5. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 16 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mk 1,21-39
Datum: 5. 2. 2006
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 16 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mk 1,21-39
Datum: 5. 2. 2006
Prosím vás, přečtěte si
z Markova evangelia před dnešním úryvkem také úryvek z minulé neděle.
Před týdnem jsme se věnoval 1. čtení a přeci jen budeme potřebovat vyprávění z Markova evangelia o posedlém zlým duchem (verše 21- 28).
Mnoho a mnoho věřících dnes nevěří, že by existovala zlá bytost, kterou Písmo nazývá Satanem. Menší množství lidí jej naopak vidí za každým rohem. (O satanistech mluvit nebudu.)
Za dobrem, krásou a moudrostí okolo nás tušíme vyšší inteligenci. Zlo okolo nás je hroznější a inteligentnější než jen prostý součet zloby lidských jedinců. „Viděl jsem ďábla“, mně řekl člověk, kteří přežil Osvětim.
Ďábel není rovnocenný protihráč Boha. Je pouze tvorem. Zneužil svobodu, zkazil se. Hledá někoho do party, kdo by také tvrdil, že Bůh je nespravedlivý, neuznalý, atd.
Snažil jsem se zbavovat strachu z estébáků, nepřeceňoval jsem je, ale nikdy jsem je nepodceňoval.
Pohádky o čertech bývají vtipné, ale nejsem si jist, zda svým vyprávěním, jak kdejaký švec přelstil hloupého čerta, nepřispívají k otupění a podceňování zla a toho zlého. Až navštívíte některý z proslulých koncentráků, zkuste se ptát, kde a jaký způsobem se tak veliké zlo vzalo.
Nepřehlédněme, kde má „ďábel mladé“, a jak se líhnou. (Pro pokročilejší uvádím větu z 1. knihy Mojžíšovy: „Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom.“ Gn 6,4
Ďábel pokouší lidi a Bůh mu to dovoluje, když to může být lidem k užitku. (Počítačové viry jsou nepříjemné, a přesto můžou pomáhat rychlejšímu vývoji počítačové technologie.)
Vůbec si nevšímáme způsobů, jak ďábel pracuje a nemáme vypozorované kudy se k nám dostává.
Podařilo se mu, že jej nevnímáme nebo podceňujeme.
Ježíš věděl, čím lidé trpí a co jim hrozí. Chtěli bychom vše snadno a rychle bez veliké námahy. Ježíšovi zbožní současníci čekali, že jim Mesiáš zařídí boží království. Dodneška tato očekávání do příchodu Mesiáše vkládají.
My křesťané se holedbáme znalostí, kdo je Mesiáš, ale k jeho práci se nehlásíme, spíše pasivně čekáme, že při svém druhém příchodu Ježíš změní svět – udělá to „za nás“. (Část křesťanů si spojuje druhý příchod Mesiáše s katastrofou a vytěsňuje jej ze své mysli.)
O naší práci na růstu božího království tady na světě mnoho nepřemýšlíme, myslíme si, že stačí odříkat 18 písmen: „Přijď tvé království“. („Modli se a nemudruj, však si to milý Pán Bůh přebere.“)
Jan Předchůdce Páně nám zůstal cizí. Vše jsme zúžili jen na morálku. („Bůh dobré odmění a zlé potrestá.“ A: „Utrpení přináší zásluhu pro nebe“.)
Před 30 lety jsem zahlédl spis „Vstupenka do nebe“. Mohu vás ubezpečit, že ten spis evangelisté nepsali.
Je to něco podobného jako spisek marxistů DIAMAT. V něm asi na 27 stránkách komunisté „vysvětlili“ lidem všechno. Od třídního a materialistického světového názoru, až po buržoazní pavědy jako je dědičnost a kybernetika …
Ježíš věděl, jaká choroba nás ničí a co potřebujeme. Věděl, jak dopadli proroci, věděl, jak dopadne on, věděl, že nemá mnoho času. Chodil „v civilu“, nemohl přijít s prohlášením, že je Mesiáš. Hned by jej prohlásili za krále. Pokračoval v práci svého Předchůdce Jana. Ježíš mluvil o Mesiáši, jako by to byl někdo jiný a upozorňoval, že je třeba se na Mesiášův příchod připravit. Je třeba odložit zbožné názory rabínů a jejich nařízení, která zastiňovala přikázání Boží a jejich smysl.
Ano, uzdravoval, protože je soucitný, těžko snášel pohled na lidskou bídu. Chtěl pomalu svými znameními proukazovat, že přichází od Boha a není ani podvodník ani pošuk. Říkám, pomalu. Všímejme si, jak často v místech, kde hrozilo propuknutí „hurá“ nadšení, zakazoval lidem o uzdravení mluvit.
Nejprve upozorňoval, že se lidé dosud nesnesli s žádným prorokem a že střet s Mesiášem bude ještě náročnější (mluvili jsme minule o našich střetech ve svých názorech i se svými blízkými a hodnými lidmi, s partnerem, rodiči, dětmi, přáteli, teology, natož s Bohem).
V Kafarnau šel Ježíš do synagógy jako obyčejný člověk, aby mohl lidi tímto způsobem připravit na to, jak se s Mesiášem snést. Snažil se pomáhat lidem odložit předsudky a nesprávné názory, které si nasbírali v synagóze. Chtěl je osvobodit od jejich běžných a přesto svérázných představ o Bohu, které si vytvořili nepečlivým a zbrklým nasloucháním Bible. Ježíš říká, podívejte, co stojí v Písmu, je to jinak, než říká pan rabín. Porovnejte si to.
(Zkuste si sem vložit některé spory „zbožných“ s Ježíšem: o sobotě, o očišťování, o opomíjení přikázání Božích …)
Dokud Ježíš vystupoval jako laik, jako tesař, mohla debata mezi ním a lidmi probíhat. Mohli se bavit o slovu Božím. Kdyby Ježíše prohlásili za Mesiáše, vše by vzalo rychlý konec, diskuze by skončila, vypuklo by povstání proti Římanům. (Ježíš ví, že vnější svoboda je málo.)
Zlý duch ví, kdo Ježíš je. Nezapře v sobě kazisvěta. Mluví chytře. (My si často myslíme, že ďábel navádí lidi jen ke zlým skutků. U zbožných by takto neuspěl, proto je chce nakazit špatnou zbožností. (Viz podobenství „o jílku mámivém“ Mt 13,24-30
Posedlý mluví zvláštně. Jeho řeč začíná řeckým slovem: „ea“, to je pokřik vozků, kteří křičeli na lidi: „ea“ - „ z cesty“.
„Z cesty! uhněte lidi, vy nevíte, kdo sem přichází, to je světec Boží. Ježíši, my jsme chudáci a ty jsi na nás jako pes, přicházíš nás zahubit“. To je mazané divadélko s přesným záměrem. Ďábel chce rozbít Ježíšovy záměry, překazit je. Chce, aby nastalo davové nadšení: „Mesiáš je tady“.
Už nemůže dojít k tomu, aby se někdo zeptal, pane tesaři, ty si myslíš, že já bych toho Mesiáše nesnesl? (Ježíš by řekl: „ano, z toho a toho důvodu“).
„Co je ti do nás, Mesiáši? Proč chceš nás ubohé likvidovat?“
Ježíš posedlému sice pomohl a zlého v něm umlčel, ale Ježíšovo úsilí ten „zlý“překazil. Ježíš nakonec musel z Kafarnau odejít, protože ho lidé přestali poslouchat, byli plni nadšení, měli srdce plné „zbožného, nadšeného, horoucího citu“ pro Mesiáše. Takto to prožívali, ale nevěděli, že se svým předčasným „hurá“ vzdalují přijetí Mesiáše. Naopak si mysleli, že dělají to nejlepší.
(Až Ježíš bude stát „bezmocně“ před Kaifášem, naprosto jej odvrhnou.
Všimněme si třeba, jak se chovají lidé k politikům, pro které se nejprve rychle a nekriticky nadchnou, a když nesplní jejich naivní očekávání, tak je se silnou nenávistí odvrhnou.)
Lidé byli nadšení: „To je moc, viděli jste někdy někoho zvítězit nad posedlým? To se nikde jinde nestalo, jen u nás v Kafarnau …“
K vysvětlování nedošlo. Všimněme si: „nemocné přinášeli až po skončení soboty“, (sobota začíná v pátek večer, při východu první hvězdy a končí při východu první hvězdy v sobotu večer).
V domě Petra a Ondřeje nevadí, že Ježíš uzdravuje v sobotu, nevadí, že uzdravená tchyně jde obsluhovat a hostit návštěvu v sobotu. Tito lidé si srovnali své názory díky Janu Předchůdci Páně a Ježíšovi, kteří s nimi probrali první lekce „obrácení“.
Tuto lekci ovšem už Ježíš v synagóze nemohl probírat - pro horlivé nadšení „zbožných“ návštěvníků synagógy. Ti čekali do západu slunce, aby mohli nanosit své nemocné k uzdravení. Setrvávají v rabínských zákazech o nošení břemen v sobotu a v zákazu léčení v sobotu.
Nepřicházejí se ptát: „Ježíši, přicházíš od Boha, řekni nám, jako to říkali proroci, co si o nás Bůh myslí? Co máme změnit? Víme, že jsme daleko od Boha (to by nám nevládli pohané)“.
Zatarasí dveře svými marody. Ježíš sice soucitně pomůže postiženým, ale ráno jde na „konzultaci s Otcem“ (k modlitbě) a pak se vytratí pryč. Odchází kázat – protože „kvůli tomu jsem přišel“ (neříkejme uspěchaně, že přišel kvůli tomu, aby za nás umřel na kříži, počkejme).
Všimněme si, co s námi udělá „horoucí, předčasně vzbuzený náboženský“ cit. Neposloucháme už Ježíše co říká, zabraňuje porozumění.
Potřebujeme se napřed „pustit do debaty“ s tesařem z Nazareta. V klidu si s ním pěkně popovídat, naslouchat mu a porovnávat své názory s jeho názory. Až pak budeme teprve zralí na to, abychom se jednou mohli setkat přímo s Ježíšem.
Pozor na „snadno a rychle“.
Ledaskomu se to možná nebude líbit, ale to je každého svobodné rozhodnutí. Každý svého štěstí strůjcem.
Bůh dal každému z nás určité kompetence. Apoštolové se nechali Ježíšem krok za krokem dost dlouhou dobu učit. A i oni některé věci uspěchali a pak se s Ježíšem hádali.
Vzpomeňme na rychlé vzplanutí krále Davida, který chtěl ve zbožném nadšení budovat Hospodinu chrám (probírali jsme to nedávno). (Vy, pokročilejší si vzpomeňte na Horu Tábor – apoštolové chtějí Ježíšovi , Mojžíšovi a Eliášově stavět stany, místo toho, aby si nejprve s těmito největšími osobnostmi srovnali názory na program, práci a smrt Mesiáše.)
Každý jsme strůjcem své nebeské blaženosti.
Jestli si dám říci od Ježíše v obyčejných věcech, budu jeho dobrým učedníkem („Kdo je věrný v malých věcech, bývá věrný ve velkých“, říká Ježíš. srov. Lk 16,10
Zda-li budu dobrým křesťanem se rozhoduje podle toho, zda poslechnu tesaře z Nazareta v obyčejných, jednoduchých, primitivních věcech. Jestli se začnu vznášet ve vysokých náboženských sférách, budu-li šustit křídly a mít spoustu řečí o své lásce k Bohu, mohu šeredně dopadnout. Neboť mi hrozí nebezpečí, že se mohu stát obětí právě těch posedlých, kteří říkají: „Já vím, kdo jsi, ty jsi Boží Syn, uhněte mu z cesty“. Hrozí mi, že budu předčasně padat na kolena, aniž vím proč.
Bez naslouchání slov tesaře z Nazareta se minu s Mesiášem. Tesaře vynechat nelze. Jidáš byl velice nadaný a zbožný a nakonec odešel.
Ježíš nám chce pomoci vyhnout se ukvapenosti.
Před týdnem jsme se věnoval 1. čtení a přeci jen budeme potřebovat vyprávění z Markova evangelia o posedlém zlým duchem (verše 21- 28).
Mnoho a mnoho věřících dnes nevěří, že by existovala zlá bytost, kterou Písmo nazývá Satanem. Menší množství lidí jej naopak vidí za každým rohem. (O satanistech mluvit nebudu.)
Za dobrem, krásou a moudrostí okolo nás tušíme vyšší inteligenci. Zlo okolo nás je hroznější a inteligentnější než jen prostý součet zloby lidských jedinců. „Viděl jsem ďábla“, mně řekl člověk, kteří přežil Osvětim.
Ďábel není rovnocenný protihráč Boha. Je pouze tvorem. Zneužil svobodu, zkazil se. Hledá někoho do party, kdo by také tvrdil, že Bůh je nespravedlivý, neuznalý, atd.
Snažil jsem se zbavovat strachu z estébáků, nepřeceňoval jsem je, ale nikdy jsem je nepodceňoval.
Pohádky o čertech bývají vtipné, ale nejsem si jist, zda svým vyprávěním, jak kdejaký švec přelstil hloupého čerta, nepřispívají k otupění a podceňování zla a toho zlého. Až navštívíte některý z proslulých koncentráků, zkuste se ptát, kde a jaký způsobem se tak veliké zlo vzalo.
Nepřehlédněme, kde má „ďábel mladé“, a jak se líhnou. (Pro pokročilejší uvádím větu z 1. knihy Mojžíšovy: „Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom.“ Gn 6,4
To není věta jen z minulosti. A netýká
se biologie.)
Ďábel pokouší lidi a Bůh mu to dovoluje, když to může být lidem k užitku. (Počítačové viry jsou nepříjemné, a přesto můžou pomáhat rychlejšímu vývoji počítačové technologie.)
Vůbec si nevšímáme způsobů, jak ďábel pracuje a nemáme vypozorované kudy se k nám dostává.
Podařilo se mu, že jej nevnímáme nebo podceňujeme.
Ježíš věděl, čím lidé trpí a co jim hrozí. Chtěli bychom vše snadno a rychle bez veliké námahy. Ježíšovi zbožní současníci čekali, že jim Mesiáš zařídí boží království. Dodneška tato očekávání do příchodu Mesiáše vkládají.
My křesťané se holedbáme znalostí, kdo je Mesiáš, ale k jeho práci se nehlásíme, spíše pasivně čekáme, že při svém druhém příchodu Ježíš změní svět – udělá to „za nás“. (Část křesťanů si spojuje druhý příchod Mesiáše s katastrofou a vytěsňuje jej ze své mysli.)
O naší práci na růstu božího království tady na světě mnoho nepřemýšlíme, myslíme si, že stačí odříkat 18 písmen: „Přijď tvé království“. („Modli se a nemudruj, však si to milý Pán Bůh přebere.“)
Jan Předchůdce Páně nám zůstal cizí. Vše jsme zúžili jen na morálku. („Bůh dobré odmění a zlé potrestá.“ A: „Utrpení přináší zásluhu pro nebe“.)
Před 30 lety jsem zahlédl spis „Vstupenka do nebe“. Mohu vás ubezpečit, že ten spis evangelisté nepsali.
Je to něco podobného jako spisek marxistů DIAMAT. V něm asi na 27 stránkách komunisté „vysvětlili“ lidem všechno. Od třídního a materialistického světového názoru, až po buržoazní pavědy jako je dědičnost a kybernetika …
Ježíš věděl, jaká choroba nás ničí a co potřebujeme. Věděl, jak dopadli proroci, věděl, jak dopadne on, věděl, že nemá mnoho času. Chodil „v civilu“, nemohl přijít s prohlášením, že je Mesiáš. Hned by jej prohlásili za krále. Pokračoval v práci svého Předchůdce Jana. Ježíš mluvil o Mesiáši, jako by to byl někdo jiný a upozorňoval, že je třeba se na Mesiášův příchod připravit. Je třeba odložit zbožné názory rabínů a jejich nařízení, která zastiňovala přikázání Boží a jejich smysl.
Ano, uzdravoval, protože je soucitný, těžko snášel pohled na lidskou bídu. Chtěl pomalu svými znameními proukazovat, že přichází od Boha a není ani podvodník ani pošuk. Říkám, pomalu. Všímejme si, jak často v místech, kde hrozilo propuknutí „hurá“ nadšení, zakazoval lidem o uzdravení mluvit.
Nejprve upozorňoval, že se lidé dosud nesnesli s žádným prorokem a že střet s Mesiášem bude ještě náročnější (mluvili jsme minule o našich střetech ve svých názorech i se svými blízkými a hodnými lidmi, s partnerem, rodiči, dětmi, přáteli, teology, natož s Bohem).
V Kafarnau šel Ježíš do synagógy jako obyčejný člověk, aby mohl lidi tímto způsobem připravit na to, jak se s Mesiášem snést. Snažil se pomáhat lidem odložit předsudky a nesprávné názory, které si nasbírali v synagóze. Chtěl je osvobodit od jejich běžných a přesto svérázných představ o Bohu, které si vytvořili nepečlivým a zbrklým nasloucháním Bible. Ježíš říká, podívejte, co stojí v Písmu, je to jinak, než říká pan rabín. Porovnejte si to.
(Zkuste si sem vložit některé spory „zbožných“ s Ježíšem: o sobotě, o očišťování, o opomíjení přikázání Božích …)
Dokud Ježíš vystupoval jako laik, jako tesař, mohla debata mezi ním a lidmi probíhat. Mohli se bavit o slovu Božím. Kdyby Ježíše prohlásili za Mesiáše, vše by vzalo rychlý konec, diskuze by skončila, vypuklo by povstání proti Římanům. (Ježíš ví, že vnější svoboda je málo.)
Zlý duch ví, kdo Ježíš je. Nezapře v sobě kazisvěta. Mluví chytře. (My si často myslíme, že ďábel navádí lidi jen ke zlým skutků. U zbožných by takto neuspěl, proto je chce nakazit špatnou zbožností. (Viz podobenství „o jílku mámivém“ Mt 13,24-30
. Pokud je někdo neznáte, počkejte,
prosím, až se k tomu zase dostaneme.)
Posedlý mluví zvláštně. Jeho řeč začíná řeckým slovem: „ea“, to je pokřik vozků, kteří křičeli na lidi: „ea“ - „ z cesty“.
„Z cesty! uhněte lidi, vy nevíte, kdo sem přichází, to je světec Boží. Ježíši, my jsme chudáci a ty jsi na nás jako pes, přicházíš nás zahubit“. To je mazané divadélko s přesným záměrem. Ďábel chce rozbít Ježíšovy záměry, překazit je. Chce, aby nastalo davové nadšení: „Mesiáš je tady“.
Už nemůže dojít k tomu, aby se někdo zeptal, pane tesaři, ty si myslíš, že já bych toho Mesiáše nesnesl? (Ježíš by řekl: „ano, z toho a toho důvodu“).
„Co je ti do nás, Mesiáši? Proč chceš nás ubohé likvidovat?“
Ježíš posedlému sice pomohl a zlého v něm umlčel, ale Ježíšovo úsilí ten „zlý“překazil. Ježíš nakonec musel z Kafarnau odejít, protože ho lidé přestali poslouchat, byli plni nadšení, měli srdce plné „zbožného, nadšeného, horoucího citu“ pro Mesiáše. Takto to prožívali, ale nevěděli, že se svým předčasným „hurá“ vzdalují přijetí Mesiáše. Naopak si mysleli, že dělají to nejlepší.
(Až Ježíš bude stát „bezmocně“ před Kaifášem, naprosto jej odvrhnou.
Všimněme si třeba, jak se chovají lidé k politikům, pro které se nejprve rychle a nekriticky nadchnou, a když nesplní jejich naivní očekávání, tak je se silnou nenávistí odvrhnou.)
Lidé byli nadšení: „To je moc, viděli jste někdy někoho zvítězit nad posedlým? To se nikde jinde nestalo, jen u nás v Kafarnau …“
K vysvětlování nedošlo. Všimněme si: „nemocné přinášeli až po skončení soboty“, (sobota začíná v pátek večer, při východu první hvězdy a končí při východu první hvězdy v sobotu večer).
V domě Petra a Ondřeje nevadí, že Ježíš uzdravuje v sobotu, nevadí, že uzdravená tchyně jde obsluhovat a hostit návštěvu v sobotu. Tito lidé si srovnali své názory díky Janu Předchůdci Páně a Ježíšovi, kteří s nimi probrali první lekce „obrácení“.
Tuto lekci ovšem už Ježíš v synagóze nemohl probírat - pro horlivé nadšení „zbožných“ návštěvníků synagógy. Ti čekali do západu slunce, aby mohli nanosit své nemocné k uzdravení. Setrvávají v rabínských zákazech o nošení břemen v sobotu a v zákazu léčení v sobotu.
Nepřicházejí se ptát: „Ježíši, přicházíš od Boha, řekni nám, jako to říkali proroci, co si o nás Bůh myslí? Co máme změnit? Víme, že jsme daleko od Boha (to by nám nevládli pohané)“.
Zatarasí dveře svými marody. Ježíš sice soucitně pomůže postiženým, ale ráno jde na „konzultaci s Otcem“ (k modlitbě) a pak se vytratí pryč. Odchází kázat – protože „kvůli tomu jsem přišel“ (neříkejme uspěchaně, že přišel kvůli tomu, aby za nás umřel na kříži, počkejme).
Všimněme si, co s námi udělá „horoucí, předčasně vzbuzený náboženský“ cit. Neposloucháme už Ježíše co říká, zabraňuje porozumění.
Potřebujeme se napřed „pustit do debaty“ s tesařem z Nazareta. V klidu si s ním pěkně popovídat, naslouchat mu a porovnávat své názory s jeho názory. Až pak budeme teprve zralí na to, abychom se jednou mohli setkat přímo s Ježíšem.
Pozor na „snadno a rychle“.
Ledaskomu se to možná nebude líbit, ale to je každého svobodné rozhodnutí. Každý svého štěstí strůjcem.
Bůh dal každému z nás určité kompetence. Apoštolové se nechali Ježíšem krok za krokem dost dlouhou dobu učit. A i oni některé věci uspěchali a pak se s Ježíšem hádali.
Vzpomeňme na rychlé vzplanutí krále Davida, který chtěl ve zbožném nadšení budovat Hospodinu chrám (probírali jsme to nedávno). (Vy, pokročilejší si vzpomeňte na Horu Tábor – apoštolové chtějí Ježíšovi , Mojžíšovi a Eliášově stavět stany, místo toho, aby si nejprve s těmito největšími osobnostmi srovnali názory na program, práci a smrt Mesiáše.)
Každý jsme strůjcem své nebeské blaženosti.
Jestli si dám říci od Ježíše v obyčejných věcech, budu jeho dobrým učedníkem („Kdo je věrný v malých věcech, bývá věrný ve velkých“, říká Ježíš. srov. Lk 16,10
)
Zda-li budu dobrým křesťanem se rozhoduje podle toho, zda poslechnu tesaře z Nazareta v obyčejných, jednoduchých, primitivních věcech. Jestli se začnu vznášet ve vysokých náboženských sférách, budu-li šustit křídly a mít spoustu řečí o své lásce k Bohu, mohu šeredně dopadnout. Neboť mi hrozí nebezpečí, že se mohu stát obětí právě těch posedlých, kteří říkají: „Já vím, kdo jsi, ty jsi Boží Syn, uhněte mu z cesty“. Hrozí mi, že budu předčasně padat na kolena, aniž vím proč.
Bez naslouchání slov tesaře z Nazareta se minu s Mesiášem. Tesaře vynechat nelze. Jidáš byl velice nadaný a zbožný a nakonec odešel.
Ježíš nám chce pomoci vyhnout se ukvapenosti.