2. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 2,1-11 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 62,1-5; 1 Kor 12,4-11; Jan 2,1-12
Datum: 17. 1. 2010
Izrael, který se kaje ze své nevěry, otvírá možnost božímu milosrdenství, je znovu Bohem přijat jako milovaná manželka. To není nic samozřejmého, na milost nikdo nemá nárok.
 

My už víme, že Mesiášem je Ježíš. Zatímco Izraelité očekávali Mesiáše vojevůdce, Ježíš přišel coby Ženich a náboženský reformátor.

Není náhodou, že jeho náboženské veřejné působení začíná na svatbě.  /1

Vyprávění o svatbě v Káni je velice bohaté. Už jsme o něm mluvili. Nebudeme se zdržovat ohraným a laciným tvrzením, že Ježíš vykonal zázrak na přímluvu matky. Událost ukazuje Marii v mnohem krásnějším světle.

Začněme od konce, co je tím Ježíšovým vínem?  

Co víno pro milovníky vína znamená? 

Obraz vína a vinice je v Bibli používán a ceněn. 

Víno, jeho výroba a používání, má velikou kulturu.

Je pravda, že někdo o víno nestojí, jiný s ním neumí zacházet, stává se mu kamenem úrazu. (Platí to o alkoholu i o „víře“.)

Víno je ušlechtilý  nápoj (zmrzlinový pohár nejíme polévkovou lžící, víno nepijeme jako vodu nebo pivo, ale vychutnáváme si je téměř po kapkách). 

Víno patří k radosti ze života, ke slavení – ke vztahu (slavit jde jen s druhými, sami pijí jen zoufalci).

Vyrobit dobré víno je pracné; záleží na odrůdě, na příznivých podmínkách, na umu a pečlivosti vinaře.

O víno je třeba správně  pečovat, aby se nezkazilo, bylo použitelné a přinášelo radost stolujícím.  

Přátelství Boha k nám je krásné. (Nerad používám slova „víra“, neboť jde o vzájemný vztah. V ostatních náboženstvích o důvěrný a milující vztah nejde, vztah mezi člověkem a božstvem je slušný, ale chladný, jako s významným sousedem.)

Hospodin je milujícím Bohem. Jeho přátelství nás zušlechťuje.

Pokud někdo neobjeví  v Bohu osobního přítele, stává se mu „víra“ přítěží. Buď se z ní vysmekne, nebo se mu z ní stane náboženství podřízenosti vůči mocnějšímu. Slepá poslušnost příkazům bývá často nejvyšší ctností. Otrok poslouchá, aby nebyl trestán. 
 

Už na židech můžeme pozorovat, jak boží přátelství pozvedá člověka k vědomí vlastní ušlechtilosti – jsem přece obrazem božím. (Podle toho pak se sebou jednám.)

Zároveň nás boží přátelství vede ke šlechetnému jednání s druhými, k odpovědnosti a pomoci světu.  

Ježíš nám nabízí  nové víno, nový vztah, nové poznání Boha, novou blízkost.

Ale také – v linii proroků – znovu a ještě více varuje: vztah s Bohem se může pokazit jako víno, k nepoužitelnosti. Náboženství se může stát dokonce nebezpečným (k osvětlení Ježíš užívá další obrazy a podobenství). 
 

Ježíšova matka si cenila toho, že směla patřit do vinice Boží, vážila si „starého vína“, pečovala o ně a nadšeně přijala možnost získání  „nového vína“.

Ještě před Ježíšem promýšlela boží slova, hledala, byla pečlivá ve víře, ověřovala si hodnověrnost posla, byla pružná, nepodceňovala nové podněty, neurážela se, (srov. např.: Lk 1,29.34.38-39; Lk 2,19; Lk 2,50-51). Patří mezi lidi čistého srdce, neboť je ochotná si své názory o „víře“ přestavět podle Božích názorů. (Srov. Mt 5,8)   

Stála o Ježíšovo víno, o Ježíšovo vyučování. Přijala jeho novou „vinařskou technologii“, nelitovala námahy, věděla, že nové víno nelze uchovávat ve starých měších a pořídila si nové měchy. (Srov. Mt 9,15-17)

Od ní se můžeme mnoho naučit.

Josef Zvěřina říkával: „Marie je naše sestra ve víře“. Prohlášení církve Marie za Matku je básnické, to není definice. Boží péče o lidi není nedostatečná. Znamená to, že Marie bytostně, celým srdcem přijala boží šlechetné jednání k lidem, jeho starost, odpovědnost a pomoc světu za svou (viz už její modlitbu Lk 1,46-55), později přijala od Ježíše jeho životní postoje. 
 

Maria se naučila rozpoznávat nebezpečný „farizejský kvas“ od Ježíšova kvasu.

Abychom neházeli historické  farizeje do jednoho pytle /2, mluvíme dnes o bigotnosti v náboženství. Marie nebyla bigotní.

Bigotnost je zaviněná  neschopnost přemýšlet o vztahu s Bohem, neochota a lenost porozumět úmyslům Zákonodárce. Bigotní lidé se ohání literou, rajtují na slovech, nedokáží rozpoznat, kdy by určité „přikázání“ škodilo životu (život nelze vtěsnat do sebeobsáhlejších zákoníků). /3
 

Marie si vážila Mojžíšova vyučování /4, lehko si můžeme odvodit, jak mnoho se snažila pochytit co nejvíce znalostí o Bohu. (Srov. její modlitbu „Velebí má duše Hospodina“ Lk 1,46-55)

Byla připravená pro Ježíšovy domácí biblické hodiny (veřejně mohl Ježíš vyučovat až po třicítce).

Když byl Ježíš  později pomlouván a pronásledován pro své „náboženské  názory“, zakusila, jak je bigotnost zlá a nebezpečná. Děsila se, jak hrozné věci působí ti, kteří se staví na místo Boží.

Hrozila se, jak mohou být krutí ti, kteří předvádějí svou zbožnost.   

 

Marie byla už v pozemském životě inteligentní a pokorná.

Pokora se nevyvyšuje nad druhé. Pokorný člověk si je vědom, že o mnohém neví všechno a o mnohém vůbec nic. Nepředstírá své vědomosti a na nic si nehraje.

Pokorný je ale také  vděčný za otevřenost jiných. Proto si váží toho, čím se nám Bůh otevírá (co nám o sobě a o nás odkrývá).
 

Marie věděla, že jejich dítě je zvláštním synem od Boha. Ale tenkráte nebyla žádná novozákonní teologie. Kdož ví, jestli se někdy v rozhovorech s Ježíšem doma dostali na „Trojici Boží“.

Na nic si nikdy nehrála a nehraje. Prostě a čistě se radovala z toho, že může být něco platná pro Boží království (pro židy to nebyl neznámý pojem).

Byla ráda začátečnicí, učednicí. To my míváme někdy zbožný dojem, že se s Josefem klaněli dítěti. U nich asi  nezazněla věta: „Ježíšku, vyřiď svatému Josefovi, že ho tvoje svatá maminka zve k večeři.“

Věděla, že Bůh je nespočítaný,  že o něm někdy Písmo mluví v jednotném čísle a jindy v množném čísle. Věděla, že Bůh není ani žena ani muž.

Věděla, že některé  věci jsou v Bibli popsány několikráte a trochu rozdílně, abychom neuvízli na slovech, ale hledali smysl jejich sdělení.
 

Věděla, že Bibli je třeba znovu a znovu promýšlet, protože je živým slovem.

Věděla, že boží slovo nelze zakonzervovat do konzervy, protože by přestalo sloužit svému poslání – sloužit lidem. To nám přece Bůh dal, abychom si zachovali svou svobodu a důstojnost božích dětí v nejrůznějších nových a nových situacích, do kterých se naši bibličtí předchůdci nedostali.
 

Ježíšovu matku máme následovat v jejích postojích. Na ní vidíme, že Bůh člověka dobře „spočítal“; jsme schopni mu porozumět a dobře s ním spolupracovat.

Naslouchala, co jí říká  neznámý (posel), neohrnula nos nad nevzdělanými pastýři, naslouchala Simeonovi a Anně z domova důchodců, naslouchala pohanům (mudrcům). Uznala, že i děcko může pojmenovat chybu rodičů (dvanáctiletý v chrámě).

Tak vypadá živá  (nebigotní) víra.

Buďme začátečníky, nespěchejme s tvrzením, jak my Věříme ve Spasitele, Syna božího, který nás vykoupil, …

Všímejme si, co a kdy jsme získali, když jsme dali na Mariina slova:

„Udělejte všechno, co vám řekne.“ 

Všímejme si, kdy na jeho slova nedbáme (protože si myslíme, jak už všemu lépe rozumíme – tak bychom to sice nikdy neřekli, to bychom vypadali hloupě – ale v řadě věcí si počínáme podle svého).
 

Všímejme si toho, kdy jednáme jinak, než jak nám Ježíš radí.

A připomeňme si pak Mariina slova.

Pak ochutnáme Ježíšovo víno a Ježíš i Marie si s námi rádi přiťuknou.

------------------------------

Poznámky:

                  /1      Mesiáš navazuje na starý  krásný biblický obraz vztahu Boha s Izraelem (obraz manželství) a přichází jako ženich. Přesto, že je Izrael nevěrný, je znovu manželem přijat domů.

Doba Ježíšova působení  je dobou svatby (neskončila Nanebevstoupením  – trvá, a my můžeme být nevěstou). Více o tom píšu v knize „Pozvání k Večeři Páně.“  
 

                  /2     Ježíš, jeho rodina a řada přátel patřili mezi farizeje, do úctyhodné společnosti, která se snažila žít podle Písma. Jako jsme vymýtili ze svého slovníku některá slova (např. cikán) nepoužívejme ani slovo farizej, nebyli všichni  pokrytci.  
 

                  /3     Pokud teologie nežije živým přátelstvím Boha, podobá se sice krásně vybroušenému briliantu, který se ale nevyrovná obyčejnému (živému) láčkovci.
 

                  /4     Tenkráte nebyly ženy vzdělávány, až Ježíš  přijal ženy do svého rabínského vyučování  – mezi své učedníky.