32. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kral 17,13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 17,10-16
Datum: 8. 11. 2009
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kral 17,13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 17,10-16
; Žid 9,24-28
; Mk 12,38-44
Datum: 8. 11. 2009
Ježíš vdovu ze Sarepty pochválil (Lk 4,25-26
Jen stručně: Vdova se neujala Eliáše jen proto, že byl nespravedlivě stíhaný a polomrtvý hladem. Rozpoznala v Eliášovi proroka, proto se jí dostalo „odměny od proroka“. Uvěřila, že Hospodin – na rozdíl od Bála – dokáže jí i jejího syna zachránit od smrti hladem. (Nedávno jsme si opět připomínali, co znamená: „Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého“. (Mt 10,41
„Varujte se učitelů Zákona!“ je vážným varováním.
My – duchovenstvo – si stále potřebujeme hlídat sklon k dlouhým sukním, dlouhým třásním, dlouhým modlitbám, sklon k hodnostem, privilegiím, okázalé zbožnosti a tloušťce.
Za možnost znalosti Písma máme být vděční, je přece zdrojem poznání. Sám Bůh nám nezištně slouží. Každé bohatství má sloužit i druhým. Má v nás probouzet vděčnost Bohu. Dary nedostáváme k povyšování se nad druhé.
Oproti teologům zakládajícím si na své prestiži staví Ježíš v dnešním úryvku evangelia obyčejnou ženskou, dokonce chudou vdovu. (Nepřehlédněme tehdejší nízké postavení ženy. Vdova byla chudák, jaképak měla zázemí a zastání?)
Už jako děcko mě zajímalo, zda vdova neumřela hlady.
Později mě zajímalo, na jaké účely byly její halíře použity./1
Na nádvoří žen v jeruzalémském chrámu, před skladem chrámových potřeb, stálo třináct nádob na různé účely pro chrám. (Chrám byl dobudován až později, pár roků před zničením v r. 70.) Dárci předávali dary kněžím s hlasitým udáním účelu, na který mají být použity. Kněží vše pečlivě zapisovali a peněžité dary vkládali do příslušné nádoby.
Žena darovala dvě drobné mince – to byla její denní obživa. Ten den asi nic nejedla.
Zřejmě chtěla nějakým způsobem prokázat Bohu vděčnost!!
Ježíš oceňuje velikost daru vdovy, jak mnoho si váží vztahu s Bohem.
Pochválením vdovy nás nevyzývá k odevzdání našich peněz pro kostel.
Bůh pro se sebe nic nepotřebuje. Nestojí o naše zlato a perly. S nápadem postavit chrám v Jeruzalémě přišel David, ne Hospodin (navíc byl několikrát zbourán).
Přinejmenším od Ježíše víme, co Boha těší a co si od nás přeje. /2
Vdova byla ochotná pro svůj vztah k Bohu hodně udělat.
Nedávno jsem stručně napsal otázku: „Přeješ si, aby byl Bůh?“
Někteří volají policii jen tehdy, když potřebují její pomoc pro své zájmy.
Podobně se dožadují svobody, práv, spravedlnosti …
Jsme vděční, že Bůh je i za to, jaký je.
Život v porušeném světě je tvrdý a mnohé potkává krutý úděl.
Po Bohu a jeho spravedlnosti a ocenění toužíme především pro ponížené, ubité a zneuznané všech dob. Jsme rádi, že existuje někdo, kdo je povýší a pozve je do laskavého a důstojného prostředí.
Zraňováni neurvalostí a nespravedlností světa toužíme po božím království, po spravedlivém uspořádání vztahů.
Stojím o spravedlnost Boží. Nejen pro vlastní výhodu. Mám spor s některými lidmi. Mrzí mě, že spor nechtějí řešit podle Ježíšových pravidel.
Rád bych, abychom se sešli v nebeském království. Vím, že k tomu je třeba, abychom všichni – i já – dorostli na úroveň nebešťanů, přijali Ježíšova pravidla k soužití. (V nebi se nemůžeme míjet s lidmi, s kterými jsme své spory neurovnali. To by nebylo nebe.)
Jestli říkám: „Přijď tvé království, Otče“, pak vědomě prosím: „Bože, pomoz mi co nejdříve rozpoznat chyby, které jsem možná udělal vůči těm, s kterými mám spor. Nemyslím si, že jsem bezchybný, nemyslím si, že jsem nemohl jednat lépe, než jsem jednal.“
Příběh vdovy z evangelia nám připomíná, z čeho vyrůstá přátelství a život s Bohem. Ze vzájemné přejícnosti, spolupráce a obětavosti jednoho po druhého a obětavosti ve společné práci.
Často si představujeme zbožnost jako ti učitelé Zákona a končíme jako pokroucení lidé.
Ten, koho Ježíš uchvátil, pokládá za užitečné si občas klást otázku: „Co jsi ochoten udělat (obětovat) pro svůj vztah s Bohem a pro Boží království“? /3
Ten, koho Ježíš uchvátil, pokládá za užitečné si porovnávat své představy s představou Boha (nebo Ježíše).
--------------------------------
Poznámky:
/1 Někteří chudí se dokáží rozdělit i o to málo, které mají: „Co když je ten druhý ještě potřebnější než já?“ (Např. řada lidí v koncentráku především pečovala o druhé. „Ti nejlepší z nás tam zůstali“, řekli o nich někteří přeživší.)
/2 Jan Zlatoústý kázal: „Dokud někdo trpí hladem nebo jinou nouzí, nemáme právo mít zlatý kalich“.
Máme sloužit životu (jakýmkoliv způsobem). Dotvářet svět podle božích plánů, uzdravovat jej, usilovat o spravedlivost, důstojně se chovat ke každému, být solidární s potřebnými. „Co jste prokázali komukoliv, jako byste prokázali mně.“
Poznámka pro nás, Čechy: Staví-li se v kostele Poláci nebo Němci, dají vždy nějaký peníz do pokladničky – podporují dobrou věc. Jsou uznalí a vědí, že vše něco stojí.
Naši předkové byli štědří a hrdí. Když se jim narodilo dítě, hříbě, nebo sklidili úrodu, „pustili chlup“. Nebrali nic samozřejmě, byli si vědomi, že když dostali, mají možnost také přispět na nějaký dobrý účel. I kostel pokládali za svůj.
Zůstalo v nás něco z lživé komunistické propagandy: „Školství, zdravotnictví … je zadarmo“ …
/3 Kolik jsem ochoten udělat pro dobré manželství,
pro výchovu svých dětí,
pro svobodu a demokracii,
pro životní prostředí,
pro farnost?
), její postoj nám tedy
stojí za velikou pozornost. Už jsme se tomu podrobněji věnovali. Skoro
každé slovo tam má veliký význam (jako v básni).
Jen stručně: Vdova se neujala Eliáše jen proto, že byl nespravedlivě stíhaný a polomrtvý hladem. Rozpoznala v Eliášovi proroka, proto se jí dostalo „odměny od proroka“. Uvěřila, že Hospodin – na rozdíl od Bála – dokáže jí i jejího syna zachránit od smrti hladem. (Nedávno jsme si opět připomínali, co znamená: „Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého“. (Mt 10,41
)
„Varujte se učitelů Zákona!“ je vážným varováním.
My – duchovenstvo – si stále potřebujeme hlídat sklon k dlouhým sukním, dlouhým třásním, dlouhým modlitbám, sklon k hodnostem, privilegiím, okázalé zbožnosti a tloušťce.
Za možnost znalosti Písma máme být vděční, je přece zdrojem poznání. Sám Bůh nám nezištně slouží. Každé bohatství má sloužit i druhým. Má v nás probouzet vděčnost Bohu. Dary nedostáváme k povyšování se nad druhé.
Oproti teologům zakládajícím si na své prestiži staví Ježíš v dnešním úryvku evangelia obyčejnou ženskou, dokonce chudou vdovu. (Nepřehlédněme tehdejší nízké postavení ženy. Vdova byla chudák, jaképak měla zázemí a zastání?)
Už jako děcko mě zajímalo, zda vdova neumřela hlady.
Později mě zajímalo, na jaké účely byly její halíře použity./1
Na nádvoří žen v jeruzalémském chrámu, před skladem chrámových potřeb, stálo třináct nádob na různé účely pro chrám. (Chrám byl dobudován až později, pár roků před zničením v r. 70.) Dárci předávali dary kněžím s hlasitým udáním účelu, na který mají být použity. Kněží vše pečlivě zapisovali a peněžité dary vkládali do příslušné nádoby.
Žena darovala dvě drobné mince – to byla její denní obživa. Ten den asi nic nejedla.
Zřejmě chtěla nějakým způsobem prokázat Bohu vděčnost!!
Ježíš oceňuje velikost daru vdovy, jak mnoho si váží vztahu s Bohem.
Pochválením vdovy nás nevyzývá k odevzdání našich peněz pro kostel.
Bůh pro se sebe nic nepotřebuje. Nestojí o naše zlato a perly. S nápadem postavit chrám v Jeruzalémě přišel David, ne Hospodin (navíc byl několikrát zbourán).
Přinejmenším od Ježíše víme, co Boha těší a co si od nás přeje. /2
Vdova byla ochotná pro svůj vztah k Bohu hodně udělat.
Nedávno jsem stručně napsal otázku: „Přeješ si, aby byl Bůh?“
Někteří volají policii jen tehdy, když potřebují její pomoc pro své zájmy.
Podobně se dožadují svobody, práv, spravedlnosti …
Jsme vděční, že Bůh je i za to, jaký je.
Život v porušeném světě je tvrdý a mnohé potkává krutý úděl.
Po Bohu a jeho spravedlnosti a ocenění toužíme především pro ponížené, ubité a zneuznané všech dob. Jsme rádi, že existuje někdo, kdo je povýší a pozve je do laskavého a důstojného prostředí.
Zraňováni neurvalostí a nespravedlností světa toužíme po božím království, po spravedlivém uspořádání vztahů.
Stojím o spravedlnost Boží. Nejen pro vlastní výhodu. Mám spor s některými lidmi. Mrzí mě, že spor nechtějí řešit podle Ježíšových pravidel.
Rád bych, abychom se sešli v nebeském království. Vím, že k tomu je třeba, abychom všichni – i já – dorostli na úroveň nebešťanů, přijali Ježíšova pravidla k soužití. (V nebi se nemůžeme míjet s lidmi, s kterými jsme své spory neurovnali. To by nebylo nebe.)
Jestli říkám: „Přijď tvé království, Otče“, pak vědomě prosím: „Bože, pomoz mi co nejdříve rozpoznat chyby, které jsem možná udělal vůči těm, s kterými mám spor. Nemyslím si, že jsem bezchybný, nemyslím si, že jsem nemohl jednat lépe, než jsem jednal.“
Příběh vdovy z evangelia nám připomíná, z čeho vyrůstá přátelství a život s Bohem. Ze vzájemné přejícnosti, spolupráce a obětavosti jednoho po druhého a obětavosti ve společné práci.
Často si představujeme zbožnost jako ti učitelé Zákona a končíme jako pokroucení lidé.
Ten, koho Ježíš uchvátil, pokládá za užitečné si občas klást otázku: „Co jsi ochoten udělat (obětovat) pro svůj vztah s Bohem a pro Boží království“? /3
Ten, koho Ježíš uchvátil, pokládá za užitečné si porovnávat své představy s představou Boha (nebo Ježíše).
--------------------------------
Poznámky:
/1 Někteří chudí se dokáží rozdělit i o to málo, které mají: „Co když je ten druhý ještě potřebnější než já?“ (Např. řada lidí v koncentráku především pečovala o druhé. „Ti nejlepší z nás tam zůstali“, řekli o nich někteří přeživší.)
/2 Jan Zlatoústý kázal: „Dokud někdo trpí hladem nebo jinou nouzí, nemáme právo mít zlatý kalich“.
Máme sloužit životu (jakýmkoliv způsobem). Dotvářet svět podle božích plánů, uzdravovat jej, usilovat o spravedlivost, důstojně se chovat ke každému, být solidární s potřebnými. „Co jste prokázali komukoliv, jako byste prokázali mně.“
Poznámka pro nás, Čechy: Staví-li se v kostele Poláci nebo Němci, dají vždy nějaký peníz do pokladničky – podporují dobrou věc. Jsou uznalí a vědí, že vše něco stojí.
Naši předkové byli štědří a hrdí. Když se jim narodilo dítě, hříbě, nebo sklidili úrodu, „pustili chlup“. Nebrali nic samozřejmě, byli si vědomi, že když dostali, mají možnost také přispět na nějaký dobrý účel. I kostel pokládali za svůj.
Zůstalo v nás něco z lživé komunistické propagandy: „Školství, zdravotnictví … je zadarmo“ …
/3 Kolik jsem ochoten udělat pro dobré manželství,
pro výchovu svých dětí,
pro svobodu a demokracii,
pro životní prostředí,
pro farnost?