30. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 6,1-7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 31,7-9
Datum: 25. 10. 2009
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 6,1-7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 31,7-9
; Žid 5,1-6
; Mk 10,46-52
Datum: 25. 10. 2009
Bůh se zajímá o každého
a každému přeje. I lidem, nad kterými se lidé pohoršují
nebo na které shlížejí svrchu. (viz 1. čtení).
Ježíš uzdravil Bartimea a pochválil ho. Mnoho těch, kteří Boha prosí o pomoc, není vyslyšeno. Můžeme tady přijít na stopu vedoucí k vyslyšení.
Mnoho žebráků chce peníze, ale o práci nebo rekvalifikaci nestojí. Mnoho nemocných prosilo Ježíše o uzdravení, mnoho jich nebylo uzdraveno. Mnoho nemocných prosí Boha o uzdravení. Řada studentů chce udělat školu, ale nestojí o vlastní vzdělání. Mnoho kostelových lidí by rádo do nebe, ale o umění soužití s druhými se nesnaží. Každý by chtěl mít pěkné manželství, ale těžko si sám připouští, že je velice nedokonalý (o nedokonalosti svého partnera nepochybuje).
Slepý Bartimaios byl proti těm, co měli dobrý zrak a uměli číst, v několikeré nevýhodě. /1
Ale z toho, co odposlechl, si udělal bystrý úsudek. V evangeliu nazývá Ježíše Synem Davidovým. Zajímá ho boží království, touží po vládě Mesiáše, rád by byl jeho poddaným. /2
Někdy vybízíme děti, aby si zkusili dělat něco poslepu, třeba jít do koupelny a vyčistit si zuby. Rádi bychom, aby objevili velikost nesamozřejmost darů života. I my dospělí si potřebujeme někdy cvičně „zakrýt oči“, připomenout si, jaký je život toho, kdo neví a nezakouší Boží obdarování. /3
Pamatujete si, o čem jsme nad uzdraveným Bartimaiem uvažovali před třemi lety? Nepamatujete?
Co je to za pořádek?! Jak si vážíte mé námahy?
Já se tady dřu jak mezek, za pár šupů, nikdo si nic nepamatuje, poznámku si neudělá a ještě si kdekdo o mě otírá boty. Sedím nad Písmem a každou chvíli někdo hodí štěk – já bych si to k nim – k jejich oboru vůbec nedovolil. A ty nejzbožnější co mě pomlouvají – a ještě se ohánějí frázemi o lásce, a že jsou ochotní jít s hříšníkem až na okraj hříchu – mně dluží obyčejnou slušnost.
Naříkám si na neurvalost a nemravné jednání lidí, kterým sloužím jak otrok – oni mě neplatí.
Však už jsem také řekl Hospodinu, že jdu do důchodu.
To všechno je pravda. To si nedělám legraci. �
Ale není to celá pravda. Naslouchám slovu Božímu, tak vím, že já se k Hospodinu nechovám lépe. Ozeáš si musel vzít za manželku děvku a naříkal jako pes. Zkusil od ní ponížení, jak mu zahýbala. Ale dobře věděl, že se k Hospodinu chováme podobně.
Eliáš řekl: Bože, vem si můj život, jsem k ničenu, nejsem lepší než naši otcové.
I podle sebe tedy vím, že i Bůh má své slzy a bezesné noci. Chováme se k němu jako děvky.
Já se k Bohu chovám jako děvka.
Vrátím se zpět. Jak to, že si nepamatujete, co vám tady říkám?
Já si to také nepamatuji. Musel jsem se podívat do poznámek. Co si nenapíšu, nevím. Proto si to píšu. Abych se k tomu mohl vracet. Zjistil jsem, že zapomínám nejen to, co jsem slyšel, ale někdy i to, co mi kdysi došlo. A když si to nepamatuji, musím (někdy pracně) znovu hledat klíč k porozumění (jako když si nedám klíče na své místo). Proto si na přednáškách dělám poznámky. Proto jsou napsána evangelia.
Zapisujeme si kdeco, ale slovo boží nás nezajímá. /4
Před třemi léty jsme si říkali, k čemu slouží Ježíšova otázka: „Co si ode mne přeješ?“ Často nevíme, o co především máme prosit. V modlitbách žvaníme a žvaníme (jako pohané), omlouvám se za drsné výrazy. /5
My se už nemůžeme vymlouvat jako naši rodiče, že nás kazí faráři. My už každý máme Bibli a
máme řadu komentářů, nejme odkázáni jen na svého faráře. Jak si kdo ustele, tak si lehne.
Bartimaiovi stačilo: „Pane, ať vidím“. (Všímejme si novozákonních modliteb, sbírejme je, něco se naučíme.)
Chválí-li Ježíš slepce za víru, pak ten člověk nějakým způsobem vynikal nad okolí. Jakým způsobem se k víře dopracoval? Jakým způsobem předběhl možná v některých oblastech i apoštoly?
Naslouchal lidem, srovnával si to, co slyšel.
Neviděl, byl odkázán na sluch.
Každý slyšíme to, co chceme slyšet.
Vidíme to, co chceme vidět.
Jinak přistupujeme ke svým oblíbencům, jinak k neoblíbeným. Často jinak k nadřízeným a jinak k podřízeným. K lidem stejné víry, politické strany než k těm „jiným“. Jinak k našemu idolu a jinak k nepříteli.
Jeden papež byl nadšen jedním komentářem k Magnificat: „Tomu člověku by měli pozlatit ústa“. „Vaše Svatosti“, pravil sekretář, „víte, že to byl Luther?“
Polský kněz Jerzy Popieluszko hájil proti násilí komunismu spravedlnost pro všechny a vyzýval k boji proti nenávisti. „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“, bylo jeho biblické heslo. Před 25 lety na kněžské konferenci v Hr. Králové jedno kníže kněžské prohlásilo: „Slyšel jsem z Hlasu Ameriky kázání Jerzyho Popieluszka, to nebylo slovo boží! Kdybych byl jeho biskupem, rozbil bych mu hubu.“
Do půl roku polská státní policie Popieluszka ubila k smrti.
(Ve stejný čas dostalo kníže kněžské rakovinu mozku. Sestřičkám, které ho ošetřovaly, kníže kněžské pravilo: „Bůh asi potřebuje mou oběť“.)
Vidíme jen to, co chceme vidět.
Lidé v Ježíši viděli nanejvýš proroka, proto ho okřikovali: „Buď ticho, tesař z Nazareta není Mesiášem.“ „Co si to dovoluješ.“
„Buď ticho, ještě tě uslyší policie a budeme mít potíže.“
Slepý „viděl“ dál.
Různí lidé na Ježíše reagovali podle úhlu svého pohledu:
„Mistře dobrý“.
„Blahoslavená ta, která porodila a kojila takového syna.“
„Alkoholik, děvkař, blázen, bludař, posedlý!“
„Ukřižovat!“
„Upálit!“
„Vyloučit z církve.“
„Co to vykládá za bludy!“
„Je to Mesiáš“, říká Bartimaios, slepec z Janova evangelia nebo jáhen Štěpán.
Často už nehledáme, vidíme jen to, co chceme vidět, slyšíme jen to, co chceme slyšet. Máme druhé utříděné do svých přihrádek. K někomu nekriticky vzhlížíme, k jiným nekriticky shlížíme.
Z takovýchto věcí se nezpovídáme.
Bartimaios byl zachráněn. To je víc než uzdraven.
„A šel tou cestou za Ježíšem“ – stal se Ježíšovým učedníkem.
--------------------------
Poznámky:
/1 Slepí ve starověku na tom byl bledě ve více rovinách, byli pokládáni za potrestané od Boha, slepecké písmo neměli, vodící psy neznali ….
/2 Když se pak rozkoukal, to koukal, že Mesiáš zve své poddané do boží rodiny a ke svému stolu.
/3 V pondělí mně vyprávěl architekt David Vávra o Japoncích. Jsou nesmírně zdvořilí. Průvodčí přijde do kupé a pokloní se, pak se pokloní před každým cestujícím a poprosí o jízdenku. Když ji vrací, znovu se pokloní. A ještě jednou všem, když odchází z kupé. V Japonsku je velice nízká kriminalita. Neznají odpuštění, mají ohromný strach z chyby, mají za to, že je nesmiřitelně trestaná. Vlastně žijí v tvrdém kriminále. David Vávra říkal: „Pro nás, návštěvníky z Evropy, je jejich zdvořilost příjemná, ale jejich život musí být velice namáhavý“. Sám jsem potkal několik velice zakřiknutých dětí, kteří měli kruté rodiče.
/4 Někdo si pamatuje sportovce, jiný zpěváky, nebo telefonní čísla. Kdy se bere výplata, kde mají dobré pivo nebo jak se pouští Nova, s tím nemáme potíže. Ale kdyby se nás někdo zeptal, co znamenají jednotlivá blahoslavenství nebo jestli stačí naplnit jedno nebo všechny, abychom se dostali do nebe, zalapáme po dechu. To nás nezajímá.
Za týden budeme prosit o protekci všechny svaté, aby nám u Boha vyprosili vstup do nebe.
/5 Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. (Mt 6,7-8
Ježíš uzdravil Bartimea a pochválil ho. Mnoho těch, kteří Boha prosí o pomoc, není vyslyšeno. Můžeme tady přijít na stopu vedoucí k vyslyšení.
Mnoho žebráků chce peníze, ale o práci nebo rekvalifikaci nestojí. Mnoho nemocných prosilo Ježíše o uzdravení, mnoho jich nebylo uzdraveno. Mnoho nemocných prosí Boha o uzdravení. Řada studentů chce udělat školu, ale nestojí o vlastní vzdělání. Mnoho kostelových lidí by rádo do nebe, ale o umění soužití s druhými se nesnaží. Každý by chtěl mít pěkné manželství, ale těžko si sám připouští, že je velice nedokonalý (o nedokonalosti svého partnera nepochybuje).
Slepý Bartimaios byl proti těm, co měli dobrý zrak a uměli číst, v několikeré nevýhodě. /1
Ale z toho, co odposlechl, si udělal bystrý úsudek. V evangeliu nazývá Ježíše Synem Davidovým. Zajímá ho boží království, touží po vládě Mesiáše, rád by byl jeho poddaným. /2
Někdy vybízíme děti, aby si zkusili dělat něco poslepu, třeba jít do koupelny a vyčistit si zuby. Rádi bychom, aby objevili velikost nesamozřejmost darů života. I my dospělí si potřebujeme někdy cvičně „zakrýt oči“, připomenout si, jaký je život toho, kdo neví a nezakouší Boží obdarování. /3
Pamatujete si, o čem jsme nad uzdraveným Bartimaiem uvažovali před třemi lety? Nepamatujete?
Co je to za pořádek?! Jak si vážíte mé námahy?
Já se tady dřu jak mezek, za pár šupů, nikdo si nic nepamatuje, poznámku si neudělá a ještě si kdekdo o mě otírá boty. Sedím nad Písmem a každou chvíli někdo hodí štěk – já bych si to k nim – k jejich oboru vůbec nedovolil. A ty nejzbožnější co mě pomlouvají – a ještě se ohánějí frázemi o lásce, a že jsou ochotní jít s hříšníkem až na okraj hříchu – mně dluží obyčejnou slušnost.
Naříkám si na neurvalost a nemravné jednání lidí, kterým sloužím jak otrok – oni mě neplatí.
Však už jsem také řekl Hospodinu, že jdu do důchodu.
To všechno je pravda. To si nedělám legraci. �
Ale není to celá pravda. Naslouchám slovu Božímu, tak vím, že já se k Hospodinu nechovám lépe. Ozeáš si musel vzít za manželku děvku a naříkal jako pes. Zkusil od ní ponížení, jak mu zahýbala. Ale dobře věděl, že se k Hospodinu chováme podobně.
Eliáš řekl: Bože, vem si můj život, jsem k ničenu, nejsem lepší než naši otcové.
I podle sebe tedy vím, že i Bůh má své slzy a bezesné noci. Chováme se k němu jako děvky.
Já se k Bohu chovám jako děvka.
Vrátím se zpět. Jak to, že si nepamatujete, co vám tady říkám?
Já si to také nepamatuji. Musel jsem se podívat do poznámek. Co si nenapíšu, nevím. Proto si to píšu. Abych se k tomu mohl vracet. Zjistil jsem, že zapomínám nejen to, co jsem slyšel, ale někdy i to, co mi kdysi došlo. A když si to nepamatuji, musím (někdy pracně) znovu hledat klíč k porozumění (jako když si nedám klíče na své místo). Proto si na přednáškách dělám poznámky. Proto jsou napsána evangelia.
Zapisujeme si kdeco, ale slovo boží nás nezajímá. /4
Před třemi léty jsme si říkali, k čemu slouží Ježíšova otázka: „Co si ode mne přeješ?“ Často nevíme, o co především máme prosit. V modlitbách žvaníme a žvaníme (jako pohané), omlouvám se za drsné výrazy. /5
My se už nemůžeme vymlouvat jako naši rodiče, že nás kazí faráři. My už každý máme Bibli a
máme řadu komentářů, nejme odkázáni jen na svého faráře. Jak si kdo ustele, tak si lehne.
Bartimaiovi stačilo: „Pane, ať vidím“. (Všímejme si novozákonních modliteb, sbírejme je, něco se naučíme.)
Chválí-li Ježíš slepce za víru, pak ten člověk nějakým způsobem vynikal nad okolí. Jakým způsobem se k víře dopracoval? Jakým způsobem předběhl možná v některých oblastech i apoštoly?
Naslouchal lidem, srovnával si to, co slyšel.
Neviděl, byl odkázán na sluch.
Každý slyšíme to, co chceme slyšet.
Vidíme to, co chceme vidět.
Jinak přistupujeme ke svým oblíbencům, jinak k neoblíbeným. Často jinak k nadřízeným a jinak k podřízeným. K lidem stejné víry, politické strany než k těm „jiným“. Jinak k našemu idolu a jinak k nepříteli.
Jeden papež byl nadšen jedním komentářem k Magnificat: „Tomu člověku by měli pozlatit ústa“. „Vaše Svatosti“, pravil sekretář, „víte, že to byl Luther?“
Polský kněz Jerzy Popieluszko hájil proti násilí komunismu spravedlnost pro všechny a vyzýval k boji proti nenávisti. „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“, bylo jeho biblické heslo. Před 25 lety na kněžské konferenci v Hr. Králové jedno kníže kněžské prohlásilo: „Slyšel jsem z Hlasu Ameriky kázání Jerzyho Popieluszka, to nebylo slovo boží! Kdybych byl jeho biskupem, rozbil bych mu hubu.“
Do půl roku polská státní policie Popieluszka ubila k smrti.
(Ve stejný čas dostalo kníže kněžské rakovinu mozku. Sestřičkám, které ho ošetřovaly, kníže kněžské pravilo: „Bůh asi potřebuje mou oběť“.)
Vidíme jen to, co chceme vidět.
Lidé v Ježíši viděli nanejvýš proroka, proto ho okřikovali: „Buď ticho, tesař z Nazareta není Mesiášem.“ „Co si to dovoluješ.“
„Buď ticho, ještě tě uslyší policie a budeme mít potíže.“
Slepý „viděl“ dál.
Různí lidé na Ježíše reagovali podle úhlu svého pohledu:
„Mistře dobrý“.
„Blahoslavená ta, která porodila a kojila takového syna.“
„Alkoholik, děvkař, blázen, bludař, posedlý!“
„Ukřižovat!“
„Upálit!“
„Vyloučit z církve.“
„Co to vykládá za bludy!“
„Je to Mesiáš“, říká Bartimaios, slepec z Janova evangelia nebo jáhen Štěpán.
Často už nehledáme, vidíme jen to, co chceme vidět, slyšíme jen to, co chceme slyšet. Máme druhé utříděné do svých přihrádek. K někomu nekriticky vzhlížíme, k jiným nekriticky shlížíme.
Z takovýchto věcí se nezpovídáme.
Bartimaios byl zachráněn. To je víc než uzdraven.
„A šel tou cestou za Ježíšem“ – stal se Ježíšovým učedníkem.
--------------------------
Poznámky:
/1 Slepí ve starověku na tom byl bledě ve více rovinách, byli pokládáni za potrestané od Boha, slepecké písmo neměli, vodící psy neznali ….
/2 Když se pak rozkoukal, to koukal, že Mesiáš zve své poddané do boží rodiny a ke svému stolu.
/3 V pondělí mně vyprávěl architekt David Vávra o Japoncích. Jsou nesmírně zdvořilí. Průvodčí přijde do kupé a pokloní se, pak se pokloní před každým cestujícím a poprosí o jízdenku. Když ji vrací, znovu se pokloní. A ještě jednou všem, když odchází z kupé. V Japonsku je velice nízká kriminalita. Neznají odpuštění, mají ohromný strach z chyby, mají za to, že je nesmiřitelně trestaná. Vlastně žijí v tvrdém kriminále. David Vávra říkal: „Pro nás, návštěvníky z Evropy, je jejich zdvořilost příjemná, ale jejich život musí být velice namáhavý“. Sám jsem potkal několik velice zakřiknutých dětí, kteří měli kruté rodiče.
/4 Někdo si pamatuje sportovce, jiný zpěváky, nebo telefonní čísla. Kdy se bere výplata, kde mají dobré pivo nebo jak se pouští Nova, s tím nemáme potíže. Ale kdyby se nás někdo zeptal, co znamenají jednotlivá blahoslavenství nebo jestli stačí naplnit jedno nebo všechny, abychom se dostali do nebe, zalapáme po dechu. To nás nezajímá.
Za týden budeme prosit o protekci všechny svaté, aby nám u Boha vyprosili vstup do nebe.
/5 Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. (Mt 6,7-8
)