Slavnost Narození Páně
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 1,1-18 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: J 1,1-18
Datum: 25. 12. 2005
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 1,1-18 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: J 1,1-18
(najít další)
Datum: 25. 12. 2005
Prolog je předmluvou. V prologu Janova evangelia je mistrně načrtnuto
mnoho věcí, které jsou pak dále v evangeliu vysvětlovány.
v.: 1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh …
9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. …
My si nemusíme připomínat, co o Vánocích slavíme. Děťátkovi by ovšem bylo málo poklonit se a zapívat, že je Božím synem.
Kdož ví, jaké vědomí mají naše narozené děti, copak o tom víme … V dítěti je možná více dospělosti než jen v možnosti růstu. A v Ježíši teprve.
Říkáme, Ježíš je Božím synem. (Nakolik tomu věříme, je otázkou.) Na začátku Ježíšova lidství je dětství, ale Božím synem je Ježíš od začátku v plnosti.
Když spíme, nevíme o sobě, až se probudíme, uvědomujeme si sebe sama, svou existenci.
Co kdybychom zkusili přirovnání, že v dítěti Ježíši „jakoby Synovství boží spalo“. Existuje, ale skrze to dětství se ještě neprojevuje. Prosím vás, je to neumělé přirovnáni, teologové si na tom lámou zuby.
Ježíš je kompletní člověk a kompletní Bůh. Ježíš to jednou přesně vyjádřil: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem." J 8,58
U Boha je, lidsky řečeno, stále přítomnost. Nebo: současně minulost, přítomnost a budoucnost. Někdy používáme pojem vícerozměrnost, ale nemůžeme si to dost dobře představit. Těžko si představujeme dítě a zároveň Syn boží.
Mluvím tom ale z jiného důvodu, než abych popisoval, jak to s Ježíšem je.
Z malého Ježíše brzy vyrostl dospělý, který ostatní dospělé přerostl. Asi se shodneme, že Syn boží v něm nerostl.
Dítě roste, když se podíváme na rentgenový snímek jeho dásní, uvidíme pod dětskými zoubky v čelisti připravené druhé zuby. Zuby dospělého člověka.
Ježíš byl nejprve dítětem, ale byl od začátku Synem božím. („V lidském dítěti byl ´dospělý´ Syn boží.“)
Malý Ježíš se sám nepřebaloval, na to měl maminku.
Ale když byl Ježíš dospělým člověkem, řekl nám: „musíte se narodit jako synové boží“. (Nikodémovi říká: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Srov. J 3,1n
Slyšeli jsme: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“
Mohu říci, Vánoce nám připomínají, že v kompletním Synu božím postupně vyrůstal člověk? S námi je to opačně. Jsme kompletní lidé (odmysleme růst a dětství, dítě už před narozením má všechno připravené), ale dětství boží se v člověku musí teprve narodit a růst.
Zuby dětem rosou samy, dítě ani jeho rodiče o růstu zubů nerozhodují. Ale sami rozhodujeme, zda se narodíme a vyrosteme coby děti boží. Ježíš se narodil jako dítě a vyrostl v dospělého. My máme dorůst do synovství božího („v nás má“ vyrůst syn/dcera boží). Bůh nemá zuby ani oči, ale použiji obraz: v nás jsou připraveny „oči boží, ruce boží, mozek boží“. Je to primitivní představa, ale jak to říci jinak?
Pravda je, že nám Bůh nabízí a Ježíš umožňuje, aby se v nás narodil bratr/sestra Ježíše.
Dostali jsme příležitost stát se dětmi božími. Pokud tomu neporozumíme, nikdo to za nás neudělá. A porozumíme-li tomu a nebudeme-li dost pracovat, nikdo to za nás také neudělá. Druhý za mě nemůže porozumět časování nebo logaritmům. Druhý se za mne nemůže naučit plavat nebo péci buchty.
V evangeliu je to jednou pro vždy napsáno. „Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.“ J 1,6-8
Jan mluví o jedinečnosti Ježíše, a Ježíš nás zve k synovství božímu. Ale ani Jan Předchůdce Páně, dokonce ani Ježíš, za nás neudělá to, co je naším podílem práce: dorůstat k synovství božímu. Rodiče to za nás neudělají, žádný svatý to za nás neudělá, Ježíšova matka to za nás neudělá, ani Bůh ne.
Jan nám ukazuje na Ježíše, rodiče nám ukazují na Ježíše, ale nikdo se za druhého stát božím dítětem nemůže.
Proto je důležité vést děti k samostatnému myšlení. Proto je důležité, aby si student zvykl na samostatnou práci, aby jen neodříkával slova, kterým nerozumí, neopisoval to, co nezná. V životě se opisovat nedá. Předstírat se dá jen na čas. Rodič, farář může udělat jen to, co udělal Jan Předchůdce Páně – ukazovat k Ježíši.
Musíme vědět, že za nás nikdo nerozhodne, zda budu božím dítětem nebo ne. Zda ve mně poroste synovství boží.
Zanedbává-li matka dítě, bude-li u děcka kouřit, poškodí jej. Jestli dítě na tátovi neuvidí poctivost v životě i vůči Bohu, pak poškodí dítě. Naučí-li rodič svým příkladem dítě kličkovat, podvádět, vymlouvat se, lhát, pak blokuje v dítěti narození a růst dítěte božího. Jestli farář nebo rodič vede dítě k falešné zbožnosti, k tomu, že si můžeme víru nebo přízeň u Boha vyprosit, staví se proti růstu božích dětí v našich dětech.
Bůh dělá pro člověka co může, „může se přetrhnout“, ale člověku to nebude nic platné, pokud nebude s Bohem spolupracovat.
Bůh nám nabízí všechno, ale na nás je rozhodnutí, zda se chceme nebo nechceme, stát dítětem božím.
Je radostí prokázat někomu, kdo o synovství boží stojí, službu toho, kdo ukazuje na Ježíše, jako to ukazoval Jan Předchůdce Páně. Je radostí připravovat cestu. Ale vlastní rozhodování je na každém z nás. Sám Bůh nám dal svobodu, každému z nás dal moc stát se dítětem božím, každému dal klíč. Vytáhl ho ze svého kapsy a svěřil nám jej do rukou. A nikdo nám nemůže a nesmí zabránit, abychom se dítětem božím nestali. Kdyby se celé peklo spiklo, nebude to peklu dovoleno. Ale také to nikdo nemůže udělat za mne.
Proto je důležité nést zodpovědnost sám za sebe, proto je důležité vést děti k odpovědnosti za jejich vlastní jednání. Dostali jsem vladařskou moc, právo rozhodovat se každý sám za sebe. Jsme z královského rodu, jsme svobodní ve svém rozhodování.
Všechny ostatní dary, další požehnání od Boha se odvíjí od toho, jak tuto moc – stávat se božími dětmi - využíváme. „Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“. srov. Mt 6,33
Kdo „moc stát se Božími dětmi“ nechápe nebo nevyužívá, tomu je boží nabídka připomínána všelijakými trápeními.
Ale nabídka Boží trvá. Slyšíme o ní, i o cestě k uskutečnění božích dětí.
Bůh z nás nechce mít poddané, kteří drží hubu a krok. Bůh s nikým nemanipuluje, nemá to za potřebí. Ale Bůh se také nenechá nikým manipulovat. Ani sliby ani modlitbami a oběťmi.
Bůh je svobodný a svobodu nám dopřává. Bůh je odpovědný a k odpovědnosti nás vede. Bůh je nesmírně štědrý a klíč k jeho obdarování máme ve vlastní kapse.
(Co je třeba k růstu „synovství božího v nás“, z čeho se „synovství boží“ živí, je další kapitola.
„Člověk nebude živ jenom chlebem ,ale každým slovem Božím." Lk 4,4
„Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“
„Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ J 6,53.56
Každé evangelium je nesmírně cenné, ale Janovo evangelium se rozhodně nekrčí na konci!
Někdy říkám, že než začneme číst Skutky apoštolské a dopisy apoštolů je třeba 15x přečíst evangelia a Janovo 20x.
Janovo evangelium je geniální. A je výborné, že na začátku církevního roku – o Vánocích, jsme prologem uváděni do dalších dnů, do našich dalších pokusů porozumět Ježíšovým slovům a Božímu slovu.
V každé generaci se opakuje: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. …“
My o tom už víme.
v.: 1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh …
9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. …
My si nemusíme připomínat, co o Vánocích slavíme. Děťátkovi by ovšem bylo málo poklonit se a zapívat, že je Božím synem.
Kdož ví, jaké vědomí mají naše narozené děti, copak o tom víme … V dítěti je možná více dospělosti než jen v možnosti růstu. A v Ježíši teprve.
Říkáme, Ježíš je Božím synem. (Nakolik tomu věříme, je otázkou.) Na začátku Ježíšova lidství je dětství, ale Božím synem je Ježíš od začátku v plnosti.
Když spíme, nevíme o sobě, až se probudíme, uvědomujeme si sebe sama, svou existenci.
Co kdybychom zkusili přirovnání, že v dítěti Ježíši „jakoby Synovství boží spalo“. Existuje, ale skrze to dětství se ještě neprojevuje. Prosím vás, je to neumělé přirovnáni, teologové si na tom lámou zuby.
Ježíš je kompletní člověk a kompletní Bůh. Ježíš to jednou přesně vyjádřil: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem." J 8,58
U Boha je, lidsky řečeno, stále přítomnost. Nebo: současně minulost, přítomnost a budoucnost. Někdy používáme pojem vícerozměrnost, ale nemůžeme si to dost dobře představit. Těžko si představujeme dítě a zároveň Syn boží.
Mluvím tom ale z jiného důvodu, než abych popisoval, jak to s Ježíšem je.
Z malého Ježíše brzy vyrostl dospělý, který ostatní dospělé přerostl. Asi se shodneme, že Syn boží v něm nerostl.
Dítě roste, když se podíváme na rentgenový snímek jeho dásní, uvidíme pod dětskými zoubky v čelisti připravené druhé zuby. Zuby dospělého člověka.
Ježíš byl nejprve dítětem, ale byl od začátku Synem božím. („V lidském dítěti byl ´dospělý´ Syn boží.“)
Malý Ježíš se sám nepřebaloval, na to měl maminku.
Ale když byl Ježíš dospělým člověkem, řekl nám: „musíte se narodit jako synové boží“. (Nikodémovi říká: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Srov. J 3,1n
)
Slyšeli jsme: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“
Mohu říci, Vánoce nám připomínají, že v kompletním Synu božím postupně vyrůstal člověk? S námi je to opačně. Jsme kompletní lidé (odmysleme růst a dětství, dítě už před narozením má všechno připravené), ale dětství boží se v člověku musí teprve narodit a růst.
Zuby dětem rosou samy, dítě ani jeho rodiče o růstu zubů nerozhodují. Ale sami rozhodujeme, zda se narodíme a vyrosteme coby děti boží. Ježíš se narodil jako dítě a vyrostl v dospělého. My máme dorůst do synovství božího („v nás má“ vyrůst syn/dcera boží). Bůh nemá zuby ani oči, ale použiji obraz: v nás jsou připraveny „oči boží, ruce boží, mozek boží“. Je to primitivní představa, ale jak to říci jinak?
Pravda je, že nám Bůh nabízí a Ježíš umožňuje, aby se v nás narodil bratr/sestra Ježíše.
Dostali jsme příležitost stát se dětmi božími. Pokud tomu neporozumíme, nikdo to za nás neudělá. A porozumíme-li tomu a nebudeme-li dost pracovat, nikdo to za nás také neudělá. Druhý za mě nemůže porozumět časování nebo logaritmům. Druhý se za mne nemůže naučit plavat nebo péci buchty.
V evangeliu je to jednou pro vždy napsáno. „Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.“ J 1,6-8
(najít předchozí)
Jan mluví o jedinečnosti Ježíše, a Ježíš nás zve k synovství božímu. Ale ani Jan Předchůdce Páně, dokonce ani Ježíš, za nás neudělá to, co je naším podílem práce: dorůstat k synovství božímu. Rodiče to za nás neudělají, žádný svatý to za nás neudělá, Ježíšova matka to za nás neudělá, ani Bůh ne.
Jan nám ukazuje na Ježíše, rodiče nám ukazují na Ježíše, ale nikdo se za druhého stát božím dítětem nemůže.
Proto je důležité vést děti k samostatnému myšlení. Proto je důležité, aby si student zvykl na samostatnou práci, aby jen neodříkával slova, kterým nerozumí, neopisoval to, co nezná. V životě se opisovat nedá. Předstírat se dá jen na čas. Rodič, farář může udělat jen to, co udělal Jan Předchůdce Páně – ukazovat k Ježíši.
Musíme vědět, že za nás nikdo nerozhodne, zda budu božím dítětem nebo ne. Zda ve mně poroste synovství boží.
Zanedbává-li matka dítě, bude-li u děcka kouřit, poškodí jej. Jestli dítě na tátovi neuvidí poctivost v životě i vůči Bohu, pak poškodí dítě. Naučí-li rodič svým příkladem dítě kličkovat, podvádět, vymlouvat se, lhát, pak blokuje v dítěti narození a růst dítěte božího. Jestli farář nebo rodič vede dítě k falešné zbožnosti, k tomu, že si můžeme víru nebo přízeň u Boha vyprosit, staví se proti růstu božích dětí v našich dětech.
Bůh dělá pro člověka co může, „může se přetrhnout“, ale člověku to nebude nic platné, pokud nebude s Bohem spolupracovat.
Bůh nám nabízí všechno, ale na nás je rozhodnutí, zda se chceme nebo nechceme, stát dítětem božím.
Je radostí prokázat někomu, kdo o synovství boží stojí, službu toho, kdo ukazuje na Ježíše, jako to ukazoval Jan Předchůdce Páně. Je radostí připravovat cestu. Ale vlastní rozhodování je na každém z nás. Sám Bůh nám dal svobodu, každému z nás dal moc stát se dítětem božím, každému dal klíč. Vytáhl ho ze svého kapsy a svěřil nám jej do rukou. A nikdo nám nemůže a nesmí zabránit, abychom se dítětem božím nestali. Kdyby se celé peklo spiklo, nebude to peklu dovoleno. Ale také to nikdo nemůže udělat za mne.
Proto je důležité nést zodpovědnost sám za sebe, proto je důležité vést děti k odpovědnosti za jejich vlastní jednání. Dostali jsem vladařskou moc, právo rozhodovat se každý sám za sebe. Jsme z královského rodu, jsme svobodní ve svém rozhodování.
Všechny ostatní dary, další požehnání od Boha se odvíjí od toho, jak tuto moc – stávat se božími dětmi - využíváme. „Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“. srov. Mt 6,33
Kdo „moc stát se Božími dětmi“ nechápe nebo nevyužívá, tomu je boží nabídka připomínána všelijakými trápeními.
Ale nabídka Boží trvá. Slyšíme o ní, i o cestě k uskutečnění božích dětí.
Bůh z nás nechce mít poddané, kteří drží hubu a krok. Bůh s nikým nemanipuluje, nemá to za potřebí. Ale Bůh se také nenechá nikým manipulovat. Ani sliby ani modlitbami a oběťmi.
Bůh je svobodný a svobodu nám dopřává. Bůh je odpovědný a k odpovědnosti nás vede. Bůh je nesmírně štědrý a klíč k jeho obdarování máme ve vlastní kapse.
(Co je třeba k růstu „synovství božího v nás“, z čeho se „synovství boží“ živí, je další kapitola.
„Člověk nebude živ jenom chlebem ,ale každým slovem Božím." Lk 4,4
„Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“
„Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ J 6,53.56
To jsou další lekce. )
Každé evangelium je nesmírně cenné, ale Janovo evangelium se rozhodně nekrčí na konci!
Někdy říkám, že než začneme číst Skutky apoštolské a dopisy apoštolů je třeba 15x přečíst evangelia a Janovo 20x.
Janovo evangelium je geniální. A je výborné, že na začátku církevního roku – o Vánocích, jsme prologem uváděni do dalších dnů, do našich dalších pokusů porozumět Ježíšovým slovům a Božímu slovu.
V každé generaci se opakuje: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. …“
My o tom už víme.