Svátek Svaté rodiny

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sir 3,3-7.14-17a - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sir 3,3-7.14-17a; Kol 3,12-21; Lk 2,41-52
Datum: 27. 12. 2009
Chceme dnes poděkovat za svá  manželství, za děti a rodiče.

Také chceme prosit Boha o vyučování a o pomoc, aby se nám naše soužití v rodinách dařilo. (Soužití s nejbližšími je největším uměním.) 

Tóra znamená Učení! 

Přijali jsme její vyučování. 

Tóra nás také vyučuje jak to má v rodině chodit. 

Kdyby někdo neznal vyučování  Tóry, mnoho by si z vyprávění o dvanáctiletém Ježíšovi neodnesl.

 

V Desateru stojí: „Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ (Ex 20,12). Kniha Ježíše Siracha mluví stejně.

Není to nařízení, přikázání nebo rozkaz jako na vojně. 

Bůh neporoučí. Bůh nám slouží, uchází se o nás a zve nás do své životadárné blízkosti.

Proto i každá pravá  autorita má přicházet se zájmem a službou k těm, kteří jí jsou svěřeni. (Na vojně, ve válce a v diktatuře je tomu jinak.) 

Bůh říká: „Jsem tu navždycky pro vás“. /1

Totéž nabízejí milující rodiče svým dětem. /2   

Přirozená autorita nemusí  říkat: „Musíš mě poslouchat „z moci úřední“, protože jsem tvůj rodič, protože jsem Bůh.“ 

Kdo objeví péči rodičů a má k nim úctu, bude se mu dařit …

Kdo přijme péči zachraňujícího Boha, zůstane svobodným člověkem.   

Dítě se po narození  dlouho rozkoukává okolo sebe.

Dítě je odkázané  na rodiče, bez jejich péče by zahynulo.

A služba rodičů dětem samozřejmě  převažuje nad tím, co rodiče po dítěti chtějí. 

Rodiče své děti nejen uvádějí do života, ale také připravují svým potomkům cestu k důvěřování Bohu. Jestli dítě vidí, že si jeho táta váží jeho maminky a maminka jejich táty, jestliže rodiče jednají s dítětem s úctou, pak dítě snadněji objeví autoritu jako velikou pomoc.

Jestli je vzájemná úcta rodičů porušená, jestli dítě nezažije v rodině v dostatečné míře jistoty, bezpečí a úcty - nedivme se, jestli dítě nebude stát pevně na nohou.

Na vztahu rodičů a jejich vzájemné úctě stojí rodina.  

Po svatebním obřadu přišli novomanželé do sakristie. Ženich se ptal: „Pane faráři, tak kolik jsem dlužen?“

„No, to záleží, jak si ceníte nevěstu.“

Ženich sáhl do saka pro prkenici, otevřel ji – a vytáhl deset korun.

Pan farář se podíval na nevěstu – a pět korun mu vrátil.  

Zkusme si položit několik otázek:

Na kolik sis o svatbě  cenil nevěstu (ženicha)?

Na kolik si manželky/manžela ceníš dnes? /3 

Víš kolik si manželky/manžela cení Bůh?

Na kolik si ceníš sebe?

Na kolik si tebe cení  Bůh?  

Na kolik si tě dítě  cenilo v pěti letech?

Na kolik si tě cení v pětadvaceti letech?

Na kolik si ceníš své  dítě ty?

Na kolik si tvé dítě  cení sebe sama?

Na kolik si tvého děcka cení  Bůh? 

Teď si všimneme úryvku evangelia.

Už rozumíme označení  svatá rodina. (Bůh se zasvětil nám. Manžel zasvětil svůj  život manželce a manželka manželovi, rodiče se zasvětili dětem. Křesťan se zasvěcuje Bohu a Ježíšově věci pro svět.)

Tu událost s dvanáctiletým Ježíšem jsme kdysi podrobněji promýšleli. Stručně připomenu: 

Ve svaté rodině  se někde stala chyba, došlo ke zranění. Hřích jsme vyloučili. (Zrovna tak řeči o „tajemství“.) Jestli ovšem Ježíš věděl, že ho budou rodiče se strachem hledat, ptáme se, proč nepředešel jejich velikému trápení. Kdo udělal chybu?

Děti chodily s ženami, kluci od své dospělosti (obřadu „syn přijetí Tóry“) chodili s mužskými.

Klíč k pochopení je v Ježíšových slovech: „Nevěděli jste“.

To znamená, že předtím doma Ježíš zřejmě vícekráte a v dostatečném množství mluvil o svém poslání. I Ježíšovým rodičům se stalo, že kluka podcenili.

Pro nás je tato událost velice poučná. Jsme vedeni k tomu, abychom respektovali jedinečnou osobnost svých dětí a poslání svých dětí, ke kterému je zve Bůh. 

Není tragické, dopouštíme-li se chyb v soužití a ve výchově děti. Tragické by bylo, kdybychom je nehledali a nechtěli z nich vybřednout a poučit se.

Ježíšovi rodiče se učili.

A celá událost ukazuje také jaké ovoce manželům přináší, nechají-li se vyučovat o manželství podle Písma. Josef se s Marií nepohádal kvůli tomu, že si každý z nich myslel, že kluk jde s tím druhým.

Neudělejme zkrat, že dostali od Boha více milostí než my (boží obdarování je každému z nás nabízeno v neomezeném množství). Je to výsledek spolupráce s božím vyučováním.

Pro Ježíšovy rodiče bylo Písmo, v době Ježíšova dětství, jen to, čemu my (nešikovně)  říkáme Starý zákon. My máme k dispozici i Ježíšovu výuku.  

My křesťané jsme Židům - svou odpudivou přezíravostí k nim - nepomohli objevit hodnotu Nového zákona. Židé mají jen „Starý zákon“, ale nechávají se jím vyučovat a obdivuhodně domýšlí biblické příběhy.

Podle jednoho jejich vyprávění  Abrahámův otec Terach vyráběl modly. Jednou odjel sjednat větší obchod do sousedního města a svěřil svůj obchod na starost mladíkovi Abrahámovi. Ale ten, místo práce v krámě, vzal sekyru a všechny bůžky roztřískal, až na největšího - tomu vrazil sekyru do ruky.

Když se Terach vrátil, křičel na syna: „Co se to tady stalo?“

„Uvařil jsem jim výborné jídlo, ale oni se o ně začali prát. Tak na ně ten největší vzal sekyru a všechny je roztřískal. Podívej, ještě ji má v ruce!!“

„Co mě to vykládáš, vždyť to jsou sochy ze dřeva. Sám jsme je vyrobil!“

„Tak proč ses k nim modlit, zabedněnče?“ Odpověděl tátovi syn a rozbil sekyrou i poslední modlu. 

Židé tímto vyprávěním vychovávají své děti k tomu, aby děti věděly, že mají rozpoznat modly svých rodičů a rozbít je. Falešné představy o Bohu, o sobě a o dětech.

Rodiče vědí, že jen tak je mohou děti přerůst. A že se třeba nakonec od svých dětí  něco přiučí. 

Ke stejnému poznání  a požehnání došli i Ježíšovi rodiče.

To ohromně důležité poznání pro výchovu a sebevýchovu, ještě se k tomu více brzy vrátíme.  

Pro ty, kteří pracují  s texty Písma připomenu co jsme si před pár týdny říkali k Ježíšovu slovu:  

Kdo pomůže spravedlivému, dostane odměnu spravedlivého, kdo prokáže něco dobrého prorokovi, získá odměnu proroka, kdo poslouží učedníku Ježíšovu, dostane se mu odměny Mesiáše.

Došli jsme až k tomu: Kdo se svým dítětem jedná pěkně nejen z krásné a přirozené péče milujícího rodiče, ale uznává své dítě jako Ježíšova bratra - to je další stupeň porozumění Ježíši a přijetí nové úrovně jednání - pak se tomu rodiči dostane mesiášské odměny. /4

Doplňte si, co pak může znamenat, když dáte dítěti hračku nejen proto, že máte rádi své dítě, ale i proto, že je to Ježíšův učedník. To není  otázka získání zásluh, ale porozumění Ježíši – nový přístup k děcku. Jednám s ním nejen s větší úctou, ale podle Ježíšova způsobu jednání, podle jeho pravidel.   

Svrběl mě jazyk, abych k našim možnostem vedení a vychovávání Biblí našich dětí ještě něco přidal, ale ovládl jsem se. Budeme pokračovat za tři neděle. Bude se číst o svatbě v Káni a tam si všimneme, na jakou úroveň se Ježíšova matka díky Písmu dostala.  

--------------------

Poznámky:    

                  /1      Hospodin řekl Mojžíšovi: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Viděl jsem ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění. Znám jeho bolesti.  Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné… Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře. JSEM, KTERÝ JSEM.“ („Jsem tu pro vás, navždy tu budu pro vás.“) (Srov. Ex 3,6-15)                

                  /2      Jako rodiče říkají svým dětem, když za nimi přicházejí v nouzi: „Cením si toho, žes přiznal svou chybu. Neboj se, nebudu tě trestat. Já tu jsem pro tebe, já jsem tvůj táta. Pomohu ti napravit chybu, nést odpovědnost a následky. Pojď, jdeme to spravit.“   

Tak a ještě  v mnohem větší míře mluví a jedná Bůh.  

                  /3     Jak to udělat, abych znovu objevil pravou cenu svého partnera? Svým pocitům přece nemohu poručit.

Kdo jste zažili Manželská  setkání, zkuste si vzpomenout, jak asi řada těch manželů hodnotila cenu partnera první den a jak poslední den.

To je jedna z cest vedoucí k objevení ceny druhého i ceny sebe sama. Sám k tomu ale těžko dojdu. 

              /4      Kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne. (Srov. Mt 18,5-6)

Kdo přijme takové  dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal. (Lk 9,48)

Kdo vás přijímá, přijímá mne; a kdo přijímá  mne, přijímá toho, který  mne poslal.

Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to (můj) učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu. (Mt 10,40-42)