5. neděle postní

V kostele bychom, podle vnějších věcí, čekali spíše řeči o nějaké slávě, pozvání někam na pouť nebo řeči o „lásce“. A zatím to je ze života, dokonce drsného.
 

Před týdnem jsme slyšeli jak „zbožní“ očekávali od Mesiáše metál za své náboženské výkony. Na černém pozadí hříšníků často ukazovali svou „úroveň“.

Jak to, že neocenili Ježíše za jeho námahu získávat hříšníky na dobrou cestu?

Oháněli se často Abrahámem a Mojžíšem, ale první z nich se přece přimlouval za sodomské vyvrhele a druhý za drzou a reptající chátru.
 

Dnešní čtení  je opět skvostné. 

Ale kdo nemá odvahu, ať je nečte. Jde do tuhého. Jsme odpovědní za to, co nám je nabízeno!  

Dříve než se Ježíšovým nepřátelům podařilo Nazaretského zlikvidovat, vícekrát se jej pokoušeli znemožnit před lidmi. Vymýšleli si na něj čím dál rafinovanější pasti.

Je pravděpodobné, že případ s cizoložnicí byl Ježíšovi mazaně podán (např. žena je chudák, má doma násilnického chlapa …, jsme na rozpacích jak s ní naložit, chceme být spravedliví, ty rozumíš bídě člověka  …).

Ať Ježíš odpoví  tak nebo onak, kamenovat nebo nekamenovat, využijí to proti němu: „Nedodržuje Mojžíšův zákon“ nebo „tvrdě soudí, nehledí na polehčující okolnosti“.

(Zvláštní je, že  žalobníci nepřivedli cizoložníka.)    

Pražský biblista Bohumil Bílý byl výjimečně bystrý člověk (za mnoho mu vděčím a mnohým mě obdaroval), mimo jiné  „rozluštil“, co Ježíš psal do písku. Budu vám to vypravovat.

Ježíš viděl do lidí. Zkusme si představit, že jeden z žalobců chodil za určitou jeruzalémskou paničkou. Měli ujednané znamení: „Když bude starej na služební cestě, budu si, až se na ulici potkáme, prozpěvovat: ,Vyletěla holubička, ze skály ...´, abys věděl, že večer můžeš přijít.“

Když tedy Ježíš  napsal: „Vyletěla holubička, ze skály ...“, starej proutník hned strkal kámen do ruky sousedovi: „Jé, chlapi, já jsem zapomněl, mám dojednanou schůzku, vy to za mě vyřídíte“; poznal, že Ježíš o jeho záletech ví. 

Pak psal Ježíš další slova, řekněme: „Červený šátek na peřinách v okně“. Protože milenka dalšího dávala na peřiny větrané v okně červený šátek jako znamení, aby věděl, kdy je u ní „čistý vzduch“ a mohl za tmy vklouznout do jejího domu. Další zastánce mravnosti se také nenápadně vypařil.

Každému z nich Ježíš napsal něco, co odkrývalo jeho hřích a co nikdo cizí nemohl vědět, ani tomu rozumět.  

Každý, kdo byl svědkem zločinu, měl podle Mojžíšova zákona povinnost provinění oznámit. Ježíš ženu nepřistihl, nebyl tedy vázán zákonem. Naopak viděl strach ženy, věděl o všech okolnostech a zařídil se po svém.  
 

Chlapi utekli, když jim Ježíš nastavil zrcadlo. Kdož ví, zda se někdo z nich chytil za nos a změnil svůj život.  

My se také často raději od tohoto příběhu vypaříme, honem si najdeme jinou starost nebo povinnost. /1

Budeme přemýšlet, co by Ježíš napsal do písku nám?

Tomu, kdo bude jednou zapírat a ukazovat na chyby druhého, se může přihodit, že bude jeho provinění  zjeveno veřejně.

Kdo si nepěstuje už  teď poctivé svědomí, ať si nenamlouvá, že bude jednou chopen své chyby přiznat. /2 

Nedávno jsem připomínal, jak druhým často měříme jiným metrem než sobě. Svá  provinění vidíme v jiném – lepším – světle.

Také máme za to, že držíme ideály. Ovšem, když je porušuje někdo jiný – tvrdě takového provinilce odsuzujme. Protože: „Bourá naše svaté ideály!“ /3
 

Ježíš nemá potřebu chytat při činu pachatele za límec. Bůh nezjevuje naše viny druhým! /4 

Je zvláštní čemu všemu lidé lacině věří (horoskopům, hádání z ruky nebo karet, nemorálním politikům, všem možným podvodníkům …). Od nezaručených prostředků se snaží dozvědět něco o své budoucnosti.

Je zvláštní, že nás už tolik nezajímá, jak na tom jsme před Bohem.

Nezajímá nás, co nám radí Ježíš. K jaké velikosti, bohatství a svobodě nás vede. K čemu můžeme dojít a na co si máme dávat pozor.
 

Jen statečný člověk a velký a poctivec bude přemýšlet, co by mu Ježíš napsal do písku.

Ježíš není špeh, nesvlíká nikoho na veřejnosti, je taktní a nebere nám odvahu.

Nemlčí ke zlu a k „cestě do pekel“, ale pomáhá tomu, kdo se chce změnit: „Já tě neodsuzuji, ale jdi a už nehřeš!“ Přítel se nepohoršuje a nepovyšuje.
 

Exupéry říká: „Planeta malého prince byla zamořená semeny baobabů. Malý baobab vypadá neškodně, ale pustíme-li se do něj pozdě, provrtá  celou planetu …“
 

Ježíš nejen vyhrál spor, nejen se nenechal chytit do oprátky, ale vstoupil útočníkům do cesty a osvobodil hříšníka. To je naprosto nečekané řešení! 

Nepřehlédněme, že Ježíš  každému z těch pokrytců nechal dost prostoru, aby mohl s určitou ctí odejít z kritického místa. Oceňme to. 
 

Všímejme si Ježíšových postojů. 

Byli jsme často vedeni k falešnému ideálu: vyjít s každým. To v porušeném světě není možné. S pachatelem nelze jednat, jakoby se nic nestalo.

Mlčet ke zlu zakládá  spolupachatelství. Zbabělec si falešně pokládá za ctnost, jednat s násilníkem, jakoby se nic nestalo. Tvrzení: „Mě ten člověk neublížil“, je ubohé.

Kvůli tomu, že Dr. Mengele neposlal zrovna naši maminku do plynu, Grebeníček nemučil zrovna mého tátu a komunistický poslanec Vodruška jako bachař  nekopal do mého bratra, se nemusím na lidi tohoto typu usmívat. Tím jim k nahlédnutí jejich zla  a polepšení nepomohu.

Ježíš řekl něco úplně  jiného: „Když někdo prokáže něco dobrého – nebo zlého, komukoliv, jako by to prokázal mě“.

Ježíš nabízí  ruku každému, ale nepodává ruku všem. Podává ji ovšem každému zločinci, který se kaje.  

Ježíšova slova nás mají osvobodit ne naštvat a zatvrdit.

V kostele – po jejich čtení – vděčně odpovídáme: „Slyšeli jsme slovo Boží“. 

-----------------

Poznámky:

                  /1     Rádi mluvíme o chybách těch, kteří nejsou přítomni – aby nepřišla řeč na naše chyby. (Dočkáme se, jen co opustíme společnost pomlouvačů, přijde řeč na nás.) 
 

                  /2     V podobenství  o družičkách ve svatebním průvodu nás Ježíš  upozorňuje, že určité (životodárné) návyky se koupit nedají. Lidová moudrost říká:  „Kam se strom nachýlí, tam padne. Starý pes se novým kouskům nenaučí.“
 

                  /3     Např. dodneška mnoho lidí  odsuzuje především prostitutky místo jejich otrokářů  a klientů. (Většina z nich jsou otrokyně. Někteří lidé chtějí, aby platily daně. Proč by otrokyně měly platit daně?)

Proč  hodně lidí jedná  s domácími násilníky, jakoby se nic nedělo a naopak.   

                  /4     Někteří lidé  vystupují jako ti, kterým je ze shora dáno vidět do druhého. Nenechme se mýlit. Prokoukněme jejich opovážlivost. Stačí trochu přemýšlet. Takovou hloupost by Bůh neudělal. K čemu by sloužilo, kdyby někdo viděl chyby druhého a komu by to prospělo? A unést chyby druhých, nezneužít toho a nezpychnout, není jednoduché.

Zpovědníkům se lidé  svěřují dobrovolně a zpovědníkem může být jen ten, kdo má dlouholetou zkušenost se svou slabostí a s božím milosrdenstvím. (Vzpomeňme na selhání sv. Petra i ostatních apoštolů.) Ne každý kněz smí „zpovídat“. Přijetí kněžské služby nezakládá automaticky možnost „zpovídat“ druhé. Ke službě smiřovat lidi s Bohem je kněz povolán zvláštním pověřením od svého biskupa. Může mu být také omezeno nebo vzato.

Nepřehlédněme, že zpovědník nesmí prozradit svěřené! Dodržení  zpovědního tajemství je důležitou povinností  služby zpovědníka a podmínkou zaručující neporušitelnost soukromí a cti toho, kdo se svěřuje se svou bídou. Nikdo nesmí beztrestně odhalit nahotu druhého, to by byla Nemravnost!

Nenechme se ochromit tvrzením, že někdo vidí do srdce druhého. Kdo tak vystupuje, je podvodník a bude za svou opovážlivost veden k odpovědnosti!

Pokud si to někdo myslí,  že vidí do srdce lidí, ať  jde rychle na konzultaci k biskupovi.

Varujte druhé  před takto „osvícenými“, jsou nebezpeční, smrdí  to sírou (víte, že taková  slova běžně nepoužívám). 

Víme, že je hříchem na někoho „koukat se klíčovou dírkou“, číst cizí dopisy, nedržet tajemství, zbytečně vyjevovat chyby druhých, rozšiřovat něco, co nemáme ověřené, natož o druhém říkat něco, co není pravda.

                  Kdo chce, má možnosti své  chyby nahlédnout bez všelijakých šamanů. Kristus nás laskavě vede k citlivému a osvícenému svědomí.