29. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 53,10-11 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Iz 53,10-11
Datum: 18. 10. 2009
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 53,10-11 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Iz 53,10-11
(najít další); Žid 4,14-16
; Mk 10,35-45
Datum: 18. 10. 2009
K 1. čtení Izajáše nabízím překlad Radivoje Jakovljeviče. Text je delší než v lekcionáři. /1
Bez úryvku dnešního evangelia by se mnoho lidí obešlo. Proč se stále vracet k natvrdlosti apoštolů?
Na žádných poutích a triumfálních slavnostech se tyto události nepřipomínají. Spíše čteme něco oslavného, třeba o povýšení sv. Petra na prvního z apoštolů. Máme rádi "pozitivní myšlení", reflektory, kamery, slavobrány, berly, mitry, korunovace, slavnostní projevy, popularitu a "vítězství". Když kříž, tak nejlépe zlatý.
To se ví, že raději jdeme na svatbu než na pohřeb. Rozvody a bolest slavit nelze.
Slavné pouti navštěvují milióny; jen málo lidí se odváží navštívit Terezín nebo Osvětim. Kdo si klade otázky po příčinách válečných a jiných tragédií? Nemáme rádi přednášky o bezpečnosti. /2
Hubujeme politiky, že neumí přiznat svoje chyby, ale sami nejme o moc lepší.
Ovšem apoštolové došli k veliké pokoře a žili starostí, aby trápení v dalších pokoleních ubývalo a aby jejich selhání další generace už neopakovaly. Proto do evangelií vícekrát(!) poctivě vložili varující texty o příčinách svých selhání.
Po Ježíšově ukřižování se už nevytahovali. Nikdy nenosili nějakou parádu, odznaky své moci nebo vyznamenání. Sloužili a svědčili; to stačilo.
Ke čtení z Markova evangelia si přidejme tři předcházející verše, jinak nám unikne něco ze souvislostí a nevžijeme se patřičně do tehdejší situace.
Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane." (Mk 10,32-34
) (Každá jednotlivá myšlenka má
svůj veliký obsah.)
Ježíš od začátku nabádal k obrácení, k novému myšlení, k návratu k Mojžíšovi a Prorokům. V Nazaretské synagóze varoval, že lidé, tak jako nepřijali proroky, nepřijmou ani Mesiáše.
K prorokům se sice lidé formálně hlásí, prohlašují je za světce, ale neřídí se jejich slovy (my i dnes).
Víme, co všechno předcházelo události popisované v dnešním úryvku. Kolikrát se Ježíš pokoušel
apoštolům vysvětlit, jak je náboženská krize židů hluboká.
I nejlepší z nich byli přesvědčení, že to Ježíš s diagnózou tehdejší zbožnosti a představených přehání.
Zůstala mu jediná možnost jak ještě získat mnohé - když mu skoro nikdo nerozuměl a nikdo mu úplně nedůvěřoval - přestat se bránit, skrývat se a vše nechat v režii náboženských předáků.
"Do Jeruzaléma" šel rychle - aby už konečně vynesl poslední kartu. Ukáže se, zda přehání, když lidi varoval, že se vzdalují od Boha a jejich zbožnost je smrtonosná. Ukáže se, zda je pyšný, svévolný, zda je falešným Mesiášem svádícím lidi od Hospodina.
Ukáže se, kam představení dovedou lidi - k odsouzení a prokletí skutečného Mesiáše. ("Ukřižovat!" znamená "Buď proklet!")
Do této kritické situace přicházejí nejlepší apoštolové s žádosti o přední ministerstva Mesiášovy vlády.
"Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já budu pít? Nebo být ponořeni jako já?"
Kalich je symbolem radosti, vítězství (připíjíme na oslavu ...) nebo prohry, trápení.
"Ponoření v křest", nemohl Ježíš říci. Ježíš nebyl pokřtěn, jen ponořen do vody od Jana. /3
"Ponořit se", je jako když třeba prohlásíme: "Namočil jsem se do odboje".
Apoštolové si přejí, abychom si uvědomili, jak trapně se chovali a hlavně jak se zuby nehty drželi některých svých představ o Mesiáši.
Jakub a Jan nám i všem generacím říkají: "Poslouchejte, křesťané, Ježíš nám vykládal, že bude zabit a my jsme sháněli protekci. Co si o tom myslíte?"
Ježíšova slova o službě jsou závažná: "Vládci a politici se prohlašují za dobrodince a lidé jim na to skáčí. Veliký je ten, kdo nezištně hospodaří a slouží."
Jak vypadá Ježíšova služba, si můžeme každý přečíst. Z jeho smrti nedělejme náboženskou frázi. Je třeba vědět proč a k čemu dal Ježíš život. Kvůli otřesu nás - všech zabedněných, kteří si jsou vždy jistí, jak vypadá správná zbožnost - od Kaifáše, Jidáše, Petra až po mě.
Spousta křesťanů se snažila všelijak pokořovat, ale velmi málo lidí si všímá otřesného nepochopení učedníků svého Mistra.
Dobrá, apoštolové před Jeruzalémem nepochopili Ježíšova slova, že Mesiáš bude vydán do rukou zbožných lidí a ti s ním naloží podle svého "zbožného" uvážení. Ale my už nestojíme před Jeruzalémem, víme, jak Ježíš dopadl.
Jenže místo abychom si připustili, že i nás chce Ježíš uzdravit z náboženské slepoty, ve které se míjíme s Bohem, místo toho jsme prohlásili, že Bůh potřeboval Ježíšovo utrpení a jeho smrt, aby nám mohl odpustit hříchy, aby nás nemusel uvrhnout do pekla.
Ve 21. století takto mluvíme o Bohu! Jak můžeme takovým "bohem" nadchnout naše často vzdělané a ušlechtilé současníky?
Když to takto vyslovím, přijde okamžitě sto lidí, povrchně čtoucí Písmo a hned mávají nějakou vytrženou větou ze sv. Pavla. A myslí si, jak tomu rozumí.
Vůči lékaři by si to nedovolili.
Kdo se na půl hodiny zastaví nad tím, že i dnes je Mesiáš vydáván do našich "zbožných" rukou a záleží na nás, co s ním uděláme, zda mu budeme konečně pokorně naslouchat a ptát se.
Co jestli se hlásíme k Mesiáši stejně povrchně, jako tenkráte? Co jestli si vykládáme po svém jeho slova jako apoštolové tenkráte?
Jak to, že se apoštolové chystali převzít moc v Jeruzalémě a předháněli se, kdo z nich bude mít lepší mitru ve vládě Jeho Svatosti? Co když stejně bažíme po významnosti a nechce se nám sloužit jako Ježíš?
Neumíme si připustit, že naše náboženské představy mohou být značně uchýlené. /4
Nejsme schopni se kontrolovat Ježíšovými slovy.
Zato se navzájem ujišťujeme a zabezpečujeme, že se nemůžeme mýlit.
Jakoby Ježíš neřekl, podle čeho se jeho učedníci poznají, jakoby vůbec nic neslíbil. /5
Kdo se zajímá, proč Ježíš dnes naší službou tak málo uzdravuje?
Když něčemu nerozumíme, měli bychom se ptát.
Jenže my si nechceme připustit, že by Ježíš s naším křesťanstvím nemusel být spokojen a že bychom se s ním mohli míjet.
Ježíš o koze a apoštolové o voze.
"Ale nám se to přece nemůže stát!!"
Jsme jako liška, která nedosáhla na hrozny a aby se tím netrápila, prohlásila: "Stejně jsou kyselé!"
Už nejen netoužíme po výbavě učedníků, ale ani nejsme schopni připustit, že bychom byli mimo Ježíšovy představy.
Dnešními biblickými lekcemi nás opět varuje ten, který pro nás podstoupil potupnou a bolestivou smrt. Komu víc záleží na tom, aby nám bylo na zemi lépe?
(Naučíme-li se biblicky myslet, lehčeji prokoukneme ty, kteří dnes vládnou a tváří se jako naši dobrodinci. )
---------------------------
Poznámky:
/1 R. Jakovljevič je jedním z překladatelů ekumenického překladu Bible.
Ve v.10. jsem si dovolil malou úpravu vzhledem k tomu, že Izajášův text vztahujeme na Ježíše.
13 Hle, můj služebník (doslovně "otrok) bude mít úspěch,
zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.
14 Jak mnozí strnuli
úděsem nad tebou!
Jeho vzezření bylo tak nelidsky poničené,
a jeho vzhled nebyl vzhledem lidských synů.
15 Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si zakryjí králové ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
1 Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se pak zjeví paže Hospodinova?
.2 Vyrostl před ním jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země,
neměl královský vzhled ani důstojnost.
Prohlédli jsme si ho: Byl nevzhledný.
nedychtili jsme po něm.
3 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl.
Muž plný bolesti, zkoušený nemocemi,
jako ten, před nímž si Bůh zakrývá tvář.
Byl v opovržení, nepočítali jsme s ním.
4 On však nesl naše nemoci
a vzal na sebe naše bolesti.
A my? Mysleli jsme, že je zasažen,
ubit od Boha a pokořen.
5 Ale on byl proklán naší nevěrností,
zmučen naší nepravostí,
naše výchova k pokoji na něj byla vložena
a naše uzdravení do jeho podlitin.
6 Všichni jsme vrávorali jako ovce,
každý se obrátil na vlastní cestu,
a Hospodin způsobil, že v něm byla sražena
nepravost nás všech.
7 Byl trápen, ale on se pokořil
a neotevřel ústa.
Jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači
zůstal němý, neotevřel ústa.
8 Byl vzat na popravu bez vazby, bez soudu.
Na jeho rod kdo pomyslí?
Neboť byl vyťat ze země živých
raněn nevěrností mého lidu.
9 Byl mu určen hrob se svévolníky.
Když však umřel, byl pohřben s boháčem.
Ačkoliv se nedopustil násilí
a v jeho ústech nebylo lsti,
10 Hospodinu se zalíbila jeho odvaha nechat se rozdrtit.
Dopustil, aby onemocněl
a dal svůj život v oběť smíření.
Služebník spatří potomstvo,
bude dlouho živ
a co se Hospodinovi líbí, v jeho ruce se podaří.
11 Co vzejde z jeho útrap,
uvidí a nasytí se.
Svým poznáním učiní spravedlivými
můj spravedlivý služebník mnohé:
On vezme na sebe břemeno jejich nepravostí.
12 A tak mu dávám podíl mezi mnohými
kořist rozdělí s četnými,
protože obnažil svůj život vstříc smrti
a mezi nevěrníky byl počítán.
Ale on nesl hřích mnohých
a dal se srazit mezi nevěrné. (Iz 52,13-53,12
(najít předchozí) )
/2 Rád střílím do terče, mám v sobě kus lovce a zabil jsem řadu jatečných zvířat (radost ze zabití jsem nikdy nepociťoval). Ale nesnáším násilí a jakékoliv míření zbraní (i nenabitou) - na člověka. Na vojně jsem byl ve směně, která vystřídala strážní oddíl, ve kterém voják zastřelil druhého. Asi padesátkrát mířil pistolí na druhého a stiskal poušť, až si zapomněl vyjmout vrchní náboj v zásobníku.
A to ten, na kterého mířil, jej huboval, ať toho nechá.
Mnohokráte jsem viděl, jak mazáci na světnici v kasárnách stříleli ostrými náboji.
/3 Kristus je naše verze řeckého překladu Mesiáš ("Pomazaný" ve smyslu "vonící Bohem". Křesťan je člověk Kristupodobný, stejně vonící, stejně otevřený, stejného přístupu služby k životu.
/4 Kdo se poctivě zajímá o Ježíšova slova? Kdo se zajímá o Ježíšovu představu o modlitbě, o rozhovoru s Bohem? Ježíšovu modlitbu jsme si ještě neosvojili, trochu jsme se vrátili k starozákonním žalmům, něco zůstává pohanského. Kdo se v soužití řídíme Ježíšovými pokyny a radami?
Uvedu pár konkrétních drobností:
Komu vadí slova v českém vyznání víry: "sestoupil do pekel"?
Nesrozumitelná křestní formule: "Já tě křtím ve jménu Otce ..."
Kdo rozumí slovům v našem textu Modlitba Páně: "neuveď nás do pokušení".
Mohl bych vyjmenovat nekončící seznam.
Zbožní prohlásí, však si to Pánbůh přebere.
Ale my si to neumíme přebrat a naše děti si to nepřeberou. Proč kazíme děti našimi šiframi?
/5 Ježíš své učedníky vybavil velikou mocí. Řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."
Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. (Srov. Mk 16,15-20
)