Květná neděle
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 23,35-43 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Lk 19,28-40
Datum: 28. 3. 2010
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 23,35-43 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Lk 19,28-40
; Iz 50,4-7
; Flp 2,6-11
; Lk 22,14-23,56
Datum: 28. 3. 2010
V pašijích je veliké množství
důležitých informací …
Kdypak jim budeme dostatečně naslouchat a kdy je přijmeme do svého života?
(Všimněme si, že lidová pobožnost křížové cesty nám nejde tak na tělo.)
„I kdyby tě všichni opustili, já ne!“ prohlásil Petr.
Všímáme si, že Ježíš varuje: „Neříkej, mě se to nemůže nikdy stát!“
Sv. Petr nás varuje, abychom nepřecenili sami sebe a nepodcenili náročnost situace.
A přece se neobejdeme bez pevného rozhodnutí: „Kdyby všichni okolo mě selhávali, já neselžu“.
Zajisté to nemáme říkat suverénně, ale máme mít svůj program, máme si ošklivit zlo, pěstovat si rozhodnost a pevnost svých zásad. Vždyť vidíme krásu Ježíšova přátelství a jeho jednání. Jeho jednání s námi.
„Kdyby všichni lhali, já nebudu lhát!“
„Kdyby všichni kradli, pomlouvali, byli zbabělí, nevěrní … já takový nebudu! K tomu se nesnížím!“
Ježíš mi nikdy nelže, nepomlouvá, nepřehlíží.
Neznalost nebo podceňování zla je tragická.
Petr se odmala učil rozlišovat spravedlnost od nespravedlnosti.
Okamžitě věděl, že jeho zapření je špatné a styděl se.
Selhal, protože dostal strach. Nebyl připraven na takový tlak. Těžce podcenil Ježíšova varující slova. Suverénně prohlásil: „To se mi nemůže stát.“
Vícekrát jsem slyšel: „Nám rozvod nehrozí, měli jsme svatbu v kostele, máme se rádi, my „Manželská setkání“ nepotřebujeme, my si to vyřešíme sami“.
Proč apoštolové utekli a ženy neutekly?
Proč se někteří lidé stydí za svá selhání a jiní se nestydí?
Proč se ve 20. století někdo přikrčil nebo předklonil, aby v tlacích přečkal, a proč jiní obstáli?
Proč někdo neříkal svým dětem pravdu o režimu a vymýval jim mozky?
Proč se někde mohou otázky klást a jinde jsou zakázané (v některých režimech, společenstvích nebo rodinách)?
Proč si někdo otázky ani neklade? (I z pašijí je slyšet, že i apoštolové řadu vážných informací slyšeli, ale nereagovali na ně.)
Nástupu nacismu nebo komunismu se do určité doby dalo zabránit. Jako požáru, rozpadu rodiny nebo závislosti. Rakovina, prolhanost a prohnanost někde začala, pak roste, až člověka úplně zničí.
Po válce byla u nás drtivá většina lidí pokřtěná. Stejně tak v Německu ve 30. letech při nástupu nacismu. Mnoho lidí poslouchalo pašije, chodilo na pobožnosti křížové cesty, jenže v kostele je vše snadnější než v životě. (V kostele většinou nejsou udavači, nikdo nevyhrožuje nám ani našim dětem, nikdo už nezapisuje, kdo v kostele byl.)
V kostele a v synagóze hrajeme jen takovou hru – jako. Tváříme se, že věříme v přítomnost Ježíše, kýváme, že posloucháme jeho slova, ubezpečujeme ho, že přijímáme vše, co nám říká a nabízí.
To komunisté nebo nacisté věděli, jak je slovo boží nebezpečné, ti se Ducha božího báli.
Ježíšovo kázání bylo živé a bylo střetem. Už jeho první kázání nadzvedlo řadu Ježíšových posluchačů. Výslechy hrou nebyly.
Na skutečnou popravu bychom nebrali děti (drastické filmy jsou dětem zakázány). I apoštolové, kromě Jana, od Ježíše utekli: „My se na to nemůžeme koukat“.
Ježíšovi „zbožní“ nepřátelé a my nebereme slovo boží příliš vážně.
Zato komunisté nebo nacisté věděli, jak je slovo boží nebezpečné, ti se Ducha božího báli, ti ho nepodcenili.
Život v porušeném světě je ztížený.
Ani setkáni s Mesiášem tváří v tvář, nebude úplně jednoduché (však i někteří učedníci od Ježíše utekli: „Kdo to má poslouchat?“ (Srov. J 6,60.66
Co potřebujeme?
Vzdělávat se, získávat si potřebné informace z Písma. A nepodceňovat je.
Poučit se z chyb apoštolů.
Přátelit se s Ježíšem a osvojovat si jeho ctnosti.
Přátelit se s lidmi stejných rozhodnutí: „Kdyby všichni selhali, já ne“.
Snažit se porozumět Bohu, abychom neotupěli a nepodceňovali zlo („Modlete se, abyste nepřišli do pokušení“).
Vyhledávat ty, kteří si ve vzájemných rozhovorech hledají odpovědi na důležité otázky doby. (Na bulvár a pomluvy není čas.)
Pěstovat si odvahu, pevnost a vytrvalost.
To vše patří ke křesťanské sebevýchově a výchově. Tak budeme získávat protilátky, aby nás nestrhl kalný proud davu k otupělosti, hlouposti, zbabělosti a pohodlnosti.
Ježíš pro každého z nás svědčí svou láskou a obětavostí až na smrt.
I on každému z nás říká, kdyby tě všichni opustili, já tebe neopustím.
Kdypak jim budeme dostatečně naslouchat a kdy je přijmeme do svého života?
(Všimněme si, že lidová pobožnost křížové cesty nám nejde tak na tělo.)
„I kdyby tě všichni opustili, já ne!“ prohlásil Petr.
Všímáme si, že Ježíš varuje: „Neříkej, mě se to nemůže nikdy stát!“
Sv. Petr nás varuje, abychom nepřecenili sami sebe a nepodcenili náročnost situace.
A přece se neobejdeme bez pevného rozhodnutí: „Kdyby všichni okolo mě selhávali, já neselžu“.
Zajisté to nemáme říkat suverénně, ale máme mít svůj program, máme si ošklivit zlo, pěstovat si rozhodnost a pevnost svých zásad. Vždyť vidíme krásu Ježíšova přátelství a jeho jednání. Jeho jednání s námi.
„Kdyby všichni lhali, já nebudu lhát!“
„Kdyby všichni kradli, pomlouvali, byli zbabělí, nevěrní … já takový nebudu! K tomu se nesnížím!“
Ježíš mi nikdy nelže, nepomlouvá, nepřehlíží.
Neznalost nebo podceňování zla je tragická.
Petr se odmala učil rozlišovat spravedlnost od nespravedlnosti.
Okamžitě věděl, že jeho zapření je špatné a styděl se.
Selhal, protože dostal strach. Nebyl připraven na takový tlak. Těžce podcenil Ježíšova varující slova. Suverénně prohlásil: „To se mi nemůže stát.“
Vícekrát jsem slyšel: „Nám rozvod nehrozí, měli jsme svatbu v kostele, máme se rádi, my „Manželská setkání“ nepotřebujeme, my si to vyřešíme sami“.
Proč apoštolové utekli a ženy neutekly?
Proč se někteří lidé stydí za svá selhání a jiní se nestydí?
Proč se ve 20. století někdo přikrčil nebo předklonil, aby v tlacích přečkal, a proč jiní obstáli?
Proč někdo neříkal svým dětem pravdu o režimu a vymýval jim mozky?
Proč se někde mohou otázky klást a jinde jsou zakázané (v některých režimech, společenstvích nebo rodinách)?
Proč si někdo otázky ani neklade? (I z pašijí je slyšet, že i apoštolové řadu vážných informací slyšeli, ale nereagovali na ně.)
Nástupu nacismu nebo komunismu se do určité doby dalo zabránit. Jako požáru, rozpadu rodiny nebo závislosti. Rakovina, prolhanost a prohnanost někde začala, pak roste, až člověka úplně zničí.
Po válce byla u nás drtivá většina lidí pokřtěná. Stejně tak v Německu ve 30. letech při nástupu nacismu. Mnoho lidí poslouchalo pašije, chodilo na pobožnosti křížové cesty, jenže v kostele je vše snadnější než v životě. (V kostele většinou nejsou udavači, nikdo nevyhrožuje nám ani našim dětem, nikdo už nezapisuje, kdo v kostele byl.)
V kostele a v synagóze hrajeme jen takovou hru – jako. Tváříme se, že věříme v přítomnost Ježíše, kýváme, že posloucháme jeho slova, ubezpečujeme ho, že přijímáme vše, co nám říká a nabízí.
To komunisté nebo nacisté věděli, jak je slovo boží nebezpečné, ti se Ducha božího báli.
Ježíšovo kázání bylo živé a bylo střetem. Už jeho první kázání nadzvedlo řadu Ježíšových posluchačů. Výslechy hrou nebyly.
Na skutečnou popravu bychom nebrali děti (drastické filmy jsou dětem zakázány). I apoštolové, kromě Jana, od Ježíše utekli: „My se na to nemůžeme koukat“.
Ježíšovi „zbožní“ nepřátelé a my nebereme slovo boží příliš vážně.
Zato komunisté nebo nacisté věděli, jak je slovo boží nebezpečné, ti se Ducha božího báli, ti ho nepodcenili.
Život v porušeném světě je ztížený.
Ani setkáni s Mesiášem tváří v tvář, nebude úplně jednoduché (však i někteří učedníci od Ježíše utekli: „Kdo to má poslouchat?“ (Srov. J 6,60.66
)
Co potřebujeme?
Vzdělávat se, získávat si potřebné informace z Písma. A nepodceňovat je.
Poučit se z chyb apoštolů.
Přátelit se s Ježíšem a osvojovat si jeho ctnosti.
Přátelit se s lidmi stejných rozhodnutí: „Kdyby všichni selhali, já ne“.
Snažit se porozumět Bohu, abychom neotupěli a nepodceňovali zlo („Modlete se, abyste nepřišli do pokušení“).
Vyhledávat ty, kteří si ve vzájemných rozhovorech hledají odpovědi na důležité otázky doby. (Na bulvár a pomluvy není čas.)
Pěstovat si odvahu, pevnost a vytrvalost.
To vše patří ke křesťanské sebevýchově a výchově. Tak budeme získávat protilátky, aby nás nestrhl kalný proud davu k otupělosti, hlouposti, zbabělosti a pohodlnosti.
Ježíš pro každého z nás svědčí svou láskou a obětavostí až na smrt.
I on každému z nás říká, kdyby tě všichni opustili, já tebe neopustím.