2. neděle adventní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Bar 5,1-9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Bar 5,1-9
Datum: 6. 12. 2009
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Bar 5,1-9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Bar 5,1-9
; Flp 1,4-6.8-11
; Lk 3,1-6
Datum: 6. 12. 2009
Bůh je věrný v přátelství,
které nám nabídl.
Uchází se o nás. Vyhlíží nás a běží nám naproti jako táta marnotratného syna. Přichází za námi a domlouvá nám jako ten táta za starším bratrem.
Jan Baptista není postavou dávno odbytou. Jeho slova, jeho rituál ponoření do vody a vyznání: „Bože, bez tvé záchranné pomoci mě zlo strhne na dno“, předchází našemu vlastnímu křtu.
Janova výzva k obrácení je pro nás trvalým procesem a stálým poměřováním svých názorů a postojů s Ježíšem.
Někdo řekne: „Co je smyslem mého života?“
Je třeba opravit své tázání: „Kdo je smyslem mého života?“
Někdo dojde až k odpovědi: „Bůh a jeho přátelství“.
Ale Jan nás upozorňuje, že se můžeme s Bohem míjet, přesto, že jsme třeba v pravé církvi a tykáme si s Bohem.
Setkat se s Bohem není úplně samozřejmé. Překážek, které nám zabraňují v setkání s Bohem, může být více. Jan o nich mluví v množném čísle.
Co jsou ty navršené valy, co jsou propasti, které leží mezi námi a Bohem?
Čím jsme pokřivení, v čem nejsme rovní před Bohem?
Několik jich připomenu.
Často mluvíme o základní překážce (židů i nás), která stojí mezi námi a Bohem: falešné představy o Bohu a Mesiáši. Ta je z povrchního naslouchání Mojžíšovi, Prorokům, Ježíšovi. Z náboženství podle svého vkusu. /1
Ale jsou další.
Jeden zenový mnich po mnohaletém studiu zformuloval svou domněle nejzákladnější otázku? „Kdo jsem?“ K jeho překvapení mu odpověděl hlas, který se ozval v jeho nitru: „Kdo se ptá?“
Kdo jsem já?
Co o mě říká Bůh?
Mezi Bohem a mnou ale často stojí v cestě moje falešné „já“ – to, které předstírám, maska, kterou nosím, fasáda, na které si zakládám, to, na co si hraji (v práci, před dětmi, v kostele, před sousedy ...), to, co si sám sobě nalhávám. /2
Nebo to, co si o sobě myslím – pokud mám komplex méněcennosti.
Co o mě říká Bůh?
Naslouchám-li, jsem pokaždé znovu a znovu překvapen. Nikdo o mě nikdy neřekl tolik pěkného, nikdo jiný si mě neváží tolik jako Bůh. Nikdo jiný mi nepřeje tolik jako on, nikdo mně nevěnuje tolik pozornosti, nikdo se o mne nestará jako on, nikdo tolik nevěří, že dorostu na úroveň Ježíšova způsobu jednání.
Také mě ale upozorňuje: „Nelži. Ani sám sobě.“
Říkali jsme si, že je třeba slova Bible číst jako poezii, jako milostný dopis od Boha mně osobně.
Je třeba se ptát, co je za těmi slovy, pod těmi slovy, co je pod textem, který je v Bibli vytištěn na jejím papíře. /3
Po hříchu se první lidé ukryli v křoví. Hospodin procházel zahradou a volal na člověka: „Kde jsi?“
(Srov. Gen 3,8-9
Moderní a nepoučený člověk, který ještě neobjevil biblický klíč k porozumění Písmu, namítne: „Je-li Bůh vševědoucí, proč se ptá Adama, kde je?“
Ten, kdo už nečte Bibli poprvé, odpoví: „Všimni si, že tam není napsáno Adamovo jméno. /4
Bůh se ptá člověka.
Mě a tebe se Bůh ptá: `Kde jsi člověče?´
Kde se nacházíš, kam jsi došel?
Kde se přede mnou schováváš, kam jsi zalezl?
A proč se bojíš mi přijít na oči, nekoušu.“
„Hlas volajícího na poušti:
Odstraň to, co Bohu zabraňuje setkat se s tebou. To je tvoje práce. A neotravuj Boha tím, co máš udělat ty.
Bůh tě vyhledává, ale ty máš otevřít.
Bůh je stále s tebou. Je tam, kde se právě nacházíš. Nemusíš za ním nikam chodit.
Promni si oči – uzříš Boží blízkost, která ti naslouchá s pozorností a přejícností jako nikdo z lidí.
Uvidíš, co to s tebou udělá a k jaké výši budeš pozvednut.
,Poznáš´, že Bůh chce přebývat v tobě – přesto, že ty nejsi Bůh.“ /5
----------------------
Poznámky:
/1 Povídal mi táta tří velkých, chytrých synů: „Katolický týdeník musím rychle vytáhnout z poštovní schránky, aby kluci neviděli další texty o Pražském Jezulátku. Hned bych schytal, proč má Jezulátko přes 70 drahých oblečků, když Ježíš říká, dej kabát tomu, kdo se třese zimou. V Katolických novinách z 68. roku nacházím čtení nesrovnatelné úrovně.“
Výborný evangelický farář se upřímně a pokorně ptal: „Kde je vysoká inteligence a vzdělanost Benedikta XVI., když se klaní před soškou, která je plodem dobové barokní lidové zbožnosti? Jak tomu máme my protestanté rozumět?“
/2 Veliký dojem na mě udělala pohřební liturgie anglických králů a jeho rodiny. Vede ji anglikánský arcibiskup (bez mitry na hlavě, i čestná hradní stráž v historických uniformách drží své „medvědice“ v ruce). Když arcibiskup přivede smuteční průvod před hrobku, zaklepe na bránu.
Zevnitř se ozve hlas: „Kdo tam?“
Arcibiskup např. odpoví: Jeho Veličenstvo Jiří, král Anglie, Skotska, atd, atd.“
Z hrobky se ozve: „Neznám.“
„Princ ten a ten, vévoda ten a ten, …“
„Neznám.“
Arcibiskup ubírá titulů a vyznamenání, až nakonec na otázku vysloví pouhé křestní jméno krále.
Brána se otevře.
/3 Když mě na můj dopis odpovědělo děvče, které jsem měl rád: „Milý Václave“ a podepsala se: „Tvá Mařenka“, přemýšlel jsem, zda to myslí stejně, jako když jsem já napsal: „Milá Mařenko“ a „Tvůj Václav“.
Ptal jsem se, co je za slovy jejího dopisu. Vpíjel jsem se do jejích slov.
/4 A i když je v Bibli napsáno jakékoliv jméno („Kaine, Davide, Petře, Jidáši, …“), každý ten jednotlivý příběh je často i mým příběhem. S Petrem někdy vyznávám: „Pane, ty jsi Syn živého Boha, ke komu jinému bych šel?“ Ale jindy s Petrem - svým jednáním - o Ježíšovi „říkám“: „Toho člověka jsem v životě neviděl“.
/5 Slovo „poznat“ v Bibli znamená bytostné poznání. Když Bible popisuje manželské objetí, vyjádří to obratem: „Manžel poznal svou ženu“. Nikdy neřekne: „muž poznal prostitutku“, ale: „spal s prostitutkou“.
Uchází se o nás. Vyhlíží nás a běží nám naproti jako táta marnotratného syna. Přichází za námi a domlouvá nám jako ten táta za starším bratrem.
Jan Baptista není postavou dávno odbytou. Jeho slova, jeho rituál ponoření do vody a vyznání: „Bože, bez tvé záchranné pomoci mě zlo strhne na dno“, předchází našemu vlastnímu křtu.
Janova výzva k obrácení je pro nás trvalým procesem a stálým poměřováním svých názorů a postojů s Ježíšem.
Někdo řekne: „Co je smyslem mého života?“
Je třeba opravit své tázání: „Kdo je smyslem mého života?“
Někdo dojde až k odpovědi: „Bůh a jeho přátelství“.
Ale Jan nás upozorňuje, že se můžeme s Bohem míjet, přesto, že jsme třeba v pravé církvi a tykáme si s Bohem.
Setkat se s Bohem není úplně samozřejmé. Překážek, které nám zabraňují v setkání s Bohem, může být více. Jan o nich mluví v množném čísle.
Co jsou ty navršené valy, co jsou propasti, které leží mezi námi a Bohem?
Čím jsme pokřivení, v čem nejsme rovní před Bohem?
Několik jich připomenu.
Často mluvíme o základní překážce (židů i nás), která stojí mezi námi a Bohem: falešné představy o Bohu a Mesiáši. Ta je z povrchního naslouchání Mojžíšovi, Prorokům, Ježíšovi. Z náboženství podle svého vkusu. /1
Ale jsou další.
Jeden zenový mnich po mnohaletém studiu zformuloval svou domněle nejzákladnější otázku? „Kdo jsem?“ K jeho překvapení mu odpověděl hlas, který se ozval v jeho nitru: „Kdo se ptá?“
Kdo jsem já?
Co o mě říká Bůh?
Mezi Bohem a mnou ale často stojí v cestě moje falešné „já“ – to, které předstírám, maska, kterou nosím, fasáda, na které si zakládám, to, na co si hraji (v práci, před dětmi, v kostele, před sousedy ...), to, co si sám sobě nalhávám. /2
Nebo to, co si o sobě myslím – pokud mám komplex méněcennosti.
Co o mě říká Bůh?
Naslouchám-li, jsem pokaždé znovu a znovu překvapen. Nikdo o mě nikdy neřekl tolik pěkného, nikdo jiný si mě neváží tolik jako Bůh. Nikdo jiný mi nepřeje tolik jako on, nikdo mně nevěnuje tolik pozornosti, nikdo se o mne nestará jako on, nikdo tolik nevěří, že dorostu na úroveň Ježíšova způsobu jednání.
Také mě ale upozorňuje: „Nelži. Ani sám sobě.“
Říkali jsme si, že je třeba slova Bible číst jako poezii, jako milostný dopis od Boha mně osobně.
Je třeba se ptát, co je za těmi slovy, pod těmi slovy, co je pod textem, který je v Bibli vytištěn na jejím papíře. /3
Po hříchu se první lidé ukryli v křoví. Hospodin procházel zahradou a volal na člověka: „Kde jsi?“
(Srov. Gen 3,8-9
)
Moderní a nepoučený člověk, který ještě neobjevil biblický klíč k porozumění Písmu, namítne: „Je-li Bůh vševědoucí, proč se ptá Adama, kde je?“
Ten, kdo už nečte Bibli poprvé, odpoví: „Všimni si, že tam není napsáno Adamovo jméno. /4
Bůh se ptá člověka.
Mě a tebe se Bůh ptá: `Kde jsi člověče?´
Kde se nacházíš, kam jsi došel?
Kde se přede mnou schováváš, kam jsi zalezl?
A proč se bojíš mi přijít na oči, nekoušu.“
„Hlas volajícího na poušti:
Odstraň to, co Bohu zabraňuje setkat se s tebou. To je tvoje práce. A neotravuj Boha tím, co máš udělat ty.
Bůh tě vyhledává, ale ty máš otevřít.
Bůh je stále s tebou. Je tam, kde se právě nacházíš. Nemusíš za ním nikam chodit.
Promni si oči – uzříš Boží blízkost, která ti naslouchá s pozorností a přejícností jako nikdo z lidí.
Uvidíš, co to s tebou udělá a k jaké výši budeš pozvednut.
,Poznáš´, že Bůh chce přebývat v tobě – přesto, že ty nejsi Bůh.“ /5
----------------------
Poznámky:
/1 Povídal mi táta tří velkých, chytrých synů: „Katolický týdeník musím rychle vytáhnout z poštovní schránky, aby kluci neviděli další texty o Pražském Jezulátku. Hned bych schytal, proč má Jezulátko přes 70 drahých oblečků, když Ježíš říká, dej kabát tomu, kdo se třese zimou. V Katolických novinách z 68. roku nacházím čtení nesrovnatelné úrovně.“
Výborný evangelický farář se upřímně a pokorně ptal: „Kde je vysoká inteligence a vzdělanost Benedikta XVI., když se klaní před soškou, která je plodem dobové barokní lidové zbožnosti? Jak tomu máme my protestanté rozumět?“
/2 Veliký dojem na mě udělala pohřební liturgie anglických králů a jeho rodiny. Vede ji anglikánský arcibiskup (bez mitry na hlavě, i čestná hradní stráž v historických uniformách drží své „medvědice“ v ruce). Když arcibiskup přivede smuteční průvod před hrobku, zaklepe na bránu.
Zevnitř se ozve hlas: „Kdo tam?“
Arcibiskup např. odpoví: Jeho Veličenstvo Jiří, král Anglie, Skotska, atd, atd.“
Z hrobky se ozve: „Neznám.“
„Princ ten a ten, vévoda ten a ten, …“
„Neznám.“
Arcibiskup ubírá titulů a vyznamenání, až nakonec na otázku vysloví pouhé křestní jméno krále.
Brána se otevře.
/3 Když mě na můj dopis odpovědělo děvče, které jsem měl rád: „Milý Václave“ a podepsala se: „Tvá Mařenka“, přemýšlel jsem, zda to myslí stejně, jako když jsem já napsal: „Milá Mařenko“ a „Tvůj Václav“.
Ptal jsem se, co je za slovy jejího dopisu. Vpíjel jsem se do jejích slov.
/4 A i když je v Bibli napsáno jakékoliv jméno („Kaine, Davide, Petře, Jidáši, …“), každý ten jednotlivý příběh je často i mým příběhem. S Petrem někdy vyznávám: „Pane, ty jsi Syn živého Boha, ke komu jinému bych šel?“ Ale jindy s Petrem - svým jednáním - o Ježíšovi „říkám“: „Toho člověka jsem v životě neviděl“.
/5 Slovo „poznat“ v Bibli znamená bytostné poznání. Když Bible popisuje manželské objetí, vyjádří to obratem: „Manžel poznal svou ženu“. Nikdy neřekne: „muž poznal prostitutku“, ale: „spal s prostitutkou“.