4. neděle v mezidobí

Váhám, kterému textu se věnovat. O ďáblu se moc nemluví (já také ne) a přece je důležité jej nepřehlédnout, jenže první čtení patří mezi základní lekce.   

O významu proroka, závažnosti jeho slov a zodpovědnosti za slyšená  slova.

Omluvám se těm, kteří mé  poznámky už slyšeli. Ale potřebujeme tuto lekci všichni probrat, abychom na ní mohli dále stavět. Možná stihneme probrat dvě věci. Zázraky a proroky. 

Když jsem začal číst Bibli, líbila se mi, ale zázraky mně – člověku 20. století – „vadily“.  Připadaly mi jak z pohádky, např. „Hrnečku, vař“.

Přemýšliví biblisté  už dávno začali kriticky zkoumat biblické texty a objevili zajímavé věci. Např., že 5 knih Mojžíšových nenapsal osobně Mojžíš. Jenže církev nepřipouštěla žádné zpochybňování. (Tak se přemýšliví lidé dostali do sporu s některými namyšlenými církevními autoritami, které si myslely, že všemu rozumějí a že Bible obsahuje veškeré poznání. Zbytečně a nešikovně se „věda a víra dostala do sporu“. Z naší strany se tvrdilo, „polož pokorně rozum na oltář“.

Až v polovině 20. stol. církev uznala svůj omyl.)  

Někteří biblisté se snažili „odmytologizovat Bibli“. Všechno, co bylo vzdálené jejich nahlížení světa a zkušenosti, prohlásili za všelijaké přídavky, např. zázraky. S vaničkou se vylilo i dítě. Tento zkrat byl vlastně dalším neblahým ovocem po staletí zanedbávaného naslouchání slovu Božímu.   

Jsem vděčný, dnes už  zesnulému faráři Bohumilu Bílému, nesmírně pozoruhodnému člověku, za odkrytí průzoru k porozumění Písmu a biblickým zázrakům.   

Prosím Vás, abychom vytěžili z našeho textu co nejvíce, přečtěte si texty: Ex 19; Ex 20,18-22; Dt 5,1-5.22-33; Dt 18,15-22

 

Časem se nám ukáží další pohledy. Budou nám postupně vytvářet obraz jako při skládání puzzle. Nenechte se zneklidnit, jestli všemu nebudete hned rozumět. („Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.“ Lk 2,19

Stručně zopakuji děj. Hospodin uzavřel na Sinaji smlouvu se svým lidem. Nikdo nesměl překročit hranici na úpatí hory. Hospodin se setkal s Mojžíšem na hoře za velikého rachotu. (To mělo svůj význam, Hospodin je schopen ochránit svůj lid před každým nepřítelem, je větší než všichni králové, kteří se chlubí přehlídkami svých vojsk – vzpomeňte na Rudé náměstí 9. května.)  Lidé se dole klepali jak ratlíci. Pak prosili: „Mojžíši, my jsme málem nepřežili setkání s Hospodinem na tu dálku, my nejsme jako ty, který rozmlouváš s Bohem na blízko. Prosíme tě, vyjednej s Hospodinem, ať už to nikdy neopakuje. Když nám bude chtít něco říci, ať nám pošle někoho, jako jsi ty, někoho z našich bratří.“ Hospodin s tím souhlasil. Ale řekl Mojžíšovi: „Musíme smluvit, jak lidé poznají mého posla. Pozor na podvodníky a blázny. Samozvaných spasitelů bude nespočet. V každém blázinci potkáte tři čínské císařovny, šest Napoleonů a pět Kristupánů. Nemáme pohlednici Sinaje ani Rudého moře, abychom ji přetrhli a prorok se tak mohl prokázat druhou půlkou (tak se třeba prokazovali poslové). Každý posel se musí legitimovat. Prorok musí adresátům mých slov dát znamení (udělat zázrak), aby poznali, že mluví mým jménem. Pokud nedá znamení, neposlouchejte ho, já si ho už vyrychtuji.“

(Kdo si víc čtete Písmo, můžete si všimnout, jak často je popisována svévolnost i pravých proroků, a jak tvrdý trest je za to postihl. Jako si dnes církev hlídá třeba zachovávání zpovědního tajemství, tak si Hospodin hlídá pravost proroků.)  Každý adresát je povinen! požadovat legitimaci proroka. Slepá víra je nebezpečná a naivita se vymstí (20. století o tom ví své).  

Všímejme si legitimování  (prokázání pravosti) proroků v textech Písma a znamení, která byla lidem poskytnuta. Hospodin je velice solidní. Jedná s námi na rovinu, vybízí nás, abychom se přesvědčili a mohli mu na základě zkušenosti důvěřovat. Bůh není jak svatební podvodník, který podrážděně zaútočí, když jej požádáte o vysvětlení některých věci nebo jeho tvrzení.
 

Vzpomeňte, jak přichází  prorok za králem Achazem: „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin nebo nahoře z výšin," a jak král odmítá, protože by musel změnit svůj postoj k Hospodinu a říká náboženskou frázi: "Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina." Přečtěte si, prosím,  1. polovinu Iz 7. kapitoly.

Všimněte si, jak se v Lk 1. kapitole ptá Zachariáš“ „ podle čeho poznám …“ a Marie ptá anděla: „jak se to může stát …“ (každý se ptá jiným tónem).

Marie je pečlivá ve víře, jde se přesvědčit, zda je Alžběta těhotná, zda je pravda to, co posel tvrdil. Marie si jde ověřit pravost posla! (Nejde pomáhat Alžbětě, protože maminka je nejpotřebnější v šestinedělí a kněžské rodiny byly dost bohaté, aby si zjednaly posluhu. U porodu Marie zřejmě nebyla, měla svůj program, srov. Lk 1,56).  

V Janově evangeliu se místo zázrak, používá slovo znamení. Prolistujete si pár stránek evangelia a

všimněme si, jak často Ježíšovi posluchači říkají: „jakým znamením dokážeš  …“.

Někteří ale žádají  znamení znovu a znovu, protože nechtějí uvěřit. To je drzý přístup.

Zázrak nevyrábí víru, ale je svědectvím o pravosti posla. K důvěře druhému se potřebujeme přesvědčit, že je poctivý.   

Bůh (stejně Ježíš) nám poskytuje dost důvodů k tomu, abychom mu mohli důvěřovat.

Jak Ježíš získává  učedníky? Vraťme se třeba k evangeliu z neděle před dvěma týdny: „Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!" Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;  Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."  Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!"

Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý  Izraelita, v němž není lsti."

Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem."  "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele."  Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: `Viděl jsem tě pod fíkem?´ Uvidíš věci daleko větší."  A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“   J 1,43-51 

Všimněte si, neukazuje se vám tento text zase v novém světle? Neskládá se nám porozumění božímu slovu jako obraz puzzle? (A takto to půjde dál a dál.) 

(Kdo chcete, využijte řadu míst o znameních, v poznámkách pod čarou,  na konci tohoto textu.)

 

Zázraky v Bibli mají jinou úlohu, než ohromovat diváky. Bůh není jako kouzelník, který tahá králíka z klobouku.   

Prorok není věštcem, ani poslem špatných zpráv. Vyřizuje to, co nám Bůh radí. Varování  proroků je výzvou k nápravě. Proroctví má vést k nápravě. Pak nedojde k důsledkům špatného chování, před kterými prorok varuje. Vzpomeňme na Jonáše: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno." (Jon 3,4) A nebylo.    

Nevím, že by se někde mimo Izrael vyskytovali proroci. Je to jedinečný jev v dějinách lidstva. 

Hospodin pro nás udržel, díky prorokům, čistotu pramene poznání. I v Izraeli, tak jako u pohanů, se králové nebo kněží pokoušeli svévolně měnit náboženství podle svých záměrů. Pro ovládání poddaných. (Manipulace a ideologizace náboženství samozřejmě hrozí i nám.)  Zažili jsme za komunismu, jak se ideologie měnila podle přání vládců. Už Orwell o tom mistrně píše ve „Farmě zvířat“. 

Většinu proroků „věřící“ zavraždili. To je útok proti Bohu!

Zobrazením Ježíše na kříži  říkáme:

POZOR, POZOR, MY MÁME VE ZVYKU VRAŽDIT TY, KTERÉ NÁM BŮH POSÍLÁ K ZÁCHRANĚ !!!

To je naše diagnóza. 

Nemysleme si, že je Bůh necitlivý  vůči prorokům, že je nelituje a posílá je do boje jako lhostejný generál do války.

Být prorokem je neštěstím z pohledu pozemského života. Je to horší než dostat rakovinu. Máte to spočítané.

Nemysleme si, že si Bůh jen tak nechá likvidovat své nejlepší lidi. Nemysleme si, že zapomíná na jejich hrozné trápení a velikou obětavost. To my zapomínáme na ty, kteří položili život za svobodu, od obětí válek, až po proroky.

(Copak my o prorocích mluvíme?  Copak slavíme den umučení proroků, abychom získávali protilátky proti naší nesnášenlivosti a „zbožné“ pýše? Měli bychom na kolenou, o vodě a chlebu, prosit Boha o pomoc, abychom nebyli jako naši předkové, kteří proroky likvidovali.)    

To vše říkám proto, abychom nepřehlédli závažnost Božího slova z dnešního úryvku evangelia: 

„Kdo by má slova, která bude prorok mluvit mým jménem, neposlouchal,

toho já  sám budu volat k odpovědnosti“. 

Přehlednout toto slovo a neposlechnout, by bylo tragické pro nás i pro naše děti.

Bůh nebouchá pěstí do stolu jako zakomplexovaný vztekloun. Zná cenu života a utrpení svých proroků, a ví o ceně své práce – o své námaze k záchraně lidí. Bůh si váží sám sebe. (Právě proto  si umí vážit i druhých.) 

Viděli jste vynikající  film „Zachraňte vojína Ryana“? Četa vojáků se vydá zachránit Ryana. Než padne poslední z nich, velitel, řekne: „Ryane, ať váš život není zbytečný“.

Jsme odpovědní za svůj  život také pro námahu a trápení proroků, včetně  toho nejvyššího. Aby jejich obětavost nevyšla nadarmo.

Našim úkolem není trpět, ale přemýšlet nad tím, co nám Bůh říká a poslechnout.  

Vrátím se ještě k zázrakům.

Ježíš chce, aby se jeho učedníci legitimovali, že je posílá, chce aby dělali zázraky. (Budeme si toho také postupně všímat.)  Vybavuje své učedníky svou mocí. (alespoň jeden příklad: „ Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci“. Jan 14,12) Dnes kdekdo tvrdí, že má zjevení od Boha. 

Po listopadu 89 mě řekl jeden muž, jehož si velice vážím: „Proč papež neuzdravuje?“ „To je dobrá otázka,“ odpověděl jsem,  „ale musíme si položit další otázky: Proč neuzdravuji já? Nebo vy?“

 

Jenže pro nás je lehčí si přiznat, že jsem byl „roztržitý v modlitbě“ než přiznat, že jsem na nízké úrovni služebníků božích, že jsem nedosáhl takové úrovně, abych mohl dělat zázraky. To bychom si snižovali autoritu. (Proto si ji vyztužujeme uniformami a tituly.) A prohlásíme, že zázraky nepotřebujeme.  

Neodříkám se ničeho, co podporuje mou důvěru v Boha a jeho slovo (abych pravdu řekl, je dost mizerná, jinak bych se třeba méně bál). Nevím, co mě v životě čeká a co může třeba otřást mou důvěrou v Boha. (Znám několik lidí, kteří přišli o víru, když viděli mučit lidi. Jestli někdo otupil svou citlivost a rozum utišujícím prostředkem náboženských frází, je to jeho věc. (Karel Marx právem nazval náboženství „opiem lidstva“. Musel bych vysvětlit, že náboženství v tomto smyslu nemá nic společného s biblickou vírou.)  

Proroci jsou pro nás nedoceněným a životně důležitým darem, drahocenně placeným Bohem i jimi samotnými.    

Z Písma víme, že neposílá-li Bůh k některým generacím proroky, je to známkou úpadku lidu Božího. Nebude posílat posla, když ví, že by jej nikdo neposlechl. Bůh není blázen ani „sebevrah“ -  neboť, „co jste učinili komukoliv, mě jste učinili“ - Bůh si necení proroka méně než sebe.  

--------------------------

Poznámky: 

Matouš 12,38 Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: "Mistře, chceme od tebe vidět znamení."

Matouš 12,39 On jim však odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše.

Matouš 16,1 Přišli saduceové a farizeové a pokoušeli ho; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe.

Matouš 16,3 A ráno: `Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.´ Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete?

Matouš 16,4 Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo." Opustil je a odešel.

Matouš 24,3 Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!"

Matouš 24,24 Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.

Matouš 24,30 Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.

Matouš 26,48 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: "Koho políbím, ten to je; toho zatkněte."

Marek 8,11 I přišli farizeové a začali se s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli.

Marek 8,12 V duchu si povzdechl a řekl: "Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.

Marek 13,4 "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!"

Marek 13,22 Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné.

Marek 14,44 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: "Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte."

Marek 16,17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;

Lukáš 1,22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.

Lukáš 2,34 A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat

Lukáš 5,7 Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.

Lukáš 11,16 Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe.

Lukáš 11,29 Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: "Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo.

Lukáš 21,7 (najít další) Otázali se ho: "Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?"

Lukáš 21,11 (najít předchozí) budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes.

Lukáš 21,25 Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře.

Jan 2,11 Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

Jan 2,23 Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil.

Jan 3,2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."

Jan 4,48 Ježíš mu odpověděl: "Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte."

Jan 4,54 To druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.

Jan 6,2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.

Jan 6,14 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

Jan 6,26 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.

Jan 6,30 Řekli mu: "Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?

Jan 7,31 Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: "Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?"

Jan 9,16 Někteří z farizeů říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní naopak říkali: "Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?" A došlo mezi nimi k roztržce.

Jan 10,41 Mnozí k němu přicházeli a říkali: "Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda."

Jan 11,47 Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení

Jan 12,18 Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.

Jan 12,37 Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;

Jan 20,30 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.

Sk 2,19 A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu.

Sk 2,43 Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení.

Sk 4,30 „a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše."

Sk 5,12 Mezi lidem se rukama apoštolů dálo mnoho znamení a divů. Všichni se svorně scházeli v Šalomounově sloupoví

Sk 6,8 Štěpán byl obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem veliké divy a znamení.

Sk 7,36 To je ten Mojžíš, který je vyvedl z Egyptské země, který činil divy a znamení v Egyptě, při Rudém moři i na poušti po čtyřicet let.

Sk 8,6 Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli, a když viděli znamení, která činil.

Sk 8,13 Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy.

Sk 14,3 Přesto tam Pavel a Barnabáš dost dlouho zůstali a přes všechny překážky mluvili o Pánu; a Pán dosvědčoval svou milost tím, že jim dával moc konat znamení a zázraky.

Sk 15,12 A když Barnabáš a Pavel začali vypravovat, jaká znamení a divy činil Bůh skrze ně mezi pohany, všichni ve shromáždění zmlkli a poslouchali.