4. neděle adventní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 7,15n - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mich 5,1-4a; Žid 10,5-10; Lk 1,39-45
Datum: 20. 12. 2009
Dnešní úryvek z listu Židům nemáme vůbec zpracovaný a přijatý do svých představ a přístupu k „vykoupení“. („Bože, vím, že nestojíš o oběti, ani o oběti za hřích. Chtěl jsi, abych byl člověkem. Rád budu jedním z lidí, aby na mém jednání viděli tvou obětavost a tvé věrné přátelství člověku.“)

 

Proč vytěsňujeme to, čemu nerozumíme, jako by to nebylo?

Proč své dosavadní  názory neporovnáváme s názory Ježíšovými?

Proč se k němu neobracíme? Proč jdeme svou „cestou“, proč jsme o ní přesvědčení, že je cestou k Bohu?

Proto, že po ní jde mnoho kostelových lidí?

Ježíš jednou řekl: „Nepluj s proudem. Proud splaví i kdejakou zdechlinu i hnůj. Neboj se jít proti proudu.“ /1

I právoplatní velekněží  Annáš a Kaifáš byli přesvědčení, že jdou správnou cestou k Bohu.   

Marie šla jinou cestou. Jakou? Dnešní úryvek evangelia to připomíná. 

Důvod Mariiny návštěvy u Alžběty známe. /2 

Některé věci jsme schopni rozeznat sami (srov. Lk 12,54-59) – i to, když nám někdo právem vytýká chybu.

Ale u každého zjevení  máme povinnost ověřit si pravdivost posla. (Srov. Dt 18,9-22) /3 

Marie na vlastní oči viděla starou Alžbětu těhotnou – posel byl tedy pravdivý, může věřit tomu, co jí řekl. 

Za toto ověření se dostalo Marii dalšího obdarování (podle pravidla božího obdarovávání: „Každému, kdo má, bude dáno a přidáno“, srov. Mt 25,29).

Neboť Alžběta neřekla: „Marie, ale i ty čekáš s Josefem dítě, přijmi mé blahopřání.“ Nýbrž pravila: „Ty jsi matka mého Pána …“

Marii bylo jasné, že Alžběta nemohla sama přijít na to, kým její dítě bude, to jí někdo sdělil …    /4        

Dvě spřízněné  duše se potkaly.

Každá se otevřela té  druhé. 

Jedna se zajímala o druhou.

Obě se radovaly ze štěstí té druhé.

Obě naslouchaly Bohu. 

K ochotě a umění naslouchat rostly (vše se potřebujeme naučit).

 

Každá z těch dvou byla vyvolena k výchově a péči o výjimečného syna (samozřejmě se svým manželem). Ale i obě ženy si nejprve samy osvojily umění nechat se učit, vést a nechat o sebe pečovat Boha.

Boží výzva nám nabízí  spolupráci. Ta vyžaduje odvahu jednat, vydávat se na neznámou cestu.

Žádné „sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“. 

I na nás záleží, zda se boží plány uskuteční. Bez našeho úsilí se nenaplní.  

Známe křesťanské obrazy nebo sochy ukazující, že Marii vychovávali rodiče.

Měli bychom se ovšem ptát, čemu naslouchala. Zbožné legendy říkají, že byla v mladém věku dána do jakési klášterní školy v Jeruzalémském chrámě. Nevím, nevím. V chrámě byli především kněží, kteří především přinášeli oběti (byli také řezníky). Levité obstarávali úklid a další pomocné práce.

Ženy nebyly v Tóře vzdělávány. Samozřejmě, že ledacos mohly pochytit z od svých otců, manželů a z vypravování doma (židovský náboženský život se především odehrává v rodině).

Až Ježíš pozval ženy k vyučování.  

Jestli Marie toužila, aby se jí narodil Mesiáš, věděla také, že být oddělen(a) (vyvolen(a)) k nějakému poslání, znamená větší práci, pohotovost, odvahu, větší snažení.

Věděla, že „vyvolení“ není věštbou, neboť nic se samo neudělá. Nabízí-li nám Bůh svůj plán a pomocnou ruku, pokud se člověk nesnaží, příležitost je zmařena. (Vzpomeňme krále Saula nebo apoštola Jidáše.)  

Postoje Marie, ve kterých skvěle obstála, ukazují, že byla připravená a vyučená (proto vyhrála konkurz na matku Mesiáše).

Jak bych se mohl pokládat za mariánského ctitele, kdybych neznal Hebrejskou bibli – Starý zákon? („Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona.“ Mt 5,18)

Jak by mě mohlo nezajímat, proč např. jsou v Ježíšově rodokmenu Támar, Rut nebo Rahab?

Proč si třeba právě  těchto žen izraelský národ a Marie a Alžběta dodneška váží? Co o nich vyprávěly Janovi a Ježíšovi? Samozřejmě, že ženy vychovávaly syny se svými manžely. Muž byl hlavou rodiny a měl hlavní slovo. (I Josef a Zachariáš byli vybráni k vychovávání svých výjimečných synů.)   

Alžběta řekla Marii: „Mám radost z tvé návštěvy, dokonce když jsi mě pozdravila i mé dítě se ve mně začalo radostí hýbat“.  

Co to dělá s námi, když slyšíme slovo Boží? Co se v nás hýbe, co nás těší?  

Jsme vděční, když  nám někdo naslouchá a když máme komu naslouchat.

Jsme vděční za to, že můžeme k někomu mluvit i za to, když někdo mluví k nám. 

Tobě, Bože, jsme neskonale vděční za to, že nám nasloucháš a že k nám mluvíš. Nejsi Bohem, který vzdáleně a tajemně mlčí. Jsme rádi, že tě máme …  

-------------------------------

Poznámky:

                  /1     Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř  jsou draví vlci.

Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní  hrozny nebo z bodláčí fíky?

Tak každý  dobrý strom dává dobré  ovoce, ale špatný strom dává  špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně (Jan Předchůdce Páně mluvil stejně). A tak je poznáte po jejich ovoci.

Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království  nebeského; ale ten, kdo činí  vůli mého Otce v nebesích.

Mnozí  mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´

A tehdy já  prohlásím: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“

A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký. (Mt 7,13-27

                  /2     Posel oznámil Marii: „Narodí se ti syn ... Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“

Marie: „Pane, líbí se mi, co mi říkáte, moc jsem si přála – stejně jako ostatní izraelská děvčata – aby se mi narodil Mesiáš. Ale neznám takového muže, který by mi mohl darovat nesmrtelného syna, který by mohl navěky kralovat nad rodem Jákobovým bez konce. Přece každý člověk umře.“

„Však ti syna nedá tvůj snoubenec ani žádný jiný muž, ale sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní  …

Bůh přichází  lidem na pomoc. I tvoji velice staří  příbuzní čekají syna.“ 

                  /3     Maria nebyla lehkověrná, znala toto pravidlo a vydala se na cestu k ověření toho, co posel tvrdil.

I do manželství  nebo k obchodní smlouvě máme také vstupovat s co největší jistotou, že náš partner je člověkem charakterním.

V pochybnostech o solidnosti Boha nás podrží to, co jsme na vlastní oči viděli, nebo co jsme s ním prožili. Z předešlé dobré zkušenosti se pak odvažujeme dalšího kroku, ke kterému nás Bůh zve, i když nevidíme dopředu. V tom spočívá pomoc Boha. Sami bychom se takového kroku neodvážili.  

                  /4     Barokní  poezie má svou krásu. Loretánské  litanie nejsou citovými výlevy zamilovaného. Pokud některým zvoláním nerozumím, než je vyslovím, měl bych se pídit po jejich smyslu (abych nedopadl jako bohatý mladík, který neví, co říká, ale jen lichotí (srov. Lk 18,18n).

Říkáme-li Marii: „Královno učedníků, apoštolů“, víme proč; dobře známe řadu případů, kdy byla pečlivější „ve víře“ než sami apoštolové. Této pečlivosti se od ní chceme učit. Kdyby nás někdo o půlnoci vzbudil, umíme řadu Mariiných obdivuhodných kroků vyjmenovat.

                         Podobně by vyznělo do prázdna, kdyby někdo jen opakoval v modlitbě růžence: „S kterým jsi Alžbětu navštívila“ a nerozuměl tomu, v čem se Marie skvěle zachovala a kam nás svým jednáním zve. Byli bychom jako mlýn klapající naprázdno …