3. neděle v mezidobí

Vzpomněli jste si na domácí  úkol? … 

Učedníkům Ježíš  říká udělám z vás rybáře lidí. Proč, co to znamená? Rybáři vytahovali ryby z moře - to je nespoutaným nebezpečným živlem, ohrožujícím člověka, moře je v bibli symbolem zla, chaosu a protibožských sil.

Před 100 lety by Ježíš  řekl, udělám z vás hasiče, dnes by možná řekl, udělám z vás záchranáře lidí.

To předpokládá výcvik u Ježíše … 

Už před týdnem jsme uvažovali o domluvě s Bohem. O otázkách a odpovědích. 

V l. čtení jsme četli úryvek, skoro ideální příběh. Ale úryvek nám mnoho nepoví o výcviku záchranářů. (Úryvek má cenu pro toho, kdo zná celek.) Stojí za to si přečíst celý příběh. Jsou to jen 4 kapitolky, jen dvě stránky v Bibli.

 

Všimneme si celého příběhu pana Holuba. Jonáš znamená holub. Zkusme chvíli říkat pan Holub, možná nám to pomůže vykolejit ze zajetých představ.

Příběh není dlouhý, dobře to dopadne, námořníci jsou sympatičtí, ninivští poslechnou. Jen ten náš pan Holub je jaksi podivný a neposlušný. Co myslíte, polepšil se?

Co na p. Holuba, říkáte? Takhle jednat s Bohem! Jestli Hospodin neměl nikoho lepšího, to byl dost úpadek. Chudák Pán Bůh! Mít takové nespolehlivé služebníky …
 

Kniha Jonáš není knihou historickou, ale prorockou. Z několika úhlů se v ní jedná o nás.  Nebudu to teď vysvětlovat podrobněji, ale každý vstupujeme do vztahu s Bohem a každý nějakým způsobem jednáme. Pokusím se něco nasvítit alespoň z jednoho pohledu.
 

Proč pan Holub utíká? Ninivští byli dlouhodobí a hrozní nepřátelé  Izraelitů. 

„Co? Jít s výstrahou k našim odvěkým nepřátelům (ninivským)? Nejsou ji hodni. A, známe Hospodina, kdovíjak by to mohlo dopadnout. Niniváci s námi nikdy slitování neměli. Nezaslouží si nic než záhubu. Kéž by je Hospodin ztrestal.“

Když poslouchám názory lidí, někomu by možná stačilo si tam dosadit třeba Sudetské  Němce. „Nikdy!“

Není jednoduché  dovolit Bohu, aby odpustil našim nepřátelům. Není snadné  u toho asistovat jako ten, který je tahá z jícnu spravedlivého zavržení.
 

Starý Orient měl představu o územních bozích. V Čechách vládl bůh Čechů, v Bavorsku bůh Bavorů, v Polsku bůh Poláků, v Maďarsku bůh Maďarů. Každý na svém území. Pan Holub se pokouší utéci z dosahu Hospodina (pokouší utéci z jeho teritoria, i když ví, že Hospodin je jediným Bohem všude, ale za pokus nic nedáte).

Pohané věřili v i cizí bohy, v bohy sousedních národů. Proto p. Holub říká námořníkům, vyhoďte mě do moře, Hospodin se zlobí na mě a ne na vás. Ninivští věděli, že hebrejský Bůh je mocný, když se rozlobí, dokáže i u nich udělat velikou paseku. Uznají pravdu a kají se.

(To vše říkám ve zkratce.) 

Hnulo se v p. Holubovi svědomí, vzdal útěk před Bohem? Biblický text o tom nemluví.

Diskusí o rybě  se zdržovat nebudeme, poezie dokáže vyjádřit pravdu snadněji a lépe, než pouhý popis. 

Hospodinův nápad s ricinovým keřem byl mistrný.

Hospodin se obdivuhodně  namáhá, aby nás získal pro milosrdenství. Neponižuje nás, pomáhá  nám pochopit. Ukazuje nám své myšlení a soucit vede nás k novému myšlení a zároveň vychovává myšlení záchranářů pro smysl zachraňování.

Rozkaz je málo, není  tak účinný jako vlastní přesvědčení. 

Celý příběh ukazuje, že i proroci byli lidé, ne postavy barvotiskového vydání.

Vzdorovali Bohu. Bůh si může vybrat za proroka koho chce. Ale někdy nemá nikoho lepšího než třeba p. Holuba.

Myslíte, že by si Hospodin vybral třeba nás? Jednali bychom lépe než Jonáš?

Je otázkou, nakolik jsme zvyklí  na poctivou hru s Bohem. Používáme zbožné fráze a  neuvědomujeme si, že naše vědomosti o Bohu jsou velice chatrné. Např. vůbec si nevšímáme, že i mezi takovými apoštoly jako sv. Petr nebo Jan – Miláček Páně a Ježíšem se vyskytovaly mrzutosti. Známe, jak to chodí v manželství nebo s přáteli, ale o vztahu apoštolů s Ježíšem nebo proroků s Bohem si děláme iluze.

Prosím vás, jestli Jonáš utíká před Bohem, to ještě neznamená, že byl „někým povrchním“. Prorok Jonáš byl někdo! To byla osobnost.

A přesto se dostal do konfliktu s Bohem.  

My jsme se s Bohem ještě nesetkali. My před jeho názory zatím utíkáme. Jak něčemu v Písmu nerozumíme, otočíme stránku.

Když se začnete bavit s přemýšlivými lidmi, hodně a hodně lidí si myslí, že při setkání s Bohem nám bude vše jasné, krásné, úsměvy na všechny strany. Nanejvýš se hrozí trestů. Ale vůbec nepřemýšlíme, že se setkáme s jinými názory. Nepřipouštíme si, že změnit názor není lehké. Jedna možnost je dospět k novému poznání – to dá práci. Druhá – odkývat něco, čemu nerozumím (to v nebi nepůjde, na to je tam speciální síto).
 

Víme, jak nám naše soužití  s druhými drhne. Jsou témata, kterých se nesmíme dotknout, protože každý přísaháme na svůj pohled. Ale o našich postojích před Bohem si děláme iluze.

Zavíráme oči, stačí si vzít do ruky evangelium, vybíráme si co se nám líbí, čemu nerozumíme, to přeskočíme. 

Ve styku s lidmi jiného náboženství nebo jiné církve většinou hájíme barvy svého mužstva. Nepídíme se, jaký názor má na určitou věc Ježíš. Církví je několik set a přitom všichni čtou stejnou Bibli.

Zkuste si odhadnout, kolik času běžný katolík asi tak věnuje Písmu. Říkáme: „Ježíš  je naše budoucnost“, ale ani si nepoložíme otázku, jak si s ním budeme rozumět? To budeme jen kývat, aniž vnitřně přitakáme jeho názorům? Takové že by mělo být nebe?

Kolik dá námahy, aby si porozuměli manželé, táta se synem a matka s dcerou, soused se sousedem a tchyně se snachou?

Jak to, že si někteří lidé  rozumějí? Víme, že to není samo sebou, že dá práci, naslouchat jeden druhému, vcítit se ho něho,odpouštět si, ustupovat, obětovat některé věci, o kterých si myslím, že jsem v právu …     
 

Jak to bude s Bohem? Jak to je s Bohem?  Ale někomu je nepříjemné, když slyší takováto slova.. Řada mých posluchačů to nemá ráda.

„V kostele máme být potěšeni a Vacek pořád, že máme přemýšlet. Kdo to kdy slyšel, že by se v kostele mělo přemýšlet? Tam se má klečet, zpívat co na kruchtě hrají a správně odpovídat. Do kostela se chodí vyprosit si milosti.“

 

Když se sejdeme s druhými, nehádáme se, dokud dodržujeme určitá tabu, zakázaná témata.  Sejde-li   se rodina (i širší), má se hezky jíst a pít, mluvit se má o nenáročných věcech, lze vést hovor o společných přátelích a společných nepřátelích, ale otevřít neprozkoumané téma je nebezpečné. Společně hledat něco nového vyžaduje kázeň, poctivost, zkoumání ze všech stran, úctu k názoru druhého. Vědomí, že sám mnoho nevím.
 

Mnoho lidí odkývá  např. větu sv. Pavla: „Žena má poslouchat svého muže“. Ale co s tvrzením sv. Pavla: „Otroci mají poslouchat své pány“?  Naši předkové po staletí odkývali i tu druhou Pavlovu větu.

Kdo se namáhal zkoumat, co si o tom myslí Ježíš. Proto tak dlouho přetrvávalo otroctví a nevolnictví. 

Nebo se objeví téma: homosexuálové. Dva hlasy: Karas a Hromada (říkám to schématicky). A leckdo z našich šermuje citáty z Písma.

Jsme schopni se poprat o své  názory jako chlapi v hospodě.

Nebeská hospoda bude na úrovni. Zažil jsem debaty na úrovni. I děcko mohlo říci svůj názor a leckdy řeklo něco moudrého. Taková debata se může vést jen mezi těmi, kteří vědí, že nespolkli všechnu moudrost.

Někteří vědí, že pan president Masaryk chodil mezi pátečníky. Kdo neví, jak se tam debatovalo, může si to přečíst.

Slyšel jsem a někdy se i účastnil debaty velice vzdělaných lidí. To je krása.

Ježíš nám radí: nedá  se debatovat s lidmi, kteří „mají vždy pravdu“. Nebavte se s nimi, škoda času a navíc jsou nebezpeční, „neházejte perly sviním“.
 

Kdo si všímá a nepohoršuje se, vidí, že i apoštolové nerozuměli mnoha věcem z Mojžíšova zákona a proroků.

Někdo se takových tvrzení  bojí, ale je to pravda.

Porozumění je náročné  a je třeba jej hledat. I sv. Jan – Miláček Páně občas v debatě s Ježíšem a v jednání s ním šlápl vedle. A nebyla to tragédie. Také se to ale nezametalo pod koberec.

Ježíš šel na kříž  proto, aby se znovu mluvilo o otázkách, ve kterých si apoštolové  byli jistí, že jim rozumí lépe než Ježíš..
 

Ježíš nikdy nebouchal pěstí do stolu, nekřičel, že ostatní jsou blbci a nikdy nepráskl dveřmi.  

My nemáme možnost mluvit s Ježíšem přímo, ale můžeme si číst jeho názory v evangeliích. 

Teprve až budu rozumět všemu z evangelií, mám naději - řeknu to drasticky -  „na přežití“ při setkání s Ježíšem.

Když si přečtu celé  evangelium a dám mu za pravdu,  ještě neznamená,  že se nemohu plést.

Jen mám větší pravděpodobnost, že bych se s Ježíšem snést mohl. Mám větší naději, že se se mnou Ježíš bude mít o čem bavit, protože už budu třeba na úrovni Jonáše.
 

Když si toto vše promýšlím, už se nepohoršuji nad Jonášem: „Jak se jen ten Jonáš mohl tak chovat k Pánu Bohu“. 

Kéž bych byl v setkávání s Ježíšem tak vysoko, jako Jonáš s Hospodinem.

Copak my bychom Ježíše poznali, kdyby k nám přišel? Podle čeho? Svatozář by neměl, vypadal by jako někdo z Rotneka, kdo dělá třeba na Dráze. Možná by sice časem uzdravoval, „ale měl by takové jedovaté poznámky, rozděloval by farnost, no řekněte, kdo to má snášet?“
 

Myslíte si, že věříme, že evangelium je Ježíšovo slovo? Moc ne. To bychom „v tom jinak leželi“.   

Říkáme si, proč Ježíše ukřižovali - nesnesli Ježíšovy řeči.

Nemysleme si, že každý, kdo chodí do kostelíčka, říká při setkání s Ježíšem po smrti: „Ó můj Pane“. Hrozí nám, že budeme silně rozčarováni. Nemluvím o hříchu. O porozumění s Ježíšem.
 

Promýšlíme-li texty o Jonášovi, přestaneme si možná myslet, že si Bůh za proroka vybral někoho nekvalitního. Jistě, Eliáš by se takto nechoval, Abrahám nebo Mojžíš  také ne, ale kéž bychom byli na úrovni nejhoršího proroka, který kdy existoval. Protože i ten nejhorší z proroků si zasloužil setkat se s Bohem. My ještě nemáme odzkoušené setkat se nablízko s Bohem. Nemáme zaručené, že se budeme chovat alespoň tak, jako Jonáš, nemáme jisté, že budeme alespoň tak „ubohými“ křesťany, jako byl Jonáš ubohý prorok.
 

Máme představu, že v očistci dušičky říkají: „Ó, Bože, já vím…“ a jen se dívají na veliké kyvadlo, které odpočítává čas: „trpět – čekat, trpět – čekat …“ Trpět a čekat, jestli nám někdo to čekání třeba zkrátí?! 

V očistci dozrává střet, který vypukl mezi proroky a Bohem, učedníky a Ježíšem. 

Pozor – ne střed mezi Kaifášem a Ježíšem, ne mezi Židy a Ježíšem. Ježíš Kaifášovi nebo Židům nemohl všechno říci. Vzpomínáte, jak Ježíš  řekl: „Pokolení nevěřící a zvrhlé“? Komu to řekl? To neřekl pohanům nebo bezbožníkům, ale velekněžím a farizeům – tedy lidem zbožným,  ale také apoštolům apoštolům, a těm možná vícekrát.  (Střed typu Kaifáš a Ježíš se řeší před očistcem.)

„Jdi mi z očí, Satane“, neřekl Ježíš Kaifášovi, ale sv. Petrovi.  To není žádné vyznamenání: „Mluvíš jako satan“, ale ať mě Ježíš raději vynadá, až se ze mne bude kouřit, ale jen ať mě uzná za hodného se se mnou bavit.
 

Zkusme se doma zamyslet, co bychom si povídali třeba s papežem, kdyby k nám měl přijet. Kolik vět dáme dohromady.

Kdo si myslí, že to nic není, ať si zkusí napsat Ježíšovi dopis.

Mluvků a brebentilek je hodně, a Bůh je jistě laskavý a pozorně naslouchající  společník, ale není zdvořilé nepustit druhého k řeči.

O čem bychom se s Bohem bavili na úrovni nebešťanů: jaká je drahota, nebo jak máme protivnou sousedku nebo nemožného faráře?
 

Potil bych se jak v tanečních, kdy jsem se zmohl opravdu jen na pár slov. V nebi ale nebude trapasů jako v tanečních.

Nedělejme si iluze, že naše umírání bude podle kostelního scénáře, jako když přijede pan biskup:  uvítání, společný zpěv kůrů andělských, uvedení na trůn ...
 

Kdo se chce těmto úvahám vyhnout, ani nepotřebuje mé rady, jak utéci: „Ale Bůh je přece láska“. „O tom nemáme přemýšlet, vždyť apoštol nám říká, ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, jakou krásu připravil Bůh těm, kteří jej milují.“ „A to my přece našeho milého Pána Boha milujeme!!!“
 

Střet s Ježíšem nás teprve čeká.

Kdysi jsem se podivoval nad Jonášovým chováním. Pak jsem se Jonášovi omluvil.   

----------------------------

Poznámky   (neměly by nás odvést od základního tématu, neskákejme z jedné lekce do druhé,

                    nepředbíhejme, prosím, buďme ukáznění a držme téma):  

Efezským 6,5     Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného

                          přesvědčení jako Krista.

Koloským 3,22    Otroci, poslouchejte ve všem své pozemské pány, nejen naoko, abyste se jim po

                            lidsku zalíbili, nýbrž ze srdce, v bázni Páně.

Titovi 2,9     Otroci ať ve všem poslouchají své pány. Ať jsou úslužní, neodmlouvají, 

1 Timoteovi 2,11     Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností.

1 Timoteovi 2,12     Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést.

Efezským 5,21-24

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 21. neděle v mezidobí (B) (Bible na neděli) 21. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 21. neděle v mezidobí (B) (Bible na neděli) 21. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 21. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

   V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým:  ženy svým mužům jako Pánu,

                               rotože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale

                             jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.

Koloským 3,18    Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu.