4. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 23,6-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 1,4-5.17-19
Datum: 31. 1. 2010
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 23,6-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 1,4-5.17-19
; 1 Kor 12,31-13,13
; Lk 4,21-30
Datum: 31. 1. 2010
Proč mají proroci
těžký úděl?
Stojí dnešní společnost (nejen náboženská) o proroky?
Doba bez proroků je dobou krize (že bychom je nepotřebovali?). Bůh neposílá proroky, když o ně nikdo nestojí. Není sebevrah, neposílá své lidi na smrt bez nějaké naděje, že by jejich poselství nebylo přijato.
Nad událostí v nazaretské synagóze jsme trochu přemýšleli před týdnem.
Ježíš pouze poukázal na osud proroků, pouze se zeptal, zda jsou nazaretští otevření Mesiáši. Doutnající kráter nenávisti u některých (zbožných) vybuchl v plné síle. Zapomenuta byla slova útěchy a milosrdenství božího, které Ježíš četl a o kterých prohlásil, že se právě naplňují).
Kdopak z nás ví, že „milostivé léto Páně“ vyhlášené Ježíšem trvá?
Dostáváme milost za milostí (pokud povstáváme ze svých chyb, obracíme se a znovu následujeme Ježíše). Zadarmo je s námi velkoryse jednáno. Zdarma a velkoryse mám jednat se svými dlužníky, jinak se podobám hostu na svatbě, který nepřišel ve svatebních šatech.
Nazaretská událost (s historií proroků a Ježíšovým osudem zlikvidovaného zbožnými lidmi) nám nastavuje jiné zrcadlo než naše zpovědní zrcadla. /1
Příliš často máme za to, že kdybychom my žili vedle Ježíše, patřili bychom mezi jeho přátele.
Text sv. Pavla o lásce patří mezi perly světové literatury.
Když Pavel popisuje, co to znamená „mít rád“, má před sebou Ježíšovu obětavost a celý jeho přátelský postoj k člověku a všem lidem.
Mnoho lidí se ale neptá, jak Ježíšova láska vypadá, do pojmu „láska“ cpou své představy.
Ježíšova láska je vysokou laťkou. Zatím se k ní teprve pracně blížíme (možná).
Židé se snaží usilovat o spravedlnost. (To je velice pracné.)
My máme plno řečí o lásce a spravedlnost často přeskakujeme, zůstáváme jí často dlužni. (Nejen Židé s námi mají dlouhodobě hořkou zkušenost. V našem okolí byli Židé široko daleko vyhubeni, ale můžeme se zeptat svých nejbližších, jak jsme na tom s naší láskou k nim.)
Spravedlnost je nejmenší mírou lásky.
Máme sklon si hned troufat na mistrovskou práci. Už se vidíme v cíli a myslíme si, jak už milujeme druhé.
Možná jsme také přispěli k dnešní devalvaci slova „láska“.
Světu právem vytýkáme, že si plete zamilovanost a lásku.
Zamilovaní jsou přesvědčeni, jak mnoho mají svého miláčka rádi. Promítají si nejen do druhého, ale i do sebe, ideál láskyplného člověka.
Nevidí nedokonalosti nejen na tom druhém, ale ani na sobě. Jsou přesvědčení, jak jsou schopni se svým miláčkem vyjít. (Litanie zamilovaných jsou dlouhé: „Ty moje kočičko, ty moje jediná, nejkrásnější, …)
Nejsme my ve vztahu k Ježíši také teprve ve stadiu zamilovanosti? (V některých modlitbách přeháníme jako zamilovaní.)
I nazaretští se na Mesiáše těšili, byli přesvědčení o své oddanosti k němu, jen co se zjeví, padnou mu k nohám. Ale když je Ježíš upozornil, že setkání s Mesiášem je prověří, zda přerostli své předky, urazili se: „To nám zaplatíš svým životem“.
Zamilované páry si také myslí, jak se milují, a když po svatbě přijde období odkládání masek, zjistí, že mají doma jiného člověka, než s kterým chodili.
Pro svou zkreslenou představu o Mesiáši mnoho lidí neobjevilo v Ježíši Mesiáše.
Dokud zamilovaní neprokouknou, nenechají si poradit a nepustí se do vytrvalé práce na vztahu, není jim pomoci. Ani v manželství, ani ve vztahu s Bohem.
Až se setkáme s Ježíšem, je více než pravděpodobné, že dost lidí nesnese jeho názory. Nedělejme si iluze, že by nás to nemohlo potkat. Proto si všímáme apoštolů, že i oni svými názory s Ježíšem naráželi.
Ježíš nemohl uzdravit nazaretským jejich nemocné, přesto, že by to byl velice rád udělal. (Klíč k uzdravení máme ve své kapse).
Lidé toužící po Bohu jsou ochotní „obrátit se“ od svých vysněných (naivních a zkreslených) představ o Bohu.
Řada hříšníků byla Ježíšem nadšená. Setkání s ním pro ně bylo silným motivem ke změně života. Apoštolové většinu svých náboženských názorů ze školy rádi vyměnili za názory Ježíšovy. Ale ne málo zbožných se na Ježíše nejen mračilo, ale okamžitě brali do ruky kamení.
Pavlův chvalozpěv na lásku (v. 4-8a ) je jiného druhu než dnešní písničky „o lásce“.
Slovům: „láska všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad nikým nezoufá, všecko vydrží“ neporozumí ani naivka (ten se rozzáří jak opilý člověk), ani člověk zatrpklý (ten nad tím pohrdlivě mávne rukou).
Nepředbíhejme. Nezapřahujme koně za kočár. Komentářem k Pavlovu slovu není Ježíšův život.
Ze zkušenosti s Ježíšovými postoji napsal Pavel ta krásná slova.
Kdo nezná dobře Ježíšův příběh a všechno jeho jednání (velikost jeho přátelství, soucitu, ale i jeho respektování svobody druhých a jeho pevnost), může ustrnout v dětinské naivitě. Zbožně naivní zamilovaní neslyší některá tvrdá slova Ježíšova, nechtějí vidět některé jeho jednání, přehlížejí jeho smutek, že nemůže řadě lidí pomoci nebo je zachránit. /2
Když přijdou zamilovaní snoubenci, držící se za ruku, začneme nejprve mluvit o dnešní krizi manželství, aby nepřecenili sami sebe a nepodcenili náročnost manželství. Přijdou-li lidé se svým nemocným manželstvím, snažím se je povzbudit a posilovat motiv k udržení manželství.
Ježíš začal své působení kladně: „Přiblížilo se boží království, milostivé léto Páně začalo, …“, ale také řekl: „Nejvíce chyb udělá ten, který přecení sám sebe a podcení náročnost situace“. /3
Naše důvěra v Boha začíná a živí se poznáváním nezištné a přející boží lásky k nám.
Známe Ježíšova slova: „Můj Otec mě má velice rád, z jeho vztahu žiji, čerpám a rozdávám, proto Vás mám tak rád. Pijte z tohoto zdroje, přijímejte tuto mízu jako větve z kmene vinné révy a ponesete nádherné a sladké hrozny. (Srov. J 15
(Ježíšova obětovat a láska je neobvyklá, s kterým člověkem bychom mohli Ježíše porovnat?)
Víme, co v biblické řeči (ne v řečech otrokářů) znamená označení „otrok boží“. Bůh slouží nám, rodiče dětem slouží zdarma. Zasvětili nám svůj život.
Proto jsme se rádi křtem zasvětili Bohu a jeho království. Proto se manželé zasvětili jeden druhému a společně dětem. Proto jsou děti ochotné sloužit starým rodičům. Proto je někdo ochoten sloužit (někdy se úplně obětovat) spravedlnosti ve světě.
Představený, úředník, učitel, lékař, policista, soudce, řidič i prodavač tu jsou pro druhé – pastýř hledá dobro ovcí, ne vlastní. Proto si ten, komu je slouženo, váží toho, kdo mu slouží. (Ministr znamená služebník.)
Nás, křesťany, si Bůh vybral, abychom světu ukazovali, jak taková služba vypadá a odkud vyvěrá. My první jsme Bohem vrchovatě obdarováváni, jen si to nesmíme nechávat pro sebe. (Proto jsme si – pro připomenutí – četli z 1 Kor. z 11., 12. a 13. kapitoly.)
V Ježíšově uspořádání, v rodině dětí božích jsou vztahy uspořádány podle modelu rodiny, jinak než ve společnosti. /4
(Škoda, že jsme tento Ježíšův model opustili a uspořádali lid boží podle modelu římského státu – hierarchicky.) Patříme mezi milované dcery a syny Boží a máme se k sobě chovat jako sourozenci.
Ježíšovo jho není břemenem a povinností (nosiči břemen a vody jho oceňovali, to je jiná práce, než nosit vše „v rukách“).
Rozumíme a zakoušíme: Bůh si ponechal své privilegium milovat nás více, než my milujeme jeho.
„Tak malý kluk a nese tak veliké břemeno“, řekl dospělý černošskému klukovi. „To není žádné břemeno, to je můj bratr“, ohradil se kluk.
Většina křesťanů přijímá rodičovskou službu (dětem). Někteří křesťané přijímají kněžskou službu – ke službě druhým, ne pro vyšší postavení. „Jsem křesťan, stejně jako vy, ale vám jsem k službám“, říká kněz a biskup (podobně jako rodič, kuchař nebo číšník). /5
Podstatou skutečné autority je služba. Proto si vážíme těch, kteří nám slouží. Za autoritou toho, kdo slouží, stojí Bůh. Toho, kdo má úctu k autoritě, obdarovává sám Bůh. /6
Někteří lidé ve stáří dospějí k poznání: „Dost věcí jsme dělali špatně, ve výchově dětí, v náboženském životě …“. Takového člověka lze potěšit …
Tomu, který si myslí, jak je dobrý a všechno už nejlépe ví, nelze říct nic. /7
Pokud se zabývám prkotinami a trám ve svém oku nevidím, míjím se s Ježíšovou cestou.
K Ježíšově lásce – k jeho způsobu jednání, mluvení a myšlení jsme zváni. Nabídl se, že nás tomu všemu vyučí.
----------------------
Poznámky:
/1 Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. (1 K 11,28-29
/2 Je překvapující, že Ježíš neříká: „Běda vám“ velikým darebákům, ale lidem zbožným.
Stejnému druhu lidí říká: „Plemeno zmijí“. („Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Z každého falešného – planého slova budete skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ Srov. Mt 12,34-37
(Říkáte: „Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků. Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky. Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo … Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.“ Srov. Mt 23,30-31
Stejný druh lidí Ježíš nazývá „psi a svině“ – obojí byli u Židů zvířaty nečistými. („Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: `Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka´ – a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“ (Mt 7,1-6
/3 Polovina manželství se u nás rozpadlo. Mnoho Ježíšových učedníků odpadá… (Když Ježíšovi učedníci slyšeli Ježíšova slova, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“ Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: „Nad tím se urážíte? Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. Ale někteří z vás nevěří. … Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít? … Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel." (Srov. J 6,60-71
/4 „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři“. (Mt 12,48-49
Mezi učedníky vznikl spor, kdo z nich je asi největší. Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.“ (Lk 22,24-27
Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové.
Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´. Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. (Mt 23,1-12
/5 Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele. Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ (Srov. Ex 19,5-9
Vy však jste „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste byli chátrou, nyní však jste lid Boží; pro vás `nebylo slitování´, ale nyní jste došli slitování. (1 P 2,9-10
/6 Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (Ex 19,12
Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal. (Lk 10,16
Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. (Lk 6,38
Služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi bit. Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více. (Lk 12,47-48
/7 Světci nebyli neomylní ani si na neomylné nehráli, říkali: „Dnes bych to a to dělal jinak“. Nad zbožným mladíkem byl Ježíš smutný: „S tím se nedá nic dělat, bohatý těžko vejde do božího království“.
Stojí dnešní společnost (nejen náboženská) o proroky?
Doba bez proroků je dobou krize (že bychom je nepotřebovali?). Bůh neposílá proroky, když o ně nikdo nestojí. Není sebevrah, neposílá své lidi na smrt bez nějaké naděje, že by jejich poselství nebylo přijato.
Nad událostí v nazaretské synagóze jsme trochu přemýšleli před týdnem.
Ježíš pouze poukázal na osud proroků, pouze se zeptal, zda jsou nazaretští otevření Mesiáši. Doutnající kráter nenávisti u některých (zbožných) vybuchl v plné síle. Zapomenuta byla slova útěchy a milosrdenství božího, které Ježíš četl a o kterých prohlásil, že se právě naplňují).
Kdopak z nás ví, že „milostivé léto Páně“ vyhlášené Ježíšem trvá?
Dostáváme milost za milostí (pokud povstáváme ze svých chyb, obracíme se a znovu následujeme Ježíše). Zadarmo je s námi velkoryse jednáno. Zdarma a velkoryse mám jednat se svými dlužníky, jinak se podobám hostu na svatbě, který nepřišel ve svatebních šatech.
Nazaretská událost (s historií proroků a Ježíšovým osudem zlikvidovaného zbožnými lidmi) nám nastavuje jiné zrcadlo než naše zpovědní zrcadla. /1
Příliš často máme za to, že kdybychom my žili vedle Ježíše, patřili bychom mezi jeho přátele.
Text sv. Pavla o lásce patří mezi perly světové literatury.
Když Pavel popisuje, co to znamená „mít rád“, má před sebou Ježíšovu obětavost a celý jeho přátelský postoj k člověku a všem lidem.
Mnoho lidí se ale neptá, jak Ježíšova láska vypadá, do pojmu „láska“ cpou své představy.
Ježíšova láska je vysokou laťkou. Zatím se k ní teprve pracně blížíme (možná).
Židé se snaží usilovat o spravedlnost. (To je velice pracné.)
My máme plno řečí o lásce a spravedlnost často přeskakujeme, zůstáváme jí často dlužni. (Nejen Židé s námi mají dlouhodobě hořkou zkušenost. V našem okolí byli Židé široko daleko vyhubeni, ale můžeme se zeptat svých nejbližších, jak jsme na tom s naší láskou k nim.)
Spravedlnost je nejmenší mírou lásky.
Máme sklon si hned troufat na mistrovskou práci. Už se vidíme v cíli a myslíme si, jak už milujeme druhé.
Možná jsme také přispěli k dnešní devalvaci slova „láska“.
Světu právem vytýkáme, že si plete zamilovanost a lásku.
Zamilovaní jsou přesvědčeni, jak mnoho mají svého miláčka rádi. Promítají si nejen do druhého, ale i do sebe, ideál láskyplného člověka.
Nevidí nedokonalosti nejen na tom druhém, ale ani na sobě. Jsou přesvědčení, jak jsou schopni se svým miláčkem vyjít. (Litanie zamilovaných jsou dlouhé: „Ty moje kočičko, ty moje jediná, nejkrásnější, …)
Nejsme my ve vztahu k Ježíši také teprve ve stadiu zamilovanosti? (V některých modlitbách přeháníme jako zamilovaní.)
I nazaretští se na Mesiáše těšili, byli přesvědčení o své oddanosti k němu, jen co se zjeví, padnou mu k nohám. Ale když je Ježíš upozornil, že setkání s Mesiášem je prověří, zda přerostli své předky, urazili se: „To nám zaplatíš svým životem“.
Zamilované páry si také myslí, jak se milují, a když po svatbě přijde období odkládání masek, zjistí, že mají doma jiného člověka, než s kterým chodili.
Pro svou zkreslenou představu o Mesiáši mnoho lidí neobjevilo v Ježíši Mesiáše.
Dokud zamilovaní neprokouknou, nenechají si poradit a nepustí se do vytrvalé práce na vztahu, není jim pomoci. Ani v manželství, ani ve vztahu s Bohem.
Až se setkáme s Ježíšem, je více než pravděpodobné, že dost lidí nesnese jeho názory. Nedělejme si iluze, že by nás to nemohlo potkat. Proto si všímáme apoštolů, že i oni svými názory s Ježíšem naráželi.
Ježíš nemohl uzdravit nazaretským jejich nemocné, přesto, že by to byl velice rád udělal. (Klíč k uzdravení máme ve své kapse).
Lidé toužící po Bohu jsou ochotní „obrátit se“ od svých vysněných (naivních a zkreslených) představ o Bohu.
Řada hříšníků byla Ježíšem nadšená. Setkání s ním pro ně bylo silným motivem ke změně života. Apoštolové většinu svých náboženských názorů ze školy rádi vyměnili za názory Ježíšovy. Ale ne málo zbožných se na Ježíše nejen mračilo, ale okamžitě brali do ruky kamení.
Pavlův chvalozpěv na lásku (v. 4-8a ) je jiného druhu než dnešní písničky „o lásce“.
Slovům: „láska všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad nikým nezoufá, všecko vydrží“ neporozumí ani naivka (ten se rozzáří jak opilý člověk), ani člověk zatrpklý (ten nad tím pohrdlivě mávne rukou).
Nepředbíhejme. Nezapřahujme koně za kočár. Komentářem k Pavlovu slovu není Ježíšův život.
Ze zkušenosti s Ježíšovými postoji napsal Pavel ta krásná slova.
Kdo nezná dobře Ježíšův příběh a všechno jeho jednání (velikost jeho přátelství, soucitu, ale i jeho respektování svobody druhých a jeho pevnost), může ustrnout v dětinské naivitě. Zbožně naivní zamilovaní neslyší některá tvrdá slova Ježíšova, nechtějí vidět některé jeho jednání, přehlížejí jeho smutek, že nemůže řadě lidí pomoci nebo je zachránit. /2
Když přijdou zamilovaní snoubenci, držící se za ruku, začneme nejprve mluvit o dnešní krizi manželství, aby nepřecenili sami sebe a nepodcenili náročnost manželství. Přijdou-li lidé se svým nemocným manželstvím, snažím se je povzbudit a posilovat motiv k udržení manželství.
Ježíš začal své působení kladně: „Přiblížilo se boží království, milostivé léto Páně začalo, …“, ale také řekl: „Nejvíce chyb udělá ten, který přecení sám sebe a podcení náročnost situace“. /3
Naše důvěra v Boha začíná a živí se poznáváním nezištné a přející boží lásky k nám.
Známe Ježíšova slova: „Můj Otec mě má velice rád, z jeho vztahu žiji, čerpám a rozdávám, proto Vás mám tak rád. Pijte z tohoto zdroje, přijímejte tuto mízu jako větve z kmene vinné révy a ponesete nádherné a sladké hrozny. (Srov. J 15
kap.)
(Ježíšova obětovat a láska je neobvyklá, s kterým člověkem bychom mohli Ježíše porovnat?)
Víme, co v biblické řeči (ne v řečech otrokářů) znamená označení „otrok boží“. Bůh slouží nám, rodiče dětem slouží zdarma. Zasvětili nám svůj život.
Proto jsme se rádi křtem zasvětili Bohu a jeho království. Proto se manželé zasvětili jeden druhému a společně dětem. Proto jsou děti ochotné sloužit starým rodičům. Proto je někdo ochoten sloužit (někdy se úplně obětovat) spravedlnosti ve světě.
Představený, úředník, učitel, lékař, policista, soudce, řidič i prodavač tu jsou pro druhé – pastýř hledá dobro ovcí, ne vlastní. Proto si ten, komu je slouženo, váží toho, kdo mu slouží. (Ministr znamená služebník.)
Nás, křesťany, si Bůh vybral, abychom světu ukazovali, jak taková služba vypadá a odkud vyvěrá. My první jsme Bohem vrchovatě obdarováváni, jen si to nesmíme nechávat pro sebe. (Proto jsme si – pro připomenutí – četli z 1 Kor. z 11., 12. a 13. kapitoly.)
V Ježíšově uspořádání, v rodině dětí božích jsou vztahy uspořádány podle modelu rodiny, jinak než ve společnosti. /4
(Škoda, že jsme tento Ježíšův model opustili a uspořádali lid boží podle modelu římského státu – hierarchicky.) Patříme mezi milované dcery a syny Boží a máme se k sobě chovat jako sourozenci.
Ježíšovo jho není břemenem a povinností (nosiči břemen a vody jho oceňovali, to je jiná práce, než nosit vše „v rukách“).
Rozumíme a zakoušíme: Bůh si ponechal své privilegium milovat nás více, než my milujeme jeho.
„Tak malý kluk a nese tak veliké břemeno“, řekl dospělý černošskému klukovi. „To není žádné břemeno, to je můj bratr“, ohradil se kluk.
Většina křesťanů přijímá rodičovskou službu (dětem). Někteří křesťané přijímají kněžskou službu – ke službě druhým, ne pro vyšší postavení. „Jsem křesťan, stejně jako vy, ale vám jsem k službám“, říká kněz a biskup (podobně jako rodič, kuchař nebo číšník). /5
Podstatou skutečné autority je služba. Proto si vážíme těch, kteří nám slouží. Za autoritou toho, kdo slouží, stojí Bůh. Toho, kdo má úctu k autoritě, obdarovává sám Bůh. /6
Někteří lidé ve stáří dospějí k poznání: „Dost věcí jsme dělali špatně, ve výchově dětí, v náboženském životě …“. Takového člověka lze potěšit …
Tomu, který si myslí, jak je dobrý a všechno už nejlépe ví, nelze říct nic. /7
Pokud se zabývám prkotinami a trám ve svém oku nevidím, míjím se s Ježíšovou cestou.
K Ježíšově lásce – k jeho způsobu jednání, mluvení a myšlení jsme zváni. Nabídl se, že nás tomu všemu vyučí.
----------------------
Poznámky:
/1 Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. (1 K 11,28-29
; srov. 1 K 11,20-34
) Kdo nerozpoznává,
že jeho bratr patří k „novému tělu Ježíše“
a jedná s ním bez úcty …
/2 Je překvapující, že Ježíš neříká: „Běda vám“ velikým darebákům, ale lidem zbožným.
Stejnému druhu lidí říká: „Plemeno zmijí“. („Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Z každého falešného – planého slova budete skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ Srov. Mt 12,34-37
)
(Říkáte: „Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků. Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky. Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo … Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.“ Srov. Mt 23,30-31
)
Stejný druh lidí Ježíš nazývá „psi a svině“ – obojí byli u Židů zvířaty nečistými. („Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: `Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka´ – a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“ (Mt 7,1-6
)
/3 Polovina manželství se u nás rozpadlo. Mnoho Ježíšových učedníků odpadá… (Když Ježíšovi učedníci slyšeli Ježíšova slova, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“ Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: „Nad tím se urážíte? Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. Ale někteří z vás nevěří. … Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít? … Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel." (Srov. J 6,60-71
)
/4 „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři“. (Mt 12,48-49
)
Mezi učedníky vznikl spor, kdo z nich je asi největší. Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.“ (Lk 22,24-27
)
Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové.
Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´. Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. (Mt 23,1-12
)
/5 Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele. Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ (Srov. Ex 19,5-9
)
Vy však jste „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste byli chátrou, nyní však jste lid Boží; pro vás `nebylo slitování´, ale nyní jste došli slitování. (1 P 2,9-10
)
/6 Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (Ex 19,12
)
Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal. (Lk 10,16
)
Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. (Lk 6,38
)
Služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi bit. Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více. (Lk 12,47-48
)
/7 Světci nebyli neomylní ani si na neomylné nehráli, říkali: „Dnes bych to a to dělal jinak“. Nad zbožným mladíkem byl Ježíš smutný: „S tím se nedá nic dělat, bohatý těžko vejde do božího království“.