním z těch, kdo se nemohl dostat k Ježíšovi a k jeho vyučování, byl "náš" ochrnulý.
Naštěstí měl dobré kamarády. Ježíši se líbí jejich "víra".
Biblická víra neznamená: "Já jsem věřil, že Neumanová získá zlatou medaili na olympiádě". Víra je vydáním se na cestu: poznat, ověřit a přitakat. Ti chlapi okolo ochrnutého slyšeli o Ježíši. Rozhodli se poznat, jak to s Ježíšem je. Kým je. "Zaneseme nemocného kamaráda k Ježíšovi a poprosíme jej o uzdravení. Ověříme, jestli má moc uzdravovat."
Ježíš ocenil jejich obětavost, jejich podnikavost, jejich odvahu (zkuste někomu cizímu rozebrat strop na jeho stavení): "viděl jejich víru". /2
Vzpomínáte - Ježíš učil své učedníky jak se modlit, a vyprávěl podobenství o neodbytném sousedovi. Dal nám radu: "Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno". (Lk 11,9-10
) Odpovídá těmto slovům
jednání kamarádů ochrnutého?
Je dobře, že se ochrnutý dostal k Ježíšovi a ne pouze k neurologovi (nic proti neurologům).
Tenkráte lidé věděli nebo tušili daleko více o propojenosti duše a těla, než si připouštíme my, dnešní lidé. Ježíš vidí do podstaty věcí, pod povrch, zná příčiny nemoci. "Jsou ti odpuštěny hříchy".
Ten člověk ochrnul následkem svých špatností.
Trápení nás má dovést k nápravě.
Za Ježíšem přišli různí lidé. Ježíš kázal něco jiného, než co slyšeli v "hodinách náboženství".
Někteří byli novému otevření.
Jiní už vědí vše. (Mesiáše potřebují jen, aby za ně vybojoval svobodu a ocenil jejich zásluhy - jsou "strážci pravé víry".) Ježíšova slova o odpuštění jim zněla opovážlivě. "Co si to ten obyčejný řemeslník dovoluje? Na co si hraje? Jen Bůh může odpouštět."
Zkusme odhlédnout od své "víry", že Ježíš je Boží syn. Myšlení zákoníků má svou logiku. Ale jejich chování je podivné. Nevysloví otázku, námitku. (Leda po straně.)
To, že Ježíš zná příčinu ochrnutí nemocného, jim nic nenapovídá, nic pro ně neznamená. Že zná, co si oni myslí, pro ně nic neznamená. Že Ježíš vysloví nahlas jejich námitky, zákoníci neocení. Žádnou váhu nepřisoudí legitimování Ježíšova poslání od Boha: "Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - řekne ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"
Zákoníci nepotřebují, aby jim někdo něco říkal.
Vzpomeňme: Marie je otevřená novým věcem, přijímá a přemýšlí o slovech nevzdělaných pastýřů, pohanských cizinců - mudrců od východu, dědečka Simona a babička Anny, atd. "Obyčejní" lidé Marii pomohli objevovat něco nového.
Zákoníci "vědí vše". Od této chvíle až do konce času se budou lidé tohoto druhu stavět proti tesařovi z Nazaretu. Pravdu nehledají, "neslyší a nevidí" Ani Kristuspán s nimi nic nenadělá.
Učedníci vidí, že Ježíš není mluvka, že si na nic nehraje.
Další skupina lidí žasne nad Ježíšovou mocí. Nakolik budou stavět svou víru na skále a ne na povrchním nadšení, se ukáže časem.
----------------------------------
Poznámky:
/1 "Jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. Kdo má uši, slyš!"
Učedníci přistoupili k Ježíšovi a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou.
A plní se na nich proroctví Izaiášovo: `Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.
Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím' (ve smyslu, nemohu je uzdravit - nestojí o uzdravení ode mne).
Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli. Mt 13,9-17
Porovnejte si také uzdravení slepce v 9. kapitole Janově
Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu." J 9,39-41
.
/2 Porovnejme si okolnosti uzdraveného ochrnulého u rybníka Betesda, toho, který nakonec Ježíše udal. "Nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří". Tento ochrnulý neměl kamarády, byl zřejmě protivný, tak o něj nikdo nestál. Srov. J 5,1-18
)
"Náš" ochrnulý má kamarády.
(Protivní bývají osamocení, nejsou schopní komunikace, stojí na svých názorech, chybí jim ochota si své názory opravovat. Proto nemívají přátelé, notují si leda s lidmi stejně zaťatými. Stávají se podivíny.);